Motýli - nový život na konci roku

Za okny je sychravo a zima, příroda se ukládá k zimnímu spánku, život jakoby končil. Ale ne všude. V mé sklenici život právě začal. Babočka paví oko poprvé rozevřela svá krásná křídla.
     Jak se to všechno semlelo, teď na konci roku? Když jsem byl na cyklistickém výletě v polovině října, na jednom místě, kde jsem odpočíval a svačil, jsem na kopřivovém porostu objevil větší množství černých, chlupatých housenek. Nedávno mi umřela velká, 6 cm dlouhá a krásně červená housenka drvopleně obecného, kterou jsem vylovil ze studny. Tam byla v ledové vodě asi moc dlouho, a tak přežila jen několik dní. Teď jsem dostal nápad, že bych to mohl s těmihle černými chlupatými housenkami babočky paví oko možná dotáhnout dál.
     Přinesl jsem si tedy domů pět kousků i se zásobou kopřivového listí. Po necelém týdnu housenky zmnohonásobily konzumaci listí a během jedné noci sežraly všechno. To byla neklamná známka, že se připravují na zakuklení a následnou metamorfózu. Týden po jejich přinesení se skutečně během jednoho dne všechny zakuklily. Překvapilo mne, jak byla přeměna housenky v kuklu rychlá. Když jsem nestačil sledovat přeměnu u prvních z nich, nařídil jsem si budík - minutku na 1 hodinu, ale i to byla krátká doba. Když jsem se za hodinu přišel podívat, místo housenky už tam visela světlezelená kukla.
     10 dní po zakuklení začaly kukly měnit barvu ze světlezelené na zelenohnědou. 13. den po zakuklení jsem ráno objevil ve sklenici prvního motýla. Visel vedle kukly několik hodin bez hnutí, prokrvoval křídla a celý organismus. Pod sebe vypustil pár kapek hnědé tekutiny. Asi po 8 hodinách sletěl na dno sklenice. Když jsem se ho dotkl špejlí, začal ve sklenici vesele poletovat.
     Ostatní kukly už buď praskají nebo jsou ještě uzavřené. Je otázka, jak se bude dařit motýlům vypuštěným do přírody v listopadu. Jsou sice připraveni přezimovat v tomto vývojovém stádiu (někam zalezou), ale budu muset ještě zjistit, co budou potřebovat před svým zazimováním. Přinejhorším je nechám v bytě nebo na půdě. Už jsem tady popisoval, jak na hájovně vyletělo na jaře za kuchyňskou linkou právě takové paví oko a zamířilo si to k oknu za světlem. Zimu tam přečkalo očividně bez problémů.
     Za okny je už tma, chladno a sychravo, ale ve sklenici to vypadá jako na jaře. Není to radost?

Na následujících fotografiích jsem zachytil celý proces přeměny z housenky na krásného motýla:

Housenky se zavěsily na špejle nebo na stěnu sklenice

Za dva dny se všechny zakuklily

13. den po zakuklení se vylíhl první motýl (imágo).

Je neuvěřitelné, jak mohl být v malé kukle složený tak velký tvor.

Asi za 8 hodin po vylíhnutí bylo paví oko schopné létat a chvílemi otevíralo křídla

Asijská sezóna na středních vlnách

Podzim a zima bývají už tradičně dobrým obdobím pro šíření velmi vzdálených rádiových signálů hlavně na nižších kmito-čtech středních vln a tropických pásem (2-6 MHz).
     Přestože byly některé volnější kmitočty během posledního roku opět obsazeny silnými evropskými vysílači (např. 1386 nebo 1395 kHz), můžeme pozorovat vzdálené asijské stanice na několika místech středovlnného pásma. Už tradičně se ozývá silný čínský vysílač Urumqi v západní provincii Xinjiang na 1521 kHz. Vysílá výhradně pořady zahraniční služby China Radio International (CRI) v ruštině a můžeme ho slyšet už časně odpoledne, např. po 13. hodině. Vysílá až do 21:00 SEČ.
     Druhým vysílačem, který mívá dobrý signál i u nás, je vysílač americké náboženské stanice Family Radio z Tchajwanu na 1557 kHz. Na kmitočtu sice ruší francouzský vysílač, někdy se ale tchajwanský vysílač protlačí i přes něj.

     Na dnešních nahrávkách uslyšíme právě tyto dvě stanice:

CRI – Velmi zajímavé je hned na začátku přepnutí antény po ukončení vysílání pro sibiřské oblasti Ruska. Anténa je přepnuta na vysílání pro evropskou část Ruska a signál velmi zesílí. Slyšíme známou čínskou melodii, která se vysílá vždy od 59. minuty do celé hodiny, kdy následuje znělka a ohlášení v čínštině a ruštině. Kvalita příjmu závisí na momentálních příjmových podmínkách, je možné ale říct, že čínský vysílač uslyšíme více či méně dobře každý den. Nahrávka je z prosince 2008, čas 13:00 SEČ.

Family Radio – Na začátku je znělka, následuje začátek pořadu, který uvádí „bratr Ray“. V pozadí je slyšet francouzská stanice, která se chvílemi protlačuje do popředí. Příjmové okno s velmi dobrým signálem z Tchajwanu netrvá dlouho. Záleží na momentálních příjmových podmínkách: někdy může být hodinové, jindy je stanice sotva slyšet. Nahrávka je čerstvá, z 25.10.2010, čas 16:30 SEČ.
     V obou případech byl použit přijímač AOR AR7030 a anténa typu Longwire, délka 70 m, směr 70 stupňů.

Prosluněné dny měsíce října

Kdybych chtěl bilancovat na konci října, jaký byl tenhle první podzimní měsíc, asi bych došel k závěru, že po stránce počasí byl docela příjemný. Na rozdíl od září se mi tentokrát poštěstilo, že jsem mohl pobývat na hájovně v období nepřetržitých slunných dní. Nejdřív to bylo 7 dní v řadě za sebou, teď to byly 3 dny s oblohou bez mráčku a docela příjemnými denními teplotami.
     Člověk si někdy říká, že kdyby byly měsíce září a říjen celé slunečné, že by to bylo nejlepší období za celý rok a taková horká léta, jako bylo to letošní, by si docela odpustil. Minulou středu jsem byl na nedalekém kopci pro dříví. Bylo to přes poledne, slunce se vzpíralo do paseky na vrcholu a bylo krásné teplo, přestože ráno bylo na nule. V trávě se dokonce začala zase ozývat sarančata, která na zahradě hájovny už dávno ukončila své letošní koncertování.

     Naložil jsem dříví na vozík a nechtělo se mi na zpáteční cestu. Tak jsem si sedl na vyvrácený strom na svahu a díval se kolem. Pozdně říjnová doba sebou přináší samé výhody: není už tak velké horko, které znemožňuje nebo alespoň znepříjemňuje práci, nelétají už dotěrné mušky, nelétají ani nenasytní komáři, do vlasů se nevtírá kloš a ani na klíště už člověk nenarazí. Počasí je teplé, pobyt v přírodě příjemný a přestože všude kolem jsou známky odumírajícího života před zimním spánkem, nepůsobí to chmurně, protože všude je plno barev.

Když jsem byl na stejném místě den předtím, najednou začal v blízké houštině někdo pokaš-lávat (aniž bych ho slyšel přicházet), pak spustil moto-rovou pilu a začal prořezávat zarostlou bývalou školku. Patrně se tam oddával polední siestě a pěkně se prospal. Nedivil jsem se tomu, bylo tam ticho, klid, sluníčko hřálo, prostě pohoda v lůně přírody.
     Ptáci už dávno nezpívají, ani nejsou vidět. Člověk se diví, kam se všichni mohli podít. Někteří odlétli do teplých krajin, ale těch asi není moc. Před týdnem jsem pozoroval jen neobvyklou aktivitu krkavců. Dva dny létali kolem, křičeli na různých místech, pak se zase utišili. Občas je slyšet pískání kání ve výšce, nějaká sojka a to je zhruba všechno. Ticho a klid se rozprostírají nad krajem. Chybí už jenom sníh. Toho bychom se mohli už v listopadu dočkat.

     Když jsem vycházel z veran-dy na dvorek, přistihl jsem velkého pavouka křižáka, jak se hrnul do verandy škvírou pode dveřmi. Asi měl také zájem o přezimování v pohodlném prostředí lidského příbytku. Hned jsem si všiml, že má jen sedm nohou, o tu jednu možná přišel právě pode dveřmi. Nechtěl se nechat vyfotit, buď se smotal do klubíčka a nehýbal se nebo naopak rychle prchal ze scény do trávy.
     Zahrada dostává bohatou pokrývku listí z několika vysokých osik, které jsou sice už za plotem, ale díky severnímu větru padá veškeré jejich listí na zahradu. Severák se v posledních týdnech zase vyřádil, sice přinesl pěkné počasí, ale foukal ledově. Člověk si nemůže moc vybírat, natož si stěžovat. Musí brát dary i rozmary přírody tak, jak přicházejí. Pak se mu nezdá ani mlhavé, deštivé a nevlídné podzimní počasí nesnesitelné. Takové bylo září a říjen ukázal, že to může být i úplně naopak a že vedle zachmuřené tváře dokáže příroda ukázat i tu radostnou...

Radio Inconfidencia - novinka v pásmu 19 m

Před několika týdny se v pásmu 19 metrů objevila nová, zajímavá stanice. Radio Inconfidencia je stanice poměrně velkého významu v brazilském státě Minas Gerais, kde sídlí v hlavním městě Belo Horizonte. Tam vysílá hlavně na střední vlně 880 kHz výkonem 100 kW. Na krátkých vlnách, na kmitočtu 15190 kHz, není sice nováčkem, ale nevysílala tady řadu posledních let. Kmitočet má ale stále registrovaný, s výkonem 5 kW.
     Teď se tam tedy zase objevila. Program je stejný jako na 880 kHz a na další krátké vlně 6010 kHz. Na 15190 kHz vysílá Radio Inconfidencia nepřetržitě. Je to vlastně rarita, protože se jedná o lokální stanici a žádná jiná podobná, ani z Brazílie, ani z jiné jihoamerické země, v tomto pásmu nevysílá.

     Nepřetržitý charakter vysílání dává příležitost ověřit si šíření rádiových vln ze směru Jižní Ameriky během celého dne. Určitou představu sice dávají předpovědní grafy šíření, ale ověřit si to naživo je lepší. Zjistíme, že stanici můžeme slyšet v dopoledních hodinách zhruba od 0830 do 1100 UTC (to je od 9:30 do 12:00 hodin při našem právě nastávajícím zimním čase SEČ). Pak je pauza a stanice se objevuje až před večerem, zhruba od 1530 do 1730 UTC (to je od 16:30 do 18:30 SEČ).
     Mimořádný příjem od 0440 do 0510 UTC, který jsem zaznamenal v úterý 26.10., se asi příliš často opakovat nebude, protože se jednalo o jakousi anomálii. V grafech šíření rádiových vln je v tomto časovém úseku vyznačena minimální pravděpodobnost šíření signálů z oblasti Jižní Ameriky. Příští den už byl kmitočet skutečně úplně tichý, bez náznaku jakéhokoliv signálu...

Stejně jako u mnoha jiných brazilských stanic má i vysílač Radia Inconfidencia poněkud „ujetý“ kmitočet. Není to 15190.00 kHz, ale 15189.65 kHz. Pro nás z toho vyplývá jedna výhoda: můžeme bez pochyby identifikovat tuhle stanici, i když je signál velmi slabý a my dokážeme zjistit přesný kmitočet.
     Během několikadenního sledování Radia Inconfidencia jsem zjistil, že stanice vysílá poměrně často kompletní identifikaci se všemi kmitočty, na kterých vysílá. Slyšel jsem identifikaci v portugalštině a španělštině, na webové stránce jsem zjistil, že má ID také v angličtině. Kompletní identifikace Radia Inconfidencia jsou učebnicovou ukázkou, jak to chodí u rozhlasových stanic v Jižní Americe. Některé ID jsem nahrál z přímého poslechu a jsou na připojených ukázkách. Na webu Radia Inconfidencia jsem později objevil jednotlivé verze identifikací ve studiové kvalitě. Je to vynikající studijní materiál pro toho, kdo chce vědět, co vlastně tyhle stanice říkají, když se čas od času hlásí dlouhým identifikačním ceremoniálem. Kompletní ID v mateřském jazyce – portugalštině – jsem přepsal do textové podoby. ID ve španělštině je obdobné a ID v angličtině bude asi návštěvníkům tohoto blogu nejpřístupnější a nejsrozumitelnější.

Přepis kompletní identifikace v portugalštině:

„ZYL275 ondas medias 880 kHz, ZYE521 ondas curtas de 49 metros 6010 kHz, ZYE522 ondas curtas de 19 metros 15190 kHz, ZYC696 FM 100,9 MHz – Emisoras da Rede Inconfidencia de Radio, Belo Horizonte, Minas Gerais, Brasil.“

V Jižní Americe je zvykem, že každý vysílač má svoji licenční značku, např. ZYL275. Ondas medias = střední vlny, ondas curtas = krátké vlny. Některému pozornému posluchači asi bude vrtat hlavou, proč se ve značce FM vysílače (ZYC696) objevuje podivná číslovka „meia“ tam, kde je šestka a mělo by tam být vlastně seis. Ale to je brazilská specialita: meia znamená „polovina“. Polovina čeho? Polovina tuctu! Takže je jasné, že meia musí znamenat „šest“. Portugalci v Evropě nad tím sice kroutí hlavou, ale v Brazílii je tahle číslovka běžná.
     U jihoamerických stanic nikdy nevíme, jak dlouho budou na konkrétním kmitočtu vysílat. Buď se porouchá vysílač nebo dojdou peníze. A tak bychom měli využít výjimečné příležitosti, dokud trvá...

V přehrávači je 5 nahrávek: na prvních místech jsou studiové nahrávky identifikací v portugalštině, španělštině a angličtině. Potom následují dvě nahrávky přímo z éteru, ve kterých jsou slyšet mj. také tyhle identifikace. Pokud by nebyly na přehrávači vidět názvy nahrávek, je třeba přehrávač otevřít pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.

Na říjnových rádiových vlnách

Během posledních dvou týdnů jsem nahrál 4 zajímavé stanice:

Čad 6165 kHz -
Zahájení domácího vysílání v 0430 UTC. Signál je pěkný, protože se jedná o stejný silný vysílač, který jsme měli možnost poslouchat před lety na 4905 kHz. Na kmitočtu bez rušení slyšíme starou známou znělku.

Radio Golestan, Írán 1368 kHz - místní ID
V 1730 UTC se stanice hlásí místní identifikací, ale potom přenáší hlavní státní program IRIB - Radio Iran.

Radio Martí, USA (protikubánská stanice) 11930 kHz
Každý kmitočet, na kterém Radio Martí vysílá, doprovázejí kubánské rušičky, hlavně je to 9955 kHz. Tady jsou rušičky slyšet slabě.

Radio Republica (protikubánská stanice) 5954 kHz
Další protikubánská stanice, nově na tomto kmitočtu v Kostarice, který dřív sloužil jen pro testování nových vysílačů místní firmy ELCOR. Vysílač má jen malý výkon, přesto Kuba nasadila rušičky i proti němu. Na nahrávce nejsou rušičky slyšet, protože se jednalo o mimořádně prodloužené vysílání po 0400 UTC. Kubánské rušičky zapínané časovačem byly vypnuty v 0400 a kmitočet zůstal čistý.

Pokud by názvy nahrávek nebyly na přehrávači vidět, přehrávač se otevírá pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.

Krásný podzim láká k výletům

Deštivý přechod ze září k říjnu se jako mávnutím proutku změnil na konci prvního říjnového týdne. Při mém příjezdu na hájovnu ve čtvrtek 7. 10. bylo ještě mlhavo a nevlídno, ale v pátek začala dlouhá série krásných, slunečných dní, která trvala sedm dní za sebou bez jediného narušení. Postaralo se o to severní proudění, které sice sebou neslo studený severák, ale dny byly bez mráčku, s teplotami kolem 15 stupňů. Opožděné babí léto jako vymalované.
     Na úterý jsem si naplánoval dlouho odkládaný výlet na dva nejvyšší kopce v okruhu 10 km. Mají skoro 600 metrů nad mořem a to je ve zdejším kraji, v blízkosti řek Střely a Berounky, docela pěkná výška. Dopravním prostředkem na dvě naplánovaná místa severozápadně od Kralovic (okr. Plzeň-sever) mi mělo být kolo. Tenhle způsob sice nesliboval nějakou bezproblémovou vyjížďku, když bylo třeba překonat cestou tam převýšení 100 metrů, ale těšil jsem se na cestu zpět, která povede pořád z kopečka...

Vyjel jsem v 10 hodin a prvním cílem byl kopec Bukovec 588 m n/m, ve vzdále-nosti 9 km vzdušnou čarou. Je to vlastně návrší se dvěma nevýraznými vrcholy, z nichž na mapě je jako „Bukovec“ označen ten západnější. Tenhle vrchol ale není zajímavý, leží v rozoraném poli, zatímco jeho východní protějšek je pěkný, travnatý a klidný, se dvěma malými telekomunikačními zařízeními a výhledem široko-daleko. Přístup je tam poměrně dobrý po polní cestě, asi 400 metrů od silnice. Bylo by to pěkné místo pro FM-DXing. Kompletní přehled pásma jsem tam nedělal, měl jsem sebou jen malý přijímač Etón E5, ale zjistil jsem, že tam jsou slyšet skoro v místní síle některé vysílače z východního Německa.

Z kopce je dobře vidět druhý cíl mého výletu – kopec Březina 573 m n/m. Leží ve vzdálenosti 4 km jihovýchod-ně a z lesa vyčnívá větší telekomunikační věž.

Ani na podrobné turistické mapě není zakresleno všechno a tak až přímo na místě jsem zjistil dobrou přístupovou polní cestu, po které vede značená náboženská „Naučná stezka jednoho boha“ s velkými informačními tabulemi. Zavede nás z obce Bílov na okraj pěkného lesa a pokračuje až na vrchol Březiny. Na mé mapě chybí.

Na vrcholu Březiny je věž, poměrně střízlivě obsazena anténami. Není mi známo, že by tady byl nějaký TV převaděč. Jinak není na zalesněném vrcholu nic zajímavého, tak jsem se tam dlouho nezdržoval a vydal jsem se na zpáteční, už poměrně pohodlnou a prosluněnou cestu kolem velkého Olšanského rybníka a Mariánské Týnice, což je poutní kostel Zvěstování Panny Marie – výrazná dominanta širokého okolí.
     V 16 hodin zapískaly již poněkud unavené brzdy mého kola před hájovnou a tím skončil pěkný podzimní výlet, ze kterého jsem si přivezl hromadu fotek, dobrou náladu z vydařené akce a také hromádku pěkných jablek v batohu, nasbíraných cestou...

Isabel Pantoja – temperament ze španělského jihu

S úžasnou španělskou zpěvačkou Isabel Pantoja jsem se seznámil přes rádiové vlny v pásmu FM. Je to už nejmíň 20 let, kdy jsem jednoho letního dne poslouchal španělské stanice při mimořádném ionosférickém šíření (Es) a pěkné úlovky jsem si nahrával. Byla tam stanice Cadena Dial, která hrála výlučně španělskou muziku. Nahrál jsem si delší pasáž a později jsem k ní často vracel a dokonce jsem si ji pak uložil do zvukového archívu. Jedna úžasná zpěvačka mne tam zaujala. Až po letech jsem při nějaké příležitosti zjistil, že se jmenuje Isabel Pantoja.
     Isabel je jednou z hvězd temperamentního španělského jihu. V žilách jí koluje z poloviny cikánská krev, jak už to u tamních umělců často bývá. Narodila se ve městě Sevilla v kraji zvaném Andalusie.
     Říkal jsem si, že bych mohl mít i na tomhle blogu nějakou vzpomínku na ni. Vybral jsem dvě skladby, které ji, myslím, dostatečně charakterizují.

    První skladba s názvem Ahora Me Ha Tocao A Mi vypráví o radosti a smutku, lásce a žárlivosti, slzách a trápení, o horko-krevném Španělsku, slunci všech sluncí...

     Druhá skladba Con la Gente Que Me Gusta je celkově trochu volnější, ve vypjatých pasážích ale Isabel zpívá zase naplno:
„S lidmi, které mám ráda, se dělím o jasná rána, o slova, smích i měsíční svit a noci beze spánku. Mělo by to tak být napořád, jako je stálý déšť a žízeň...“

Obě skladby budou hrát automaticky za sebou po spuštění první z nich.

Upozornění: Pokud se vám zobrazuje přehrávač jen jako úzký obdélník, je třeba ho rozbalit pomocí šipek úplně vpravo. Potom se vysune horní a dolní část přehrávače, kde jsou názvy skladeb.

Skákající vysílač ze Sibiře

Je to rarita. Slabý vysílač (výkon jen 1 kW) programu Radio Majak ze sibiřské Jurjuzaně není v dobrém technickém stavu a tak nejen nesouhlasí kmitočet, ale vysílač i skáče co do kmitočtu. Původní kmitočet měl být 990 kHz, ale ve skutečnosti najdeme vysílač o kus níž, např. na 988.64 kHz. Kmitočet není stálý, může se den ode dne trošku měnit. Co se ale nemění, jsou kmitočtové skoky o 40 Hz. Vysílač je na dolním kmitočtu po dobu 20 sekund, pak skočí o 40 Hz výš a tam setrvá 10 sekund. To se stále opakuje a já to sleduji už možná rok.
     Signál je velmi slabý, jen málokdy uslyšíme srozumitelnou modulaci. To se mi podařilo a tak jsem mohl vysílač určit. Jinak je možné ho sledovat se záznějem, jak také ukazuje nahrávka dole.
     Slyšíme tón, který po chvilce vyskočí výš a pak zase klesne. To jsou ty intervaly, o kterých píšu nahoře. Na slaboučkém signálu si můžeme vyzkoušet své přijímací zařízení.

Nahrávka je tady:

Radio Majak, Jurjuzaň (Sibiř, Rusko), 988.64 kHz, výkon 1 kW

- tón nosné vlny (zázněj)

Má smysl něco plánovat?

Dnešní krátký příspěvek chce reagovat na předpovědi blížícího se konce světa. Náboženská rozhlasová stanice Family Radio se sídlem v USA už déle než rok neúnavně referuje o blížícím se konci světa, který nastane 21. května 2011. Založila kvůli tomu řadu nových redakcí, kromě jiných i českou. Tady je úryvek z českého pořadu o Soudném dni - konci světa, který je označován anglickým názvem Judgment Day:

Family Radio, USA  (9505 kHz)
z pořadu "Otevřené fórum", 30. září 2010 večer
- - -
     Přestože česká verze zní poměrně přesvědčivě, ještě sugestivnější je původní anglická verze z pořadu "Open Forum". Tam se celá "problematika" probírá ještě podrobněji. Zdá se, že na vše je pamatováno. A tak se naskýtá otázka, jak bude tahle kampaň pokračovat dál a jestliže patrně ke konci světa onoho květnového dne nedojde, jak to stanice vysvětlí? Podle poslední verze má po květnu ještě následovat 5-měsíční období do října, kdy dojde k zániku vesmíru.
     Také bude zajímavé sledovat, jestli se Family Radio bude účastnit pravidelné rezervace vysílacích kmitočtů na zimní období 2011-2012, které začíná v říjnu a v té době vlastně už nebude čím ani kam vysílat.
     V každém případě bude zajímavé tuhle kampaň sledovat. Zdá se, že je tentokrát vedena opravdu "na ostří nože". Na závěr ještě zjištění, které bylo podle Family Radio učiněno pečlivým studiem Bible v posledních letech: "Bůh neuznává církve"...

"Trubte na trubky, varujte lidi! Soudný den přijde 21. května 2011. Bible to zaručuje."

Kdo se chystá s námi přezimovat

Neradi bychom se nechali zaskočit přicházející zimou a tak děláme různá opatření. Stejně tak předvídaví jsou i jiní tvorové a dělají si svá opatření na své úrovni. My o tom obvykle nemáme tušení, dokud se naše zájmy nezkříží. Tihle drobní tvorové si hledají místo k přezimování a často si vyberou lidský příbytek, kde už je všechno připraveno. Zvlášť na venkově je to patrné a lidé jsou tam na to víceméně připraveni. Mají na tohle soužití svůj názor a své metody.
     Bude to různý hmyz, který bude zalézat do domů, motýli, pavouci a další. Pamatuji na letošní jaro, kdy k večeru po zatopení v kamnech vyletělo v kuchyni za nábytkem paví očko a namířilo si to k oknu. Zelená kobylka, která se mi usadila minulý týden na dveřním rámu WC, je naprosto neškodná a spíš asi dovnitř zaletěla nebo vlezla omylem. Jelikož se ale druhá kobylka snažila o kousek dál dostat do verandy okenní tabulkou, pojal jsem podezření, jestli to není skutečný úmysl a nikoliv náhoda.
     Kapitolou samou pro sebe jsou ale myši. Hraboš polní se letos zase značně rozšířil po zahradě a travnatém dvorku. Pozná se podle kolonií s mnoha děrami a cestičkami mezi nimi, které vykousává v trávě. Na těchto vyhlazených spojnicích mezi dírami dosahuje neuvěřitelných rychlostí. V noci šmejdí po okolí a zalézá do domů. Už jsem tady popsal sýr, který mi myši zlikvidovaly. Vyhlásil jsem jim válku, a to hlavně ve sklepě, kam lezou větracími otvory a možná ještě jinudy. Nasadil jsem tři klasické malé pastičky a od poloviny září jsem jich ulovil 11. Rekordní byla svatováclavská noc, kdy pastičky vykázaly produktivitu 100 procent!

     Zkusil jsem s hraboši bojovat i na dvorku, protože ti ve sklepě jsou nejspíš obyvateli kolonií na dvoře a zahradě. Abych prověřil tzv. aktivní díry, lil jsem do nich vodu kropáčem. Několik málo myší jsem vypudil. Čekal jsem, že jich tam bude víc, ale asi byly někde na cestách. Díry jsem udusal kusem dřeva. Během dalších dní už se do nich žádná myš nevrátila. To mne trochu překvapilo. V těch dnech soustavně pršelo, říkal jsem si, jestli se myši neschovaly před deštěm třeba do stodoly.
     Ve druhé myší kolonii na dvorku jsem zažil zajímavou situaci. Bylo tam asi 10-15 děr, většinou vzájemně propojených. Vyplašil jsem tam jednu myš. Díry jsem udusal, ale další den byly tři z nich obnovené. Pak nastaly dva dny poměřování, kdo bude mít pevnější nervy. Skoro vždycky, když jsem vyšel na dvorek, viděl jsem myš, jak prchá od děr škvírou do kůlny. Byla to vždycky jen jedna myš. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že tam měla napilno. Zase obnovila tři díry. Tak jsem je udusal, však za tři hodiny tam byly zase perfektní kulaté díry mezi drny. Zase jsem je udusal. Myš měla tak napilno, aby zajistila obnovování děr, že když jsem zůstal stát bez hnutí na místě necelou minutu, už vykukovala z kůlny a chystala se do práce.
     Pak jsem si řekl, že honiček už bylo dost a musí přijít na řadu tvrdší prostředky. Vzal jsem pastičku, dal do ní kousek kůrky chleba a pomazal ho tukem z klobásy. Pastičku jsem položil před škvíru do kůlny a poodešel jsem k rohu kůlny. Neuplynula ani minuta a myš vystrčila hlavu. I na dálku bylo vidět, jak se jí chvějí fousky a jak intenzivně nasává vůni klobásy. Pud sebezáchovy jí ale nedovolil přijít až k neznámé věci – pastičce - a tak to zůstalo až do večera. Ráno jsem vyšel na dvorek a vidím, že u kůlny leží pastička obrácená spodní stranou dřevěné destičky nahoru. Doufal jsem, že pod pastičkou leží myš. Byla tam. Předpisově přišla k potravě zpředu v ose pastičky, zakousla se do chleba a snad ještě trochu vychutnala tu klobásovou pochoutku. Víc jí nebylo dopřáno, drát poháněný silnou pružinou ji stiskl přesně za ušima. Člověku je na jedné straně toho drobného tvora líto, ale nedá se nic dělat. Není možné mu věnovat čas a vysvětlovat, že hraboš polní má žít na poli.
     I když někdy tihle tvorové dokážou připravit člověku perné chvilky a jeden není asi nikdy dostatečně připraven na to, co mu můžou ve své přirozenosti provést, přesto je člověk nemůže nenávidět. Protože cítí, a na venkově zvlášť, že je součástí toho koloběhu, který v přírodě nikdy nekončí...

Ve sluchátkách Severní Amerika

Během září se dál vylepšovaly příjmové podmínky v pásmu středních vln směrem přes oceán z obou částí Ameriky. Na konci měsíce jsem pozoroval, že signály se šíří nezvykle spíš v dolní části pásma, než v horní. Do přehrávače v pravém sloupci (DX JUKE BOX) jsem dal nahrávku kanadské stanice VOCM z města St. John´s na Novém Foundlandu, samé východní výspě Kanady. Vysílá na 590 kHz.

     Značka začína-jící písmenem V není v Kanadě obvyklá, přes-tože písmeno V bylo Kanadě přiděleno. Pro rozhlasové stanice se používá další „kanadské“ písmeno C, jen na Novém Foundlandu je stanice s označením VOCM. Vysílač má 20 kW a na nahrávce je i s pěknou identifikací.

Druhá severo-americká stani-ce, od které tady máme nahrávku, je z krátkých vln. Má značku WBCQ a zaznamenán byl závěr vysílání na kmitočtu 5110 kHz. Stanice WBCQ není běžná krátkovlnná stanice. Říká si „svobodný hlas na rádiových vlnách“ a chce poskytovat možnost k vyjádření svého názoru různým skupinám.

     Stanice pronajímá vysílací čas nábožen-ským i jiným organizacím. Její vysílání nemá pravi-delný rozvrh a je závislé na konkrétních objednávkách vysílacího času. WBCQ má čtyři vysílače o výkonu 50 kW a vysílá ze státu Maine na východním pobřeží USA.

Na fotografii vpravo je vysílací anténa WBCQ pro pásmo 60 metrů.

Přišel podzim...

Skoro na den přesně přišlo podzimní počasí. Poslední letní dny byly příjemně slunečné, teploty vylézaly až na 22 stupňů a ve čtvrtek 23. září přišel podle kalendáře podzim. Ten týden jsem musel sedět v paneláku a bušit do počítače. Okno jsem raději zakryl žaluzií, aby mi do očí nešlo prudké dopolední slunce, ale také proto, abych se nemusel dívat na to krásné počasí.
     V pátek jsem mohl jet na hájovnu. Byl krásný den, tušil jsem však, že je poslední. Proto jsem kolem poledne a odpoledne zašel do lesa, abych si naposledy užil pěkného počasí a podíval se, jestli ještě rostou houby. Rostou pořád, intenzivně a už dva měsíce bez přestávky. Nevzpomínám si na druhý takový rok. Na konci minulého pobytu jsem měl plnou ledničku (viz obrázek), protože to množství jsem našel den před odjezdem a už nemělo smysl houby zpracovávat. To jsem udělal až v Plzni.

     Z pátku na sobotu se počasí radikálně změnilo a až do úterý pršelo bez ustání. Sice jen mírně, ale vytrvale. Musel jsem zůstat pod střechou čtyři dny! Až ve středu jsem mohl zajet do vesnice nakoupit zásobu potravin. V samoobsluze už nabízejí figurky na Mikuláše! Jeden člověk tomu nechtěl věřit, tak mu paní vedoucí prozradila, že už mají i vánoční kolekce, ale že je ještě nedávají na krám. Kdyby ale chtěl, klidně mu je prodají. Na toho člověka šly mrákoty, vždyť je 29. září, křičel, a pak, aby raději změnil téma, oznámil prodavačkám čerstvou novinu, že umřela paní odvedle. To byl zase šok pro ně. Životopis té paní už jsem nevyslechl do konce, protože jsem měl nakoupeno, tak jsem šel ke kolu, které jsem musel tentokrát opřít o křoví. Stojan na kola totiž zablokoval agresivní řidič svým autem. Byla středa a tak bylo parkoviště před obecním úřadem plné.

Neznámé zvíře pořád přebývá ve dřevníku. Myslím si, že to je kuna, ale nevím to jistě. Přes den slyším, jak tam spí a chrápá, nebo spíš mručí. V poslední době si zvíře udělalo záchod přesně ve vchodu do dřevníku. Každé ráno je tam nová hromádka. Podle fotografie výkalů by asi bylo možné zvíře identifikovat. Také to, že chodí pořád na stejné místo, by svědčilo o kuně. Je ale divné, že ve výkalech je něco jako slupky z jablek; že by kuna žrala také ovoce? Výkaly mají každý den jinou barvu, podle toho, jakou potravu zvíře najde. Trojbarevné provedení na obrázku jsou výkaly za tři dny. Možná by některou přecitlivělou povahu mohl znepokojit takový obrázek v blogu. Byl by nepatřičný i pro mne, když sedím v čistém a upraveném pokoji paneláku. Ale na venkově jsou takové věci úplně přirozené, zapadají tam a pro identifikaci zvířete je fotka jeho exkrementu normální věc...

     Často si v opuštěném lesním prostředí vzpomenu, že už jsem dlouho neviděl slečnu na koni. Neviděl jsem ji celé léto. Nevím, co se stalo. Změnila trasu? Změnila způsob života? Nepátrám po tom, protože vím, že co se budu mít dozvědět, to se dozvím. Zatím sleduji všude kolem zásadní a razantní každoroční proměnu přírody – přípravu na zimní odpočinek...

Na fotografii pod titulkem je podivná věc, nalezená v lese na pařezu obrostlém trávou.