Konec srpna – konec léta?

Proměnlivé, často deštivé počasí v posledním srpnovém týdnu nám příliš nepřeje, abychom dohonili to, co jsme v létě nestačili, zanedbali anebo co nám extrémní horka nedovolila. Člověk si říká, že až horka pominou a k podzimu nastane stabilnější počasí, tak se dá do věcí, které má naplánované. U mne to byla např. rekonstrukce anténního systému MiniWhip, který se skládá z dřevěného stožáru, samotné malé anténky a dlouhého koaxiálního kabelu. Na to je třeba alespoň půl dne pro nerušenou práci, hlavně nerušenou přeháňkami. Chci nejdřív porovnat starý kabel s novým, potom starý MiniWhip (byl venku déle než rok) s dosud nepoužívaným. Vyžádá si to měření a porovnávání signálů, které je u nízkých kmitočtů nejlepší dopoledne a kolem poledne, kdy jsou signály stabilní.

     Jirka z Kostelce nad Orlicí mi poslal svůj nový výrobek – anténu PPwhip. Byla popsána v Radio Revue (www.dx.cz). Chtěl bych ji zapojit do akce „rekonstrukce“ a řádně ji otestovat ve srovnání s MiniWhipem. Jirkovu anténu jsem vyfotil. Ten zkroucený drát je součástí antény, je to prut (whip), který vyrovnám a našroubuji na vrchol antény. Je dlouhý 82 cm. Proti MiniWhipu je to monstrum, které se chystá ukázat, co umí.
     Můj pobyt od minulého úterý se nese ve znamení smůly, už jsem o tom psal minule, ale abych si zdokumentoval do blogu vývoj událostí, zmíním ještě nepříjemnou sobotní událost s okem. Plánované víkendové práce s anténami jsem musel odložit, zůstal jsem raději pod střechou a čekal, co bude dál. V pondělí se při procházce lesem stala divná událost s tím samým okem, myslel jsem, že se jedná o nějakou komplikaci. Rychle jsem se vrátil. Vypláchnutí oka nepomohlo, už jsem propadal panice, že snad dochází k nějaké dezintegraci oka. Až druhé vypláchnutí vrátilo původní stav a ukázalo se, že došlo jen k souhře nepříjemných náhod. To mi vrátilo zase radost do života... do jisté míry...
     Rádiové vlny jsem sledovat nepřestal, každý den se děje něco zajímavého. Od včerejška mám políčeno na 1584 kHz na ukrajinský vysílač Verchovyna (1 kW), který má patrně regionální vysílání od 1700 UTC, jinak přenáší 1. program Ukrajinského rozhlasu. Musím to dneska prověřit. Je to vzácný, slabý vysílač v té změti mnoha dalších na silně obsazeném kmitočtu. Na 1539 kHz jsem slyšel neméně zajímavou stanici z afrického Džibuti (po 1700 UTC) se stejným programem, jako je na 4780 kHz. Dnes brzy ráno kolem 0400 UTC bylo dost živé tzv. X-pásmo středních vln (1610-1700 kHz) s americkými stanicemi.
     Zatímco píšu tyhle řádky, venku poprchává, fouká severní vítr a když jsem byl vyfotit na přední zahrádce trávu do blogu, dostal jsem krátkou spršku. Ještě netopím. Celý minulý týden se v bytelném domě (zdi mají 80-90 cm) držela letošní nejvyšší teplota 20,5 °C. Ale tomu už je konec, od soboty teplota pomalu klesá a dnes v úterý dosáhne patrně čísla 17. Asi zatopím 1. září. Loni to bylo až 9. 9. A až se začne kouřit z komína a v okolí to začne vonět hořícím dřevem, bude to jasná známka, že léto je pryč...

Karibik na sobotních rádiových vlnách

Už se to tak trochu připravovalo včera a dnešní sobotní ráno přineslo pěkný signál Radia Rebelde z Kuby na střední vlně 1620 kHz. Nejlepší signál z Karibiku byl kolem 6. hodiny ranní, právě když vychází slunce.

     Nahrávku jsem dal do pravého sloupce (DX JUKE BOX). Je tam slyšet 2x ID „Rebelde“, a sice v 15. a ve 45. sekundě.

V té době byla na Kubě půlnoc a tak hlasatelka přivítala posluchače do nového dne. Signál měl rychlé úniky i jakési ozvěny a po chvilkách dosahoval neobvyklé kvality. Je snadné ověřit si ho podle KV kmitočtu 5025 kHz, kde je slyšet Radio Rebelde v nočních a časně ranních hodinách velmi pěkně.

     Během posledních měsíců se ve světě mezi DXery disku-tovalo o tom, proč Kuba vysílá na tomhle kmitočtu, když ho vlastně nemá přidělený. Závěr byl takový, že na stejném kmitočtu vysílá protikubánská stanice Radio Republica z pronajatého vysílače na Panenských ostrovech (USA) a Kuba tam nasadila svůj vysílač, aby nepřátelské vysílání rušila. Problém je trošku v tom, že se neobjevila žádná nahrávka, která by dokumentovala signál Radia Republica na 1620 kHz. Sám jsem během posledního půl roku slyšel Radio Rebelde na 1620 kHz několikrát, ale nikdy druhý španělský vysílač s programem Republica. Jmenovaný vysílač z Panenských ostrovů vysílá svůj program WDHP a v 0400 UTC přenáší BBC World Service v angličtině. Někdy je tenhle program slyšet, ale nikoliv Republica. Evropa je ale od Karibiku daleko. A tak domněnka ještě čeká na vysvětlení. Jisté je jenom to, že Kuba nepoužívá tenhle kmitočet bez důvodu...

     DX příjem na středních vlnách nebyl sice v posledním týdnu výrazný, ale několikrát byla slyšet směs patrně latinsko-amerických stanic na 1370 kHz. Úplný pile-up, jak říkají radioamatéři. Nejlepší čas je pořád kolem východu slunce u nás. Můžeme začít hledat stanice třeba už hodinu před východem a kdy skončíme, to poznáme sami: když už slyšitelné signály zeslábnou a žádné nové nepřicházejí. Může to být maximálně 30 minut po východu slunce...

Na konci srpna opět v lese

Skoro po třech týdnech jsem v úterý zase přijel na hájovnu. Už to bylo dlouhé a jako naschvál se rozběhla úžasná houbařská sezóna. Říkal jsem si, jestli zachytím alespoň její závěr. Tentokrát ale mělo můj příjezd doprovázet několik nepříjemných a podivných událostí.
     Začalo to asi už v Plzni, kde mi málem ujel autobus. Zatímco jiní už stojí na zastávce 10 minut, já musím skoro vždycky dobíhat. To už je můj jakýsi životní styl. Ale dobře to dopadlo. Dojel jsem v pořádku do cílové vesnice. Ale na polní cestě se ulomilo kolečko u vozíku (pojízdné nákupní tašky). Vozík byl tentokrát pořádně naložen, měl určitě skoro 20 kg a kolečko nevydrželo průjezd jednou z děr na cestě. Kilometrový zbytek cesty s vozíkem v náručí a batohem na zádech se pěkně protáhl a pro neobvyklý počet lidí-houbařů na cestě to byl jistě i komický pohled.

     Když jsem vyndal z batohu balíček cukru a chtěl ho dát do kredence ke kávě, všiml jsem si podivné věci. Asi před měsícem jsem si přivezl 200 g instantní kávy (granule) a protože jsem sebou nechtěl vozit těžkou sklenici, doma jsem přesypal kávu do igelitového sáčku. Ten jsem tady uložil do kredence, protože kávu k momentální spotřebě jsem měl ještě v jiné nádobě. Ale nebyl bych čekal, že káva v sáčku navlhne. Teď mne čekal pohled na černou hmotu, která zmenšila svůj objem asi o 2/3 a z kávových granulí se stala tvrdá gumovitá placka. Co s tím? Obtížně jsem nožem nařezal tvrdou placku na malé kostičky a hranolky. Otázkou bylo, jak je udělat velké, jelikož nebude jiné cesty než takovým způsobem dávkovat kávu do hrnku. Hmota byla po zvlhnutí značně koncentrovaná. Musel jsem si tedy uvařit kávu se zkušební kostkou hmoty. Káva se zdála příliš slabá, ale zjistil jsem, jakou velikost by asi měly jednotlivé dávky mít. Příště budu vědět, že ani zdánlivě neporušený igelitový sáček není zárukou uchování suchého obsahu...
     Po příchodu jsem vybaloval věci a šel jsem si pro nějaké potraviny do sklepa. Zjistil jsem, že dole nesvítí žárovka, jen na schodech. Dole byla tma jako v pytli. Mám baterku – čelovku, tak jsem si pro ni šel nahoru. Nasadil jsem si ji na hlavu, jdu dolů do sklepa, stisknu vypínač čelovky – nesvítí. Minule svítila normálně. S tím jsem nepočítal, asi nemám náhradní baterie. Naštěstí je najdu a napadne mne, že možná nemusím měnit obě. Vyzkouším to: vybitá byla jen jedna ze dvou.
     Do igelitové tašky s potravinami ve sklepě se prokousali plži, přestože visela na tlustém hřebu a nedotýkala se zdi. Naštěstí byly potraviny dobře zabalené (Perla, sádlo) nebo ve skle (marmelády). Po podlaze sklepa skáče malá žába. Na sklenici se zbytkem kyselých okurek okousali plži nálepku...
     Tak už je snad konec překvapivým událostem. Po zabydlení usednu k notebooku, abych se podíval, kdy je teď východ a západ slunce. Píšu si to vždycky do svých denních poznámek, abych to měl před očima při zkoumání rádiových vln. Jak tak koukám na displej, z ničeho nic mi něco s plesknutím spadne na hlavu. A sedí to tam. První reakce je shodit to rukou na zem, ať už to je co chce. Byl to velký bílý kus malby ze stropu, asi 20x20 cm, který se uvolnil průvanem. Musel plachtit vzduchem, protože se odloupl kus od místa, kde jsem seděl. Proč ale doplachtil přesně na temeno mé hlavy a ne třeba o 20 cm dál? Pomalu jsem přestával věřit, že jsem tady sám...

Sám jsem tady v okolí po většinu roku, ale rozhodně to neplatí v téhle houbařské sezóně. V okolí stojí pořád jedno nebo dvě auta, o kus dál pak další, jejichž řidiči si netroufají vjet do zákazu. Dneska dopoledne jsem zašel asi 50 metrů po cestě do lesa a najednou se ze smrčků vyřítila rojnice šesti houbařů, kteří v rozestupech protnuli lesní cestu. Vedl je statný čtyřicátník, který byl u mne nejblíž, tak pozdravil a přehodil si velký koš plný hub do ruky na mé straně, abych to viděl. Množství hub jsem mu pochválil a on se slovy „Jsou krásný, vopravdu krásný...“ chvatně zmizel v protější houštince.
     Konec srpna je úplně jiný, než předchozí část léta. Hlavně si člověk všimne, že už nezpívají ptáci. Ti poslední skončili v červenci. Vystřídala je sarančata a kobylky. Ty dospívají v červenci a hned na to se začnou hlučně ozývat. Na začátku srpna jsem si všiml, že i přes den je zvuková hladina, kterou způsobují, značně vysoká. Teď na konci srpna už se trochu umírnili, ale jsou pořád slyšet a v trávě se to jimi jen hemží. Je vidět, jak se přírodní cyklus zase přibližuje ke stavu, jaký jsem tady zažil při svém prvním příchodu na konci září před třemi roky: upoutalo mne ticho a klid. Bylo to tak jistě i další rok, ale nevnímal jsem to tak intenzivně, jako letos. Buď jsem tady nebyl nebo jsem měl jiné starosti.
     Dny se zkracují, noci prodlužují. My, rádioví nadšenci, máme přehled, že teď je noc dlouhá už 10 hodin a naše podzimní sezóna se rychle blíží. Stačí si proladit pásma, už je to tam cítit...

Na fotografii nahoře je rybníček v lese, s mraveništěm a přesličkami na břehu. Dneska dopoledne jsem se k němu šel asi po roce podívat.

Nová stanice z Brazílie

Minule jsem si stěžoval, že letní rádiové vlnění je líné a málo zajímavé. Teď jsem přijel na hájovnu v pondělí 2. srpna a hned druhý den ráno jsem zaznamenal zajímavou novinku v pásmu 60 metrů. Provoz na 5055 kHz obnovilo brazilské Radio Jornal A Crítica. Přenáší tam program své FM stanice „Radio A Crítica FM“ (93.1 MHz). Stanice nevysílala v pásmu 60 metrů dlouho, snad řadu let. Původně měl její vysílač výkon 5 kW.
     Jornal A Crítica je deník vycházející ve městě Manaus, které je hlavním městem státu Amazonie. Manaus leží uprostřed deštných pralesů na řece Rio Negro, nedaleko soutoku s Amazonkou.

     Brazilské stanice z Amazonie v pásmu 60 metrů jsou u nás slyšet poměrně dobře, to platí i o nové stanici. Signál byl dobrý, přestože příjmové podmínky na Brazílii byly dnes ráno spíš podprůměrné. Nejlepší příjem byl po východu slunce. Stanice byla slyšet ještě v 7:30 našeho času, ale už rychle slábla. Pěkná identifikace byla v 7 hodin (0500 UTC).

     Další stanice z města Manaus jsou Radio Difusora do Amazonas (4805 kHz, 5 kW), Radio Cultura do Amazonas (4845 kHz, 10 kW), Radio Rio Mar (6160 + 9695 kHz 10+7,5 kW), další jsou dlouhodobě mimo provoz, možná už natrvalo… Nevýhodou u stanic z téhle oblasti je jejich brzký konec vysílání, většinou kolem 0200 UTC, Radio Rio Mar na 9695 kHz končí dokonce už ve 2100 UTC (to může být výhoda pro „večerní DXery“, kteří nechtějí vstávat brzy ráno). Radio A Crítica se zatím téhle zvyklosti vymyká, bylo slyšet ještě v 0530 UTC, což by mohlo být výhodné v nadcházejícím podzimním a zimním období, kdy se noc ještě značně prodlouží. Pokud ale stanice do té doby vydrží… u brazilských nikdy nevíme dne ani hodiny.
     Radio A Crítica hraje v nočním programu samé angloamerické oldies, identifikace je po každé skladbě, ale je značně huhlavá a nesrozumitelná. Asi tak 2x za hodinu je mezi písničky vložen příspěvek, telefonát apod.

     Dnes ráno jsem se chtěl zaměřit hlavně na brazilské stanice na 4885 kHz, kde byly v posledním týdnu hlášeny tři slyšitelné stanice! Tolik jsem jich tam nikdy současně neslyšel. Dnes tam byly dvě a pak jsem objevil novinku na 5055 kHz.
     Asi se budu dívat s optimismem do dalších dní, protože jak jsem měl možnost zjistit po návratu do DX-lokality po 14 dnech, tak nejen ve vzduchu, ale i na pásmech už se objevují první nesmělé náznaky podzimu…

Nahrávka Radia A Crítica FM je v pravém sloupci v DX JUKE BOXu. Zřetelná ID je ve 38. sekundě.