pondělí 31. května 2010

Sýkorky v dřevníku

Vedle zděné kůlny byl kdysi přistaven dřevník. Během let se mezi oběma stavbami udělala asi 5 cm široká mezera. Je skrz ni vidět polínka uloženého dříví. Mezi dřívím si letos udělaly hnízdo sýkorky. Sýkora uhelníček je nenápadný, malý ptáček, který zaujme jen svou černou hlavou a bílou skvrnou za očima.
     Jednoho dne jsem si všiml, že sýkorka vyletěla jakoby „odnikud“, když jsem šel kolem. Viděl jsem škvíru a to mi bylo podezřelé. Zevnitř nepřicházely žádné zvuky, myslel jsem si, že hnízdo teprve staví. Ale podrobnější pozorování přineslo své výsledky. Jednou, když sýkorka zase vylétla ven, šel jsem hned k otvoru a slyšel jsem doznívající štěbetání malých ptáčat, která se dožadovala potravy. V průběhu dalších dní, když jsem si toho místa víc všímal, stal jsem se svědkem čilého celodenního „provozu“, kdy pár sýkorek-rodičů létal od rozbřesku do setmění sem a tam a nosil do hnízda plné zobáky potravy. Ze vzdálenosti asi 10 metrů jsem je pozoroval dalekohledem.

     Včera mne napadlo, že vyzkouším jejich odvahu a odhodlání. Stoupl jsem si ke zdi dřevníku, asi 1,5 metru od škvíry a stál jsem bez hnutí. Asi po 5 minutách se přihnala první sýkorka. Překvapena mou přítomností udělala zmatený letecký obrat a usadila se na blízké hromadě dříví, asi 4 m ode mne. Za chvíli přiletěla druhá a sedla si blízko ní. Vtom první sýkorka asi z poloviny roztáhla křídla a začala jimi rychle kmitat. Při tom pořád seděla. Druhá sýkorka se přidala a kmitaly obě. Byl to patrně výraz nervozity z toho, že nemohou letět k mláďatům. Následovalo asi 10 minut zkoušky nervů. Já jsem se rozhodl stát pořád na místě u škvíry a čekal jsem, co budou sýkorky dělat. Očividně byly zmatené, že nemohou nakrmit mláďata. Jedna z nich byla odvážnější. Během dalších pěti minut udělala několik náletů směrem ke hnízdu a tedy i ke mně, vždy se chvilku třepetala na jednom místě ve vzduchu asi 2 metry ode mne nebo si sedla na nádobu u kůlny. Ale ke konečnému řešení – vklouznutí do dřevníku – se neodvážila. Druhá nebyla tak odvážná a tak jenom létala kolem, posedávala a chvěla křídly.
     Pak najednou odletěly a dlouho se nevracely. Patrně spolkly krmení pro mláďata a musely letět sehnat jiné. Poodešel jsem od kůlny asi na 5 metrů. Za chvilku se sýkorky vrátily a hned zmizely škvírou v kůlně.
     V blízkém okolí je teď několik hnízd. Vím o dalších dvou v dutinách lesních stromů hned za plotem. Odtud se ozývá už docela silný křik mláďat. Malé sýkorky jen slaboučce pípají. I když mne to napadlo, zatím jsem nešel do dřevníku hledat jejich hnízdo a na mláďata se podívat. Patrně bych musel přeložit hranici dříví. A tak je nechám na pokoji a doufám, že budu u toho, až se budou učit létat. Tyhle věci mi z nějakých důvodů v těch dvou letech, co tady jsem, unikly…

středa 26. května 2010

Dvě nahrávky z Jižní Ameriky

Jsou tady další dvě nahrávky z Jižní Ameriky, protože tomuhle kontinentu se v jarních a letních měsících na rádiových vlnách daří. Jedna nahrávka je ze středních vln, druhá z pásma 25 metrů na krátkých vlnách.
     Radio AM 16-20 je vzácná argentinská stanice z kmitočtu 1620 kHz. Vysílá z Mar del Plata v provincii Buenos Aires, tedy nedaleko hlavního města Argentiny. Výkon vysílače je malý, v seznamech není uveden, odhaduji ho na 5-10 kW. Na nahrávce je zachycena pěkná identifikace, i když je příjem značně ztížen bouřkovým praskotem: "Desde Mar del Plata, provincia de Buenos Aires, Republica Argentina, transmite AM...", a dál už je řeč nesrozumitelná... Nahrávka byla pořízena v 5:16 hod. ráno našeho času (údaje jsou v názvu nahrávky - přiložte myš a objeví se bílá cedulka).
     Radio Daqui je stanice z města Goiania v Brazílii. Má několik kmitočtů, nahrávka je z 11830 kHz, kde ale stanice vysílá jen velmi vzácně. Tentokrát se patrně jednalo o test vysílače, protože ho vypnuli v 17:13 hod. jejich času a to je trochu brzy. U nás bylo v té době 22:13 hod. Na nahrávce je několik pěkných identifikací! Mluví se samozřejmě portugalsky.
     Ranní výpravy do exotických oblastí Jižní Ameriky po rádiových vlnách nejsou vůbec špatné a nic to nestojí. Jen trochu odříkání, když je třeba vylézt z postele dřív, než ti ostatní...

Přídavná feritová anténa RGP3

Na připojeném videu z Brazílie je krásná ukázka, jak pomůže přídavná feritová anténa přenosnému přijímači v pásmu středních vln. Anténa má označení RGP3 a vyrábějí ji členové brazilského klubu DXCB - DX Clube do Brasil. Osobně mne video překvapilo, protože tahle anténa je asi nejúčinnější, jakou jsem v podobném provedení "válec za přijímačem" viděl.
     Kromě pěkné antény také trochu nahlédneme do brazilského rozhlasového éteru, který je vždycky velmi zajímavý.

pátek 14. května 2010

Nový společník na samotě

Nevlídnou čtvrteční deštivou náladu změnil odpoledne světlý okamžik: přijel mi nový společník - kolo. Už jsem si ho o víkendu doma připravil, a tak to nebylo překvapení, přistihl jsem se však, že už se na něj těším. Kolo „ESKA Premier“ je už možná víc než 20 let staré a posledních asi 10 let leželo rozebrané ve sklepě, aniž bych se na něj posadil.
     Rozebrané kolo mi přivezl odpoledne syn v kufru auta a s ním i velikou a těžkou sekeru typu „kalač“ na štípání větších kusů dřeva. Krásnou, červenou sekeru o váze 3 kg jsem ale jen vyndal z auta a odnesl do dřevníku, protože mne čekalo smontování kola a zkušební jízda. Podle rčení „Kdo maže, ten jede“ jsem kolo řádně promazal a v 18:45 jsem vyjel na zkušební jízdu po lesní cestě směrem na jihozápad. Tím směrem jsem zatím po cestě lesem moc nechodil, protože tam je nejbližší vesnice asi 5 km daleko. Asi po 2,5 km ústí lesní cesta na asfaltku 3. třídy mezi vesnicemi. Zkušební jízda k silnici a zpět byla tedy 5 km dlouhá a když jsem ji absolvoval za necelých 20 minut i s technickými zastávkami, byl jsem docela překvapen, jak se mi zkrátily vzdálenosti! Cestou se mi připomněla nectnost přehazovačky kola, kterou jsem už pozoroval před těmi mnoha lety. 4-kolečkový systém běží nejlíp na 3. kolečko, při jízdě do kopce je třeba přehodit na čtvrté, největší, ale ještě než dojedu na vrchol kopce, přehazovačka začne rachotit a jako automat přehodí zpět na 3. kolečko. Pak už při pomalé jízdě do kopce nejde znovu na 4. kolečko přehodit. Budu se muset pokusit o seřízení, případně víc posilovat, abych mohl vyjíždět kopce na horší převod… První jízda po nerovné cestě s kopečky mne docela vysílila, dost jsem to cítil v nohou, až jsem se sám před sebou trochu styděl. Ale vím, že se to bude s dalšími vyjížďkami rychle zlepšovat.
     Páteční deštivé ráno po propršené noci nevypadalo povzbudivě. Z Moravy přicházejí poplašné zprávy o blížících se povodních. Využil jsem přestávky v dešti a vyrazil na nákup do vesnice. Na cestu jsem zvolil kolo, abych kratším pobytem na cestě zmenšil riziko zmoknutí, kdyby se silnější déšť obnovil. Sice mírně pršelo a na planině mne zase přivítal studený severák, ale s kolem s blatníky můžete i do nepohody. Před samoobsluhou na malém parkovišti u obecního úřadu jsem jako zkušený vesničan opřel kolo do stojanu a bez toho, že bych ho zamknul, jsem ho klidně opustil. V samoobsluze jsem si všiml na mrazáku hromádky novin „Plzeňský deník – vydání Plzeň-sever, jih“. Byla u ní cedule „ZDARMA“. A to už povídá paní prodavačka: „Vezměte si také noviny, tenhle týden jsou zadarmo. Zaplatil je obecní úřad, protože je v nich celý týden seriál o nás.“ Nabídce jsem neodolal a středeční a čtvrteční výtisk skončily v mém batohu. Článečky jsou sice miniaturní, ale byl jsem rád za ten dárek obecního úřadu, přestože pod něj svým bydlištěm na hranici katastrů vlastně vůbec nepatřím…

     Pampeliškové plochy všude kolem by chtěly kvést, ale počasí jim to nedovolí. Jen sluníčko dokáže otevřít žluté květy. A pak se všude kolem šíří sladká vůně a silné bzučení včel z blízkých úlů, kterým stačí jen přelétnout plot a hostina je nadosah. Za jiným plotem na okraji lesa jsem po sluchu objevil v dutinách dvou stromů ptačí mláďata zatím neznámého druhu. Jejich rodiče vypadají jako kos, ale na kosa jsou příliš rozčepýření. Že by špačci? Mláďata jsou roztomilá, ale možná jen do té doby, než si člověk uvědomí, že v těch dutinách roste nová generace, která má přeurčeno zdecimovat letošní úrodu třešní na nedalekých stromech. Ale když bude úroda bohatá, bude dost pro všechny…

čtvrtek 6. května 2010

Rádiové pozdravy z Jižní Ameriky

Květen začal na rádiových vlnách slibně. Potěšila mne hlavně Jižní Amerika na mých oblíbených nízkých kmitočtech zhruba od 500 kHz do 10 MHz. Trochu mi vrtá hlavou, jestli tolik úspěšných úlovků, které mám za první májové dny, není způsobeno hlavně změnou denního režimu, která víceméně vyplynula z přírodních poměrů, hlavně z už značně posunutých východů a západů slunce proti zimě.

     Říkal jsem si, že bych měl využít také čas kolem půlnoci. Většinou jsem v té době spal, když jsem chtěl vstát brzy ráno před východem slunce. Jak to ale udělat, aby člověk byl svěží jak o půlnoci, tak ráno kolem 4. hodiny. První večer se to vyřešilo samo, když jsem z nedostatku vhodných signálů klimbal u rádia a procitl po půlnoci, právě ve vhodnou dobu. Naštěstí tady nebyla žádná manželka, která by jistě řekla: - Prosím tě, jdi si lehnout do postele, tady tlučeš hlavou o stůl… má to nějaký smysl? – Ano, zdá se, že to nemá žádný smysl a člověk se vyspí líp v posteli, ale mám jiné zkušenosti. Když je třeba překonat třeba jen dvouhodinové čekání na rádiové signály, je lepší trochu se prospat mimo postel. Zkoušel jsem sice ulehnout do postele na 2 nebo 3 hodiny, ale častěji se stalo, že jsem i přes budík zůstal ještě ležet a znovu usnul a pak už bylo všechno ztraceno. Zatímco v poloze vsedě nebo v křesle je člověk po probuzení mnohem čilejší a stačí se jen trochu projít nebo opláchnout studenou vodou a DX sezení může začít…

     Asi nejlepším úlovkem tohoto týdne byla stanice z Peru na středních vlnách. Poprvé jsem slyšel na 1570 kHz něco z téhle země. Identifikace byla poměrně obtížná, protože se jednalo o přenos z FM kmitočtu 107.1 MHz a až podle nahrávky jsem zjistil, že se jednalo o stanici Nueva Q FM z hlavního města Lima. Ještě jsem nikde nečetl, že by tuhle stanici někdo slyšel! Až následně jsem zjistil, že se jedná o úplně novou stanici s registrační značkou OCU4J, která přenáší na střední vlně svoji FM frekvenci. - Signál už se dlouho připravoval, slyšel jsem poměrně silnou nosnou vlnu už po 4. hodině ranní, pak se příjem trochu zlepšil a maxima dosáhl kolem východu slunce a krátce po něm, tzn. kolem 5:30 hod. našeho letního času (0330 UTC). Stanice hrála latinskoamerickou hudbu stylu cumbia a podle všeho ani nic jiného nehraje. Mezi skladbami i během nich stále vykřikují slogan „Tujba tu“ či „Plujba tu“, jehož význam mi uniká…
     Nahrávka stanice Nueva Q FM Lima je v pravém sloupci v DX Juke Boxu.
     Další zajímavá stanice přišla na 5921.27 kHz. Původně jsem si myslel, že snad byl obnoven provoz vysílače Radiodifusoras Minería z Bolívie. Příjem byl možný až do 0059 UTC, kdy byl signál překryt silným vysílačem na 5920 kHz. Slyšel jsem náboženský pořad, odkazovali na frekvenci 1370 kHz, kde je vysílač Radio La Voz de Minero z města Siglo Vente v Bolívii. To by mohlo odpovídat, oba vysílače patří svazu horníků v Bolívii. Na moji domněnku ale reagoval Henrik Klemetz, známý DX-detektiv ze Švédska. Připomněl, že bolivijští horníci nemají rádi křesťanské vysílání na svých stanicích. Podle Henrika by se mohlo jednat o náboženskou stanici Radio Bethel z Peru. Ta má vysílač na 1360 kHz v Limě (číselný údaj 1370 a 1360 zní ve španělštině velmi podobně!) a v pásmu 49 metrů má vysílač na 5950 kHz (Arequipa), u kterého mohlo dojít k přeladění o kousek dolů. Záhada tedy čeká na vyřešení... (Poznámka autora: Tento odhad se v průběhu dalších týdnů potvrdil: jedná se o přeladěný vysílač Radia Bethel.)
     Dalším kmitočtem, který mne zaujal, je 5954.16 kHz. Firma ELCOR v Kostarice zase zkouší vysílače, které vyrábí. Vysílač hraje pop music non stop. Sledoval jsem ho mezi 0045 až 0200 UTC, kdy ho vypnuli.
     V X-pásmu středních vln jsem s velkým štěstím natrefil na argentinskou stanici Radio AM 16-20 Mar del Plata. Kmitočet 1620 kHz. Pěkný signál z oblasti okolí hlavního města Buenos Aires. Naladil jsem se tam v 0225 UTC, krátce na to překryl signál řecký pirát. Naštěstí jsem slyšel pár slov, která mohou sloužit pro identifikaci: „…en el aire en Mar del Plata…“
     A nakonec jedna novinka ze začátku týdne: na 4900 kHz začala vysílat zatím neznámá africká stanice. Signál je velmi slabý. Zachytil jsem ji poprvé 3. 5. ve 2305 UTC a zjistil jsem, že ji den přede mnou hlásil jen Carlos Goncalves z Portugalska. Zatím se neví, co to je, patrně něco ze západní Afriky. V příštích dnech byl signál velmi slabý, prakticky nečitelný. Se signálem, který jsem nahrál kolem půlnoci z pondělí na úterý, se to nedá srovnávat, i když ani ten nebyl silný.
     Pravidelné sledování rádiových vln se vyplácí, přestože člověk musí často přetrpět i vysloveně jalové dny (nebo spíš noci). Drží ho ale pomyšlení, že zase přijde ta noc, ze které mu půjde hlava kolem a oka nezamhouří…
- - - - -
Dodatek 8.6.2010:
Stanice na 4900 kHz je Familia Radio z Guineje v západní Africe. Vysílač, který poskytla americká náboženská organizace HCJB, má výkon 1 kW a je napájen energií ze slunečních nebo větrných zdrojů.

Jak jaro zastavilo postup

Tenhle týden je od samého začátku nevlídný. Je deštivo, chladno, přes den teplota nepřekročí 10 stupňů. Jaro si udělalo přestávku.
Stačily rozkvést třešně, hrušky a trochu i švestky. Jabloně vyčkávají, i když ve vesnici jsem viděl na jedné zahradě v zákoutí čtyři jabloně rozkvetlé růžovými květy. Lesní stromy se začínají obalovat listy a protože je jich řada i na pozemku hájovny, dělá to dojem zmenšování rozměrů pozemku a zahušťování vegetace. Na velkém poli o rozměrech asi 2 x 1 km loni na podzim zaseli řepku. Už začíná kvést a pohled na rozsvícenou žlutou plochu za severovýchodním plotem a kouskem lesa je neobvyklý. Dosud tam dávali buď kukuřici nebo obilí. Na začátku týdne jsem najednou slyšel neobvyklý syčivý či rachotivý zvuk, který byl tak silný, jakoby kolem jel tank nebo jiný silný stroj. Jak se rychle objevil, tak rychle zmizel, na cestě nebylo vidět nic. Když se to za chvíli opakovalo, vyšel jsem ven a viděl žluté práškovací letadlo, jak se nízko nad zemí otáčí nad okrajem pole ve vzdálenosti asi 100 metrů. Člověk není zvyklý, aby se mu takové monstrum objevovalo kousek za plotem. Když letadlo vyčerpalo zásobu nádrže, odlétlo těsně nad vrcholky stromů přes zahradu.

Dnešní dopolední dešťové přestávky jsem využil a vyrazil na nákup do vesnice. Na planině mne přivítal silný a ledový severák. I přes to se tam nad řepkovým polem třepetalo a zpívalo sedm skřivánků. Jinak nebylo vidět lidskou duši, ani ve vesnici, ani v samoobsluze. Tam, pravda, byla jedna prodavačka. Už na dveřích jsem si všiml cedule, která oznamovala, že teď je možné platit i kartou. Po březnovém zavedení kódů na zboží a čtečky je to další modernizace zdejší Jednoty. A nesmím zapomenout na nový stojan s bulvárním tiskem. Využil jsem tedy možnosti zaplatit kartou. Starší paní pokladní hbitě všechno nastavila a když jsem zadával PIN, otočila se a hleděla do zdi, a v takovém postoji odpověděla i na pozdrav paní, která přišla do obchodu. Vypadalo to trochu komicky, ale bylo to myšleno vážně. Prostě, na vesnici jsou ještě slušní lidé…
    Jinak se nic zvláštního nestalo. Kdo by měl v takové psotě chuť něco podnikat. Ihned po mém návratu začalo dost pršet. Zatopil jsem v kamnech, abych trochu zpříjemnil pokojovou teplotu 16 stupňů. Mými společníky v příštích hodinách budou počítač, rádio a knížka…

Obrázky:
nahoře - Zmoklá větvička právě rozkvetlé švestky
dole - Sud pod okapem už je dávno plný

pondělí 3. května 2010

Vzdálené signály z Argentiny

Už loni jsem si v téhle roční době zapsal, že na středních vlnách se začaly ozývat stanice z Argentiny. 1030, 1190, 1620 kHz… I letos něco odstartovalo podivný úkaz, při kterém začínají být slyšet na přelomu dubna a května stanice z nevelké argentinské oblasti La Plata nedaleko hlavního města Buenos Aires, a trvá to několik měsíců.
     Loni jsem se schválně zaměřil na konkrétní dobu po 0200 UTC (4:00 SELČ), kdy se objevoval signál Radia del Plata (LS10) na 1030 kHz. Několikrát jsem si zapsal, že signál začal zesilovat kolem 0220 UTC. Stejné to bylo při letošním prvním výskytu, který jsem pozoroval ve středu 28. dubna. Druhý den, ve čtvrtek 29. dubna, byl signál ještě lepší a v 0220 UTC ho potvrdil i Vlasta od Brna. Typické bylo, loni i letos, že signál nejdřív rychle nabýval na síle, ale během další půlhodiny značně zeslábl. Stejný úkaz jsem pozoroval např. u japonské stanice NHK-2 na 1386 kHz na podzim: objevila se vždy rychle, jakoby v prudkých návalech, které se během další zhruba půlhodiny zmírnily.

     Radio del Plata (mezi DXery se používá pro zkrácení jeho registrační značka LS10) přenášelo ve středu i ve čtvrtek fotbal. Je třeba upozornit, že v té době bylo v Argentině teprve úterý resp. středa, čas 23:20. Někdy by člověk mohl mít nejistotu, který sport se právě přenáší, protože signál není „jako Praha“ a španělština není naším rodným jazykem. Mauricio Molano ze Španělska odpověděl na můj dotaz na sportovní přenosy v Jižní Americe a také na výraz „pelota“, který se v nich často vyskytuje. Pelota znamená obecně „míč“, přestože je známá specifická hra „baskická pelota“ a ve Španělsku se fotbalovému míči říká „balón“ (s přízvukem na ó). Pod názvem pelota si ve Španělsku spíš představují menší míč (tenis, baseball, dětský míč), přestože ve španělských fotbalových přenosech je také možné zaslechnout výraz pelota.

Klíčovým slovem pro fotbal je samozřejmě Góóóólll, ten se v jiných jihoamerických sportech nevyskytuje, další pomůckou může být "saque de esquina" (rohový kop). Mauricio ale říká, že pokud uslyšíme v jihoamerických sportovních přenosech výraz „pelota“, bude se na 99,5 % jednat o fotbal.
     Moji nahrávku Radia del Plata (LS10) si můžete poslechnout vpravo v rubrice DX JUKE BOX.
     Stanice ze severní části amerického kontinentu (USA, CAN) nás přes léto víceméně opouštějí nebo jsou slyšet pořád ty samé, víme ale, že naopak z jižní části Ameriky začínají přicházet zajímavé signály z Brazílie, Argentiny nebo později v létě z Peru. Tím ale výčet zemí nekončí, objevit se mohou i další z Jižní nebo Střední Ameriky či Karibiku. Čas může být pro někoho náročnější, časně ranní příjem může začít po 0200 UTC (4:00 našeho letního času) a bude trvat do východu slunce u nás, případně max. o 30 minut déle. Odvážným bude jistě štěstí přát…

Květen: Až se zima zeptá…

Poslední týdny jsou jeden od druhého úplně odlišné: jeden je krásně slunečný, druhý je deštivý. Předminulý skoro propršel a nynější začal stejně. Minulý byl horký, slunečný a v noci dokonce s Měsícem v úplňku. Během týdne rozkvetlo všech pět třešňových stromů na zahradě.
     Suchého počasí bylo třeba využít ke shánění dřeva na topení. Poučil jsem se z konce zimy, kdy se zásoba dřeva povážlivě ztenčila a tak jsem začal s prvními teplými jarními dny svážet dřevo, které jsem v okolí objevil. Jelikož musím jet skoro kilometr daleko, vylepšil jsem přepravní zařízení, abych mohl přivážet větší množství.
Vozík dvoukoláček (odborný název: kárka) sice zůstal stejný, ale opatřil jsem ho řetězy, abych mohl větší klády líp svázat a na hrbolaté cestě nespadávaly, jako když jsem je dosud vázal provazem. Řetězy se výborně osvědčily a od té doby vozím pět nebo šest velkých klád a slabší kousky, nařezané na míru ložné plochy vozíku.
     Z provozních záležitostí na tomhle odloučeném místě ještě zmíním péči o oblečení, která zabere znatelně víc času, než v běžném městském bytu. Když tady nejsem týden nebo třeba celý měsíc, jako v březnu, některé kusy oblečení vezmu sebou k vyprání, jiné uložím do velkého igelitového pytle, aby neprovlhly a případně nezačaly dokonce plesnivět. Po návratu jsou věci v pytli dokonale suché, ale rozhodně nevoní, přestože nejsou vyloženě špinavé.

Řeším to tím, že je pověsím na dvůr na šňůru, nejraději na celý den. Když je slunečno a větrno, stane se neuvěřitelná věc: do večera z oblečení zmizí nepříjemný pach a dá se říct, že textilie dokonce voní! Takže nějakého zanedbaného a smrdutého poustevníka byste tady určitě nenašli.
     To mi připomnělo diskusi v jednom americkém radioamatérském časopisu, kde se čtenář ptal, jak je možné odstranit pach cigaretového kouře ze zařízení (přijímač nebo transceiver), které koupil od kolegy - kuřáka. Poradili mu osvědčený způsob: postavit zařízení ven, když je čerstvý vítr, otevřít skříň a nechat ho tam celý den, případně a další den.
     Příjemnější je vůně hořícího dřeva, která je všudypřítomná v domě, jako je tenhle. Teď na rozhraní jara a léta pálím modřínové větve, kterých se kolem v lese válí velké množství, pěkně praskají a mají překvapivě velkou výhřevnost. Navíc krásně voní…