Konec roku na hájovně

Po 18 dnech, vyplněných předvánočním a vánočním ruchem a chaosem, jsem se vrátil do klidného prostředí hájovny. Chaos v polovině prosince jsem se snažil přemáhat systematickou přípravou časopisu Radio Revue, a když odbila 20. hodina v úterý 21. prosince, udělal jsem tečku za tímhle vydáním a časopis jsem poslal mailem kolegům k rozeslání již čekajícím čtenářům. Podařilo se, všichni si mohli rekordní vánoční číslo, co do počtu stránek, stáhnout ještě před Vánocemi.
     Ve středu po Vánocích jsem už brzy ráno seděl v autobusu a směřoval na sever od západočeské metropole. Jelo jen pár lidí, žádní školáci ani studenti. Z vesnice jsem se jen stěží prodíral spoustou sněhu k hájovně. Cesta nebyla protažená, ale naštěstí tam nebylo tolik navátého sněhu (nad kolena) jako před rokem. Protože před několika dny byla mírná obleva, po které zase veškerá sněhová břečka umrzla, našel jsem vchod na pozemek hájovny skoro nedobytný. Velká vrata zamrzlá do vrstvy ledu, vrátka u přední zahrádky uvízla v množství sněhu a ledu. Nezbývalo než přelézt plot, zezadu se dostat do verandy, vzít nářadí a začít vyprošťovat dům z mrazivého zajetí.

     Je to ale radost, když má člověk čas, nikam nespěchá, a tak když dá všechno zase do pořádku až za dva dny, nic se nestane. V domě byla teplota na nule, což je docela úspěch staré bytelné stavby vzhledem k venkovním mrazům kolem -15 °C. V místnosti o rozměrech 6x5 metrů s třemi okny ale docílíte příjemného prostředí až druhý den, když už se podaří vyhnat teplotu ke dvacítce. I rádio, které tady na mne čekalo, je líné, tekuté krystaly na displeji se jen pomalu převalují. Antény jsou v pořádku, všechno funguje na první zapojení a tak může začít loučení se starým rokem.
     Uvědomil jsem si, že jsem byl na přelomu roku ve volné přírodě naposledy před 12 lety. Bylo to na DX expedici v Dánsku, kam jsme jeli hned po vánočních svátcích a zůstali tam asi do 10. ledna. Pamatuji se na půlnoční, novoroční procházku po mořské pláži, kde zdálky probleskovaly z městeček ohňostroje. U nás byl klid, protože do chatového střediska u moře jezdí normální lidé jen v létě. Proto se tam žádný majitel chaty nestará např. o to, že by v zimě mohla zamrznout voda, s čímž jsme tam bojovali a sháněli jsme instalatéra na Nový rok...

Jak proběhne konec roku a přechod do toho nového, to je zatím velká neznámá, ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky. Poslední den roku se ničím nevymyká: všude kolem je klid, není vidět živé (lidské) duše, jen v povzdálí se několik srnek krmí pod posedem připravenými pochoutkami. Po dvorku a zahradě občas přeběhne zajíc. Jeho stopy jsou vidět i na obrázku. Myši jsou zalezlé pod sněhem, kde si vybudovaly husté sítě cestiček. V povzdálí občas zaskřehotají vrány. Z ještě větší dálky se tichem nese štěkot psů. Nový rok může přijít...

Před Vánocemi...

Blíží se Vánoce, svátky štěstí a radosti, někde i hojnosti. Ale všichni nebudou mít Vánoce radostné. Na ty bychom si měli také vzpomenout, jsou možná někde blízko nás.
     Připoměla mi to jedna vánoční píseň. Je původem z Ameriky a natolik mne zaujala, že jsem její text přeložil a našel jsem i docela pěkné video. Text není přeložen ve verších, na to se necítím, ale snad i volný překlad postačí.
     Původní anglický text je dole před videem.


Vánoční boty

Byly Vánoce, stál jsem v další frontě,
chtěl jsem koupit dárek nebo dva,
a neměl jsem právě vánoční náladu.
Přede mnou stál malý chlapec, čekal netrpělivě
a neklidně, jak už to malí chlapci dělají.
V rukou držel pár bot.

Jeho oděv byl obnošený, byl špinavý od hlavy k patě,
a když na něj přišla řada a měl platit,
nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel:

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím,
je Štědrý den a ty boty jsou přesně její velikost.
Můžete si pospíšit, pane, tatínek říká, že už nezbývá moc času.
Je už dlouho nemocná a já vím,
že až uvidí ty boty, zase se bude smát.
Chtěl bych, aby vypadala krásně,
jestli se dnes v noci setká s Ježíšem.

Přepočítával drobné, trvalo to věčnost,
potom pokladník řekl - Chlapče, nemáš dost peněz -,
tak zoufale prohledával své kapsy,
potom se obrátil a podíval se na mne.
Řekl – Maminka se nám vždycky snažila udělat krásné Vánoce,
i když jsme se často museli obejít bez dárků,
řekněte mi, pane, co mám dělat,
tyhle boty jí musím koupit.

A tak jsem položil své peníze vedle jeho, musel jsem mu pomoci,
a nikdy nezapomenu na ten výraz v jeho tváři, když říkal
- Mamince to bude moc slušet.

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím...

Pocítil jsem záblesk nebeské lásky,
když mi chlapec poděkoval a běžel domů.
Věděl jsem, že mi toho chlapce poslal sám Pán,
aby mi připomněl, o čem nejvíc jsou Vánoce...


The Christmas Shoes

It was almost Christmas time, there I stood in another line
Tryin' to buy that last gift or two, not really in the Christmas mood
Standing right in front of me was a little boy waiting anxiously
Pacing 'round like little boys do
And in his hands he held a pair of shoes

His clothes were worn and old, he was dirty from head to toe
And when it came his time to pay
I couldn't believe what I heard him say

Sir, I want to buy these shoes for my Mama, please
It's Christmas Eve and these shoes are just her size
Could you hurry, sir, Daddy says there's not much time
You see she's been sick for quite a while
And I know these shoes would make her smile
And I want her to look beautiful if Mama meets Jesus tonight

He counted pennies for what seemed like years
Then the cashier said, "Son, there's not enough here"
He searched his pockets frantically
Then he turned and he looked at me
He said Mama made Christmas good at our house
Though most years she just did without
Tell me Sir, what am I going to do,
Somehow I've got to buy her these Christmas shoes

So I laid the money down, I just had to help him out
I'll never forget the look on his face when he said
Mama's gonna look so great

Sir, I want to buy these shoes ...

I knew I'd caught a glimpse of heaven's love
As he thanked me and ran out
I knew that God had sent that little boy
To remind me just what Christmas is all about


Jestliže se v dolní části videa objeví řádková reklama, zrušte ji kliknutím na křížek na pravém okraji reklamy.

DX Asie (8)

V 8. dílu seriálu o asijských DX stanicích v pásmu středních vln (MW), které byly u nás zachyceny, chci zmínit jak naše domácí snažení, tak i mezinárodní spolupráci. Už jsem o tom psal i v 5. dílu, kde jsme společně s finským DXerem Mauno Ritolou sledovali neznámý signál (krátkou hudební smyčku) na 1134 kHz.

     Tentokrát se jedná o čínskou stanici z nejvýchodnější provincie Heilongjiang. Provinční stanice Heilongjiang PBS (= People’s Broadcasting Station = Národní rozhlasová stanice) vyrábí úctyhodných 10 rozhlasových programů. Jedním z nich je tzv. Life Channel, to je program věnovaný nejrůznějším problémům běžného života (oblíbené jsou např. besedy o zdraví). Program tohoto typu má celá řada stanic i v dalších čínských provinciích. V éteru se většinou hlásí jako Life Radio. A tohle ohlášení jsem slyšel asi před měsícem na kmitočtu 1476 kHz. Příjem nebyl dobrý a nic jiného se mi nepodařilo zachytit, co by přineslo další podrobnosti. Když jsem studoval příručku WRTH 2010, zjistil jsem, že z čínských společností, které používají kmitočet 1476 kHz, má program Life Radio (resp. Life Channel) jen Heilongjiang PBS. Ale nikoliv na tomto kmitočtu, ale podle WRTH jen v pásmu FM.

     Čína je ale místem převratných změn, takže rok po vydání příručky už může být řada věcí jinak. Kontaktoval jsem tedy opět finského DXera Mauno Ritolu, se kterým je dobrá spolupráce a napsal jsem mu o zachycené identifikaci „Life Radio“. Nahrávku jsem neměl, protože špatný příjem nenahrávám a netušil jsem, že tam na mne najednou ženský hlas vykřikne ta jediná dvě srozumitelná slova. Mauno odpověděl hned, že prý snad v této provincii je v provozu nový vysílač a že možná vysílá tento program. Víc jsme se nedozvěděli. V té době jsem zaznamenal zprávu Chucka Huttona z USA, že na DX expedici v Britské Kolumbii na západě Kanady byl zachycen tento nový vysílač z východního cípu Číny.

Odpoledne 25. listopadu v 15 hodin našeho času jsem jako skoro denně sledoval kmitočet 1476 kHz, a tentokrát se tam před celou hodinou začala zase objevovat čínská stanice. Proběhlo časové znamení (3 nižší tóny a jeden vysoký, pištivý) a po něm jsem měl dojem, že slyším slovo „Heilongjiang“. To bylo radosti... ovšem člověk se může mýlit a někdy slyší to, co by rád slyšel. To už známe. Ale neváhal jsem a napsal znovu Maunovi. Tentokrát jsem měl nahrávku a tak jsem ho požádal, aby ji ohodnotil svými nezávislýma ušima. Netušil jsem, že on může jít ještě dál.

     Mauno hned odpověděl, že patrně také slyší slovo „Heilongjiang“, tak ho to zaujalo a vyhledal archív nahrávek z SDR přijímače Perseus z toho dne a hodiny. Patrně si denně odpoledne nahrává několik minut kolem každé celé hodiny. A že prý mi svoji nahrávku dává do přílohy mailu. Nedočkavě jsem soubor MP3 otevřel. To, co jsem slyšel, předčilo všechna má očekávání. Naprosto čistá nahrávka nejen jednoho, ale dokonce tří vysílačů z Heilongjiangu, které nejsou synchronizované a proto se ozývají s malým časovým zpožděním (ozvěnou) za sebou. Provincie má tedy na kmitočtu už tři vysílače programu Life Radio. Mohl jsem si ověřit, že Mauno slyšel to samé, co já. Po ohlášení začali hrát krátkou píseň, která je součástí identifikace. Na jejím konci je anglické ohlášení "Life Radio". Byla stejná jako na mé nahrávce.
To způsobilo, že jsem si tenhle kmitočet oblíbil a kdykoliv se mi to hodí, dívám se tam v 15 hodin, protože v té době jsou nejlepší příjmové podmínky. Už známou ID-píseň jsem slyšel v dalších dvou dnech. Jednou jsem dokonce při časovém znamení slyšel ozvěnu dvou vysílačů a jasně bylo slyšet, jak ID-píseň začala nejprve na slabším vysílači a pak na silnějším. Rozdíl byl asi půl sekundy. Udělal jsem tedy závěr, že z nejvýchodnější provincie Číny se u nás objevuje signál nejméně jednoho vysílače, a to skoro denně. Kdo by to čekal, že?

     Také tento díl doprovázejí nahrávky. Jsou tři, vložené do jednoho přehrávače dole. Budou hrát automaticky všechny tři za sebou. Je možné zvolit si také kteroukoliv z nich kliknutím myší na její název. První nahrávka  je ta původní ode mne (slovo „Heilongjiang“ je v 11. sekundě), druhá je na porovnání od Mauna Ritoly z Finska – nahráno ve stejný okamžik (zde je slovo „Heilongjiang“ v 17. sekundě) a třetí je převzata z internetového streamu. Přesto, že jsem byl ze své nahrávky nadšen, ta Maunova je svou kvalitou o několik tříd výš. Potvrzuje to vlastně už známou skutečnost, že nejlepší DXing se dělá ve Skandinávii. Kdo se zaposlouchá do Maunovy nahrávky důkladně (chce to sluchátka, nikoliv šeptátka z notebooku), podaří se mu rozlišit signály 3 vysílačů, které jsou časově posunuty. První je vzdálen víc, ostatní dva leží skoro na sobě, ale rozdíl je poznat. - Na třetí nahrávce z internetu je krásně slyšet nejen identifikaci, ale i anglické ohlášení "Life Radio" na konci.

     Znění identifikace programu Life Radio v čínštině (anglický přepis): „Heilongjiang Shenguo Guangbo“ (česky snad Chejlongťiang Šenkuo Kuangpo).

     Ještě je možná vhodné zmínit, že hned po časovém znamení následuje hlášení přesného času z automatu: „Peiťing šičjen...“ (Pekingský čas...). Časové hlášení v této podobě je stejné na všech čínských stanicích vždy po časovém znamení v celou hodinu.

Azimutální mapka ukazuje pomocí červené čáry trasu signálu z provincie Heilongjiang do ČR. Azimutální mapy mají sice zkresleně tvarované kontinenty, zato věrně ukazují přímou trasu mezi dvěma místy na Zemi. V tomto případě je vzdálenost asi 7500 km. Signál k nám přichází ze směru 43 stupňů, což napovídá, kam asi směrovat svoji dlouhodrátovou anténu.

     Na běžné mapce je provincie Heilongjiang zvýrazněna červenou plochou.

Co vypadlo z letadla?

Když jsem v polovině října dělal testy antény PPwhip, každou fázi testu s anténou na stožáru jsem si vyfotil. Při pozdějším prohlížení fotek jsem na jedné z nich objevil zvláštní věc: na záběru bylo i dopravní letadlo, které klesalo na přistání ve směru na pražskou Ruzyni. Za letadlem se ve vzduchu snášely jakési dva světlé předměty. Na první pohled to vypadá, jakoby z letadla něco vypadlo. Kdyby se jednalo o papírovou fotku, řeknu, že je to kaz nebo nečistota na filmu. U digitálních záběrů se to ale nestává.
     Ještě než jsem na záběr zase zapomněl, říkal jsem si, že bych se měl při pochůzkách po okolí dobře dívat, jestli opravdu něco nespadlo na pole nebo na louku. Pak to překryly jiné události a na letadlo jsem zapomněl.
     Až když jsem na přelomu listopadu a prosince šel po okraji lesa, vzpomínka se vrátila. Na poli jsem spatřil neznámého muže. Nejprve jsem si myslel, že to je myslivec, který si zkracuje cestu od lesa do vesnice přes pole. Pak jsem si ale všiml, že se muž vrací, dělá kruh a jednou rukou mává ve výši pasu sem a tam. Jako když seká kosou trávu. To už mi ale došlo, že takové pohyby dělají hledači pokladů nebo jiných kovových předmětů s pomocí hledacího přístroje. Ještě jsem si stačil říct, že onen muž patrně čekal, až uhodí první mrazík a do té doby rozblácené pole se zpevní. Pak už mi ale hlavou proběhla vzpomínka na letadlo, na to, že já jsem chtěl na tom poli a louce něco hledat a teď tam něco hledá tenhle neznámý muž!

     Dál jsem muže z místa od lesa nepozoroval, šel jsem do hájovny a odtud se snažil na pole podívat dalekohledem. Kvůli křoví a stromům se mi to ale nedařilo, jen jsem ho chvílemi zahlédl, jak stále chodí po poli. Potom už jsem to vzdal. Jelikož ale neznámý člověk na téhle samotě obvykle přináší problémy, raději jsem zamkl zadní vchod ze dvora a šel jsem se věnovat svým věcem.
     Patrně se jedná o souhru náhod, ale náhody jsou to zajímavé. Někdy by člověk na některé věci už dávno zapomněl, ale nové události oživí vzpomínky a mohou posadit věci do nových souvislostí. Možná není případ ještě u konce a časem se objeví něco dalšího...

Sněhová záplava

A máme tady zase spousty sněhu. Tak nazýváme ve zdejších krajích stav, kdy je sněhu 25 cm, mluví se o kalamitě a v prvních dnech nic pořádně nefunguje.

     První sníh jsme dostali od letošní zimy dárkem v úterý 23. listopadu. Příští pondělí - 29. listopadu – přibylo 15 cm. Padal v noci z neděle na pondělí a když jsem jel v pondělí ráno autobusem na hájovnu, bylo to na silnicích docela divoké. Na jednom místě jsme stáli asi 20 minut, než se odklidí následky dopravní nehody. Řidič vypnul motor, cestující začali houfně protáčet mobily, aby oznámili, že je kalamita, stojíme v polích a neví se, jak dlouho tady budeme stát. Bylo zajímavé pozorovat, kolik lidí má domluvené důležité schůzky na hodinu, která nastane už za chvíli. Připadal jsem si jako naprosto nedůležitý element v tomto světě. Jedu se totiž schovat před tím chaosem ve městě i na silnicích do lesní tišiny, kde sníh nikomu nevadí, protože tam není kam spěchat a všechno kolem je přirozené.

     Během dalších dvou dnů se sněhová pokrývka zvýšila na 25 cm. Nesmím zapomenout na silný severák, který jako bych si tady vždycky objednal, zvlášť, když jdu na nákup do vesnice na severu. Tam jsem byl ve středu, sněžilo a při teplotě -7 °C jsem stěží prorážel silný vítr a každých 100 metrů jsem se musel zastavit a otočit, abych mohl zase nabrat dech a otřít slzející oči. Vítr samozřejmě unášel krajinou sněhový prach a vytvářel hluboké jazyky a závěje. Na planině byla cesta na jednom místě vyfoukaná až na štěrk, ale o 5 metrů dál už byla skoro půlmetrová závěj. Když jsem se vrátil, bylo mi jasné, že jsem zase odříznutý od světa. Tři dny se tady neobjevily stopy člověka, natož auta, a dnešní nové závěje stav ještě zhoršily. Zhoršily ho ale vlastně jen tomu, kdo někam spěchá, ať pěšky nebo autem. Běžný osadník téhle samoty si nenaříká, protože takové situace už přežily i minulé generace a bez velkých nároků je možné se s tím vypořádat.

     Na sněhové pokrývce na dvoře a na zahradě se začaly objevovat pravidelně okrouhlé díry. To jak myši větrají a nechtěně tak prozrazují svoji existenci. Už mají pod sněhem vybudované stezky, na ty vždycky narazím, když odklízím sníh. Na sněhovou plochu se neodvažují, žádné stopy tam nejsou vidět. Patrně si vyšlapou cestičku pod sněhem až k domu a tam teprve vylezou na povrch. Kolem zdí domu je stop habaděj.

     Je zajímavé, že pod 25centimetrovou vrstvou sněhu je bláto, které tam bylo po deštích. Ani při mrazech -10 °C bláto pod sněhem nezamrzá a teprve, když při odklízení sněhu ta místa odkryji, během hodiny zamrznou. Myším tedy musí být pod sněhem docela teplo.

     Na zasněženém dvoře a zahradě se proháněli zajíci. To mne překvapilo, myslel jsem, že ploty jsou v pořádku. Ale za rybníčkem padl jeden dřevěný kůl i s pletivem a vznikla tak široká brána, která mohla přilákat k domu i srnku. Musím to opravit. I v zimě se vždycky najde nějaká práce kolem domu, když to není sníh, tak někde něco povolí nebo praskne. Když jsem byl u plotu, kde mám také zakončenou anténu, napadlo mne, že bych ji mohl prodloužit ještě dál do lesa o nějakých 50 až 100 metrů. Sice se vůbec nenudím, ale možná to zkusím...

Nejvyšší bod, do kterého se tady dostane slunce na začátku prosince.

Spíš jen vykoukne z lesa vlevo a za chvíli se zase schová o kousek dál vpravo.

DX Asie (7)

All India Radio (AIR) je největší indická vysílací společnost. Oficiálně se jmenuje „Akashvani – All India Radio“
(Akashvani čti Akašvany) a v pásmu středních vln má celou řadu silných vysílačů, většinou o výkonech 100-300 kW. Tři další vysílače mají výkon 1000 kW. Jeden z nich – Nagpur – vysílá na 1566 kHz a můžeme ho slyšet i u nás.

     Při poslechu indických stanic mám vždycky na paměti, že v Indii je časový posun o +4,5 hodiny proti nám, takže jejich celá hodina je vždy v naší 30. minutě. V té době vysílá AIR většinou zprávy v angličtině. Trvají 10 minut. Příjem si můžeme nacvičit v pásmu 60 metrů, kde je odpoledne velké množství indických stanic. Většinou vysílají stejný program, u zpráv to platí na 100 procent.

Na nahrávce je zachycen konec zpráv, následuje upoutávka na nějaký pořad a ohlášení (muž) dalšího pořadu. Na nahrávce se několikrát ozývá název „All India Radio“ a jednou také „Akašvani“. Nahrával jsem během zpráv a po zprávách v 16:30 hodin SEČ.

All India Radio - 1566 kHz