Další rozruch v poklidu samoty

Na naší samotě je úžasný klid po většinu roku, ale už je jakýmsi pravidlem, že dvakrát v roce tam musí dojít k mimořádné události. A je zajímavé, že ten den obvykle nezačíná dobře už od samého rána. Tentokrát to bylo úterý 17. dubna. Chystal jsem se jet na hájovnu a už doma se mi nic nedařilo, musel jsem se vracet pro nějaké věci a málem mi ujel autobus. Když jsem vystoupil ve vesnici, na zastávce stála starší paní, která mne zná. Na mne sice nečekala, ale dala se se mnou do řeči: „Jedete zase na hájovnu?“ Po pár větách mi položila záludnou otázku: „ A kdy jste tam byl naposledy?“, jen tak, jakoby mezi řečí. Ale na vesnici není nic jen tak mezi řečí. Dál už se nic neptala, rozloučili jsme se a mně tahle otázka vrtala hlavou celou cestu k hájovně. Kdyby hájovna vyhořela, to by mi snad řekla.
     Po příchodu bylo všechno v pořádku, tak jsem na to hned zapomněl, navíc volal kamarád Vláďa. Když jsem vzal do ruky mobil, viděl jsem, že je skoro vybitý. Dal jsem tedy do zásuvky nabíječku, připojil telefon a mluvil s Vláďou. Po skončení hovoru přišla první indicie. Všiml jsem si, že LEDka nabíječky nesvítí. Ale vždyť jsem zapnul všechny jističe. Zkouším světlo – nic. Asi je zase plánované přerušení dodávky proudu. Bylo 11 hodin. Čekám tedy do 14 hodin, kdy to obvykle zase zapínají. Nic. Ve 14:15 jdu na obhlídku trasy elektrické přípojky, která jde po sloupech. Všechno v pořádku. Až když přijdu skoro o kilometr dál na místo, kde je na staré budově rozvaděč, už zdálky vidím dílo zkázy. Rozvaděč je prázdný, všechen kov pryč, jen pár ustřižených kabelů smutně ční k nebi. Tak odtud dneska elektřinu nedostanu.

Původní stav rozvaděče - nekompletní, ale funkční

To není apríl, ale stav v dubnu 2012

     Opuštěný, zpola zdemolovaný objekt, kde poslední známkou života byla právě tahle přípojka. Majitel objektu, podnikatel odkudsi z jižních Čech, „koupil“ s areálem i věcné břemeno v podobě dodávky elektřiny do hájovny. Ale nikdy neudělal nic ani pro zabezpečení, ani pro jiné řešení přípojky. A tak jsme se dočkali i my. Když už zloději tmavé barvy pleti rozřezali a odvezli všechny ocelové nosníky střech, došlo na paběrkování v podobě drobných kovových částí a skoro bezcenných hliníkových lišt rozvaděče.
     Hned toho dne se rozběhl kolotoč majitel – uživatel – policie. Bylo až překvapivé, že policie z 10 km vzdálené služebny byla na místě za hodinu. A ještě se omlouvali, že byli na dopravně-bezpečnostní akci. První den se mnou sepsali výpověď jen tak rukou a druhý den k večeru si přijeli pro podpis protokolu.
     Mezitím jsem ve vesnici zjistil, že už se ví o tom, že v kilometr vzdáleném lese někdo ustříhal kabely ve skříni a veškerý kov odnesl. Člověk by řekl, že na to opuštěné místo lidé běžně nechodí. Ale je pravda, že nic se neutají a poslední, který se o tom dozví, je ten, kterého se to týká nejvíc. Proto ta divná otázka té dobré ženy, loajální ke svému muži. Byl to on, který to zjistil jako první. Dřív jsem slýchával, že pořád šmejdí po okolí a nic mu neuteče. Teď už tomu věřím.

     A tak se člověk nedobro-volně dostane do situace, kdy mu s přicházejícím večerem nezbude nic jiného, než zapálit svíčku. V šuplíku najde sáček s malými čajovými svíčkami a když jich několik postaví na kuchyňskou linku a za ně postaví zrcadlo, je světla docela dost. Nevadí, půjde se dřív spát. Ráno už se rozednívá po 5. hodině. A pak, během dne, zvlášť když je pěkné počasí, si na nějakou elektriku ani nevzpomenete. Potíž může nastat, když potřebujete pracovat na notebooku. To se se životem v čisté přírodě bez různých přípojek moc neslučuje...
     Nesmím zapomenout pochválit baterii – malý bezúdržbový akumulátor 12V / 12Ah. Nebyl v provozu asi rok, naposledy jsem ho dobil někdy v té době, ač vím, že mu dlouhé ležení neprospívá. Když jsem ho teď vyndával ze skříně, nedělal jsem si žádné iluze, co asi ukáže voltmetr. Ale bylo to překvapení: 12,6V. Měl jsem radost, že si budu moci alespoň po chvílích zapnout rádio. Akumulátor běží perfektně. Rádio už bylo připojeno celkem 8 hodin a pořád drží. Slábnoucí baterie se pozná podle slábnoucího podsvětlení displeje. To se zatím neděje a já musím pochválit tenhle nepříliš drahý čínský akumulátor značky BB BATTERY.
     Nepříjemná událost, závan civilizace, hlavně té její nepřizpůsobivé části, by skoro všechno přehlušila, i jaro, které se už dere ze všech stran. Zahrada je jedno bílé pole plné sasanek, začínají rašit listy na stromech, čistá zeleň nové trávy má neuvěřitelně silný odstín. Náhodný pocestný, který by snad večer zahlédl oknem mihotavé světlo svíčky ve světnici, by asi netušil, že obyvatel domu právě dostal užitečnou lekci, aby si znovu uvědomil, co přinášejí a odnášejí výdobytky dnešní moderní doby...

Ozvěny Velikonoc

Letošní Velikonoce byly studené, rána dokonce mrazivá a tak člověk raději zůstával u kamen, přesně podle pranostiky. Tohle a další okolnosti mi umožnily, že jsem se mohl víc než jindy věnovat jedné ze svých oblíbených činností – vaření.
     Není možné se pořád spoléhat, že ti někdo připraví jídlo až pod nos, a tak jsem si říkal, že bych mohl zkusit několik typicky českých velikonočních dobrot.

Pizza 1

Pizza 2

Italská pizza na Velký pátek sice není typicky česká ani velikonoční, ale člověk ji může připravovat s myšlenkou na Vatikán a velikonoční náladu. Možná proto se docela povedly oba dva kusy o velikosti na celý plech. Obloha byla docela bohatá se šunkou, rajčaty, paprikou, cibulí, sýrem, kečupem a kořením.

Následovala velikonoční nádivka, kterou u nás připravujeme z uzeného masa, rohlíků, vajec a koření a když se peče, vůně se šíří široko daleko.

Ze sladkostí nemohou chybět velikonoční bochánky, kterým také někde říkají mazance, zvlášť v obchodech. Sladké těsto (jako na vánočku) se u nás ochucuje rozinkami, mandlemi a nastrouhanou citrónovou kůrou.

Velikonoční husa by byla pro mne velkým soustem a tak jsem zvolil tradiční české vepřo-knedlo-zelo. Vše bylo čerstvě uvařeno, žádný kupovaný knedlík, maso ze šťavnaté vepřové krkovice. A k tomu samozřejmě Plzeňský Prazdroj.
     Velikonoce u plotny rychle utekly, zbyl čas i na mrazivou procházku, jednu rodinnou návštěvu a další věci, které rád dělám nebo bylo už načase, abych je udělal.
     Někdy prostě člověk dostane chuť udělat něco neobvyklého. Nejvíc napínavé je očekávání, jestli na to stačí a jaký bude výsledek.
- - -
Doplněk pod čarou už není velikonoční, ale prakticky ekonomický, protože se zabývá náklady na takový kulinářský prodloužený víkend. Kolik korun si musí člověk připravit na několik popisovaných dobrot? Není to tak hrozné, možná spíš překvapivé:

Pizza ..... 1 ks 35x28 cm ... 30 Kč
Nádivka .... 1 menší pekáč ... 80 Kč
Bochánky ... 1 ks ... 10 Kč
Vepřo-knedlo-zelo ... 1 porce ... 32 Kč
Plzeňský Prazdroj ... 0,5 l ... 17 Kč

Kromě pochutnání na vlastních čerstvých jídlech zažijeme při jejich přípravě i trochu adrenalinu a hlavně - ten pocit, když je výsledek k světu, pěkně vypadá a i někdo druhý si pochutná – to je k nezaplacení a každému bych to doporučil.