Radio DX Blog KH

Signály z Dálného východu

2012-01-10T17:32:00.010+01:00

Jelikož již zmíněné ruské regionální stanice v pásmu krátkých vln držely na začátku roku novoroční svátky až do 9. ledna, regionální relace se nevysílaly a na kmitočtech běžel jen přenos Radia Rossii. Potom jsem zase já byl mimo rádio a tak doufám, že ještě tento týden se k němu zase dostanu. Zatím jsem si udělal přehled kmitočtů a časů, kde jsou vysílače slyšet a roztřídil jsem nahrávky. Podařilo se mi nahrát i ty nejvzdálenější vysílače: Petropavlovsk-Kamčatskij (na obrázku) a Magadan. Spolu s bližšími vysílači Ulan-Ude a Krasnojarsk jsou to tedy čtyři nové signály, které mám (Jakutsk, Archangelsk a Murmansk už jsem zmiňoval před tím). Všechna čtyři nová města jsou vidět na připojené mapce.
Dávám sem tedy 4 nové nahrávky, na kterých je Radio Rossii, a doufám, že už zanedlouho budu mít z těchhle vysílačů zachycené i regionální relace s místní identifikací, což je vždycky nejvzácnější.

Krasnojarsk – 6085 kHz – nejbližší z těchto čtyř vysílačů.
Je umístěn v Krasnojarském kraji na Sibiři.

Ulan-Ude – 6195 kHz – vysílač je o něco dál, v Burjatské republice nedaleko jezera Bajkal.

Magadan – 5940 kHz – tady už se dostáváme na pobřeží Ochotského moře, na jehož druhém, východním břehu je poloostrov Kamčatka.

Petropavlovsk Kamčatskij – 6075 kHz - nejvzdálenější z vysílačů je na divoké Kamčatce, v jejím jediném městě Petropavlovsku.

Far East Russia

Teď už si jenom přeji, abych slyšel a nahrál regionální relace alespoň ve stejné kvalitě.

Další Nový rok

2012-01-08T20:28:00.001+01:00

Další Nový rok – už třetí na tomhle blogu – nemá vůbec zimní podobu. Nebo snad na obrázku poznáte, jestli se jedná o snímek z května nebo ze začátku ledna? Hádáte správně, volíte-li druhou možnost. Fotil jsem na jihovýchodním okraji lesa, kde je výhled na Brdy. Svěže zelená louka připomíná spíš jaro.
Po slabé ukázce sněhové pokrývky na začátku prosince jsme se museli bez dalšího přídělu obejít až do dnešního, osmého lednového dne, kdy píšu tenhle text. Ani pořádně nemrzlo, jen pár stupňů pod nulou. V minulých letech jsme prožívali pravé zimy, ta letošní se nějak vymkla kontrole...
Několik vzácných slunečných rán před Vánocemi mi poskytlo zajímavou podívanou, kterou jsem na tomhle místě ještě neznal. Společně ji uspořádaly les a slunce. Jednou tak sedím ráno u stolu (a rádia) a najednou mne něco skoro udeřilo do očí z pravé strany od okna. Silné světlo. Z té strany, kde začíná 20 metrů od okna hustý a vysoký les a běží do dálky několik stovek metrů, zazářilo prudké sluneční světlo. Nemohl jsem uvěřit svým očím: ano, je to ta škvíra, které už jsem se sice mezi stromy všiml, ale netušil jsem, že by přesně skrz ni někdy proniklo slunce. Je to zvláštní škvíra mezi stromy. Přestože nejsou vysazeny v přesných řadách a jsou dost hustě vedle sebe, v jednom místě vznikla velmi úzká a do dálky se táhnoucí škvíra, která v lesní mase výrazně svítí a ústí někde do polí. V létě jsem skrz ni viděl modrou oblohu, teď v zimě se slunce na své nízké trase trefilo přesně do ní, ale jen na krátkou chvilku. Měl jsem tři dny na pozorování, když bylo ráno jasno. Úkaz začal v 8:25 hod. a trval 3 minuty. Předtím nic a potom zase nic. Ale mezi tím jakoby někdo zasvítil do kuchyně silným reflektorem. Nevím, kdo to takhle naplánoval, ale úkaz je signálem slunovratu. Jakoby slunce říkalo – Nebojte se, už svítím škvírou a oznamuji vám, že se k vám vracím.

Zimní pozdrav od slunce úzkou škvírou, která se kvůli intenzitě světla zdá na snímku širší než ve skutečnosti je.

V zimě nikdy slunce do kuchyně jihovýchodním oknem nezasvítí, protože kvůli vysokému lesu se jen po poledni objeví krátce nad jeho vrcholky na jihozápadě a zase klesne. Připadám si tady jako u polárního kruhu, kde se v zimě slunce objeví také jen chvilku nad obzorem. Proto ten údiv z ranního úkazu a krátké návštěvy intenzivních slunečních paprsků. Po Novém roce už je slunce o trošku výš a schovává se za korunami a kmeny stromů.
V prvním lednovém týdnu přivezli myslivci autem nějaké bílé pytle k blízkému posedu a něco z nich sypali. Říkal jsem si – asi krmení a zároveň návnada pro zvěř. Navíc byl úplněk. A opravdu: večer jsem slyšel kanonádu a dvě auta tady operovala v okolí až do 22 hodin. Ale protože nebyl sníh, nemohl jsem ráno zjistit žádné stopy. Navíc už jsem odjížděl. Bylo mrazivé, slunečné ráno, první pátek v tomhle roce...

Sibiřský Jakutsk na 7230 kHz

2011-12-26T21:03:00.007+01:00

Další ze série vzdálených zimních signálů je ze Sibiře. V bývalé Jakutské oblasti jsou místa s nejniž-šími teplotami na celé zeměkouli. Naměřili tam až -72 °C! Samotné hlavní město Jakutsk mezi ně naštěstí nepatří, tam naměří maximálně kolem -45 °C, ale i to prý stačí, člověku není radno pohybovat se venku déle než 20 minut. I když má na sobě oblečení v několika vrstvách, na nohou boty ze sobí kůže, kožich z ovce a z hlavy jsou mu vidět jen oči, u Jakutů asi z toho důvodu spíš ve tvaru štěrbiny...
A tak i ze vzdálených rádiových signálů dýchá zima, zvlášť když slyšíte v místních zprávách o počasí cifry, které překračují čtyřicítku. Na 7230 kHz přenáší vysílač v Jakutsku pořady Radia Rossii a do nich vstupují několikrát denně místní, tzn. republikové relace. Připravuje je státní společnost GTRK Sacha. Vysílají se pod názvem Radio Rossii Sacha. Proč Sacha? Tak se jmenuje republika, součást Ruské federace.

V dobách SSSR to byla Jakutská oblast, jedna z mnoha oblastí Sovětského svazu. Po jeho rozpadu vznikla v roce 1992 Republika Sacha a připojila se k Ruské federaci. Tam je označována také jako Republika Sacha (Jakutia). Jako jiné postsovětské republiky a oblasti si uchovala dvoujazyčnost. Kromě ruštiny se tam mluví jazykem sacha, což je novější název pro jakutštinu. Ta patří mezi turkické jazyky a je to vlastně jakási sibiřská turečtina. To je asi jeden z mála užitečných pozůstatků po Sovětském svazu, kde všechny jeho republiky musely používat kromě svého jazyka také ruštinu, kterou si víceméně zachovaly dodnes. Díky tomu můžeme rozumět i rozhlasovému vysílání z Tatarstánu, Uzbekistánu nebo Jakutska.

Radio Rossii Sacha má poněkud komplikovaný vysílací rozvrh. Budu se snažit ho tady interpretovat v čase UTC (tj. SEČ minus 1 hodina, v samotném Jakutsku je místní čas UTC + 10 hodin):
Denně 2210-2300, po-pá 0810-1200, 2110-2200, pá-so 2110-2200, 2310-2400, so+ne 0010-0100, 0210-0300, 0310-0355, ne-čt 2020-2200 UTC.
Na mapě je Republika Sacha vyznačena červeně. Zasahuje do tří časových pásem. Hlavní město Jakutsk je ten žlutý puntík.

Na nahrávce slyšíme nejprve jakutštinu (patrně předpověď počasí), následuje předpověď počasí v ruštině, začíná slovy „V gorodě Jakutske zavtra...“ a předpovídá teplotu -37 °C. Po dalším předělu je ohlášen závěr vysílání: „Vy slušali Radio Rossii Sacha...“ a přepíná se na zprávy Radia Rossii z Moskvy. Tam je 13 hodin, v Jakutsku 19, u nás 10, UTC 9... ach, ta časová pásma...

Radio Rossii Sakha RUS 7230 kHz

IBF z Itálie na 5000 kHz

2011-12-26T20:57:00.002+01:00

Časovou stanici z italského Torina jsme slýchávali před lety, ale pak se její život naplnil a ona zmizela, jako některé další. Ale letos v listopadu se zase objevila. Nikoliv oficiálně, ale jako vzpomínka.
Celé to vyšlo z iniciativy italských radioamatérů či DXerů a s přispěním náboženského Radia Maria. Chtěli nějak využít zajímavého data 11.11.2011 a tak spustili vzpomínkové vysílání časové stanice IBF. Použili patrně původní nahrávku z archívu, protože mužský hlas je totožný s tím, který jsme před lety slýchali. Chybí sekundové impulsy, to asi bylo technicky obtížné zvládnout, navíc smyčka byla v listopadu dlouhá 1:09 min., takže ani minutový interval hlášení nesouhlasil.

Vysílání mělo probíhat 1 měsíc, tedy do 11.12., ale ještě před Vánocemi bylo stále slyšet. Navíc přidali identifikaci v morse: „IBF IBF IBF 1700“. Co znamená ta cifra 1700, to je mi záhada, snad časový údaj 17:00 hodin, který se na někdejší nahrávce zachoval?
Hlášení probíhá mužským hlasem v italštině, francouzštině a angličtině a říká se v něm, že vysílání časového a kmitočtového etalonu IBF provozuje národní elektrotechnický institut Torino.

Na nahrávce bychom se neměli nechat splést sekundovými impulsy a částečně slyšitelným dalším hlášením. Ty pocházejí z amerického časové stanice WWV.

IBF, Time Station, Italy 5000 kHz

Radio Pomorje, Archangelsk 6160 kHz

2011-12-26T20:47:00.005+01:00

Zimní období sebou přináší různá překvapení i zajímavé zážitky na krátkých vlnách. A jako bychom neměli zimy dost, často se díváme do polárních oblastí na severo-východě i na Dálný východ. Rozložení dne a noci je v zimě pro rádiové vlny příznivé.
     Když se to podaří a také kmitočet je volný, mohou se objevit stanice z větších dálek. V prosinci jsem na stupnici přijímače zaznamenal zajímavé signály ruských stanic až z Dálného východu. Kmitočty byly nízké, vlastně výhradně v pásmech 41 a 49 metrů, které se v Rusku pro šíření regionálních či lokálních vysílání používají.
     Nejvzdálenější vysílače, které jsem slyšel, jsou ve městech Petropavlovsk Kamčatskij (Radio Rossii, 6075 kHz, Kamčatka), Arman (Radio Rosii, 5940 kHz, oblast Magadan) a Jakutsk (Radio Rossii, 7230 kHz, Republika Sacha, Sibiř). Z bližších vysílačů to byl Mončegorsk (Radio Rossii, 5930 kHz, oblast Murmansk) a Archangelsk (Radio Rossii Pomorje, 6160 kHz).
     Jak je vidět, všechny stanice sice přenášejí celostátní program Radio Rossii, ale všechny (snad až na Murmansk) vysílají i vstupy regionálních pořadů, které jsou z pohledu DXera vždycky nejzajímavější. Z oblastí Kamčatky a Magadanu jsem zatím neměl na regionální vysílání štěstí, ale slyšel jsem vysílání z Jakutska a Archangelska. O tom druhém je tenhle článek.

     Archangelsk leží pěkně daleko na severu, až na 64. stupni severní šířky a jeho oblastní vysílání se jmenuje Radio Pomorje. Připravuje ho GTRK Pomorje, což je státní televizní a rozhlasová společnost, která působí v Archangelsku. Vysílání se také hlásí jako Radio Rossii Pomorje, protože vlastně patří pod tuto stanici s celostátní působností. Jako u nás např. Český rozhlas Sever. Kdybychom měli moře, tak by i u nás možná byl Český rozhlas Přímoří.
     Pomorje vysílá na 6160 kHz v těchto časech: od pondělí do pátku 0310-0400, 0910-1000 a 1410-1500 UTC. V sobotu a v neděli 0610-0700 a 0810-0900 UTC. Čas UTC je o 1 hodinu méně než náš středoevropský čas SEČ, tzn. 0310 UTC = 4:10 SEČ (ráno!). V Archangelsku je v té době 7:10 hod. Stanici jsem slyšel při relacích v 0810 (v neděli) a ve 1410.

     Na nahrávce je slyšet znělka a po ní identifikace: „V efire Radio Rossii Pomorje“ (výslovnost = Pamorje). Následuje ohlášení v místním jazyce (karelština?) a potom v ruštině „Radio Pamorje pradalžajet svaju rabotu...“. Nahrávka je z nedělního dopoledního pořadu. Ve všední dny odpoledne (nebo spíš u nich už večer) se hlášení v místním jazyce neobjevuje.

Radio Pomorye, Arkhangelsk RUS 6160 kHz

Radio Seagull, test na 1395 kHz

2011-12-26T20:33:00.009+01:00

Mezi svými staršími nahrávkami jsem našel holandské hudební Radio Seagull, o kterém jsem se zapo-mněl zmínit v listopadu. V té době vysílalo zkušební relace na kmitočtu 1395 kHz v pásmu středních vln.
Nebylo to zkušební vysílání ledajaké. Kmitočet si vybrali proto, že je po celý den až do večera prázdný a přes noc také. Potřebovali vyzkoušet různá místa, odkud mohou vysílat s různými výkony. Je třeba připomenout, že Radio Seagull (Racek) vysílá společně s Radiem Waddenzee z lodi zakotvené v jednom z holandských přístavů. Tam vysílají s řádnou licencí na kmitočtu 1602 kHz. Radio Seagull vysílá v noci, Radio Waddenzee přes den. Na volné moře nevyjíždějí, to se ale teď mělo po dobu testů změnit.
Radio Seagull si zvolilo volný kmitočet 1395 kHz, vzalo na palubu ještě jeden vysílač a provedlo sérii tří testů. Každý trval zhruba týden a loď přejížděla mezi různými místy u pobřeží Holandska a měnila vysílací výkon vždy po několika dnech.

Vysílání je zaměřeno asi spíš na jihovýchodní pobřeží Anglie než na Holandsko. Proto je také vysílání v angličtině. Výkon vysílače při testu byl maximálně asi 5 kW. Na webové stránce Radia Seagull byly veškeré informace a výzvy k posílání poslechových zpráv.
U nás byl příjem překvapivě dobrý, sice během dne poněkud kolísal, ale ve špičkách by svou kvalitou asi každého překvapil. To je slyšet i na připojené nahrávce, kde je kompletní identifikace. Testy skončily a od té doby už se Radio Seagull na 1395 kHz neobjevilo. Byl to ale zajímavý zážitek poslouchat zase rozhlasovou stanici vysílající z volného moře...

Radio Seagull HOL 1395 kHz

Radio Merkurs, Riga - 1485 kHz

2011-12-14T18:33:00.008+01:00

Když jsem 7. prosince před 10. hodinou dopolední ladil na přijímači přes kmitočet 1485 kHz, zaslechl jsem německou píseň, takový ten, jak se říká, šlágr nebo cajdák, jaké hrají holandské pirátské stanice. Poznal jsem německého zpěváka Heino, a kdo ho zná, ví, co mám na mysli. Následovala další podobná skladba a další, dokonce zazněl i podobný šlágr v holandském provedení. Řeč žádná, jen nával těchto písní, jedna za druhou. Sice mne napadlo, jestli se nejedná o vzácnou stanici Radio Merkurs, protože jsem slyšel, že hraje různé styly, i ruské polooperní pěvce pop music, ale nevěřil jsem, že by stanice byla slyšet teď, dopoledne. Slyšel jsem ji před dlouhou dobou jen krátce pozdě odpoledne.

V 10:15 se konečně ozval mužský hlas a v jazyku, který připomínal finštinu nebo estonštinu, skutečně ohlásil „Merkurs Radio“. Řekl asi dvě věty a zase se hrálo dál. Přestože jsem měl tuhle stanici naladěnou v pozadí při jiné práci až do odpoledne, jiné ohlášení ani řeč už jsem neslyšel. Postupem času se objevily i angloamerické oldies. Signál se ztrácel, zase objevoval a jen pomocí rámové antény jsem mohl zvolit takový směr, aby nerušila berlínská stanice Oldiestar Radio svým intenzívním šumem, protože vysílá v systému DRM. Nejlepší směr byl 40 stupňů, tak byla berlínská stanice, jejíž signál přichází přímo ze severu, skoro úplně potlačena.

V jedné chvíli jsem zažil překvapení. Předehra k další skladbě vnucovala silně myšlenku, že se chystá Karel Gott s písní „Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?“. Ano, byl to on a dokonce v češtině. To bylo určitě po několika letech poprvé, co jsem zase slyšel v cizím rozhlase zpívat českého zpěváka česky.

     Radio Merkurs vysílá z Rigy v Lotyšsku na 1485 kHz výkonem 1 kW. Je to stanice naprosto ztracená mezi desítkami dalších evropských stanic na tomhle přeplněném kmitočtu. V západních Čechách jsou tam většinou slyšet vysílače sítě AFN pro americké vojáky v Německu a několik let je kmitočet zahlušen již zmíněným šumem DRM z Berlína.
     Odpoledne se signál z Rigy ztratil. Zkoušel jsem to druhý den ve stejnou dobu dopoledne, ale po Merkursu ani stopa. Marně jsem čekal až do odpoledne. Třetí den byl naopak zase slyšet, ale ne tak, jako první den. Někdy se prostě na člověka usměje štěstí.
     Nahrávka hlášení se mi nepodařila, ale pokušení nahrát Karla Gotta jsem neodolal. Alespoň mám Radio Merkurs na nahrávce v téhle podobě, identifikace se mi možná podaří jindy.
     Internetová stránka Radia Merkurs je jednoduchá, také informací tam moc není. Ze samotné stránky není možné spustit stream, ale přes TuneIn to jde. Je zajímavé, že na stránce ve fóru probíhá celkem živá diskuse každý den. O čem si tam posluchači píší, to se mi ale z obtížných textů v lotyšštině nepodařilo zjistit...

Na nahrávce je Karel Gott. Toho každý pozná. Že se jedná skutečně o Radio Merkurs z Lotyšska, tomu snad laskavý čtenář uvěří. Ve druhé polovině nahrávky začíná z pozadí vystupovat DRM šum z Berlína.

Radio Merkurs LVA 1485 kHz

První sníh

2011-12-14T16:35:00.002+01:00

Loni to bylo 23. listopadu, kdy jsem se ráno vzbudil a přestože slunce ještě nevyšlo, okny pronikalo neobvyklé světlo. První sníh. Letos přišel až na Mikuláše, v noci z 5. na 6. prosince. Nebylo ho moc, přes den se neudržel, druhý den zase napadl a zase zmizel. Letošní zima tedy začíná docela pomalu. Ale v posledních letech bylo nejvíc sněhu v lednu a únoru, tak uvidíme, jaké to bude letos.
Obstaral jsem si 50 kg briket, je to sice jako když plivne, ale na udržování ohně přes noc nebo když nejsem půl dne v domě, to postačí. Těch briket je asi 90. Jedna briketa vydrží 7-8 hodin, to už mám vyzkoušené. Není příjemné pořád zatápět, protože měkké dřevo rychle vyhoří a o tvrdé je v tomhle kraji nouze. Alespoň tedy v oblasti, kterou mám pod dohledem a odkud dřevo svážím.
Na zimu jsem se vyzbrojil také novými botami z armádního výprodeje. Jsou to úplně nové, vysoké, důstojnické boty se zimní filcovou výplní. Je to krásný výrobek značky Svit z pravé kůže a bytelnou, kovem vyztuženou podrážkou s hrubým zimním vzorem. Za 500 korun byly skoro zadarmo, protože kvalita je vidět na první pohled. Armáda se prostě neošidí a na svém vybavení nemusí (nebo spíš nemusela) šetřit.

Dny jsou teď krátké, ráno je tma skoro do 8 hodin a odpo-ledne znovu od 16. Člověk musí přizpůsobit svůj denní režim, když chce venku něco udělat, připravit dřevo, jít na zdravotní vycházku apod. Okolí hájovny je teď docela smutné, když je bez sněhu, s holými stromy a v celodenním šeru, nikde není vidět živou duši, a to včetně zvěře a ptáků. Jen jedno překvapení jsem zažil minulý týden: když jsem vyšel po cestě na okraj lesa, najednou slyším asi 50 metrů dál praskot a z lesa se na pole vyřítilo stádo muflonů! V prvním okamžiku jsem si myslel, že to jsou srnky, ale pak jsem mezi nimi uviděl statné samce s tlustými, zatočenými rohy. Slyšel jsem, že se v kraji vyskytují, ale za celé čtyři roky, co tam jsem, jsem je nikdy neviděl. Až teď, a docela blízko u hájovny. Ve stádě mohlo být možná 20 zvířat.
Jiná překvapení se nekonala, ale je to asi i dobře, protože hlavní předností tohohle místa je jeho celodenní klid, který člověk z města musí nutně ocenit. A až napadne skutečně vrstva sněhu a přikryje kraj, bude to zase ta pohádka, kterou mi tam bylo dopřáno už několik let za sebou zažít...

Smrt krásných sršňů

2011-12-01T16:42:00.002+01:00

Na půdě hájovny si letos sršni vystavěli velké hnízdo o velikosti asi 50x40 cm. Je známo, že na podzim celá kolonie vymře a přezimují jen královny, zalezlé kdesi v díře v zemi či za trámem. Na jaře postaví první plástev, nakladou do ní vajíčka a vypěstují první dělnice, které se pak postarají o dostavbu hnízda, dalších pláství a vychovají larvy.
     Letos jsem pozoroval značné snížení aktivity sršňů na začátku října. V jeho druhé polovině se několik jedinců motalo po půdě nebo se snažili dostat ven sklem vikýře. Svoji obvyklou cestu škvírou ve štítu domu už nebyli schopni nalézt. Když jsem 25. října vylezl na půdu, našel jsem jen tři sršně pod sklem vikýře. Jejich odchyt do skleničky nebyl obtížný. Rozhodl jsem se, že si je převezu do Plzně do paneláku, abych zjistil, jak dlouho budou ještě žít, když budou mít potravu a vyšší teplotu. V přírodě patrně umírají z nedostatku potravy a vlivem nízké teploty.
     Ve sklenici v paneláku sršni ožili, bručeli, létali, snažili se dostat ven a s chutí požírali jablko. To trvalo po zbytek října a celý listopad. Poslední listopadový den ale bylo vidět, že jen pomalu lezou a ve sklenici už nelétají. Ráno 1. prosince už nejevili známky života. Jejich rychlé úmrtí si neumím vysvětlit. Došlo k němu kvůli otravě z kousku jablka, které bylo asi týden staré a už patrně trochu nahnilé? Nebo skutečně přišel jejich čas, který se nedá odvrátit? Asi bude třeba pokus zopakovat příští rok.
     Sršeň je krásný hmyz, kterého příroda stvořila naprosto dokonalého (viz obrázek). Zoologové dávají přednost názvu sršeň obecná (Vespa crabro), ale i tvar „ten sršeň“ pravidla připouštějí. Navzdory předsudkům, o jak nebezpečný hmyz se jedná, není třeba se sršňů bát. Nejsou agresivní, stejně jako nejsou agresivní vosy. Můžete je pozorovat ze vzdálenosti 30 cm a oni si budou hledět svého a vás si nevšimnou. O tom jsem se mohl letos mnohokrát přesvědčit a tak jsem si názor na tyhle dva druhy hmyzu zásadně opravil.

     O tom, že sršni nám nemusejí nahánět hrůzu, pojednává i text odborníka na hmyz Bohumila Měšťana:
     "Sršni jako takoví nebezpeční v jistém smyslu jsou, ovšem jejich užitečnost spočívá v tom, že fungují jako regulátor v přírodě. Takové průměrné sršní hnízdo, kde žije 400-700 jedinců, spotřebuje denně 500 až 1000 g hmyzu, vesměs neužitečného, škodlivého nebo nepříjemného.Vzhledem k tomu, že potravou sršňů je zejména dvoukřídlý hmyz, kam patří mouchy, všelijaké obtížné bodalky, dále komáři, střečci a ovádi, je zřejmé, že sršni vykonávají v přírodě dosti důležitou regulační činnost.
     U nás ještě nepostoupila legislativa tak daleko, ale například v Německu jsou sršni chráněni. Je tam zákonem chráněno sršní hnízdo, tzn. likvidace sršního hnízda je trestána pokutou 50 000 eur. Takové právní podmínky u nás chybí, náhled na sršně je stále zastaralý, že je to nebezpečný hmyz, kterého je třeba se bát. I když třeba, v rámci sršní komunity, se nacházejí také sršní samci, kteří vůbec nejsou vybaveni žihadlem - žihadlo je víceméně doménou samiček, protože vzniklo z kladélka (ovipositoru), které samci nemají. Přesto se někdy stává, že dochází k hubení čistě samčích kolonií, což je samozřejmě nerozumné a přírodě to vůbec neprospívá.
     Jak ale laik pozná, že se jedná o kolonii samců a že se nemá čeho obávat? Sameček se rozpozná tak, že je velký asi jako dělnice, ale je subtilnější, drobnější, má zajímavě uspořádaná tykadla - ta tykadla jsou černá, ohnutá do stran a nahoru, jako turecké šavle, jeho zadeček má 7 dobře viditelných článků a není zakončen do špičky, jako u dělnic nebo královny, ale je kulatý. Má větší vznosnou plochu křídel, je to dobrý letec. Jiné rozpoznávací znaky nejsou. Toho samečka si můžete bez obav položit na dlaň, nemá čím by vám ublížil.
     Kategorie sršních samců je nesmírně zajímavá. Když přijde čas jejich pohlavního zrání a vývoje konečné etapy, kdy mají prokázat své opodstatnění, jsou velmi vábeni feromony královen. Rádi létají a pytlačí v cizích vodách. Sršní sameček přilétne k cizímu hnízdu, ovšem tam je u vchodu stráž dělnic a jeho život rychle končí, protože on se oproti dělnicím nemá čím bránit. Proto se pod sršními hnízdy válí spousta pobodaných samečků. Takže samečci u cizích hnízd prakticky nemají šanci."

Neobvyklý úkaz na FM

2011-11-13T11:57:00.003+01:00

Ve čtvrtek 10. listopadu jsem pozoroval neobvyklý úkaz v pásmu FM. Šlo o tak výraznou změnu příjmových podmínek, jakou jsem ještě asi nezažil, přestože už jsem strávil během svého života pěkných pár stovek hodin při sledování stanic v tomhle pásmu.
     Jelikož mám nově zřízené přijímací zařízení pro FM, sledoval jsem během týdne od 3. do 11. listopadu příjmové podmínky víceméně celodenně, abych si udělal představu, co je možné v mé lokalitě přijímat. Rádio bylo zapnuté, během dne běželo jako zvuková kulisa na pozadí mých různých činností a naladěny byly obvykle kmitočty, na kterých bylo možné očekávat nějaký hodně vzdálený vysílač.
     Ve čtvrtek 10. listopadu jsem se zaměřil na berlínský kmitočet 95.8 MHz (RBB Radio 1, vzdálenost 285 km). Přes poledne byl signál poměrně slabý s častými úniky, někdy zesílil, ale ne natolik, aby naskočilo RDS. Nechal jsem tedy rádio hrát, mezitím jsem dělal něco jiného a po chvílích jsem se chodil dívat na stupnici, jestli nenaskočilo RDS (když jednou naskočí, už na displeji zůstane). Ale nic takového se nestalo, signál pořád kolísal...
     Shodou okolností jsem byl potom poblíž přijímače asi půl hodiny, když se to stalo. V 15:29 hod. najednou signál během asi 15 sekund zesílil natolik, že naskočilo RDS. V dynamickém PI se střídaly dvě řádky: RADIO1 a VOM RBB. Rychle jsem spěchal pro foťák, ale nemusel jsem spěchat, protože signál se držel v síle skoro na plný S-metr celých následujících 15 minut! Napadlo mne, že mám zkrat na anténním svodu a že nějakým jeho pohybem došlo k nápravě, nebo snad že na vysílači byla údržba a teď byl zapojen na plný výkon. Jakoby někdo odsunul jakousi stínicí desku a signál naplno zasáhl anténu. Po 15 minutách přišel první únik, ale za chvilku byl signál zase skoro na plný S-metr.

V té době už jsem ladil další kmitočty a na 87.9 MHz jsem objevil berlínskou stanici Star FM, jejíž vysílač má výkon jen 1 kW! Takže to nebyla náhoda. Příjmové podmínky ze severu se skokem zlepšily a trvaly asi dvě hodiny. Ze severu značně zesílil vysílač Radia Szczecin (Štětín, 386 km) na 92.0 a na displeji se pravidelně rozsvěcovalo jeho RDS (dřív byl signál jen slabý a roztřesený), objevil se i další vysílač ze Štětína – Radio Zet na 95.2 MHz.
Těšil jsem se na večerní, případně noční a ranní poslech, ale kolem 18. hodiny se příjmové podmínky už značně zhoršily a večer byl stejně nevýrazný, jako ty před ním během uplynulého týdne. Kdybych nebyl u přijímače odpoledne, ani bych netušil, co se během těch pár hodin odehrálo...

První dojmy z pásma FM

2011-10-31T10:20:00.002+01:00

S podzimem asi není od věci zaměřit se z DX pohledu i na pásmo FM. Zvlášť pro mne to může být zajímavé, protože už jsem ho delší dobu (několik let) zanedbával, přestože dobře vím, že i tam je možné se dočkat překvapení a výborných zážitků.
V minulém příspěvku jsem popsal sestavení nového teleskopického stožáru, který má délku 10 metrů. Při použití jen jeho dolní části (5 m) je možné na silné trubky nasadit i větší anténu pro pásmo FM. To jsem vyzkoušel a zatím se zdá, že se to osvědčilo.
Anténu jsem nasměroval na sever s tím, že s ní zatím nebudu točit a směr řádně prozkoumám. Místo, kde anténa stojí, jsem vybral záměrně tak, aby byla zastíněna domem před signály, které přicházejí z jihu a jihozápadu. Ty pro mne nejsou nové, jsou silné a jejich neblahý účinek jsem si mohl ověřit na méně chráněné půdě o 5 metrů výš.

Z časových důvodů jsem mohl zkušebně proladit pásmo jen jednou večer a potom ráno. Nejvíc mne překvapilo, kolik je na pásmu volných kmitočtů! Používám přijímač Grundig Satellit 700 (viz obr.) Mám v něm užší mf filtry 110 kHz. Přijímač má RDS včetně užitečného PI. Odhaduji, že na pásmu je nejméně 30 volných kmitočtů, kde by se mohly při zlepšených podmínkách šíření objevit vzdálené stanice. Při použití klasického tuneru s velmi úzkými mf filtry kolem 50 kHz by se počet volných kanálů jistě ještě zvýšil.
Zkušební večer a ráno přinesly zatím jen dva vzdálenější vysílače, ale podmínky byly velmi špatné. Vždyť také celý den (během mé stavby stožáru) mrholilo a povětrnostní situace v celé oblasti střední a severní Evropy byla pro naše DX záměry nepříznivá. A tak jsem byl rád, když jsem slyšel polský vysílač Štětín (PR Radio Sczcecin, 92.0 MHz, 60 kW) ze vzdálenosti 385 km a ověřil jsem si, že příjem vysílačů z Berlína bude možná stálý, i když to nebude žádný HiFi příjem, např. RBB Radio 1 na 95.8 MHz (100 kW), tady je vzdálenost 285 km. Stanici jsem identifikoval dřív podle PI kódu, než podle programu. V jednom okamžiku signál zesílil a naskočil kód D332.

Mapka ukazuje první dva vzdálenější vysílače: Štětín a Berlín. Jsou označeny modrým křížkem. Moje stanoviště je označeno červeným kroužkem.

Na další vzdálené vysílače zatím čekám. Vím, že přijdou, zatím na ně nespěchám, chci si nejdřív osahat pásmo na novém stanovišti a pokud bude přijímací zařízení fungovat bez problémů, bude na podzim a v zimě jistě o zábavu postaráno...

Nová zábava v pásmu FM

2011-10-31T09:18:00.001+01:00

Už bylo vidět z jednoho předchozího příspěvku, že se schyluje ke změně nebo spíš novince: mám novou hračku pro pásmo FM. Pořídil jsem si nový stožár (vojenský eShop ArmyPoint, 790 Kč) s úmyslem upevnit na něj anténu pro pásmo FM. Stožár jsem minulý týden zkušebně postavil a výsledek ukazují fotky.
     Stožár sloužil původně jako anténa pro vojenskou radiostanici. Je vysoký 10 m, materiál Al. Skládá se ze dvou souprav trubek, každá souprava má vlastní způsob smontování, nicméně v konečném výsledku tvoří jediný stožár.
     Dolní souprava se skládá ze 4 teleskopických trubek. Mají výborně řešený mechanismus aretace, kdy po vytažení trubky vyskočí dva hranolky na pružinách a zapadnou do otvorů v dolní trubce. Po vytažení je dolní část stožáru dlouhá 5 m.
     Horní souprava je složena také ze 4 trubek, již tenčích, ty se vzájemně spojují bajonetovým závěrem. Také tohle je výborně vyřešené, prostě vojenská preciznost. (Už jen kvůli tomuhle stožáru mne tolik nemrzí, že jsem dlouhá léta přispíval ze svých daní na armádu). Složené trubky mají délku také 5 metrů. Spojení horní a dolní sady je rovněž vyřešeno bajonetovým závěrem.
     Nejvíc mne trápila představa, že nebudu schopen postavit tak vysoký stožár sám. Ale ve skutečnosti se ukázalo, že to je velmi snadné. Potřeboval jsem k tomu ale jednu šikovnou pomůcku: stojan pro slunečník, tedy známý „vrták“, který mi už dlouho ležel ve sklepě od té doby, kdy jsem stavěl bambusové stožárky. Vrták je dlouhý asi 40-50 cm, je možné ho zavrtat s pomocí nasazovací tyčky podle potřeby celý do země. Do něj jsem postavil ještě složenou dolní teleskopickou soupravu trubek a upevnil ji ve vrtáku dřevěnými kolíky. Nahoru, na konec poslední trubky, jsem upevnil kotevní karabinky (je tam na to objímka). Na kousek papíru jsem si nakreslil ve zmenšeném měřítku 10 cm vysoký stožár, z jeho poloviny jsem spustil kotevní lana-čáry pod úhlem 45° a pravítkem jsem změřil jejich délku. Ukazovalo to 7 cm, tedy v reálu by kotevní šňůry mohly být dlouhé 7 m. Tak jsem je nastříhal (3 ks) a přivázal na karabinky. Vysunul jsem dolní sadu trubek do výšky 5 m a kotevní šňůry jsem upevnil kolíky na zemi. Pak jsem trubky zase stáhl dolů.

     Dále jsem sestavil horní část ze 4 slabých trubek. Tu jsem posadil na dolní část a zajistil bajonetem. Pak už bylo snadné postupně vytáhnout všechny trubky dolní sady. Stožár stál ve své impozantní výšce 10 m a už připravené kotvení se auto-maticky napnulo. To byla tedy první verze kompletního stožáru.
     Druhá verze představuje jen 5metrový stožár sestavený z dolní sady čtyř silných trubek. Kotvení je zachováno na jeho konci. Na složenou sadu jsem nasadil FM anténu Yagi 9-el. a vysunul stožár nahoru. Ukázala se nevýhoda v tom, že stožárem nejde běžně otáčet, protože kotevní objímka je pevná. Je navíc vyřešena důmyslně tak, že má na své vnitřní straně kolíček, který zapadá do otvoru v trubce, na kterou je objímka připevněna.
     Zatím jsem se ale stejně rozhodl, že nasměruji anténu jen do jednoho směru a ten důkladně prozkoumám. Pro začátek jsem zvolil sever. Tam mohou být zajímavé vzdálené FM vysílače v Německu a Polsku a tím směrem je také Dánsko a Švédsko. Ale to ukáže čas. Zatím jsem spokojen, že mám novou anténu...

Nová italská stanice na 1476 kHz

2011-10-08T11:49:00.012+02:00

Od 5. října je na středovlnném kmitočtu 1476 kHz v provozu nová stanice se zvláštním jménem: Radio Medjugorje Italia (čti Medžugorje). Vysílá z provincie Padova, region Veneto v severní části Itálie. Vysílač má výkon 1 kW.

Slyšel jsem ji poprvé hned druhý den, 6. října ráno, když jsem na 1476 kHz zjistil míchající se dvě stanice.

Obvykle je tam jen španělské Euzkadi Radio. Pomocí rámové antény se mi podařilo španělskou stanici trochu odsměrovat a pak jsem zjistil, že Radio Medjugorje je slyšet docela pěkně. Ale taková kvalita příjmu, jako je na nahrávce, je dost vzácná, musel jsem dlouho čekat, než jsem mohl mezi písněmi nahrát pěknou identifikaci.

Medjugorje má i TV stanici na internetu. Název obou stanic se váže k malé vesnici Medžugorje v Bosně a Hercegovině, kde se roku 1981 zjevila Panna Marie a předala poselství pro tento svět. Od té doby už vesnici navštívily miliony poutníků z celého světa, aby zde načerpaly duchovní sílu.
Večer běží náboženský program v srbštině.

Na nahrávce je identifikace, která se opakuje po každé nebo po dvou písních:

„Radio Medjugorje Italia, prove tecniche di tramissione su kilohertz 1476 in modulazione di ampiezza. Per informazioni medjugorjeitaliatv@libero.it“.

Radio Medjugorje Italia - 1476 kHz

Dobré příjmové podmínky v pásmu FM

2011-10-02T22:20:00.003+02:00

Na konci září nastaly výborné příjmové pod-mínky v pásmu FM. Upozornilo na to několik kolegů z Prahy a Středočeského kraje. Podařilo se jim přijímat vysílače např. až z Dánska.
     To mne ne-nechalo klidným a přestože nemám na hájovně pořádné přijímací zařízení, jen malý přenosný přijímač s prutovou anténou, řekl jsem si, že to také zkusím. Dánsko sice neuslyším, ale mohlo by se mi podařit několik vzdálenějších vysílačů z okolních zemí.
     Ve čtvrtek 29. září jsem strávil ráno mezi 8:15 a 11:15 chozením po zahradě, hledáním nejlepšího místa a prolaďováním pásma FM. Bylo krásné počasí, ráno sice trochu chladno, ale pak se začalo oteplovat. Tři hodiny postávání na zahradě s přijímačem utekly jako voda (foto je z jiné příležitosti). Někdo by řekl – Proč sis nesedl na židli nebo ke stolku? To ale není tak jednoduché, prutová anténa přenosného přijímače musí být co nejvýš. Člověk sice nemůže držet přijímač pořád nad hlavou, ale vestoje se to nechá vydržet a je to optimální způsob, jak bez problémů ladit, mít přehled o údajích na displeji, otáčet s přijímačem, tedy i s anténou a hledat přecházením nejlepší místo. Někdy i metr dělá takový rozdíl, že na jednom místě je pěkný signál a na druhém není nebo už tam ruší jiný vysílač. Zapisování už je trochu horší, často jsem přecházel z místa na místo, a tak jsem měl kousek papíru a tužku v kapse. Podle seznamu jsem kontroloval až konečné zápisy po ukončení první etapy „akce“.
     Ze zahrady mne napadlo ještě zajít na půdu, která je asi o 5 metrů výš. Tam byly podle očekávání signály ještě silnější, ale projevovalo se tam rušení od blízkých bavorských vysílačů, před kterými jsem se na zahradě za domem mohl skrýt. Na půdu jsem zašel až po kontrole zápisků podle seznamu a vyjasnil jsem si některé kmitočty. Žádný nový vysílač už mi na půdě nepřibyl, což bylo důkazem, že místo na zahradě je vhodnější. Až tam budu stavět velkou anténu pro FM (8-prvkovou Yagi), mám už pro stožár vyhlédnuté místo u okna na severovýchodní straně.
     S přijímačem Etón E5 a jeho prutovou anténou se mi podařilo zachytit následující vzdálené vysílače (vybral jsem ty, které jsou vzdálené víc než 150 km):

344 km Poznaň POL (92.4, 96.4, 100.9) 120 kW
285 km Berlin D (99.7) 100 kW
274 km Berlin D (107.5) 13 kW
270 km Jeseník/Praděd CZE (88.1) 10 kW
184 km Erfurt/Remda D (107.6) 60 kW
180 km Wroclaw/Lubaň POL (103.6) 60 kW
155 km Löbau D (107.6) 30 kW

Mapka ukazuje nejvzdálenější vysílače. Moje místo je označeno kroužkem, vysílače jsou označeny křížkem.

Čtyři nejvzdálenější vysílače už druhý den ráno nehrály, a tak jsem byl rád, že se mi podařilo využít posledního dne výborných příjmových podmínek.
Zkoušel jsem vlastně záměrně jen směr od západu na východ, protože z druhé strany ruší silné bavorské vysílače, v tom směru je i les a mírné převýšení a tak odtud nic významnějšího nečekám. Směr od severozápadu přes sever k východu je poměrně otevřený a první vážnější prozkoumání pásma FM v téhle lokalitě přineslo dobré výsledky s příslibem do budoucna, jestliže budu používat lepší vybavení.

Bilance letošního léta

2011-10-02T19:20:00.002+02:00

Když se na začátku října ohlédnu za minulými třemi měsíci, z nichž dva byly prázdninové, vidím jakési prázdno, jakoby léto bylo nejméně zajímavou částí roku. I blog podle toho vypadá, vlastně jsem neměl žádné zážitky, které by stály za zaznamenání. Loni tady spadlo na začátku prázdnin práškovací letadlo, letos nespadlo nic. Loni jsem měl v červenci a srpnu několik mimořádných zážitků na rádiových vlnách, letos nic, byla to bída. Ani počasí se nevymykalo z popisovaného stavu, prázdninové měsíce byly spíš deštivé, než slunečné a letně horké.
A tak se mi při vzpomínce na letošní léto vybaví asi nejdřív ta zdravotní příhoda, která nezanechala fyzické následky, spíš psychické, a zajistila mi asi na měsíc námět na přemýšlení a ne právě moc dobrou náladu. Příjemné to není, ale tak nějak to do rázu letošního léta zapadlo.
Co nám počasí odepřelo během hlavních letních měsíců, to se nám snaží vynahradit teď, v září a na začátku října. Prakticky celé září bylo slunečné a teplé a ještě prvních asi pět říjnových dní by mělo být příjemně. Teploty se pohybují kolem 23 °C, přes den je na slunci opravdu horko, ale kratší dny už dělají chladné noci. V přírodě je teď krásně, zvlášť když už je méně hmyzu. Vosy už asi ukončily svoji letošní aktivitu a postupně se odebírají na věčný odpočinek. Na přelomu září a října už je vosa vidět jen málokde. Sršni jsou sice pořád aktivní, ale jejich čas konce už se také blíží. Na půdě je sršní hnízdo o výšce asi 70-80 cm, zatím k němu není přístup, uvnitř je stále slyšet šustění a sršni létají ven a dovnitř.

Letos se výborně dařilo hmyzu. Bylo neobvyklé množství vos a dalšího různého létajícího hmyzu včetně komárů, kteří v minulých letech nebyli uvnitř domu prakticky vůbec vidět, letos zalétali i tam. Vosy vlétaly nejen do domu, ale zalézaly např. do deky nebo do boty. Jednou jsem dostal žihadlo, když jsem sahal do kapsy pro kapesník. Nemohl jsem česat hrušky ani švestky, protože v korunách byly stovky vos a na zemi na ležících a hnijících plodech byly další. Na jedné malé hrušce bylo i 20 vos. Myslím, že jsem to předtím nikdy neviděl. Až v září začaly očividně mizet a jejich hnízda na zahradě a dvorku v zemi osiřela.
Když byla se mnou na hájovně v polovině července vnučka, dívali jsme se, jak bývalý hajný na svém vedlejším pozemku stáčí med. Dostali jsme jednu sklenici. Je výborný. Tak mi zachutnal, že jsem si od hajného koupil ještě dvě kilové sklenice. Tak to byl vlastně další příjemný letní zážitek...

Počtvrté na hájovně s dědou

2011-07-20T08:23:00.002+02:00

O letošních prázdninách už to bylo počtvrté, co jsem byla s dědou v létě týden na hájovně. Letos jsme jeli už 10. července a tak jsme stihli třešně, rybíz a jahody. Počasí bylo někdy pěkné a někdy horší.

Největším zážitkem byl asi čolek. Je mladý a ještě má žábry za hlavou. Chytila jsem ho na koupališti jen tak rukou a vzala jsem si ho sebou na hájovnu. Druhý den mi děda udělal malý podběrák, abych mohla čolkovi chytit ještě nějaké kamarády. Ale už jsem nechytila nic, jen malé žabky, které se přeměnily z pulců a některé měly ještě ocásek. Čolkovi jsem nachytala v rybníčku na hájovně krmení a vzala jsem si ho do Plzně. Chtěla bych ho vypěstovat.

Každý den jsme někam chodili. Na první procházce jsme šli lesem, tam sbírala jedna paní lesní jahody a měla sebou psa. Ten tam volně pobíhal. Asi se mu nelíbil děda a tak na něj skočil. Nic se nestalo, ale měla jsem strach. Děda měl zase strach z divočáků, které tam předtím viděl. Ale žádné jsme neviděli. Pro všechny případy si děda udělal zbraň. Našli jsme v lese kousek ohnuté trubky, asi z výfuku. Tak si na ni děda nasadil klacek a měli jsme zbraň.

     Při výletu na rybník Oborák jsem nachytala do podběráku mrňavé rybičky. Byly tam i větší, praly se o kousky rohlíku, které jsem hodila do vody. Ale ty se nenechaly chytit. Rybičky jsem dala na hájovně do rybníčku. Zatím tam žádné nebyly, tak snad se uchytí a nic je nesežere.
     Ve středu jsme museli jet autobusem do Plzně k zubaři na kontrolu rovnátek. Bylo hrozné horko, ale v autobusu byla zima, protože klimatizace tam pouštěla ledový vzduch. V ordinaci jsem byla asi 5 minut, ale celá návštěva Plzně nám trvala 4 hodiny.
     Na zahradě je hodně vos v dírách v zemi. Některá hnízda už děda zlikvidoval, ale dělají si pořád další a další. Už se jich ale nebojíme, protože jsme zjistili, že můžeme sedět hned vedle nich a pozorovat je. Když si rozšiřují díru, vynášejí malé kuličky hlíny v kusadlech a někam je nosí. Nás si nevšímají.

     Když jsme byli ještě v Plzni, udělala jsem jídelníček na celý pobyt. Povedlo se nám ho dodržet. Vezli jsme sebou dvě tašky s věcmi na vaření a každý den děda uvařil něco z mého jídelníčku. Takže jsem jedla všechno. To se dřív nestávalo. Chodila jsem spát ve 22 hodin, předtím mi děda četl půl hodiny z tlusté knížky „Pražské pověsti“. Pak mne poslal spát, protože měl ještě nějakou práci na počítači. Ráno, když jsem vstala v 8 nebo v 9 hodin, také něco psal. Někdy i chvíli po obědě. Říkal, že si musíme chvíli odpočinout, ale pak něco psal. Mně to nevadilo, protože jsem malovala, co jsme zažili. Měli jsme i další knížky o hmyzu, o ptácích a o rostlinách. Měla jsem sebou i ruský slabikář BUKVAR, který má děda doma. Doma jsem si opisovala ruská písmena a zkoušela něco číst. Vzala jsem si slabikář i na hájovnu, ale tam na něj nebyl čas. Ruština se mi líbí. Teď ve 3. třídě už budeme mít angličtinu.
     Ten týden na hájovně rychle utekl, chtěla bych tam být ještě jeden týden. Chtěla bych tam být i v zimě a vzít si tam lyže. Klidně bych se tam i přestěhovala, protože bych tam mohla mít většího psa na zahradě.
                                                                                         Verča

Červencové události

2011-07-20T08:07:00.001+02:00

Přestože z čer-vence uplynuly zatím necelé tři týdny, tenhle měsíc byl už na hájovně bohatý na události. Nebyly to právě události rádiové, v tom směru panuje dost velká bída. Příjmové podmínky nebyly dobré, přestože jsem v první polovině měsíce sledoval své oblíbené střední vlny pravidelně každé ráno před východem slunce. K celkové situaci přispěly negativně i časté bouřky, které se postaraly o praskot na pásmech často ještě i ráno příštího dne.

Na začátku měsíce došlo k události v téhle lokalitě nevídané: navštívil mne přítel Venca Dosoudil žijící na Kroměřížsku, toho času na dovolené na Plzeňsku. Ubytoval se v penzionu v Přešticích a v neděli odpoledne se vydal na 50 km dlouhou cestu za mnou. Tříhodinová návštěva rychle uběhla, stačili jsme probrat věci rádiové i nerádiové. Byl jsem rád, že to Vencovi vyšlo a že přijel.

Odstavec o zvířatech dnes bude patřit kuně. Bydlí v dřevníku za hromadou polen. Když tam přijdu, obvykle začne vzadu běhat a dělá rámus. Mezi poleny jsou volná místa a tak jsem jednoho dne zahlédl její kožich. Napadlo mi přinést si baterku a foťák. Asi na desátý pokus se mi ji podařilo přilákat na světlo baterky a pak jsem ji i vyfotil, když se zvědavě dívala, co se děje.

Druhá dekáda měsíce začala pobytem s vnučkou. Týden si vyžádal úplně jinou organizaci času, než na jakou jsem zvyklý, ale uvítal jsem to jako příjemnou změnu. Ověřil jsem si, že ještě zvládnu 9leté dítě, které má neuvěřitelné množství energie a vyžaduje pozornost od rána do večera.

V polovině měsíce jsme jednoho dne pozorovali traktor, který přijel, zastavil a jeho řidič přibil na dva stromy cedulky. Už jsem věděl, kolik uhodilo. Zase tady proběhnou motocyklové terénní závody. A tak se také o víkendu stalo. Akce s názvem Enduro Kopidlo 2011 probíhala v sobotu i v neděli, vždy 4 kola, každé mělo délku přes 60 km. Tohle místo je charakteristické svým čistým vzduchem a klidem. Za celý rok tady projede jen minimum aut, dvě až tři za den. Motocyklové závody dokázaly za víkend dodat jistě celoroční dávku smradu a kouře z benzínu a prachu. Po skončení závodu byl prach všude: na zahradě, na dvoře, na třešních, na rybízu, všechno mělo šedohnědou barvu. Cesta je zase o něco horší, rozhrabaná a plná kamení. Naštěstí se tenhle závod koná jen jednou za rok a tak zbývá jen věřit, že první déšť špínu spláchne...

Léto na plné obrátky...

2011-06-28T15:09:00.003+02:00

Ještě je červen a léto už to roztočilo na plné obrátky. Od začátku týdne je zase vedro. Když jsem v pondělí přijel na hájovnu, přivítala mne uvnitř domu příjemná teplota 17 °C. To jsem ale ještě netušil, co mne ten den čeká. Léto nemá jen příjemné stránky. Už mám zkušenost, že když den začíná nějak neobvykle, často na jeho konci řekneme – To byl zase jednou Den Blbec –, protože během něj dojde určitě k několika nepříjemným věcem. Měla mne varovat hned při příjezdu jedna sice maličkost, ale neobvyklá věc: na zahradě trhala bývalá paní hajná rybíz. Nic proti ní, má to dovoleno, ale byla to první neobvyklá věc.

Krátce po odjezdu hajného a jeho paní přijelo velké terénní vozidlo a vylezli z něj dva civilisté a policista. Hned začali hulákat, jestli je někdo doma. Když jsem vystrčil hlavu z domovních dveří, začali křičet: „Policie!!!“ Oznámili mi, že ve zdemolovaném bývalém vojenském objektu v lese probíhá rozsáhlá kriminální činnost – rozkrádání materiálu – a jestli o tom něco nevím nebo jestli jsem neviděl velká auta něco odvážet. Jeden z návštěvníků byl majitel toho areálu, současně majitel firmy zabývající se zemními pracemi s těžkou technikou. Podle všeho velký pán. Měl dost silný hlas, když také křičel „Policie!“ Z toho titulu mi také vyčinil, že jsem nic nehlásil, když jsem před několika týdny slyšel v objektu hluk demolice, jak jsem zmínil. Mimochodem: psal jsem o tom i sem v minulém příspěvku o novém stožáru na anténu. Dal mi svoji vizitku, pak probíhalo chvíli klábosení přes plot, načež policista si vyžádal moje jméno, datum narození a telefon. Dodal, že je i v mém zájmu dívat se kolem, protože až to ti zlodějové rozkradou tam, přejdou sem a začnou rozebírat hájovnu. „Máte na střeše pěkný eternit“, uzavřel debatu policista, nastoupil do podnikatelova auta a všichni odjeli. To byla první docela nepříjemná událost.

Odpoledne jsem zjistil, že ze zahrady nevidím anténu, kterou jsem prodloužil od jejího původního konce u plotu o dalších 100 metrů do lesa. Myslel jsem si, že leží na zemi, ale drát se úplně ztratil! To mě překvapilo, protože do toho zarostlého kouta lesa nemá nikdo důvod chodit, není tam žádná cesta a nikdy jsem tam nikoho neviděl. Asi nějaký houbař. Příležitost dělá zloděje. Škoda 100 metrů polního kabelu PK1.
Pak jsem objevil na travnatém dvorku tři vosí hnízda v zemi. Letos se vosy nějak rozmnožily, už jsem zlikvidoval tři hnízda na půdě, jedno ve dřevníku a vím o dalších dvou. Z vos už strach nemám. Předloni jsem si při likvidaci hnízda v zemi na zahradě oblékal gumový plášť a vyrážel jsem na výpravu v 5 hodin ráno. Mezitím jsem poznal, že vosy nejsou agresivní, k likvidaci používám sprej proti vosám (Biolit Turbo HA-SYČÁK), je to dělo s dostřelem 5 metrů, takže je vhodné i na vysoký krov půdy, stodoly apod. Při likvidaci ale člověk může stát půl metru od hnízda a nic se neděje. Vosy mají dost starostí sami se sebou, aby rychle zmizely z dosahu smrtelného plynu. Jedna sice do mne narazila při zmateném útěku, ale nic se nestalo.

Když jsem si k večeru sedal k rádiu, zapnu lampičku, ta jen blikla a žárovka byla pryč. Naštěstí jsem našel poslední dobrý kus. Je to ta malá, halogenová, 12 V / 20 W.

Pak jsem se napil vody vytažené ze studny. Hladina nevypadala moc dobře, nabírám vodu pomocí PET láhve na provázku a tak do ní proudí částečně i voda z hladiny. Na pití nepoužívám vodu vytaženou čerpadlem, protože trubky jsou rezavé, voda je žlutá a páchne železem. Vodu nabranou lahví většinou převařuji (káva, čaj), tenkrát jsem se napil přímo z láhve a očekával jsem, co se stane během noci. Ale nic se nestalo. Noc jsem přečkal v klidu.

Šel jsem spát ve 22 hodin a ráno mne něco tahalo z postele už ve 3:15. Venku bylo jasno a na východě bylo výrazné modré světlo. Nejdelší dny v roce se nezapřou. Příjmové rádiové podmínky byly dost bídné, tak jsem časného vstávání moc nevyužil.

Když dopoledne přijel bývalý hajný s paní, kteří mají vedle malý pozemek s boudou a úly, šel jsem jim povědět o policejní návštěvě. Hajný právě vybíral z úlů plástve s medem a tak jsem dostal velký kus vosku, naplněný čerstvým medem. Je to úžasná pochoutka a bylo to sladké odškodnění za minulý den, který byl na zdejší klidné poměry neobvykle nepříjemný...

V červnu nejen o rádiu (II.)

2011-06-09T11:36:00.001+02:00

Přinesl jsem si z lesa nový stožár pro anténu MiniWhip. U toho starého se mi loni v říjnu ulomily na slabé straně 2 metry. Sehnání nového nebylo hned, přestože je všude kolem les. Potřeboval jsem něco hodně dlouhého a přitom nepříliš tlustého, abych mohl se stožárem sám manipulovat. Ze zkušenosti vím, že nejlepší je osika, byť je křehká, ale roste rovně a při výšce kolem 10 metrů není kmen tlustý. Ale takové mladé osiky nerostou všude. Jednu skupinu jsem pak našel. Nejlepší parametry měla ta, která nebyla jako na potvoru právě moc rovná. Nakonec ale padla volba právě na ni, protože váha stromu je nejdůležitější při manipulaci s anténou a napájecím kabelem.

Jednoho dne jsem si ji v lese vyhlédl, pak jsem si naplánoval den, kdy ji přinesu. Bylo to v neděli v 7 hodin ráno, ale když jsem se blížil k místu, slyšel jsem odtud nějaké rány, řezání a hlasy. Jsou tam staré zdemolované budovy, ze kterých ještě občas někdo něco demontuje a odnáší. Patrně nějací zloději, kteří si myslí, že v neděli brzy ráno jsou v bezpečí. Do takové společnosti jsem se nechtěl dostat a tak jsem se vrátil. Když jsem jel za dva dny na nákup, ještě pořád tam něco vrčelo. Až za další dva dny jsem osiku ve 20 hodin uřízl a odnesl. Musel jsem ale za to strpět řádnou dešťovou spršku, když se při kácení přihnal černý mrak a řídký les neposkytl účinnou ochranu. Po změření je využitelná délka 11 metrů, ale možná použiju jen 10 metrů, jestli se mi bude zdát špička příliš slabá. Chci ji nechat přes léto trochu vyschnout, aby byla lehčí a stožár pak postavím před zimní rádiovou sezónou.

Ve středu jsem jel na kole do vesnice na nákup a zastavil jsem se u autobusové zastávky, abych se podíval na některé odjezdy. Ze strany jsem do boudy zastávky neviděl, a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že tam leží člověk na lavici. Když slyšel moje kroky, sedl si a omlouval se. Byl to muž ve věku asi 40 let. Říkal, že jede stopem a tady odpočívá. Nejdřív jsem si jen prohlížel jízdní řád, on mlčel, pak jsem se ho zeptal, kam až cestuje. Na to odpověděl, že jede do Děčínského Sněžníku, kde bydlí. A dodal, že jede už třetí den z italského Terstu! Podivil jsem se, že má na cestu jen takovou malou tašku přes rameno. Řekl, že cestu zpět stopem neplánoval. Tam prý jel normálně, ale v Itálii „měl problém“, a tak musel jet zpátky stopem. Na podrobnosti jsem se ho neptal, on už dál nepokračoval. Popřál jsem mu dobrý zbytek cesty, už je skoro doma, a jel jsem na nákup. Až když jsem se vrátil domů, napadlo mne, že jsem mu asi měl koupit 1/4 kila salámu a půlku chleba, možná tři dny nejedl, jestli přišel třeba v Itálii o peníze. Ale pak mne napadlo, že spal na zastávce, kde staví autobus Plzeň-Most, tak možná čekal na ten autobus a nějaké peníze měl. Za taškou měl zastrčenou stopařskou ceduli s nápisem „ÚSTÍ n/L“. Cedule byla provedena poměrně profesionálně, čekal bych spíš nouzovou čmáranici propiskou na kusu krabice. Ale možná byl grafik, co já vím, a stačil mu tlustý černý fix...

Před několika dny mne překvapila nutnost neplánovaného finančního výdaje. Musel jsem koupit elektrickou sekačku na trávu. Ta erární, která tady byla, začala zlobit, řešení by bylo, ale kdoví kdy, zatím tráva roste jako o život a za pár dní by to už elektrická sekačka nezvládla. Se starou sekačkou byly nervy a tak jsem s ní jednoho dne praštil, zapnul internet a vyřešil problém během hodiny. Zvolil jsem MALL. Je to úžasné: odpoledne objednáte a druhý den dopoledne vám to přivezou. Můžete platit kartou, což jsem považoval za výhodu, protože 2000 Kč jsem u sebe neměl. Přivezli mi to dokonce až sem na samotu, což jsem nejdřív považoval za bláhovost, když jsem do objednávky vyplňoval jako adresu doručení jen slovo „hájovna“ a PSČ nejbližšího města. Sem nechce jezdit ani Česká pošta, protože prý sem nevede „veřejná cesta“, ale jen krkolomná lesní cesta Vojenských lesů. Chlapec z PPL ráno v 7 hodin zavolal, upřesnili jsme si trasu a bylo to. Jediný problém byl v tom, že měl v opravě čtečku karet. Na to mne naštěstí včas upozornil. Musel jsem tedy jet autobusem na poštu a peníze vybrat z konta u Poštovní spořitelny. V Plzni by to byla záležitost 10 minut (poštu mám za rohem), tady to byly dvě hodiny. Pak přijela sekačka, řidič se vůbec nedivil, kam až musel jet, předal mi krabici, vzal peníze a byl pryč. To byla patrně první zásilka svého druhu na téhle adrese. Svět se mění a pro peníze si firma ráda přijede třeba na kraj světa...

V červnu nejen o rádiu (I.)

2011-06-09T11:05:00.000+02:00

Blížíme se rychle k začátku léta, ale je třeba přiznat, že léto už tady dávno je. Denní teploty se na konci května a na začátku června drží kolem 25 °C. O co jsou delší dny a větší horko s bouřkami, o to míň radosti zažívám na rádiových vlnách. Bouřkový praskot začíná už po poledni, trvá přes večer do noci a často i ráno je poslech nepříjemný. Navíc nejsou ani příjmové podmínky zvlášť dobré. Zajímám se hlavně o DX příjem na středních vlnách a tropických pásmech z jiných kontinentů, v téhle roční době hlavně o Jižní Ameriku.

Víc než jindy v roce ladím vyšší pásma KV a např. na 14 MHz poslouchám amatérské stanice. Buď večer nebo ráno bývají slyšet pěkné stanice ze západního pobřeží USA a Kanady, z Japonska, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Ameriky, Karibiku apod. Zvýšená sluneční aktivita to sice během posledního měsíce několikrát narušila, ale jinak mám dobrou náhradu za hluché nebo rušené nízké kmitočty.

Konečně jsem dokončil stavbu rámové antény o velikosti 120 x 120 cm pro střední vlny. Sice ještě zbývá dodělat několik maličkostí a „kosmetických“ úprav, ale anténa už funguje. Kvůli omezeným příjmovým podmínkám jsem ji ještě nemohl otestovat tak, jak bych chtěl a tak rámovka většinu dne stojí a jen někdy večer před západem slunce ji zkouším.

Dlouhé dny bez zajímavých rádiových zážitků trávím kolem domu při udržování trávy ve snesitelných mezích, také na záhony je třeba dohlédnout. Přitom bývám svědkem zajímavých úkazů z ptačí říše. Zjistil jsem na okolních hospodářských budovách několik hnízd. V květnu vyletěla mláďata sýkorky uhelníček, šoupálka a konipase. Mláďata jsou ještě neobratná a neumí rychle uniknout. Jednou jsem stál u kůlny, když ze škvíry, kde bylo hnízdo, začala vylézat mladá sýkorka. Škrábala se ven a nic nedbala, že jsem stál metr od ní. Pak se odrazila a začala legračně mávat křídly. Letěla pomalu, kolísavě, jakoby nastojato a přitom pískala. Usadila se na hrušce, kde už pískala další mláďata a patrně i rodiče.

Je také třeba podívat se po okolí, co je nového v lese. To spojuji s dlouhými zdravotními vycházkami v okruhu cca. 5 km. Na jedné takové vycházce jsem zažil skoro dobrodružnou příhodu. Jdu cestou z mírného vršku lesem, bylo asi 10 hodin dopoledne a najednou spatřím koutkem oka, jak něco černého zalezlo do křoví vpravo od cesty asi 50 metrů přede mnou. Zastavím se, čekám, a slyším praskání na stejném místě. Z křoví se vynoří divočák a běží zpět přes cestu do křoví na levé straně. Je menšího vzrůstu, žádný mohutný kňour. Že je to bachyně, poznávám za okamžik podle mrňavého selete, které kráčí za ní pomalým krokem přes cestu. Ještě jsem tady nikdy divočáky neviděl. Úplně ve mně zatrnulo, protože vím, jak je bachyně s mláďaty nebezpečná. Dost jsem si o tom přečetl nedávno v knížkách „Lovecký průvodce vypráví“ a „Brdské vzpomínání“. Nešel jsem tedy po cestě dál. Kdyby na pravé straně zůstala ještě nějaké selata a já svou chůzí přetnul bachyni přístup k nim, nemuselo by to pro mne dobře dopadnout. Udělal jsem tedy velký oblouk lesem a vrátil se na cestu až o kus vpředu. Tam jsem se ohlédl, jestli se divočáci nevrátili na cestu. Nebyli tam. Stála tam ale laň s malým kolouchem a spásala čerstvou trávu na cestě. Fotka bachyně s mláďaty není ode mne, v té chvíli jsem si na foťák ani nevzpomněl, ačkoliv jsem ho držel v ruce...

Když jsem se ptal bývalého hajného, co dělat v případě nedobrovolného setkání s divočáky, radil mi chvíli počkat, až se uklidí do bezpečí. Pokud prý sele nezačne kvičet strachy, není se čeho bát. Pokud ano, pak může být každá rada drahá. Vyprávěl mi o svém psu, který jednou vběhl do houštiny a v mžiku vyletěl vzduchem zpátky ven. Byla tam bachyně se selaty a taková návštěva se jí nelíbila...

A tak přemýšlím, jestli v téhle době mláďat by nebylo lepší dělat místo procházek vyjížďky na kole. Vylézt na strom není vždycky možné, např. na tom místě, kde jsem byl, jsou jen borovice a smrky s větvemi vysoko nad zemí. Samozřejmě, že jsem se v té chvíli díval, kde bych se mohl zachránit, kdyby bachyně zaútočila, ale viděl jsem to bledě...

Radio Bethel, Lima, Peru – 1570 kHz

2011-05-29T09:45:00.004+02:00

Kmitočet 1570 kHz je ve směru z Ameriky poměrně produktivní. Že jsem tam slyšel nedávno brazilskou stanici Radio Sociedad, to ještě neznamená, že se tam nemůže protlačit něco jiného. V květnu se tam často míchaly dvě stanice: tahle brazilská a s ní náboženská stanice z Peru – Radio Bethel.

Radio Bethel vysílá na 1570 kHz z hlavního města Lima. Výkon vysílače neznáme, protože je tady poměrně nový. Asi před dvěma lety jsme na 1570 kHz slyšeli novou stanici Radio Nueva Q FM z Limy. Byl to vlastně přenos z pásma FM a stanice se netajila tím, že na kmitočtu dlouho nezůstane a přejde jinam. Patrně se tam už tlačil Bethel, mnohem větší stanice se zázemím v USA.

Křesťanská stanice Radio Bethel má v Peru síť FM vysílačů, v každé provincii jich vysílá několik. V pásmu středních vln pracuje 6 vysílačů a není bez zajímavosti, že na krátkých vlnách mají také jeden vysílač – na 5950 kHz. Ten jsme před rokem nebo dvěma také slyšeli, ale má patrně velmi malý výkon, protože jeho signál byl (a podle všeho stále je) u nás velmi slabý.

Stanici jsem slyšel poprvé 12. května v 5:35 hod., to bylo příznivé ráno ve směru na Jižní Ameriku. V příštích dnech jsem ji slyšel ještě několikrát, vždycky byl její program náboženský a ve španělštině, takže nebylo pochyb, o jakou stanici se jedná, zatím se mi ale nepodařilo nahrát identifikaci. Víc štěstí měl Paul Crankshaw, který mi poslal pěknou nahrávku z 19. dubna. Paul žije na západním pobřeží jižního Skotska, ještě jižněji, než je Glasgow. Pochvaloval si příjmové podmínky toho rána, speciálně z Peru a mně se jeho nahrávka tak zalíbila, že jsem ji zařadil do přehrávače zde k mé nahrávce. Během vysílání se stanice hlásí jen jako „Bethel“ nebo „Bethel Radio“.

Obě nahrávky jsou označeny jménem autora. Na nahrávce, kterou udělal Paul, je slyšet pěkná ID ve 43. sekundě: „Semana Santa en Bethel Radio“.

Radio Bacan, Lima, Peru - 1130 kHz

2011-05-28T16:10:00.004+02:00

Pokud jsou teď v jarních měsících slyšet na středních vlnách nějaké stanice z Peru, pocházejí skoro výhradně z oblasti hlavního města Lima, které leží na pobřeží Tichého oceánu.
Ve čtvrtek 12. května brzy ráno mezi 4:30 a 6:00 hod. se objevila celá řada stanic z Jižní Ameriky, nejdříve z Argentiny, později z Brazílie a Peru. Z Limy byly slyšet 4 stanice: Super Radio Callao (1400 kHz), Radio Santa Rosa (1500 kHz), Radio Bethel (1570 kHz) a Radio Bacan (čti Bakán) na 1130 kHz, o kterém chci napsat pár slov.

Stanice má registrační značku OAX4N, výkon vysílače je 2,5 kW. Kmitočet 1130 kHz je během roku běžně obsazen stanicí WBBR New York (50 kW), ale na jaře se severoamerické stanice z pásma vytrácejí a střídají je stanice z Jižní Ameriky.
Radio Bacan se zaměřuje na mladší posluchače, kteří představují druhou generaci přistěhovalců z pohoří And do hlavního města v 80. letech. Ti si vytvořili zvláštní hudební směr, ve kterém se mísí lidová hudba pohoří And a tropický hudební směr cumbia.

Na nahrávce je slyšet identifikace / webová adresa http://www.radiobacan.com/ hned na začátku, ve 3. sekundě.

Radio Bacan PRU 1130 kHz

Radio Sociedade, Espigao, Brazílie - 1570 kHz

2011-05-28T10:00:00.004+02:00

Další z jihoamerických stanic, které jsou slyšet teď v jarních měsících na středních vlnách. Nejlepší doba příjmu je opět kolem východu slunce u nás, jak už je to obvyklé u stanic z obou částí amerického kontinentu. Zatímco v zimě převládají stanice z USA a Kanady, jarní a letní měsíce jsou doménou stanic z Jižní Ameriky. U nich platí, že k nám občas zaletí signál i z velmi slabého vysílače. Tak je to i v tomhle případě.

Radio Sociedade vysílá na 1570 kHz z města Espigao d’Oeste v brazilském státě Rondonia. Noční výkon vysílače je jen 250 W! Denní výkon je 5 kW a tak se někdy spekuluje, že obsluha vysílače nepřepnula na noční provoz a že tedy posloucháme signál vysílaný vyšším, denním výkonem. Jelikož ale bývají slyšet i stanice, které mají denní a noční výkon jen 1 kW, nemusí se jednat o zmíněné zapomenutí přepnout, ale skutečně můžeme tyhle velmi slabé signály slyšet.

Město Espigao d’Oeste leží ve východní části státu Rondonia, v nadmořské výšce necelých 300 metrů. Má 27 000 obyvatel. Radio Sociedade je jedinou stanicí, která v Espigau vysílá na středních vlnách. Město je vzdáleno asi 120 km od města Ji-Paraná, ze kterého je někdy slyšet Radio Planalto na 1390 kHz.
     Trasy, kudy k nám signály z Jižní Ameriky přilétají, jsou někdy neobvyklé. Stát Rondonia leží v samém srdci Jižní Ameriky a někdy bývají odtud slyšet ještě další dvě stanice:
1390 kHz Radio Planalto, Ji-Paraná – 1 kW
1430 kHz Radio Caiarí, Porto Velho – 10 kW
     Vypadá to na jakýsi kanál, kterým se signály z určité oblasti šíří. Zatímco tyto dvě stanice jsou hlášeny v Evropě poměrně často v jarních a letních měsících, nedá se to říct o mé nové stanici Radio Sociedade. Ta je opravdu vzácná.
     Způsob šíření rádiových vln, jaký pozorujeme v těchto případech, je úplně odlišný od běžného způsobu, kdy jsou slyšet převážně stanice, jejichž vysílací antény jsou umístěny poblíž pobřeží. To platí v Jižní Americe o stanicích např. z Kolumbie, Venezuely, Brazílie, Argentiny a nebo také Peru (hlavně oblast hlavního města Lima), případně i Ekvádoru. Proč se stane, že někdy se začnou šířit signály z nitra kontinentu, to není věrohodně objasněno.
     Přestože celá řada ranních sezení u přijímače vyznívá naprázdno, trpělivost se vyplácí, protože jistě přijde den, kdy se třeba jen na 15 minut ozvou opravdu vzácné DX signály z míst daleko ve světě...

Na nahrávce je slyšet identifikace "Radio Sociedade" (jingl zpívaný ženskými hlasy) ve 31. sekundě.

Radio Sociedade B 1570 kHz

Poutník z Peru odchycen na Plzeňsku

2011-05-08T00:28:00.016+02:00

Je asi nepravděpodobné, že by některý z peruánských Indiánů národa Kečua hodil ve své vesnici v pohoří And na záda ranec, slezl z výšky 3800 metrů a s myšlenkou, že musí ještě dřív než umře vidět střední Evropu a nejlépe Plzeňsko, se vydal na dlouhou cestu. Přesto tam v malé vesnici v horách žije člověk, který sní o tom, že jeho posel, kterého vyšle, doletí až do střední Evropy.

Když David Torres Boza zakládal svoji rozhlasovou stanici, neměl určitě na mysli žádný vzdále-nější kraj, než svoji vesnici Chamaca (čti Čamaka) v ho-rách. Nechtěl vysílat určitě ani pro sousední vesnici, protože ta je několik desítek kilometrů daleko. Kolem jsou jen vysoké hory a strmá, hluboká údolí.
90 kilometrů na sever leží Cusco, administrativní centrum stejnojmenného depártmánu. Chamaca má 500 obyvatel a leží v nadmořské výšce 3800 metrů.
Své stanici dal David název Radio Onda Cero, za kmitočet zvolil 1640 kHz v „nastaveném“ pásmu středních vln. Nevadilo mu, že v Peru existuje síť FM stanic se stejným názvem, nevadilo mu, že v Peru žádná stanice v tomto tzv. extra pásmu zatím nevysílá. Patrně si říkal, že mimo jeho vesnici v horách And to nikomu nebude vadit a doma už lidem vysvětlí, co si mají naladit.

Ale každý radioamatér, pirát a pro-vozovatel rozhlasové stanice chce, aby jeho vysílač byl slyšet co nejdál. Tak i David patrně někde zaslechl nebo se dočetl o tom, že i lokální stanice z Peru bývají někdy slyšet ve vzdálenějších oblastech a dokonce i v zámoří. Možná se dozvěděl, že do Peru chodí zprávy o příjmu hlavně ze Skandinávie, kde jsou ve vysokých zeměpisných šířkách mimořádně vhodné příjmové podmínky. A tak když si k němu našly klikatou cestu dvě zprávy ze Švédska, byl překvapen a potěšen, ale z nějakého důvodu ho napadlo, že by bylo ještě mnohem zajímavější, kdyby jeho mini stanici slyšel někdo v samém srdci Evropy. Napsal to oněm Švédům. Ale nikdo se neozýval.
Až přišla středa 4. května. Ráno jsem naměřil -2 °C! V 5 hodin, ještě před východem slunce, jsem raději zatopil v kamnech. Mezitím se uvařila káva, k ní byl připraven tlustý krajíc z velkého velikonočního bochánku, který jsem si od Velikonoc schovával v mrazáku, aby mi zajistil snídaně tady na hájovně. Následovalo obvyklé prolaďování pásma středních vln, abych zjistil, že příjmové podmínky jsou dnes neobvykle mizerné. Zbývala čtvrthodina do východu slunce, potom už nic nového nepřijde, spíš ty vzdálené DX signály, pokud jsou slyšet, nadobro zmizí. Vypadalo to na další jalové ráno.

Pak se spojily dvě nezbytně nutné věci: poutník přicházel a našel otevřené dveře. Nikdy se nedozvíme, kolikrát poutník přišel a našel dveře zavřené. Naopak můžeme snadno spočítat, kolikrát otevíráme, ale nikdo nejde. Tentokrát se to podařilo. Vždycky si v takových případech říkám: je to náhoda nebo tušení, nebo snad zkušenost, na co se zaměřit a co nechat být? Dnes už si vzpomínám jen na to, že v 5:28 hod. jsem ladil přes kmitočet 1640 kHz a zaslechl jsem velmi slabou lidovou hudbu, charakteristickou pro oblast pohoří And v Peru. To mne vyburcovalo z letargie (když se ráno nedaří, obvykle u rádia klimbám a mechanicky otáčím ladicím knoflíkem), rychle jsem si uvědomil kmitočet a napadlo mne, že asi slyším tu stanici, kterou slyšeli před několika týdny ve Skandinávii a jeden DXer v Lotyšsku. Signál byl ale velmi slabý, říkal jsem si, z toho nic nebude a za chvíli stejně příjmové podmínky skončí.

Ale na zámořské trase, kde toho rána nebylo slyšet skoro nic z USA ani z Kanady a jen několik velmi slabých a nepoužitelných signálů z Jižní Ameriky, ionosféra vyšlapala cestičku pro vzácného posla z Peru. Během 10 minut začal signál zesilovat, slyšel jsem několik pěkných identifikací „Radio Onda Cero“ a pochopil jsem, že v tomhle večerním pořadu, který běžel od 22 do 23 hodin peruánského času, se vysílají gratulace a hraje se na přání. Signál kulminoval v 5:45 a pak už šel rychle do útlumu a za několik minut bylo po představení.
Nemohl jsem uvěřit, že se mi podařilo identifikovat tuhle vzácnou stanici. Do té doby jsem totiž o ní nevěděl prakticky nic, měl jsem za to, že ji ještě nikdo neidentifikoval. Až později jsem zjistil, že ti Švédové ji identifikovali a dokud se jim nepodařilo kontaktovat jejího majitele, drželi informaci pod pokličkou. Ale bylo to tak lepší, ať si každý zjistí sám, co vlastně poslouchá, že?
A tak už teď zbývá jen kontaktovat majitele a oznámit mu, že jeho sen se mu už splnil: stanice byla slyšet v samém srdci Evropy. Jistě si rád poslechne nahrávku. Jestli i čtenář tohoto příspěvku pocítí touhu poslechnout si úryvek z vysílání Radia Onda Cero, najde ho v přiloženém přehrávači dole.

První nahrávka je ze 4.5.2011 v 5:40 hod., druhá nahrávka je ještě lepší, a sice z 13.5.2011 v 5:35 našeho času.

Pěkné video o vesnici Chamaca s charakteristickou hudbou:

Rozhlasové signály z Dálného východu

2011-05-08T00:08:00.003+02:00

Na podnět kamaráda Vládi jsem se začal zabývat otázkou, jestli je teď, na přechodu mezi jarem a létem, slyšet na krátkých vlnách něco z oblasti Dálného východu, konkrétně z Vladivostoku. Nevím, jestli kamaráda inspirovala shoda jmen, mne spíš ta vzdálenost.

V zimě není Vladivostok na nižších kmitočtech krátkých vln tak velká vzácnost, ale v létě? Vždyť na celé trase je tma každý den asi jen hodinu. Tudy cesta nepovede, bude třeba zkusit vyšší kmitočty krátkých vln během rána či dopoledne. Vyhledal jsem si tedy příslušné seznamy krátko-vlnného vysílání a vypsal si relace, které se vysílají z Vladivostoku. Moc toho není a ještě méně je toho skutečně slyšet. Nakonec jsem zjistil, že patrně jediná relace, kterou můžeme během dne z Vladivostoku slyšet, je dvouhodinový přenos anglického vysílání Hlasu Ruska (Voice of Russia) pro Severní Ameriku na 13775 kHz. Vysílání běží od 6 do 8 hodin našeho času (0400-0600 UTC). První hodina je velmi slabá, signál je sotva slyšet a většinou nejde ani poznat, že se jedná o angličtinu. Druhá hodina je lepší, příjmové podmínky na trase se zlepšují. Před koncem vysílání v 8 hodin je signál sice pořád slabý, ale řeči už je rozumět. Chvílemi se objevuje ozvěna, jak signál putuje i druhým směrem kolem Zeměkoule a ten, který přichází ze západu, má mírné zpoždění.

Typicky roztřeseným signálem velmi vzdáleného vysílače se tedy můžeme potěšit i v létě.

Na nahrávce je úryvek z vysílání před koncem v 8 hodin. Slyšíme identifikaci „Voice of Russia World Service“.

Voice of Russia, Vladivostok - 13775 kHz

Májové dny na hájovně

2011-05-07T23:56:00.001+02:00

Zase je tady další roční období – jaro – a zase se zdá člověku nejkrásnější z celého roku. Stejně tak jako loni podzim nebo po něm zima a možná i léto, protože to je pro život nejpohodlnější. Člověk trávící své dny často v přírodě, asi nemá vysloveně neoblíbené roční období. Možná mu může léto připadat poněkud fádní, když je horké a suché a všechno probíhá stereotypně bez větších změn, stejně tak jako dlouhá zima může způsobit podobné pocity.

Ale určitě to neplatí pro podzim a už vůbec ne pro jaro. V máji to všechno vypukne naplno. Všechno kolem se zelená, v zimě ubohé a průhledně řídké porosty se zahušťují novým listím, hladina okolního hluku se zvyšuje. Ale je to přirozený hluk. Nové listí stromů stále víc šumí ve větru. Ptáci během celého dne zpívají nebo alespoň všelijak pípají, před východem slunce a po jeho západu pořádají koncerty. Jestliže jsou poblíž včelstva, uvědomíte si, jak velkým dílem se na hlukovém pozadí podílí tenhle drobný hmyz, který krouží ve větvích kvetoucích stromů, na pampeliškových plochách a i na vodních hladinách, kde patrně pije.

Letošní začátek května přinesl jak pěkné, teplé počasí, tak i sněhovou chumelenici s ranním mrazem -2 °C. To patrně trochu přibrzdilo klíšťata, která se vyrojila už v dubnu, ale nezastavilo to zahradní a lesní ptáky, kteří už vyhledali letošní místa pro hnízdění. Sýkorky uhelníček jako loni hnízdí patrně v dřevníku na nepřístupném místě, rehek zahradní se začal objevovat na střeše kůlny a pak jsem ho viděl, jak zalézá do dutiny ve hřebenu střechy, kde měl loni hnízdo. Viděl jsem teď vždycky jen samečka, že by samička už seděla na vejcích?

Všude kolem roste svěží, jasně zelená tráva. Některé srnce se nechce chodit až na louku a tak se pase na okraji lesní cesty, hned za plotem přední zahrádky. Jednou jsem ji pozoroval, jak stojí až u plotu a zvědavě nakukuje dovnitř. Tohle zvíře ale nemá klidný život. Co deset vteřin trhavě zvedá hlavu od trávy a rozhlíží se na všechny strany. Spíš asi jen poslouchá a čichá, protože nemá dobrý zrak. Když budete stát bez hnutí a srnka vás neucítí, neuteče. Můžete třeba vydávat různé zvuky, i hlasité, ona se vždycky podívá vaším směrem, na chvilku strne, ale pak se zase skloní k pastvě.
Nekonečný koloběh ročních období, který se nikdy neopotře-buje. Na rozdíl od člověka. Někoho z nás může zamrzet, že jednou přijde rok, kdy on už tady nebude, ale všude kolem na jaře zase všechno vykvete...

Radio Dunamis, Uganda

2011-05-07T23:42:00.002+02:00

V tropickém pásmu 60 metrů vypadá tahle stanice velmi nenápadně. Nachází se na samém začátku pásma na 4750 kHz a bývá slyšet na začátku večera. Odpoledne a kvečeru jsou tam dva čínské vysílače a když skončí vysílání, protože už u nich mají po půlnoci, na jejich místě zbude slabý signál, který se snadno přehlédne.
Náboženská stanice Dunamis používá název Dunamis Shortwave nebo Dunamis Broadcasting, méně často Radio Dunamis. Je to křesťanská stanice se sídlem v Kampale a začala vysílat 1. ledna 2007. Vysílač má v lokalitě Mukono u Kampaly a výkonem pouhého 1 kW šíří náboženskou osvětu na území africké Ugandy.

Vysílá končí ve 21 hodin našeho času (1900 UTC) a nejlepší příjem bývá v poslední hodině. Výraz „nejlepší“ ale stále znamená slabý signál. V poslední hodině vysílání už se toho moc nenamluví, stanice hraje většinou africké písně nonstop a když se přiblíží 21. hodina, prostě vypnou vysílač a mají pro tento den hotovo.

Připojena je nahrávka na ukázku, jaká hudba se hraje v závěrečné hodině vysílání.

Dunamis SW - UGA - 4750 kHz

Nahrávky jsou zase v pořádku

2011-04-27T11:30:00.001+02:00

Možná to někdo ani nezaregistroval, ale byl tady problém s nahrávkami MP3, ke kterým byl kvůli reorganizaci FTP majitele úložiště znemožněn přístup. Ale už se mi podařilo všech 42 nahrávek, kterých se to týkalo, uložit jinam. Přepsal jsem odkazy, takže nahrávky už jsou zase aktivní a měly by jít u jednotlivých příspěvků normálně přehrávat.

Pokud by se vyskytl problém, který mi unikl, prosím o zprávu na adresu radio@dx.cz .

25 let od Černobylu

2011-04-26T10:41:00.003+02:00

Přesně před 25 lety došlo k havárii na jaderné elektrárně Černobyl na Ukrajině. Dnes už víme, že to byla největší havárie jaderné elektrárny v historii, byla zaviněna nedbalostí obsluhy a přinesla největší počet obětí.
Ve svém archívu jsem vyhledal první zprávu o této havárii, která byla uveřejněna v našem tisku. K havárii došlo 26. dubna 1986 v 1:23 hod., Sovětský svaz ji oficiálně oznámil 28. dubna po 20. hodině a v našem tisku se objevila o den později. Z tohoto dne, 29. dubna 1986, je přiložený výstřižek z deníku Mladá fronta. Přináší krátkou úřední zprávu a pak ještě pokračuje dalšími asi 30 řádkami, na kterých jsou vyjmenovány větší či menší havárie na jaderných elektrárnách v USA.

V dalších dnech tuto katastrofu paradoxně překryly prvomájové oslavy, až od 4. května se v našem tisku objevovaly denně další zprávy o situaci v Černobylu.

Dnes, po 25 letech, už můžeme posoudit, jak kdo informoval o skutečné situaci v té době. Sovětský svaz vytvářel dojem, že se vlastně nic moc nestalo, z druhé strany (ze Západu) přicházely zprávy, že podle údajů z amerických družic jsou na Ukrajině
2 miliony obětí. U nás byly v příštích měsících zveřejňovány naše domácí výsledky měření radiace v ovzduší, půdě, potravinách apod. O jejichž pravdivosti byly už v té době pochybnosti, na druhé straně je ale také pravda, že v roce 1986 už nebyla naše servilita vůči Sovětskému svazu tak velká, jako např. v 70. letech.

Podrobný článek o havárii včetně časových souvislostí je zde: http://cernobyl.euweb.cz/ . Při jeho čtení běhá člověku mráz po zádech...

Kdo vysílá v Peru na 1640 kHz?

2011-04-16T21:58:00.011+02:00

To je otázka a už asi týden si nad ní lámou hlavy četní DXeři ve Skandinávii (a jeden v Lotyš-sku), kteří slyšeli v tomto týdnu kolem 14. dubna neznámou stani-ci patrně peru-ánského původu na 1640 kHz.
Po dvou dnech marné snahy stanici identifikovat vyrazil lotyšský DXer Michail (příjmení neznáme) ještě před úsvitem autem do přírody, natáhl anténu a naladil 1640 kHz. Na připojeném videu je to krásně vidět. Na displeji je jasný kmitočet, z reproduktoru hraje ona neznámá stanice a venku, za oknem auta nad lesem svítá. To bylo mezi 0230-0245 UTC. Teď vychází slunce v Lotyšsku v 0315 UTC, takže to bylo půl hodiny před východem, čemuž odpovídá na videu slabá záře na jasném modrém nebi. Romantickou scenérii doplňuje poměrně dobrý signál z přijímače. Video je dlouhé asi 7 minut, ve stopáži 6:30 je slyšet typický peruánský slogan (i se slovem „Peru“), jaký známe i od jiných stanic, když hlásí např.: „Pro celou oblast jihovýchodního Peru vysílá Radio XY“. Jestli je slogan ve španělštině, o tom je možné diskutovat, mnohem jistější ale je, že ostatní řeč je v indiánském jazyce kečua.

Když jsem na stejném kmitoč-tu (1640 kHz) a prakticky ve stejné době slyšel stanici Radio Juventus Don Bosco z Dominikánské republiky, zdálo se mi, že na kmitočtu je ještě jedna stanice. Byla ale velmi slabá v pozadí. Patrně to byla tahle peruánská novinka. Její signál ale víc nevylezl. Na druhé straně DXeři ve Skandinávii (ani tenhle kolega z Lotyšska) neslyšeli Radio Juventus.
Video, jehož autorem je Michail z Lotyšska, bylo natočeno v autě a je na něm vidět a slyšet vše, co jsem tady popsal.

Dominikánská republika na 1640 kHz

2011-04-16T21:43:00.008+02:00

Dubnovým překvapením v tzv. X-pásmu středních vln je stanice z Domini-kánské republiky v Karibiku: Radio Juventus Don Bosco. Vysílá na 1640 kHz z hlav-ního města Santo Domingo.
Stanice začala vysílat vlastně už v roce 2004, bylo o ní několi-krát slyšet, ale pak asi vysílač na 1640 kHz z nějakého důvodu nevyužívala. Až zase teď. Slyšel jsem ji poprvé 12. dubna v 0402 UTC, ale až o dva dny později se mi ji podařilo identifikovat.
14. dubna v 0408 UTC byla slyšet pěkná identifikace, opakovaná několikrát za sebou, a spolu se mnou ji slyšeli další kolegové DXeři v západní Evropě.

     Radio Juventus Don Bosco je náboženská stanice a v době, kdy je u nás slyšet, vysílá různé úvahy a promluvy, konkrétně jsem slyšel pořad na téma „Maria Magdalena“. Mezi slovem hraje náboženské písně, často zpívané dětmi.
     Signál byl první dva dny velmi slabý, třetí den byl silnější a čtvrtý den nebyl slyšet skoro vůbec. Příjem byl možný také hlavně proto, že v oněch dnech skoro úplně chyběly na kmitočtech tohoto pásma stanice z USA. Příjmové podmínky jsou prostě nevyzpytatelné.
     Zdálo se mi, že kromě Radia Juventus Don Bosco slyším na stejném kmitočtu ještě jednu, velmi slabou stanici. Pokud to nebylo nic z USA, jednalo se o novou, neznámou stanici z Peru, kterou v těch dnech slyšelo několik DXerů ve Skandinávii a Lotyšsku. Naopak neslyšeli stanici z Dominikánské republiky. Píši o tom v jiném příspěvku.

Na nahrávce je malý portrét Radia Juventus Don Bosco: část pořadu o Máří Magdaléně, kousek písně a nakonec identifikace opakovaná několikrát za sebou.

Radio Juventus Don Bosco DOM 1640 kHz

Nový kmitočet Radia Kavkaz

2011-04-16T21:25:00.005+02:00

Radio Kavkaz je vlastně pokračo-vatel ve své době velmi známé Rozhlasové stanice Svobodná Čečňa (rusky: Radiostancija Čečnja Svobodnaja).
V době války v Čečně a při-lehlých oblastech založila ruská vláda novou stanici, která měla prosazovat její názor na Kavkazu. Stanice dostala velmi silný vysílač na dlouhé vlně 171 kHz a tam vysílala Svobodná Čečňa prakticky nepřetržitě.

Jak se ale postupem let situace uklidňovala, nebyl už nutný takový masivní tlak, stanice byla převedena pod Hlas Ruska (Golos Rossiji) a dostala název Radio Kavkaz. Čečenské téma je v jejích pořadech ale stále zastoupeno, a tak můžeme slyšet jak několik pořadů v čečenštině, tak čečenské lidové písně.

Vypadalo to, že to takhle zůstane, ale v dubnu se najednou objevil silný signál Radia Kavkaz na 1395 kHz, což je shodou okolností uvolněný kmitočet tady v Evropě, takže cokoliv tam začne vysílat, hned to slyšíme. Během několika dní po zahájení vysílání bylo zjištěno, že se jedná o vysílač Gavar v Arménii s výkonem 500 kW. Během dne tam vysílá pořady Hlasu Ruska v ruštině a pořady Radia Kavkaz. Kavkaz si můžeme poslechnout kolem naší půlnoci.
I během vysílání Radia Kavkaz jdou ale zprávy v celou hodinu ze studia Hlasu Ruska.

Na nahrávce je slyšet konec zpráv Hlasu Ruska, po kterém následuje znělka a ohlášení Radia Kavkaz v ruštině (čečenské pořady a ohlášení jsou slyšet vzácně, a to spíš na 171 kHz ve večerní době kolem 20 nebo 21 hodin našeho času; v té době je kmitočet 1395 kHz obsazen silným vysílačem v Albánii).

Radio Kavkaz RUS 1395 kHz

Léto na začátku dubna

2011-04-04T17:11:00.002+02:00

První dubnový víkend (1. - 3.4.) probíhal překvapivě ve znamení letních teplot. Nedělní teplota se na Plzeňsku vyšpl-hala na 24 °C! Ale jakoby se příroda toho velkého skoku zalekla, už v pondělí se počasí radikálně změnilo, pršelo a teplota nevylezla nad 9 stupňů. Víkend jsem musel trávit v Plzni a při pondělním příjezdu na hájovnu mne vydatně zkropil ledový déšť přicházející od severu.
     Je zajímavé, jak tady byl letošní konec zimy a začátek jara chudý na události. S loňskem to nemohu porovnat, protože loni jsem měl dlouhou přestávku od 12. února do 6. dubna, kdy mne nejdřív vyhnalo z lesa množství sněhu a pak mi různé události, které už si teď úplně nevybavuji, zabránily, abych se sem dostal dřív než na začátku dubna. Loňská nepohoda se letos neopakovala, letní počasí se určitě loni v dubnu neobjevilo, naopak v zápiscích čtu, že 12. dubna ráno drobně sněžilo a sněhový poprašek se udržel celé dopoledne, až ho odpoledne spláchl déšť.
     Zápisky s rádiových vln z loňského dubna neukazují během měsíce žádné překvapivé úlovky, až v závěru měsíce se na středních vlnách začaly objevovat stanice z Argentiny v jejich obvyklém jarním čase kolem 0230 UTC. Tak už se zase těším na letošní latinskoamerickou sezónu, která by měla během dubna začít.
     K jedné změně ale tady došlo, když jsem 30. března prodloužil anténu longwire o 110 metrů. Teď má tedy 180 metrů, není sice úplně přímá, ale trochu zalomená západním směrem. Původně končila u plotu, za kterým už je jen les. Prodloužil jsem ji směrem do lesa a upevnil na stromy ve výšce 3-5 metrů. S prodloužením jsem nespojoval velké naděje, protože mám už dlouholetý dojem, že les spíš tlumí přicházející signály. To se také potvrdilo a prodloužená anténa nepřináší skoro žádné znatelné změny, ani v síle signálů, ani ve směrovosti. Lesu prostě dál nevěřím, přestože jsem nedávno četl, jak radioamatéři natahovali ve Švédsku celkem deset velmi dlouhých antén beverage v hustém lese. Je ale dobré zkusit něco nového a možná časem objevím nějaký směr nebo kmitočtové pásmo, kde se příjem zlepšil.

Kolem se probouzí příroda a přestože se nová zeleň objevuje ještě velmi zřídka, v rybníčku jsem zjistil čilý žabí ruch. Ozývají se sice jen slabě, o to víc se snaží naklást vajíček. Pod vodou jsou vidět velké rosolovité koule plné černých vajíček o velikosti zrnek pepře. V každé kouli je jich několik stovek. Koule se na dotek podobají medúzám a jelikož nemají v rybníčku asi žádného přirozeného nepřítele, narodí se jistě tisíce pulců.
Na zahradě kolem rybníčku zase vykvetly velké bílé plochy sasanek. Dřív je vždycky následovaly blatouchy na hranici vodní hladiny, ale jelikož je po letošní zimě bohaté na vláhu rybníček plný vody, jsou místa s blatouchy zaplavená. Minulý týden jsem vyplašil dvě sýkorky, které vylétly ze škvíry mezi zděnou a dřevěnou kůlnou. Loni tam měly hnízdo, patrně i letos se tam vrátily se stejným úmyslem. Prostě – jaro je tady a bude se jistě na co dívat...

Hlas svobodné Libye v éteru

2011-03-05T21:06:00.006+01:00

Na přelomu února a března se Libye stala další z arabských zemí, které zachvátil požár odporu obyvatel vůči převážně diktátorským režimům. Ozbrojené složky opozice začaly dobývat území od východu k hlavnímu městu Tripolisu. Tam se drží armáda Muammara Kaddáfího a občas dobývá zpět již ztracená území.

Na rádiových vlnách je situace v Libyi odlišná od Tuniska nebo Egypta, kde již nepokoje proběhly, vládci se vzdali svých pozic a začínají se tam zakládat nové vlády. V éteru se to ani neprojevilo. V Libyi se ale opozice zmocnila několika silných rozhlasových vysílačů. Můžeme na nich slyšet vysílání stanice Hlas svobodné Libye. Potíž je v tom, že vysílání probíhá samozřejmě arabsky a tak z něj moc nepochytíme my, kteří arabštinu neovládáme. Ale co bychom to byli za DXery, kdybychom nerozlišili alespoň identifikaci této stanice. Hlas svobodné Libye se hlásí většinou takto: „Huná Saut al Libyen el Harra“, což znamená: „Tady je Hlas svobodné Libye“. (Arabisté prominou případný nepřesný přepis z arabštiny). Anglicky je možné tento název napsat jako „Voice of the Free Libya“, což je možné vidět ve světových DX bulletinech, ale takto se stanice nehlásí. Mají tam jistě dost starostí sami se sebou, a tak povstalci anglicky se světem nekomunikují.

Po 20. únoru byla na kmitočtu 1125 kHz zachycena stanice „Radio Svobodná Libye“, což je vysílač El Beida (500 kW). Později se objevila stanice „Hlas svo-bodné Libye“ na 675 kHz (vysílač Benghazi, 100 kW). Tento kmitočet je volnější, protože tam momentálně není slyšet ukrajinský vysílač, takže jen holandské náboženské Radio Maria tam může rušit. Když ale budeme zkoušet příjem kolem západu slunce (u nás), zjistíme, že Radio Maria má četné hluboké úniky, ve kterých se Libye určitě objeví. Tím způsobem se mi podařilo udělat docela pěknou nahrávku.

Připojil jsem dvě nahrávky. Na první z nich je možné slyšet ve vysoké kvalitě, jak zní v arabštině název „Hlas svobodné Libye“. Záznam byl pořízen z překladače Google, kde je možné si přeložené věty přehrát v hlasové podobě. Hlas Araba zní opravdu věrně. – Druhá nahrávka je přímo z kmitočtu 675 kHz a jsou v ní slyšet dvě identifikace, které vždy začínají nepřeslechnutelným slovem „Huná“, to znamená „Tady je...“.

Italské regionální vysílání

2011-03-05T19:34:00.008+01:00

Máme tady další zábavu (jako bychom neměli jiné, vážnější starosti, a jako bychom měli už všechny předchozí úkoly splněné ... jak by řekl někdo z naší blízkosti). Ale tomu se člověk neubrání. Vzájemně jsme se s kolegou Vencou od Kroměříže inspirovali, že bychom měli věnovat víc pozornosti italským regionálním stanicím z jednotlivých provincií v pásmu středních vln. Já už o tom uvažuji řadu let, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Vždycky mne přitáhlo něco jiného.
Tak jako i v jiných zemích mohou být regionální stanice v Itálii pro DXera zajímavé. A to tím, že vstupují do hlavního rozhlasového programu v určitých hodinách, ohlásí se jménem své provincie a odvysílají regionální zprávy a další informace. V Itálii se regionální relace vysílají na programu RAI 1.

Venca se nápadu hned chytil a než jsem se stačil vzpamatovat, už měl odposlechnuto několik regionálních studií. Některé kmitočty jsou slyšet dobře, jiné hůř. První relace běží od 7:20 do 7:30 hod. SEČ, druhá od 12:10 do 12:30 hod. To platí od pondělí do soboty. V neděli je jen jedna relace od 12:15 do 12:25 hod. A to je vše, víc toho podle rozpisu na webové stránce RAI 1 není (WRTH uvádí ještě další relace, to jsou výjimky u některých studií). Proto mohou být tyhle relace dost vzácné, zvlášť teď na konci zimy, když už se dopolední střední vlny nechtějí moc šířit.

     Kmitočty bereme z ročenky WRTH, rozpis podle jednotlivých kmitočtů je také v seznamu EMWG, tam ale chybějí některé výjimky (prodloužené relace u některých studií apod.). Na některém kmitočtu běží relace z dvou odlišných regionů (jsou tam dva nebo více vysílačů), a o to je to zajímavější. Práce na vychytání všech studií bude nějakou dobu trvat a možná budeme muset počkat na ty nejobtížnější až do příští zimy.
     Jak vypadá taková regionální relace? Nejdřív ohlásí studio RAI 1, že bude přepnuto na lokální studia. Následuje krátká znělka, pak se připojí konkrétní provincie a ohlásí se svým jménem (Veneto, Liguria, Lombardia apod.). Následují zprávy, po nich sport a počasí, případně komentář nebo výběr z místního tisku. Na konci relace se zase studio řádně odhlásí, přepne na hlavní program RAI 1 (RAI Uno), který se vzápětí přihlásí, aby bylo jasné, odkud poběží následující pořad. Identifikace jsou poměrně dobře srozumitelné, protože italština nemá nijak záludnou výslovnost a názvy znějí skoro jako v češtině.

     Připojil jsem dvě nahrávky, na kterých je dobře slyšet způsob přepnutí na regionální studio. První nahrávka je z provincie Veneto (936 kHz), druhá je z provincie Liguria (1575 kHz). Jednotlivé provincie jsou dobře vidět na mapce.

Ohlédnutí za zimou

2011-02-28T20:41:00.000+01:00

Několikrát mě v posledních dnech napadlo, že už jsem si sem dlouho nezapsal nic o přírodě, která mne tady na hájovně obklopuje. Dnes jsem po deseti dnech zase přijel a krásné slunečné počasí mi dodalo odvahu přemýšlet o tom, že zbytky sněhu jsou asi tím posledním sněhem, který nám tahle zima poslala. Sníh leží ve slabé vrstvičce jen na místech, kam za celý den nezasvítí ještě nízko putující slunce.
Už vyprchalo nadšení z prvního sněhu na konci listopadu, i tentokrát ležel sníh dost dlouho. Na přelomu ledna a února zmizel, zdálo se, že zima už je pryč. Ale pak se zase vrátil a člověk si uvědomil, že už vlastně čekal na jaro a návrat sněhu už nepřináší žádnou euforii. V našich končinách jsou tři měsíce zimy s mrazy a sněhovou pokrývkou asi tak akorát, co jsme schopni přijímat, a pak už očekáváme změnu.
Když jsem šel po poledni na zahradu zkontrolovat, jestli už rozmrzl přítok z lesa do rybníčku, už zdálky jsem slyšel slabý zvuk ještě slabšího praménku. Razil si cestu úzkým korytem, dosud zaplněným ledovou skořápkou, kterou už slunce rozpouštělo. Jediný pohyb na zahradě, který zvěstoval změnu. Ale pozor, není to jediný pohyb, když přijdu blíž, spatřím na spadaném listí, které už částečně vysušilo slunce, jakési hemžení. Na malém prostoru pobíhá sem a tam asi dvacet pavouků! Je to ten druh, který vidíme v létě jen v trávě. Kde asi přezimovali?

Ještě před 14 dny byl v okolí klid, ptáci nerušili přírodu v jejím spánku. Teď už je to jiné. Přes den už se začínají ozývat, zvlášť, když svítí slunce a už docela hřeje. Před západem slunce byl slyšet zdálky typický večerní zpěv kosa. Ve městě zpívají kosi někdy i v zimě uprostřed noci, ale tady ne, tady to není zvykem.
Tahle zima byla tak akorát, mírnější než ta minulá. Nebylo tolik sněhu, že by ztěžoval pohyb, nemusel jsem si spílat, proč jsem si zase neopatřil lyže nebo sněžnice, dříví jsem měl také víc než loni a mohl jsem podle potřeby přivézt další, což loni nebylo kvůli sněhu možné. Vzpomínám, jak jsem si před rokem zapsal do blogu, že zima dokáže zdevastovat organismus po zdravotní stránce. Bylo to trošku přehnané, ale i letos se mi potvrdilo, že na konci zimy se často necítím moc dobře. Dneska jsem seděl asi hodinu na sluníčku... chyběla jen fajfka a bačkory. Zdálo se, že takhle pěkně už teď bude pořád.

Nechval dne před večerem, říkám si, ale věřím, že už nezapadneme. Zítra by mělo být také slunečno, a tak letos poprvé natáhnu na dvoře šňůru a nechám řádně provětrat oblečení. Dneska už jsem nechal provětrat dům, abych z něj vyhnal teplotu na nule, které mne tady přivítala. Venku bylo 6 stupňů a nebýt čerstvého severáku, mohlo to být ještě víc.
Březen klepe na dveře. Loni jsem měl dlouhou pauzu od února do dubna, takže jsem přijel na tohle místo, až když už bylo skoro „hotovo“. Letos snad budu mít možnost pozorovat přechod od zimy k jaru podrobněji...

Daleká Iowa volá na 1650 kHz

2011-02-19T20:43:00.017+01:00

Nestává se často, aby k nám zalétl signál z jiné části USA, než je jejich východní pobřeží. Stát Iowa (čti Ajova) leží už poměrně daleko od pobřeží, konkrétně za řekou Missi-ssippi. Ta tvoří východní hranici Iowy a je také dělicí čárou pro označování rozhlasových stanic. Ty, které vysílají z měst, ležících na východ od Mississippi, mají na začátku své značky písmeno W, stanice z měst za západ od Mississippi mají na začátku značky K. Proto je takových stanic v našich sbírkách jen poskrovnu.

Stanice KCNZ z města Cedar Falls se objevila na 1650 kHz nenápadně jednoho časného rána na začátku února. Vysílač má noční výkon 1 kW, přes den 10 kW. Signál byl chvílemi docela slušný, byla slyšet jakási sportovní reportáž, která gradovala, do hlasu reportéra pronikaly zvuky motorů a za chvíli bylo oznámeno, že dnešní automobilový závod vyhrál Juan Pablo Montoya. Než jsem stačil domyslet, že je divné, aby automobilový závod končil uprostřed noci, zvuk zeslábl a ozvalo se hlášení, že posloucháme „test audio v rámci přípravy na dnešní vysílání“, tedy jakousi zkoušku zvuku. Pak se ozvalo ještě ohlášení provozovatele – rozhlasové sítě MRN Radio - The Motor Racing Network. Z nějakého důvodu vybrali archívní reportáž z roku 2007, ze závodu Daytona 500.

Nebylo pochyby, že posloucháme sportovní stanici KCNZ, která má ve svém progra-movém rozvrhu i přenosy z auto-mobilových závodů NASCAR, což je soutěž závodních speciálů. A právě tam teď jezdí Montoya, který před několika lety skončil v F1.

Na běžné mapě nahoře vidíme polohu státu Iowa, na azimutální mapě vpravo je potom vidět věrná trasa signálu stanice KCNZ. Signál putuje přes dost velké území Kanady po již poměrně severní trase ze směru asi 310 stupňů a má tedy ztíženou cestu, na rozdíl od jiných stanic z východního pobřeží, jejichž signál jde velkou částí po moři. Iowa leží prakticky uvnitř kontinentu, podle toho trpí teplotními extrémy a v létě je tam průměrná subtropická teplota 38 °C. Proto se často nad Iowou prohánějí tornáda, z nich jedno jsem vybral do záhlaví článku.

To všechno si můžeme vybavit, když slyšíme najednou neznámý signál a podle různých indicií nakonec stanici identifikujeme.
V tzv. X-pásmu nad 1600 kHz se můžeme dočkat různých překvapení a vymanit se tak na chvíli ze skoro každo-denního bombardování již obehranými stanicemi z linie Boston, New York, Washington. Protože Iowa, rovinatá země jihozápadně od Velkých jezer, to je jiný kraj, blíž k prérijním státům, které slyší ve snech na svém přijímači nejeden DXer z naší části Evropy...

Na nahrávce jsou dvě ukázky z průběhu zkušebního vysílání, v první části je ohlášení "The Motor Racing Network", ve druhé části pak slyšíme: "This is MRN Radio with test audio for today’s programming".
Nahrávka byla pořízena 3. února v 7:40 našeho času. V té době bylo v Iowě 40 minut po půlnoci.

KCNZ Cedar Falls IA (USA) 1650 kHz

Radio Gloria, Švýcarsko

2011-02-19T17:39:00.008+01:00

Neuplyne měsíc, abychom se nedozvěděli o nějaké novince nebo neslyšeli úplně novou stanici. A to je dobře. Únorové střední vlny obohatila švýcarská náboženská stanice Radio Gloria. Přiznávám, že o obohacení se dá mluvit asi jen s velkou nadsázkou, protože zachytit tuhle stanici je docela umění.

Zkušební provoz probíhá na 1566 kHz až do 2. března. Vysílač má výkon pouhých 250 wattů, anténa je typu longwire. Vysílá se nepřetržitě.

Stanici, která se označuje také jako Radio Gloria Switzerland, provozuje římsko-katolická církev. Sídlo je v Zugu poblíž Luzernu. Už několik let vysílá tato stanice přes satelit, v kabelové síti a přes internet. Teď to zkouší na středních vlnách. Po 2. březnu vyhodnotí ohlasy a rozhodne, co dál. Nemůžeme samozřejmě vědět, jaký je příjem a ohlas v samotném Švýcarsku, ale jsme překvapeni, že Radio Gloria už bylo několikrát zachyceno i u nás. Časy příjmu se liší. Zatímco první kolegové stanici zachytili v severních a severozápadních Čechách a na Moravě kolem půlnoci a brzy ráno, já jsem ji slyšel v lokalitě severně od Plzně kolem poledne. Moje výhoda byla v tom, že v té době už na kmitočtu nebyla jiná stanice, takže i slabý signál jsem poznal, ale příjmové okno už končilo a za chvíli stanice zmizela.

Během noci může být signál o něco silnější, ale na kmitočtu dochází ke vzájemnému rušení několika stanic, takže Radio Gloria uslyšíme patrně jen chvílemi. Poznáme ho podle varhanní hudby, sborového zpěvu a švýcarské němčiny, kterou mluví jeho moderátoři.

Na nahrávce je zpívaný jingl „Radio Gloria, Radio Gloria“ a mluvené slovo. Nahrávka je z 15. února ve 12:22 našeho času.

Radio Gloria (SUI) 1566 kHz

Překvapení z Afghánistánu na 1386 kHz

2011-02-08T10:37:00.009+01:00

Poslední lednový den přinesl na rádiových vlnách zase jedno překvapení. Odpoledne po 16. hodině jsem prolaďoval pásmo středních vln a nevynechal jsem ani kmitočet 1386 kHz. Tam už jsem neočekával nic nového, protože jsem měl dojem, že bohatství tohoto kmitočtu už jsem vyčerpal dřív: Čína, Jižní Korea, Japonsko. Ale tentokrát jsem zaslechl neobvyklou hudbu. Slabý signál, v první chvíli mne napadlo, že by to mohla být pirátská stanice z Řecka, kterými se to tam někdy hemží. Pak to ale charakter hudby vyloučil, vypadalo to spíš na Střední východ. Slýchal jsem takovou hudbu třeba v různých relacích pro Kurdistán.

V následujících dnech jsem zjistil, že stanice se tam objevuje pravidelně, a to mezi 15:30 a 16:30 našeho času, kdy měl signál několik špiček. Také se tam mluvilo (hrálo se hlavně po 16. hodině) a řeč se zdála pocházet z oblasti, kde se mluví jazyky darí, paštu nebo persky, z nichž ten první a třetí jsou asi dost podobné, alespoň podle jejich zvuku a ty to asi nebyly. Na kmitočtu vysílá také provinční stanice z Afghánistánu se slabým vysílačem. V první chvíli jsem ale považoval za příliš odvážné o tom uvažovat. Ale nakonec k tomu všechno směřovalo.
Konzultoval jsem nahrávku z finským DXerem Maunem Ritolou a on nevyloučil, že by to mohl být Afghánistán. Sám už tuhle stanici slyšel v roce 2009, když začala vysílat, ovšem u něj v jižním Finsku jsou příjmové podmínky naprosto odlišné od těch našich. Příští den si nahrál kmitočet 1386 kHz ve stejné době, kdy jsem ho sledoval i já, a porovnáním nahrávek jsme zjistili, že jsou totožné. To bylo radosti, alespoň na mé straně. Zničehonic se na domněle prozkoumaném kmitočtu objevila u mne nová stanice.

Stanice Paktin Ghag Radyo (v angličtině Radio Paktin Voice) vysílá na 1386 kHz z provincie Paktika (okres Barmal) na východě Afghánistánu. Vysílač má výkon pouhých 5 kW a relace jsou vedeny skutečně převážně v jazyce paštu. Stanice pracuje jako regionální studio společnosti RTA (Radio Television Afghanistan) a je v provozu od roku 2009.

V dalších dnech jsem sledoval charakter příjmových podmínek a zjistil jsem, že někdy se signál objeví na chvilku kolem 15:30 hod., pak zmizí a vrátí se kolem 16:15 hod. Ve špičkách může být příjem docela dobrý, o čemž svědčí dvě nahrávky dole. Opakuje se známá skutečnost, že i velmi vzdálené a slabé vysílače mohou chvílemi přinést docela pěkný signál. Připomíná mi to letní sporadiku v pásmech FM a TV. Proč jsem ale v minulých letech nikdy neslyšel ani náznak signálu téhle stanice, to si neumím vysvětlit. Patrně se teď otevřelo příjmové okno, které bude jen krátkodobé. Stanici jsem slyšel 3 dny po sobě, potom už ne.

Na první nahrávce (1) z 2. února je v její první části typická hudba, kterou stanice hraje, ve druhé části je rozhovor, patrně na politické téma, ve kterém se zmiňuje Afghánistán a Írán.
Čas: mezi 15:30 a 16:30 našeho času.

Druhá nahrávka (2) je z 16. února a zachycuje další pěkný příjem kolem 16:30 našeho času.

Příběh trucujícího jističe

2011-02-07T23:13:00.003+01:00

Tohle si musím zapsat. To byl neobyčejný příběh, který si jistě rád někdy v budoucnu zase přečtu. Ukazuje, jak někdy odstraňujeme závadu dlouhými a složitými postupy, ale s vírou, že známe příčinu, načež dojde k nečeka-nému vývoji událostí a všechno je jinak.
     Při posledním příjezdu na hájovnu se mi nepodařilo nahodit jistič ve skříni rozvaděče venku na domě. Jistič slouží jako hlavní vypínač, další jističe jsou v domě. Jako obvykle jsem otevřel skříň, zvedl ovládací páčky nahoru a nic, páčky spadly zpátky do dolní polohy a ani opakované pokusy nepřinesly úspěch. Z jističe je normálně vidět jen jeho přední panel s ovladači, když sejmu ochranný panel, uvnitř vidím zbytek jističe, tzn. zdola k němu přicházejí vodiče 3 fází (příchod) a nahoře vycházejí další 3 vodiče (odchod) a směřují do elektroměru. I při vypnutém jističi jsou spodní vodiče pod napětím, protože hlavní pojistky vedení jsou za plotem v lese na sloupu.
     Po chvíli laborování jsem usoudil, že laickou metodou závadu nevyřeším a zavolal jsem známému elektrikáři. Ten ani chvíli neváhal s diagnózou: - Máš v baráku šlus! To není legrace, když ti to vyhazuje hlavní jistič. – Nechtěl jsem mu oponovat, ale měl jsem dojem, že jistič by se choval jinak, kdyby ho vyhazoval zkrat. Patrně by vykazoval větší razanci, tenhle jistič se choval mírně, páčky vždy jen spadly dolů jakoby vlastní vahou, nic je v horní poloze neblokovalo. Jako by tam praskla nějaká pružina, pomocí které se provede spojení a blokování. To byla moje diagnóza, neodborná, nic neřešila, ale dávala naději, že nejde o zkrat v domě. To by znamenalo buď pobyt potmě a provoz rádia jen dočasně na malý akumulátor, který tam mám pro případ nouze, nebo sbalení všech věcí a odjezd.
     Potřeboval jsem jít nakoupit, byl pátek, tak aby mi neprodali chleba. Sice jsem neměl jistotu, že tam budu o víkendu nějaký chleba jíst, ale věřil jsem, že si s poruchou nějak poradím. Cestou do vesnice budu mít dost času na promyšlení různých variant.
     Ještě nikdy mi cesta tam a zpět neutekla tak rychle, jako teď. Ani jsem nevnímal okolí, protože jsem pořád intenzivně přemýšlel, co budu dělat s tou elektrikou. Bude třeba jistič přemostit třemi dráty, ale bude to riskantní, protože dolní část je pod napětím. Bylo by třeba vypnout to v plastové krabici na sloupu v lese. Jestli ji ale otevřu. Pak bych mohl bez problémů přemostit jistič. A elektrika by zase běžela. Musím to stihnout, než bude tma.
     Známý elektrikář při našem druhém rozhovoru připustil, že to nebude zkrat, když jsou další jističe v domě vypnuté a když jsem odpojil i vodiče na horní straně jističe (odchod). Dál už neradil kromě přemostění nic, jen mi dodával odvahu s tím, že jako „starý radioamatér“ si jistě poradím a elektřiny se nebudu bát. Tak jsem vylezl se štaflemi na sloup a zjistil jsem, že do plastové krabice se nedostanu. Je k tomu třeba zvláštní klíč, tzv. půlměsíc, navíc zámek je zapuštěn hluboko a není možné dostat se tam kombinačkami; speciální úzké kleště jsem neměl. Tak jsem viděl jediné řešení: přemostit jistič pod napětím.
     Našel jsem uzemňovací drát o síle 1 mm, ten by mohl vyhovět, odběr je minimální. Jistič je připojen na předpisové vodiče o síle 2 mm, které jsou utaženy pod šroubky. Nikoliv tedy pod hlavami šroubků, ale pod jejich koncem, patrně přes nějakou destičku (nebylo tam vidět). Říkal jsem si, že začnu nahoře, kde není napětí, tam utáhnu pod šroubek nový drát vedle starého, potom povolím dolní šroubky pod napětím a vložím tam druhý konec propojky. Budu doufat, že původní vodiče dole po povolení šroubků nevyskočí ven.
     Zkušební utažení první propojky na horní straně bez napětí se nedařilo, protože šroubek zachytil jen tlustý drát a ten tenčí se vedle něj klinkal a bylo možné jej rukou vytáhnout. Tudy cesta nepovede, zkoušel jsem ale různé postupy a laboroval jsem s tím asi půl hodiny. Nic. Budu potmě? A pak se to stalo.
     Nevím ani teď, ani bezprostředně poté, když jsem o tom přemýšlel, co vedlo tu myšlenku zkusit zapnout jistič ještě jednou. Snad nějaké vnuknutí. Jako bych jen pozoroval prsty, jak berou za páčky (jsou všechny tři propojeny uvnitř drátem, takže jdou současně), v poslední vteřině jsem si ještě uvědomil, že mám nahoře na odchodu zapojenou jen jednu fázi a co chci vlastně dělat. Pak už jsem ale ucítil v prstech známý odpor jističe a v té vteřině mi proběhlo hlavou, že až nahoře ty páčky pustím, tak asi zůstanou sedět a nespadnou. Tak se také stalo!
     Nechtěl jsem věřit, že jistič skutečně propojil elektřinu z příchodu na odchod, ale zkoušečka na jediné zapojené fázi nahoře radostně zasvítila!
     A najednou bylo hotovo, všechno bylo vyřešeno, elektřina byla v domě. Je to divný pocit, když je uprostřed práce a usilovného plánování dalších postupů najednou hotovo, uklizeno, intenzita problému klesla během několika sekund ze 100 stupňů na nulu...
     Jaký jsem udělal laický závěr? Jistič patrně zamrzl. Skříň rozvaděče totiž nemá zadní stěnu, je tam jen výklenek ve zdi, odtud jde vlhkost, která se projevila na zadní straně ochranného deklu jako vrstva ledu. Něco patrně zamrzlo i v jističi a jak jsem pak na něj asi půl hodiny intenzivně dýchal (byl ve výši mé hlavy), to „něco“ patrně rozmrzlo alespoň natolik, že se jistič potom dal natáhnout. Jiné vysvětlení nemám, ani jsem o tom pak už nepřemýšlel. Stejně tak jako u jističe moje nálada během chvilky vyskočila z bodu mrazu do radostného křepčení, protože to, kvůli čemu jsem přijel, bylo zase na dosah ruky...

Místní rádio z Doněcka na 1359 kHz

2011-01-27T19:34:00.006+01:00

Lokální vysílání zachycené z velké dálky vždycky potěší. Na 1359 kHz je poměrně dost stanic, a tak to někdy není s vysíláním z ukrajinského Doněcka jednoduché. Když si ale vytipujeme výhodný čas a několikrát to zkusíme, můžeme se dočkat i pěkného signálu, který si zvěčníme v podobě nahrávky.
Vysílač Dokučaivsk vysílá z Doněcké oblasti a regionální pořad by se měl podle některých pramenů jmenovat „Radio Doněčiny“. To jsem tam ale nikdy neslyšel, stanice se vždycky hlásila jen jako „Hovorit Doněck“. O Doněčině (to je název kraje, podobně jako u nás Vysočina) se hovořilo jen při hlášení času, např. „Simjacata hodyna na Doněčině“.

Na nahrávce jsou pěkné identifikace vystřižené z hodinové relace, kde se jinak jen hrálo...

Hovorit Donetsk 1359 kHz

Radio Karelija od finských hranic

2011-01-27T19:25:00.006+01:00

Když silný švýcarský vysílač Sottens uvolnil kmitočet 765 kHz, zajímalo jistě nejen mne, jaké skryté stanice se tam objeví. Jednou z nich je i Radio Rossii, tzv. první ruský rozhlasový program. To by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o vysílač Petrozavodsk, které je v ruské republice Karélie, na severu u finských hranic. A do vysílání se vkládají 4x za den místní relace s názvem Radio Karelija. To je vždycky zajímavé a v mnoha případech i vzácné.

Netušil jsem, jak bude obtížné tyhle místní relace zachytit. Vytipoval jsem si první z nich, a sice ráno od 5:10 do 6:00 hod. našeho času. V té době je v Karélii o 2 hodiny víc. Během pěti dnů v řadě, kdy jsem příjem zkoušel, jsem tuhle zapeklitou stanici slyšel jen jednou, a to ještě jen asi z 50 procent času. Ale podařilo se mi vytěžit maximum. Hlavně jsem slyšel zprávy v místním jazyce karelštině, která se trochu podobá finštině. Zprávy trvají asi 7 minut, jinak relace běží v ruštině.

Na nahrávce je nejzajímavější právě ukázka karelštiny. Rozhodl jsem se nechat na začátku ještě nepříliš kvalitní pasáž ze začátku relace v 5:10 hod. s ohlášením, ta bude ale srozumitelná jen se sluchátky. Dál už je zmíněná karelština a tam je kvalita příjmu docela dobrá.

Radio Karelija 765 kHz

Italský trpaslík vysílá na 1512 kHz

2011-01-27T19:20:00.008+01:00

Úterní dopoledne 18. ledna mi přineslo velké překvapení v podobě malé italské stanice, kterou jsem naladil náhodou na 1512 kHz. Slyšel jsem tam řecký vysílač a jen ze zvyku jsem zkusil přepnout z antény MiniWhip na longwire, jestli by tam nebyl nějaký holandský pirát. Překvapilo mne už to, že řecký signál úplně zmizel. Navíc tam bylo slyšet něco velmi slabého v pozadí. Pak jsem poznal italštinu. To mne na tom kmitočtu moc nesedělo.

Pak se signál zlepšil a pohled do seznamu ukázal, že tam je slabý vysílač o výkonu 0,5 kW v Bologni, který přenáší program stanice Onda Media Broadcast. Vysílá nepravidelně a patrně pronajímá vysílací čas různým subjektům. Tentokrát přenášeli italský program Hlasu Ruska. Ale nebyla to běžná každodenní relace, ale nějakým způsobem upravená, protože se často zmiňovali o Onda Media Broadcast a dokonce šéf stanice Roberto Forlán vedl rozhovor s někým z Hlasu Ruska.
Poslouchal jsem mezi 9. a 10. hodinou dopolední a patrně jsem zachytil jeden z jejich aktivních dnů. V dalších dnech už jsem na kmitočtu nic neslyšel.

Nahrávka zachycuje konec zmíněného rozhovoru a ohlášení jak samotné stanice Onda Media Broadcast, tak i Hlasu Ruska z Moskvy (Voce de la Rusia).

Onda Media Broadcast (I) 1512 kHz

Kanada v pásmu nad 1600 kHz

2011-01-27T19:14:00.005+01:00

Příjem stanic z Ameriky na středních vlnách je nevypoči-tatelný, ale někdy se to povede a člověk slyší víc, než by čekal. Ráno dne 16. ledna se kolem 8. hodiny objevily dvě stanice z Kanady v tzv. X-pásmu nad 1600 kHz.
Stanice se značkou CJEU na 1670 kHz vysílá z města Gatineau v provincii Quebec. Vysílání věnuje dětem a mladé generaci. V poslední době se začala hlásit jako Radio Oxygen, dříve jako Radio Enfant, což má dosud na logu. Vysílá francouzsky, to je slyšet i na nahrávce.

Z provincie Ontario přiletěl signál stanice CHTO Toronto, kmitočet 1690 kHz. Stanice se zaměřuje hlavně na řeckou menšinu v oblasti Toronta celých 21 hodin denně a často hraje řeckou hudbu. Tou nás tentokrát nepotěšila, na nahrávce slyšíme anglické ohlášení a webovou adresu www.am1690.ca . Kromě řečtiny vysílá stanice také arménsky, bulharsky, anglicky, rumunsky a srbsky.

Radio Bílá Hora testovalo střední vlnu

2011-01-27T19:06:00.003+01:00

Radio Bílá Hora vysílalo v minulých letech vždy jen na Silvestra. Teď se objevilo v éteru nečekaně také v polovině ledna. Jelikož ale informační kanály fungují dobře, dozvěděli se to ti, které to zajímá. Účelem vysílání dne 15. ledna bylo testování nového středovlnného vysílače na kmitočtu 1233 kHz.
    Začalo se vysílat přesně ve 20 hodin. Vysílač nebyl příliš stabilní a tak se signál pohyboval mezi 1230 - 1235 kHz. Když byl na dolním nebo horním okraji, bylo to docela dobré. Uprostřed, kde by měl správně být, docházelo ale k silnému rušení od anglické stanice Absolute Radio.
     Po většinu vysílání byl tady v okrese Plzeň-sever signál srozumitelný, měl sice úniky, ale to je na středních vlnách běžné. Zkoušel jsem i malý přenosný přijímač Etón E5 a také tam jsem stanici docela snadno naladil a také rušení jsem částečně odstranil směrováním. Co by tomu řekl běžný posluchač rozhlasu, těžko říct, asi by na takový poslech neměl nervy, ale my jsme zvyklí na lecos.
     Tím je myšlena technická kvalita příjmu, nikoliv náplň vysílání. Ta byla v porovnání se Silvestrem svou kvalitou o několik tříd výš, dokonce byl dost velký prostor věnován „poezii“. Sice se jednalo o různé verše a veršíky spíš humorného rázu, ale zapadalo to do atmosféry vysílání. Muzika byla zase čistě z domácí, tj. české a slovenské produkce.
     Lednové vysílání se oprostilo od silvestrovského přístupu, že je třeba dělat srandu za každou cenu. Dokonce to teď chvílemi vypadalo, že to ti hoši myslí s rádiem opravdu vážně a že by se jim mohlo snad i dařit...

Nahrávka ukazuje průměrnou kvalitu příjmu. Během večera se střídaly horší i lepší pasáže.

Radio Bila Hora 1233 kHz

Konec švýcarského vysílače Sottens

2011-01-03T12:37:00.004+01:00

Přestože byl provoz švýcarského vysílače Sottens na 765 kHz ukončen už prakticky 5. prosince o půlnoci, až do konce roku tam ještě probíhala smyčka s hlá-šením. V něm našli upozornění případní poslouchači, kteří by o změně nevěděli, kmitočet by naladili a divili se, že tam nevysílá jejich oblíbená stanice RSR 4 - Option Musique. První verze smyčky byla namluvena ženským hlasem, ale po 10 dnech byla vyměněna za novou verzi, namluvenou mužským hlasem. Patrně se zapomnělo, že stanice je přenášena také přes satelit, protože v první verzi byl zmíněn jen DAB+, internet a VKV. Ve druhé verzi přibyl satelit.

Švýcaři jsou přesní jako jejich hodinky a tak nejen, že hlášení ve smyčce skončilo na sekundu přesně o půlnoci, ale okamžitě byla vypnuta i modulace. Nosná vlna vysílače zůstala zapnuta ještě 20 sekund, pak byl vysílač vypnut a objevila se celá řada jiných stanic, v čele se zpěvným předčítáním z koránu z vysílače v Saúdské Arábii. V té chvíli mne napadlo, kolik lidí asi poslouchalo o silvestrovské půlnoci vypnutí tohoto vysílače. Možná ale bylo pár takhle vyšinutých...

Na následující nahrávce je zachyceno poslední hlášení ze smyčky, pak je modulace vypnuta a 20 sekund po ní i celý vysílač. Potom se ještě na chviličku můžeme ponořit do hloubky uvolněného éteru na tomhle kmitočtu.

A tak skončil další významný vysílač v pásmu středních vln.

RSR4 Option Musique 765 kHz

Radio Bílá Hora

2011-01-03T12:17:00.003+01:00

Tak jako každý rok na Silvestra, i tentokrát jsme měli možnost naladit si vysílání české příležitostné stanice Radio Bílá Hora. Provozovatelé tentokrát zvolili kmitočet 2345 kHz, později večer potom přeladili vysílač na 1795 kHz. Na obou kmitočtech se vysílalo v režimu USB. Amatérský transceiver se zesilovačem měl výkon 500 W, anténa typu Inverted L měla délku 120 metrů, což odpovídalo délce vlny. Místo, odkud se vysílalo, bylo i tentokrát patrně poblíž Prahy.
Vysílání začalo asi v 15 hodin a během první hodiny přišla celá řada poslechových reportů, jak od nás, tak i ze zahraničí, např. z Německa, Finska, Rakouska, Anglie... Signál byl velmi pěkný (tady S9), v modulačních pauzách se ale ozýval silný síťový brum.
Program se nesl v silvestrovském duchu, tak jak si ho představovali operátoři. Posluchači by asi byli přivítali méně chaosu a méně vulgarit a opileckého humoru bez vtipu. Pochvalu zaslouží výběr výlučně české muziky (včetně záznamu koncertu Karla Kryla).

Na následující nahrávce, která trvá 4 minuty, je znělka a ohlášení Radia Bílá Hora a odpovídání na poslechové reporty. Ty přišly mailem do studia od DXerů, které bude mnohý čtenář patrně znát.

Radio Bílá Hora 2345 kHz

Nový rok 2011

2011-01-01T23:57:00.008+01:00

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říkal jsem si, když jsem před silvestrovskou půlnocí připravoval buřty s cibulí. I když nejsou předem naložené, můžeme to dohonit tím, že celou směs dáme i s talířem či miskou prohřát nad kamna. Celou místnost provoní typické aroma a když i příliš horký pokrm necháme trochu vychladnout, určitě si pochutnáme.
     Tak jsem to udělal i já, mezitím odbila půlnoc, a tak jsem nechal buřty na kamnech jejich osudu a vyšel jsem ven, kousek od hájovny, kde už je trochu rozhled do severního okolí. Jinak je kolem les a tak jsou místo ohňostrojů z okolních vesnic vidět jen záblesky na obloze. Bouchalo to všude kolem, i když nejbližší rachejtle poletovaly ve vzdálenosti dvou kilometrů ode mne. Po necelé půlhodině byl konec a celý kraj se zase ponořil do naprostého ticha. Sněhová vrstva prosvětlovala okolí. Nedivím se, že v takové chvíli někdo dostane nápad na půlnoční mrazivou procházku...
     Už jsem několik let neposlouchal o Silvestru rozhlasové stanice z větších dálek. Tentokrát se mi to podařilo a tak jsem byl zvědavý, jak v jiných zemích prožívají poslední den roku a jakým způsobem se baví s rozhlasem. Ale dočkal jsem se překvapení, protože na žádné rozhlasové stanici jsem neslyšel žádnou zábavu, to, čím u nás je či byla silvestrovská estráda s humornými scénkami apod. Nic, jen obvyklý program, komentáře, bilance, nanejvýš nějaká pop music. Asi nejsou jinde zvyklí oslavovat konec roku (jestli vůbec) s rozhlasem.
     Jak na Nový rok, tak po celý rok. Na první lednové dopoledne jsem naplánoval novoroční procházku. Původní odhadovaná hodina a půl se kvůli sněhu protáhla skoro na tři hodiny. Už předem jsem se vzdal myšlenky, že kvůli sněhu nenavštívím zajímavá místa, kam během roku často chodím. Oblíbená trasa je dlouhá asi 6 km. Tentokrát jsem víc fotil a tak jsem udělal několik odboček. Původní zamračenou oblohu v 10 hodin vystřídalo částečné slunečno o dvě hodiny později. A tak jsou některé fotky smutnější, jiné veselejší... Cestou jsem neviděl živou duši. A to doslova, ani zvíře. Jen několik ptáků, kteří seděli na hromádce krmení pro srnky.

Na jihovýchodním okraji lesa. V dáli se zvedají Brdy, tentokrát nejsou vidět kvůli kouřmu...

Na vrcholu Spálené hory 515 m n/m

Bývalý vojenský areál, kde se montovaly rakety Varšavské smlouvy.

V rozsáhlém lesním areálu jsou různé budovy, dvě montážní haly, kasárna se zázemím, garáže atd., vše již v dezolátním stavu.

Severovýchodní okraj lesa s výhledem do dáli. Vlevo na poli spadlo v červenci letadlo (viz článek na tomto blogu).

Východní okraj lesa. Sem občas chodím, abych se podíval, kam jednou natáhnu tu východní anténu. Až ke stromové aleji u silnice je to 700 metrů.

- - - - - - - - - - - - -

V 18:15 se ozvalo několik detonací. Ihned mi došlo, že někdy na začátku prosince mi někdo říkal, že tady v kraji je zvykem pořádat obecní ohňostroj na Nový rok večer. Na okraji obce se sejdou občané a společně tak oslaví příchod nového roku. Úplně jsem na to zapomněl. Byl bych se šel podívat. Ale než bych se teď oblékl a došel na místo, trvalo by to ve sněhu možná půl hodiny a to už bude jistě po ohňostroji. Bylo to tak, kanonáda trvala asi 15 minut a byl konec. Stejné ohňostroje jsou prý vidět i na okolních kopcích a vyvýšeninách. Obce si tak patrně posílají vzájemné novoroční pozdravy. Je to hezký zvyk.
První den nového roku uběhl stejně rychle, jako ty předešlé dny loni. Když se člověk zastaví a uvědomí si, že ho čeká 365 dní vyplněných zatím neznámým obsahem, mohou se v něm prát dva pocity: má cítit zvědavost nebo spíš obavu? Ze zkušenosti asi ví, že přijdou chvíle radostné i nepříjemné. A tak je dost důležité, aby si vlastní neobratností, nedbalostí a nesprávným rozhodnutím nezpůsobil i další problémy. Troška pesimismu je asi nutná, aby konečná bilance byla radostná...

Konec roku na hájovně

2010-12-31T11:51:00.003+01:00

Po 18 dnech, vyplněných předvánočním a vánočním ruchem a chaosem, jsem se vrátil do klidného prostředí hájovny. Chaos v polovině prosince jsem se snažil přemáhat systematickou přípravou časopisu Radio Revue, a když odbila 20. hodina v úterý 21. prosince, udělal jsem tečku za tímhle vydáním a časopis jsem poslal mailem kolegům k rozeslání již čekajícím čtenářům. Podařilo se, všichni si mohli rekordní vánoční číslo, co do počtu stránek, stáhnout ještě před Vánocemi.
Ve středu po Vánocích jsem už brzy ráno seděl v autobusu a směřoval na sever od západočeské metropole. Jelo jen pár lidí, žádní školáci ani studenti. Z vesnice jsem se jen stěží prodíral spoustou sněhu k hájovně. Cesta nebyla protažená, ale naštěstí tam nebylo tolik navátého sněhu (nad kolena) jako před rokem. Protože před několika dny byla mírná obleva, po které zase veškerá sněhová břečka umrzla, našel jsem vchod na pozemek hájovny skoro nedobytný. Velká vrata zamrzlá do vrstvy ledu, vrátka u přední zahrádky uvízla v množství sněhu a ledu. Nezbývalo než přelézt plot, zezadu se dostat do verandy, vzít nářadí a začít vyprošťovat dům z mrazivého zajetí.

Je to ale radost, když má člověk čas, nikam nespěchá, a tak když dá všechno zase do pořádku až za dva dny, nic se nestane. V domě byla teplota na nule, což je docela úspěch staré bytelné stavby vzhledem k venkovním mrazům kolem -15 °C. V místnosti o rozměrech 6x5 metrů s třemi okny ale docílíte příjemného prostředí až druhý den, když už se podaří vyhnat teplotu ke dvacítce. I rádio, které tady na mne čekalo, je líné, tekuté krystaly na displeji se jen pomalu převalují. Antény jsou v pořádku, všechno funguje na první zapojení a tak může začít loučení se starým rokem.
Uvědomil jsem si, že jsem byl na přelomu roku ve volné přírodě naposledy před 12 lety. Bylo to na DX expedici v Dánsku, kam jsme jeli hned po vánočních svátcích a zůstali tam asi do 10. ledna. Pamatuji se na půlnoční, novoroční procházku po mořské pláži, kde zdálky probleskovaly z městeček ohňostroje. U nás byl klid, protože do chatového střediska u moře jezdí normální lidé jen v létě. Proto se tam žádný majitel chaty nestará např. o to, že by v zimě mohla zamrznout voda, s čímž jsme tam bojovali a sháněli jsme instalatéra na Nový rok...

Jak proběhne konec roku a přechod do toho nového, to je zatím velká neznámá, ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky. Poslední den roku se ničím nevymyká: všude kolem je klid, není vidět živé (lidské) duše, jen v povzdálí se několik srnek krmí pod posedem připravenými pochoutkami. Po dvorku a zahradě občas přeběhne zajíc. Jeho stopy jsou vidět i na obrázku. Myši jsou zalezlé pod sněhem, kde si vybudovaly husté sítě cestiček. V povzdálí občas zaskřehotají vrány. Z ještě větší dálky se tichem nese štěkot psů. Nový rok může přijít...

Před Vánocemi...

2010-12-17T20:23:00.003+01:00

Blíží se Vánoce, svátky štěstí a radosti, někde i hojnosti. Ale všichni nebudou mít Vánoce radostné. Na ty bychom si měli také vzpomenout, jsou možná někde blízko nás.
Připoměla mi to jedna vánoční píseň. Je původem z Ameriky a natolik mne zaujala, že jsem její text přeložil a našel jsem i docela pěkné video. Text není přeložen ve verších, na to se necítím, ale snad i volný překlad postačí.
Původní anglický text je dole před videem.

Vánoční boty

Byly Vánoce, stál jsem v další frontě,
chtěl jsem koupit dárek nebo dva,
a neměl jsem právě vánoční náladu.
Přede mnou stál malý chlapec, čekal netrpělivě
a neklidně, jak už to malí chlapci dělají.
V rukou držel pár bot.

Jeho oděv byl obnošený, byl špinavý od hlavy k patě,
a když na něj přišla řada a měl platit,
nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel:

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím,
je Štědrý den a ty boty jsou přesně její velikost.
Můžete si pospíšit, pane, tatínek říká, že už nezbývá moc času.
Je už dlouho nemocná a já vím,
že až uvidí ty boty, zase se bude smát.
Chtěl bych, aby vypadala krásně,
jestli se dnes v noci setká s Ježíšem.

Přepočítával drobné, trvalo to věčnost,
potom pokladník řekl - Chlapče, nemáš dost peněz -,
tak zoufale prohledával své kapsy,
potom se obrátil a podíval se na mne.
Řekl – Maminka se nám vždycky snažila udělat krásné Vánoce,
i když jsme se často museli obejít bez dárků,
řekněte mi, pane, co mám dělat,
tyhle boty jí musím koupit.

A tak jsem položil své peníze vedle jeho, musel jsem mu pomoci,
a nikdy nezapomenu na ten výraz v jeho tváři, když říkal
- Mamince to bude moc slušet.

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím...

Pocítil jsem záblesk nebeské lásky,
když mi chlapec poděkoval a běžel domů.
Věděl jsem, že mi toho chlapce poslal sám Pán,
aby mi připomněl, o čem nejvíc jsou Vánoce...

The Christmas Shoes

It was almost Christmas time, there I stood in another line
Tryin' to buy that last gift or two, not really in the Christmas mood
Standing right in front of me was a little boy waiting anxiously
Pacing 'round like little boys do
And in his hands he held a pair of shoes

His clothes were worn and old, he was dirty from head to toe
And when it came his time to pay
I couldn't believe what I heard him say

Sir, I want to buy these shoes for my Mama, please
It's Christmas Eve and these shoes are just her size
Could you hurry, sir, Daddy says there's not much time
You see she's been sick for quite a while
And I know these shoes would make her smile
And I want her to look beautiful if Mama meets Jesus tonight

He counted pennies for what seemed like years
Then the cashier said, "Son, there's not enough here"
He searched his pockets frantically
Then he turned and he looked at me
He said Mama made Christmas good at our house
Though most years she just did without
Tell me Sir, what am I going to do,
Somehow I've got to buy her these Christmas shoes

So I laid the money down, I just had to help him out
I'll never forget the look on his face when he said
Mama's gonna look so great

Sir, I want to buy these shoes ...

I knew I'd caught a glimpse of heaven's love
As he thanked me and ran out
I knew that God had sent that little boy
To remind me just what Christmas is all about

Jestliže se v dolní části videa objeví řádková reklama, zrušte ji kliknutím na křížek na pravém okraji reklamy.

DX Asie (8)

2010-12-09T22:39:00.010+01:00

V 8. dílu seriálu o asijských DX stanicích v pásmu středních vln (MW), které byly u nás zachyceny, chci zmínit jak naše domácí snažení, tak i mezinárodní spolupráci. Už jsem o tom psal i v 5. dílu, kde jsme společně s finským DXerem Mauno Ritolou sledovali neznámý signál (krátkou hudební smyčku) na 1134 kHz.

Tentokrát se jedná o čínskou stanici z nejvýchodnější provincie Heilongjiang. Provinční stanice Heilongjiang PBS (= People’s Broadcasting Station = Národní rozhlasová stanice) vyrábí úctyhodných 10 rozhlasových programů. Jedním z nich je tzv. Life Channel, to je program věnovaný nejrůznějším problémům běžného života (oblíbené jsou např. besedy o zdraví). Program tohoto typu má celá řada stanic i v dalších čínských provinciích. V éteru se většinou hlásí jako Life Radio. A tohle ohlášení jsem slyšel asi před měsícem na kmitočtu 1476 kHz. Příjem nebyl dobrý a nic jiného se mi nepodařilo zachytit, co by přineslo další podrobnosti. Když jsem studoval příručku WRTH 2010, zjistil jsem, že z čínských společností, které používají kmitočet 1476 kHz, má program Life Radio (resp. Life Channel) jen Heilongjiang PBS. Ale nikoliv na tomto kmitočtu, ale podle WRTH jen v pásmu FM.

Čína je ale místem převratných změn, takže rok po vydání příručky už může být řada věcí jinak. Kontaktoval jsem tedy opět finského DXera Mauno Ritolu, se kterým je dobrá spolupráce a napsal jsem mu o zachycené identifikaci „Life Radio“. Nahrávku jsem neměl, protože špatný příjem nenahrávám a netušil jsem, že tam na mne najednou ženský hlas vykřikne ta jediná dvě srozumitelná slova. Mauno odpověděl hned, že prý snad v této provincii je v provozu nový vysílač a že možná vysílá tento program. Víc jsme se nedozvěděli. V té době jsem zaznamenal zprávu Chucka Huttona z USA, že na DX expedici v Britské Kolumbii na západě Kanady byl zachycen tento nový vysílač z východního cípu Číny.

Odpoledne 25. listopadu v 15 hodin našeho času jsem jako skoro denně sledoval kmitočet 1476 kHz, a tentokrát se tam před celou hodinou začala zase objevovat čínská stanice. Proběhlo časové znamení (3 nižší tóny a jeden vysoký, pištivý) a po něm jsem měl dojem, že slyším slovo „Heilongjiang“. To bylo radosti... ovšem člověk se může mýlit a někdy slyší to, co by rád slyšel. To už známe. Ale neváhal jsem a napsal znovu Maunovi. Tentokrát jsem měl nahrávku a tak jsem ho požádal, aby ji ohodnotil svými nezávislýma ušima. Netušil jsem, že on může jít ještě dál.

Mauno hned odpověděl, že patrně také slyší slovo „Heilongjiang“, tak ho to zaujalo a vyhledal archív nahrávek z SDR přijímače Perseus z toho dne a hodiny. Patrně si denně odpoledne nahrává několik minut kolem každé celé hodiny. A že prý mi svoji nahrávku dává do přílohy mailu. Nedočkavě jsem soubor MP3 otevřel. To, co jsem slyšel, předčilo všechna má očekávání. Naprosto čistá nahrávka nejen jednoho, ale dokonce tří vysílačů z Heilongjiangu, které nejsou synchronizované a proto se ozývají s malým časovým zpožděním (ozvěnou) za sebou. Provincie má tedy na kmitočtu už tři vysílače programu Life Radio. Mohl jsem si ověřit, že Mauno slyšel to samé, co já. Po ohlášení začali hrát krátkou píseň, která je součástí identifikace. Na jejím konci je anglické ohlášení "Life Radio". Byla stejná jako na mé nahrávce.
To způsobilo, že jsem si tenhle kmitočet oblíbil a kdykoliv se mi to hodí, dívám se tam v 15 hodin, protože v té době jsou nejlepší příjmové podmínky. Už známou ID-píseň jsem slyšel v dalších dvou dnech. Jednou jsem dokonce při časovém znamení slyšel ozvěnu dvou vysílačů a jasně bylo slyšet, jak ID-píseň začala nejprve na slabším vysílači a pak na silnějším. Rozdíl byl asi půl sekundy. Udělal jsem tedy závěr, že z nejvýchodnější provincie Číny se u nás objevuje signál nejméně jednoho vysílače, a to skoro denně. Kdo by to čekal, že?

Také tento díl doprovázejí nahrávky. Jsou tři, vložené do jednoho přehrávače dole. Budou hrát automaticky všechny tři za sebou. Je možné zvolit si také kteroukoliv z nich kliknutím myší na její název. První nahrávka je ta původní ode mne (slovo „Heilongjiang“ je v 11. sekundě), druhá je na porovnání od Mauna Ritoly z Finska – nahráno ve stejný okamžik (zde je slovo „Heilongjiang“ v 17. sekundě) a třetí je převzata z internetového streamu. Přesto, že jsem byl ze své nahrávky nadšen, ta Maunova je svou kvalitou o několik tříd výš. Potvrzuje to vlastně už známou skutečnost, že nejlepší DXing se dělá ve Skandinávii. Kdo se zaposlouchá do Maunovy nahrávky důkladně (chce to sluchátka, nikoliv šeptátka z notebooku), podaří se mu rozlišit signály 3 vysílačů, které jsou časově posunuty. První je vzdálen víc, ostatní dva leží skoro na sobě, ale rozdíl je poznat. - Na třetí nahrávce z internetu je krásně slyšet nejen identifikaci, ale i anglické ohlášení "Life Radio" na konci.

Znění identifikace programu Life Radio v čínštině (anglický přepis): „Heilongjiang Shenguo Guangbo“ (česky snad Chejlongťiang Šenkuo Kuangpo).

Ještě je možná vhodné zmínit, že hned po časovém znamení následuje hlášení přesného času z automatu: „Peiťing šičjen...“ (Pekingský čas...). Časové hlášení v této podobě je stejné na všech čínských stanicích vždy po časovém znamení v celou hodinu.

Azimutální mapka ukazuje pomocí červené čáry trasu signálu z provincie Heilongjiang do ČR. Azimutální mapy mají sice zkresleně tvarované kontinenty, zato věrně ukazují přímou trasu mezi dvěma místy na Zemi. V tomto případě je vzdálenost asi 7500 km. Signál k nám přichází ze směru 43 stupňů, což napovídá, kam asi směrovat svoji dlouhodrátovou anténu.

Na běžné mapce je provincie Heilongjiang zvýrazněna červenou plochou.

Co vypadlo z letadla?

2010-12-07T21:55:00.005+01:00

Když jsem v polovině října dělal testy antény PPwhip, každou fázi testu s anténou na stožáru jsem si vyfotil. Při pozdějším prohlížení fotek jsem na jedné z nich objevil zvláštní věc: na záběru bylo i dopravní letadlo, které klesalo na přistání ve směru na pražskou Ruzyni. Za letadlem se ve vzduchu snášely jakési dva světlé předměty. Na první pohled to vypadá, jakoby z letadla něco vypadlo. Kdyby se jednalo o papírovou fotku, řeknu, že je to kaz nebo nečistota na filmu. U digitálních záběrů se to ale nestává.
Ještě než jsem na záběr zase zapomněl, říkal jsem si, že bych se měl při pochůzkách po okolí dobře dívat, jestli opravdu něco nespadlo na pole nebo na louku. Pak to překryly jiné události a na letadlo jsem zapomněl.
Až když jsem na přelomu listopadu a prosince šel po okraji lesa, vzpomínka se vrátila. Na poli jsem spatřil neznámého muže. Nejprve jsem si myslel, že to je myslivec, který si zkracuje cestu od lesa do vesnice přes pole. Pak jsem si ale všiml, že se muž vrací, dělá kruh a jednou rukou mává ve výši pasu sem a tam. Jako když seká kosou trávu. To už mi ale došlo, že takové pohyby dělají hledači pokladů nebo jiných kovových předmětů s pomocí hledacího přístroje. Ještě jsem si stačil říct, že onen muž patrně čekal, až uhodí první mrazík a do té doby rozblácené pole se zpevní. Pak už mi ale hlavou proběhla vzpomínka na letadlo, na to, že já jsem chtěl na tom poli a louce něco hledat a teď tam něco hledá tenhle neznámý muž!

Dál jsem muže z místa od lesa nepozoroval, šel jsem do hájovny a odtud se snažil na pole podívat dalekohledem. Kvůli křoví a stromům se mi to ale nedařilo, jen jsem ho chvílemi zahlédl, jak stále chodí po poli. Potom už jsem to vzdal. Jelikož ale neznámý člověk na téhle samotě obvykle přináší problémy, raději jsem zamkl zadní vchod ze dvora a šel jsem se věnovat svým věcem.
Patrně se jedná o souhru náhod, ale náhody jsou to zajímavé. Někdy by člověk na některé věci už dávno zapomněl, ale nové události oživí vzpomínky a mohou posadit věci do nových souvislostí. Možná není případ ještě u konce a časem se objeví něco dalšího...

Sněhová záplava

2010-12-06T22:33:00.003+01:00

A máme tady zase spousty sněhu. Tak nazýváme ve zdejších krajích stav, kdy je sněhu 25 cm, mluví se o kalamitě a v prvních dnech nic pořádně nefunguje.

První sníh jsme dostali od letošní zimy dárkem v úterý 23. listopadu. Příští pondělí - 29. listopadu – přibylo 15 cm. Padal v noci z neděle na pondělí a když jsem jel v pondělí ráno autobusem na hájovnu, bylo to na silnicích docela divoké. Na jednom místě jsme stáli asi 20 minut, než se odklidí následky dopravní nehody. Řidič vypnul motor, cestující začali houfně protáčet mobily, aby oznámili, že je kalamita, stojíme v polích a neví se, jak dlouho tady budeme stát. Bylo zajímavé pozorovat, kolik lidí má domluvené důležité schůzky na hodinu, která nastane už za chvíli. Připadal jsem si jako naprosto nedůležitý element v tomto světě. Jedu se totiž schovat před tím chaosem ve městě i na silnicích do lesní tišiny, kde sníh nikomu nevadí, protože tam není kam spěchat a všechno kolem je přirozené.

Během dalších dvou dnů se sněhová pokrývka zvýšila na 25 cm. Nesmím zapomenout na silný severák, který jako bych si tady vždycky objednal, zvlášť, když jdu na nákup do vesnice na severu. Tam jsem byl ve středu, sněžilo a při teplotě -7 °C jsem stěží prorážel silný vítr a každých 100 metrů jsem se musel zastavit a otočit, abych mohl zase nabrat dech a otřít slzející oči. Vítr samozřejmě unášel krajinou sněhový prach a vytvářel hluboké jazyky a závěje. Na planině byla cesta na jednom místě vyfoukaná až na štěrk, ale o 5 metrů dál už byla skoro půlmetrová závěj. Když jsem se vrátil, bylo mi jasné, že jsem zase odříznutý od světa. Tři dny se tady neobjevily stopy člověka, natož auta, a dnešní nové závěje stav ještě zhoršily. Zhoršily ho ale vlastně jen tomu, kdo někam spěchá, ať pěšky nebo autem. Běžný osadník téhle samoty si nenaříká, protože takové situace už přežily i minulé generace a bez velkých nároků je možné se s tím vypořádat.

Na sněhové pokrývce na dvoře a na zahradě se začaly objevovat pravidelně okrouhlé díry. To jak myši větrají a nechtěně tak prozrazují svoji existenci. Už mají pod sněhem vybudované stezky, na ty vždycky narazím, když odklízím sníh. Na sněhovou plochu se neodvažují, žádné stopy tam nejsou vidět. Patrně si vyšlapou cestičku pod sněhem až k domu a tam teprve vylezou na povrch. Kolem zdí domu je stop habaděj.

Je zajímavé, že pod 25centimetrovou vrstvou sněhu je bláto, které tam bylo po deštích. Ani při mrazech -10 °C bláto pod sněhem nezamrzá a teprve, když při odklízení sněhu ta místa odkryji, během hodiny zamrznou. Myším tedy musí být pod sněhem docela teplo.

Na zasněženém dvoře a zahradě se proháněli zajíci. To mne překvapilo, myslel jsem, že ploty jsou v pořádku. Ale za rybníčkem padl jeden dřevěný kůl i s pletivem a vznikla tak široká brána, která mohla přilákat k domu i srnku. Musím to opravit. I v zimě se vždycky najde nějaká práce kolem domu, když to není sníh, tak někde něco povolí nebo praskne. Když jsem byl u plotu, kde mám také zakončenou anténu, napadlo mne, že bych ji mohl prodloužit ještě dál do lesa o nějakých 50 až 100 metrů. Sice se vůbec nenudím, ale možná to zkusím...

Nejvyšší bod, do kterého se tady dostane slunce na začátku prosince.

Spíš jen vykoukne z lesa vlevo a za chvíli se zase schová o kousek dál vpravo.

DX Asie (7)

2010-12-06T21:04:00.005+01:00

All India Radio (AIR) je největší indická vysílací společnost. Oficiálně se jmenuje „Akashvani – All India Radio“
(Akashvani čti Akašvany) a v pásmu středních vln má celou řadu silných vysílačů, většinou o výkonech 100-300 kW. Tři další vysílače mají výkon 1000 kW. Jeden z nich – Nagpur – vysílá na 1566 kHz a můžeme ho slyšet i u nás.

Při poslechu indických stanic mám vždycky na paměti, že v Indii je časový posun o +4,5 hodiny proti nám, takže jejich celá hodina je vždy v naší 30. minutě. V té době vysílá AIR většinou zprávy v angličtině. Trvají 10 minut. Příjem si můžeme nacvičit v pásmu 60 metrů, kde je odpoledne velké množství indických stanic. Většinou vysílají stejný program, u zpráv to platí na 100 procent.

Na nahrávce je zachycen konec zpráv, následuje upoutávka na nějaký pořad a ohlášení (muž) dalšího pořadu. Na nahrávce se několikrát ozývá název „All India Radio“ a jednou také „Akašvani“. Nahrával jsem během zpráv a po zprávách v 16:30 hodin SEČ.

All India Radio - 1566 kHz

První sníh

2010-11-23T14:26:00.003+01:00

Je to událost, i když vlastně – pokolikáté už to prožívám?
Ráno - ještě byla tma, když jsem vstával – se mi zdálo, že jsem asi zaspal a že už svítá, protože venku bylo neobvyklé světlo. Pohled na hodiny ukázal, že je všechno v pořádku a že jsem vstal v plá-novaném čase. Z okna jsem se nedíval, sníh mne nenapadl, jen Měsíc v úplňku, a až po příchodu ke koupelně na druhé straně domu vidím velkým oknem, že venku je všechno bílé. Trávník na dvorku i střechy kůlen a stodoly. Máme tady první sníh. Dnes je 23. listopadu.
Při teplotě +2 °C se ale sníh nedrží ani na zápraží, ani na cestě u domu. Kolem 9. hodiny se z mírného poletování stává docela chumelenice. Trvá asi půl hodiny. Potřebuji jet nakoupit do vesnice. Na kole to asi nepůjde. Na lesní cestě je nejen sníh, ale pod ním leží tlustá vrstva mokrého listí, kluzkého jako mýdlo. Nerovná cesta, mírný sráz, tam mi kolo ujíždělo po listí, ještě když bylo suché. Vzdávám se tedy 30minutové časové úspory, volím zdraví a vyrážím na nákup pěšky.

Zatímco tady je sněhem pokrytý veškerý jehličnatý porost, ve vesnici není po sněhu skoro památky, jen na zahrádkách jsou bílé trávníky. Lidé nevychá-zejí, je sychravo a fouká studený vítr. Ani psi dnes neštěkají, přestože jsou jako jindy v každém stavení, ani v samoobsluze nikdo není. Ve vesnici pokračuje nálada včerejšího dne, který byl maximálně chmurný, tmavý a mlhavý, zrána i deštivý. Dneska ráno přišla k nám do lesa změna a okolí dostalo rázem veselejší tvář.
Minulou zimu mi dal sníh pořádně zabrat. Veškeré zážitky jsem si sem zapsal. Snad jen málokdy předtím jsem tak vzhlížel k jaru. Teď ale zase vítám první sníh. Je to vždycky událost...

DX Asie (6)

2010-11-23T13:07:00.002+01:00

6. díl malého seriálu o asijských DX stanicích je věnován Jižní Koreji. Seriál bude pokračovat, jestliže k nám z Ásie opět zaletí zajímavé signály.

Kmitočet 1386 kHz je ve směru na Ásii poměrně zaplněný. Už od časných odpoledních hodin je tam v této roční době slyšet několik čínských vysílačů, vzácněji také japonský vysílač NHK-2 (10 kW) a jihokorejský vysílač o stejném výkonu.

Jihokorejská společnost MBC (Munhwa Broadcasting Corp.) má na 1386 kHz vysílač Mokpo s výkonem 10 kW. Slyšel jsem ho už loni, dokonce s pěknou identifikací „MBC“ v celou hodinu. Na této nahrávce z 5. listopadu (1417 UTC) ID není, ale pokud je na kmitočtu 1386 kHz slyšet korejština, nemůže to být nic jiného než MBC.

MBC (KOR) 1386 kHz

DX Asie (5)

2010-11-23T12:59:00.003+01:00

Kmitočet 1134 kHz je v odpoledních hodinách volný, protože silný chorvatský vysílač tam začíná vysílat až večer. Od časného odpoledne, zhruba od 1300 UTC, se tam začínají objevovat vzdálené signály z Asie.
     Signál, který je na nahrávce, je výjimečný. Objevil jsem ho při delším sledování tohoto kmitočtu. Čekal jsem, jestli se tam neobjeví nějaká zajímavá stanice. Mezi několika slabými signály mne asi po 15 minutách zaujala jedna věc: zdálo se mi, že tam někdo hraje velmi dlouhou skladbu. Už trvala určitě 10 minut. Nevěnoval jsem jí nejdřív pozornost, až ta délka mne zaujala. Pak se signál trošku zlepšil a mně se zdálo, že se jedná o stejný, krátký hudební motiv, který se pořád opakuje.
     Začal jsem tedy nahrávat a zároveň jsem poslal e-mailem zprávu do světového DX fóra a několika známým DXerům, hlavně ve Skandinávii, protože jsem čekal, že by právě tam mohli signál slyšet (ve Skandinávii slyší vždycky všechno, to známá věc ........ s trochou nadsázky, samozřejmě). Zdálo se mi, že signál přichází z východu, čemuž odpovídala odpolední doba, která signálům z východního směru přeje.
     Netrvalo dlouho a ozval se Mauno Ritola, přední DXer z Finska. Také tuhle melodii slyší. Posílá nahrávku, která je lepší, než ta moje (to se dalo čekat, že?). Mauno si myslí, že se jedná o test nějakého vysílače, patrně v Indii, kde se několik nových vysílačů připravuje do provozu.
     Na nahrávkách (jedna je ode mne, druhá od Mauna) je slyšet velmi krátká melodie, která se opakuje po 3 sekundách. Moje nahrávka z kmitočtu 1134 kHz je z 6. listopadu kolem 1345 UTC, Mauno nahrával později. V příštích dnech už záhadný signál nebyl slyšet, takže jeho původ zůstal neobjasněný a ani se neohlásil někdo další, kdo by ho zachytil. Byl jsem rád, že se mi podařilo objevit signál, který slyšelo asi jen velmi málo DXerů, jestli vůbec...

DX Asie (4)

2010-11-23T12:50:00.004+01:00

Nejzápadnější provincie Číny Xinjiang (Sinťiang) je k nám nejblíž a tak i tamní vysílače jsou u nás slyšet z celé Číny nejlíp. To platí pro střední vlny i pro tropická pásma.

Vysílač společnosti Xinjiang PBS na 1233 kHz přenáší pořady pro mongolskou menšinu. Na nahrávce poznáváme typickou lidovou hudbu, ve které se odrážejí nekonečné pláně, kde mongolští kočovníci pasou svá stáda. Ve 30. minutě byla slyšet pěkná identifikace. Tady se projevuje čínský vliv ve způsobu vysílání, kdy skoro veškerá hlavní hlášení jsou namluvena mužským hlasem, po kterém stejné hlášení (větu) hned opakuje ženský hlas.

Nahrávka byla pořízena 7. listopadu ve 1430 UTC. V té době je kmitočet 1233 kHz skoro prázdný, protože anglický vysílač, který tam později ruší, není v této odpolední době ještě slyšet.

Xinjiang PBS (CHN) 1233 kHz

DX Asie (3)

2010-11-23T12:40:00.005+01:00

V Jižní Koreji má vysílací společnost KBS (Korean Broadcasting System) hlavní vysílač sítě Global Korean Network na 1134 kHz. Vysílač má výkon 500 kW, je v lokalitě Hwaseong a je určen s největší pravděpodobností pro šíření jihokorejského vysílání na území Severní Koreje.

V době, kdy jsem vysílač zachytil, přenášel 3. program KBS. Jeho hlavní vysílač Gaebong má registrační označení HLKC, proto se tahle značka objevuje i na nahrávce. Značka je hláskována anglicky, takže je dobře srozumitelná.

Nahrávka je z 6. listopadu ve 1400 UTC.

KBS Hwaseong (KOR) 1134 kHz

DX Asie (2)

2010-11-23T12:33:00.002+01:00

Japonská stanice JOHR Sapporo mne překvapila svým docela pěkným signálem na 1287 kHz. V Evropě není její příjem úplnou vzácností, ale omezuje se spíš na severní oblasti Evropy. Na kmitočtu dost ruší stanice ze Španělska, takže pomáhá východní anténa, která nežádoucí signál poněkud potlačí, ale ne moc, protože se jedná skoro o protisměr.

Vysílač na ostrově Hokkaido má výkon 50 kW, stanice patří společnosti HBC, označení JOHR je registrační značka.

Stanici jsem zachytil s nejlepším signálem kolem 1500 UTC dne 8. listopadu.

JOHR - HBC Sapporo (J) 1287 kHz

DX Asie (1)

2010-11-23T12:20:00.005+01:00

V listopadu už sychravé počasí neláká tolik do přírody, o to víc zajímavostí je na rádiových vlnách. A tak zůstaneme pod střechou u kamen, kde praská dřevo, voní a hřeje, a podíváme se na velmi vzdálené stanice v pásmu středních vln. Zvolil jsem podobu malého seriálu, kde bude v každém dílu představena jedna DX stanice z Ásie, kterou se mi podařilo zachytit během listopadu 2010. Ve všech případech jsem používal přijímač AOR AR7030 a anténu longwire, délka 70 metrů, směr 70 stupňů.

Vysílač Hlasu Ameriky (Voice of America, VoA) z lokality Poro na Filipínách vysílá na 1170 kHz výkonem 1000 kW. Na nahrávce je zachycen konec vysílání v 1700 UTC. Slyšíme hlášení o vypnutí vysílače, ke kterému dojde po přehrání znělky.

VoA Poro (PHL) 1170 kHz

Motýli - nový život na konci roku

2010-10-31T18:08:00.002+01:00

Za okny je sychravo a zima, příroda se ukládá k zimnímu spánku, život jakoby končil. Ale ne všude. V mé sklenici život právě začal. Babočka paví oko poprvé rozevřela svá krásná křídla.
     Jak se to všechno semlelo, teď na konci roku? Když jsem byl na cyklistickém výletě v polovině října, na jednom místě, kde jsem odpočíval a svačil, jsem na kopřivovém porostu objevil větší množství černých, chlupatých housenek. Nedávno mi umřela velká, 6 cm dlouhá a krásně červená housenka drvopleně obecného, kterou jsem vylovil ze studny. Tam byla v ledové vodě asi moc dlouho, a tak přežila jen několik dní. Teď jsem dostal nápad, že bych to mohl s těmihle černými chlupatými housenkami babočky paví oko možná dotáhnout dál.
     Přinesl jsem si tedy domů pět kousků i se zásobou kopřivového listí. Po necelém týdnu housenky zmnohonásobily konzumaci listí a během jedné noci sežraly všechno. To byla neklamná známka, že se připravují na zakuklení a následnou metamorfózu. Týden po jejich přinesení se skutečně během jednoho dne všechny zakuklily. Překvapilo mne, jak byla přeměna housenky v kuklu rychlá. Když jsem nestačil sledovat přeměnu u prvních z nich, nařídil jsem si budík - minutku na 1 hodinu, ale i to byla krátká doba. Když jsem se za hodinu přišel podívat, místo housenky už tam visela světlezelená kukla.
     10 dní po zakuklení začaly kukly měnit barvu ze světlezelené na zelenohnědou. 13. den po zakuklení jsem ráno objevil ve sklenici prvního motýla. Visel vedle kukly několik hodin bez hnutí, prokrvoval křídla a celý organismus. Pod sebe vypustil pár kapek hnědé tekutiny. Asi po 8 hodinách sletěl na dno sklenice. Když jsem se ho dotkl špejlí, začal ve sklenici vesele poletovat.
     Ostatní kukly už buď praskají nebo jsou ještě uzavřené. Je otázka, jak se bude dařit motýlům vypuštěným do přírody v listopadu. Jsou sice připraveni přezimovat v tomto vývojovém stádiu (někam zalezou), ale budu muset ještě zjistit, co budou potřebovat před svým zazimováním. Přinejhorším je nechám v bytě nebo na půdě. Už jsem tady popisoval, jak na hájovně vyletělo na jaře za kuchyňskou linkou právě takové paví oko a zamířilo si to k oknu za světlem. Zimu tam přečkalo očividně bez problémů.
     Za okny je už tma, chladno a sychravo, ale ve sklenici to vypadá jako na jaře. Není to radost?

Na následujících fotografiích jsem zachytil celý proces přeměny z housenky na krásného motýla:

Housenky se zavěsily na špejle nebo na stěnu sklenice

Za dva dny se všechny zakuklily

13. den po zakuklení se vylíhl první motýl (imágo).

Je neuvěřitelné, jak mohl být v malé kukle složený tak velký tvor.

Asi za 8 hodin po vylíhnutí bylo paví oko schopné létat a chvílemi otevíralo křídla

Asijská sezóna na středních vlnách

2010-10-31T12:13:00.006+01:00

Podzim a zima bývají už tradičně dobrým obdobím pro šíření velmi vzdálených rádiových signálů hlavně na nižších kmito-čtech středních vln a tropických pásem (2-6 MHz).
     Přestože byly některé volnější kmitočty během posledního roku opět obsazeny silnými evropskými vysílači (např. 1386 nebo 1395 kHz), můžeme pozorovat vzdálené asijské stanice na několika místech středovlnného pásma. Už tradičně se ozývá silný čínský vysílač Urumqi v západní provincii Xinjiang na 1521 kHz. Vysílá výhradně pořady zahraniční služby China Radio International (CRI) v ruštině a můžeme ho slyšet už časně odpoledne, např. po 13. hodině. Vysílá až do 21:00 SEČ.
     Druhým vysílačem, který mívá dobrý signál i u nás, je vysílač americké náboženské stanice Family Radio z Tchajwanu na 1557 kHz. Na kmitočtu sice ruší francouzský vysílač, někdy se ale tchajwanský vysílač protlačí i přes něj.

     Na dnešních nahrávkách uslyšíme právě tyto dvě stanice:

CRI – Velmi zajímavé je hned na začátku přepnutí antény po ukončení vysílání pro sibiřské oblasti Ruska. Anténa je přepnuta na vysílání pro evropskou část Ruska a signál velmi zesílí. Slyšíme známou čínskou melodii, která se vysílá vždy od 59. minuty do celé hodiny, kdy následuje znělka a ohlášení v čínštině a ruštině. Kvalita příjmu závisí na momentálních příjmových podmínkách, je možné ale říct, že čínský vysílač uslyšíme více či méně dobře každý den. Nahrávka je z prosince 2008, čas 13:00 SEČ.

Family Radio – Na začátku je znělka, následuje začátek pořadu, který uvádí „bratr Ray“. V pozadí je slyšet francouzská stanice, která se chvílemi protlačuje do popředí. Příjmové okno s velmi dobrým signálem z Tchajwanu netrvá dlouho. Záleží na momentálních příjmových podmínkách: někdy může být hodinové, jindy je stanice sotva slyšet. Nahrávka je čerstvá, z 25.10.2010, čas 16:30 SEČ.
V obou případech byl použit přijímač AOR AR7030 a anténa typu Longwire, délka 70 m, směr 70 stupňů.

Prosluněné dny měsíce října

2010-10-30T20:44:00.004+02:00

Kdybych chtěl bilancovat na konci října, jaký byl tenhle první podzimní měsíc, asi bych došel k závěru, že po stránce počasí byl docela příjemný. Na rozdíl od září se mi tentokrát poštěstilo, že jsem mohl pobývat na hájovně v období nepřetržitých slunných dní. Nejdřív to bylo 7 dní v řadě za sebou, teď to byly 3 dny s oblohou bez mráčku a docela příjemnými denními teplotami.
Člověk si někdy říká, že kdyby byly měsíce září a říjen celé slunečné, že by to bylo nejlepší období za celý rok a taková horká léta, jako bylo to letošní, by si docela odpustil. Minulou středu jsem byl na nedalekém kopci pro dříví. Bylo to přes poledne, slunce se vzpíralo do paseky na vrcholu a bylo krásné teplo, přestože ráno bylo na nule. V trávě se dokonce začala zase ozývat sarančata, která na zahradě hájovny už dávno ukončila své letošní koncertování.

Naložil jsem dříví na vozík a nechtělo se mi na zpáteční cestu. Tak jsem si sedl na vyvrácený strom na svahu a díval se kolem. Pozdně říjnová doba sebou přináší samé výhody: není už tak velké horko, které znemožňuje nebo alespoň znepříjemňuje práci, nelétají už dotěrné mušky, nelétají ani nenasytní komáři, do vlasů se nevtírá kloš a ani na klíště už člověk nenarazí. Počasí je teplé, pobyt v přírodě příjemný a přestože všude kolem jsou známky odumírajícího života před zimním spánkem, nepůsobí to chmurně, protože všude je plno barev.

Když jsem byl na stejném místě den předtím, najednou začal v blízké houštině někdo pokaš-lávat (aniž bych ho slyšel přicházet), pak spustil moto-rovou pilu a začal prořezávat zarostlou bývalou školku. Patrně se tam oddával polední siestě a pěkně se prospal. Nedivil jsem se tomu, bylo tam ticho, klid, sluníčko hřálo, prostě pohoda v lůně přírody.
     Ptáci už dávno nezpívají, ani nejsou vidět. Člověk se diví, kam se všichni mohli podít. Někteří odlétli do teplých krajin, ale těch asi není moc. Před týdnem jsem pozoroval jen neobvyklou aktivitu krkavců. Dva dny létali kolem, křičeli na různých místech, pak se zase utišili. Občas je slyšet pískání kání ve výšce, nějaká sojka a to je zhruba všechno. Ticho a klid se rozprostírají nad krajem. Chybí už jenom sníh. Toho bychom se mohli už v listopadu dočkat.

     Když jsem vycházel z veran-dy na dvorek, přistihl jsem velkého pavouka křižáka, jak se hrnul do verandy škvírou pode dveřmi. Asi měl také zájem o přezimování v pohodlném prostředí lidského příbytku. Hned jsem si všiml, že má jen sedm nohou, o tu jednu možná přišel právě pode dveřmi. Nechtěl se nechat vyfotit, buď se smotal do klubíčka a nehýbal se nebo naopak rychle prchal ze scény do trávy.
     Zahrada dostává bohatou pokrývku listí z několika vysokých osik, které jsou sice už za plotem, ale díky severnímu větru padá veškeré jejich listí na zahradu. Severák se v posledních týdnech zase vyřádil, sice přinesl pěkné počasí, ale foukal ledově. Člověk si nemůže moc vybírat, natož si stěžovat. Musí brát dary i rozmary přírody tak, jak přicházejí. Pak se mu nezdá ani mlhavé, deštivé a nevlídné podzimní počasí nesnesitelné. Takové bylo září a říjen ukázal, že to může být i úplně naopak a že vedle zachmuřené tváře dokáže příroda ukázat i tu radostnou...

Radio Inconfidencia - novinka v pásmu 19 m

2010-10-30T09:29:00.003+02:00

Před několika týdny se v pásmu 19 metrů objevila nová, zajímavá stanice. Radio Inconfidencia je stanice poměrně velkého významu v brazilském státě Minas Gerais, kde sídlí v hlavním městě Belo Horizonte. Tam vysílá hlavně na střední vlně 880 kHz výkonem 100 kW. Na krátkých vlnách, na kmitočtu 15190 kHz, není sice nováčkem, ale nevysílala tady řadu posledních let. Kmitočet má ale stále registrovaný, s výkonem 5 kW.
Teď se tam tedy zase objevila. Program je stejný jako na 880 kHz a na další krátké vlně 6010 kHz. Na 15190 kHz vysílá Radio Inconfidencia nepřetržitě. Je to vlastně rarita, protože se jedná o lokální stanici a žádná jiná podobná, ani z Brazílie, ani z jiné jihoamerické země, v tomto pásmu nevysílá.

Nepřetržitý charakter vysílání dává příležitost ověřit si šíření rádiových vln ze směru Jižní Ameriky během celého dne. Určitou představu sice dávají předpovědní grafy šíření, ale ověřit si to naživo je lepší. Zjistíme, že stanici můžeme slyšet v dopoledních hodinách zhruba od 0830 do 1100 UTC (to je od 9:30 do 12:00 hodin při našem právě nastávajícím zimním čase SEČ). Pak je pauza a stanice se objevuje až před večerem, zhruba od 1530 do 1730 UTC (to je od 16:30 do 18:30 SEČ).
Mimořádný příjem od 0440 do 0510 UTC, který jsem zaznamenal v úterý 26.10., se asi příliš často opakovat nebude, protože se jednalo o jakousi anomálii. V grafech šíření rádiových vln je v tomto časovém úseku vyznačena minimální pravděpodobnost šíření signálů z oblasti Jižní Ameriky. Příští den už byl kmitočet skutečně úplně tichý, bez náznaku jakéhokoliv signálu...

Stejně jako u mnoha jiných brazilských stanic má i vysílač Radia Inconfidencia poněkud „ujetý“ kmitočet. Není to 15190.00 kHz, ale 15189.65 kHz. Pro nás z toho vyplývá jedna výhoda: můžeme bez pochyby identifikovat tuhle stanici, i když je signál velmi slabý a my dokážeme zjistit přesný kmitočet.
Během několikadenního sledování Radia Inconfidencia jsem zjistil, že stanice vysílá poměrně často kompletní identifikaci se všemi kmitočty, na kterých vysílá. Slyšel jsem identifikaci v portugalštině a španělštině, na webové stránce jsem zjistil, že má ID také v angličtině. Kompletní identifikace Radia Inconfidencia jsou učebnicovou ukázkou, jak to chodí u rozhlasových stanic v Jižní Americe. Některé ID jsem nahrál z přímého poslechu a jsou na připojených ukázkách. Na webu Radia Inconfidencia jsem později objevil jednotlivé verze identifikací ve studiové kvalitě. Je to vynikající studijní materiál pro toho, kdo chce vědět, co vlastně tyhle stanice říkají, když se čas od času hlásí dlouhým identifikačním ceremoniálem. Kompletní ID v mateřském jazyce – portugalštině – jsem přepsal do textové podoby. ID ve španělštině je obdobné a ID v angličtině bude asi návštěvníkům tohoto blogu nejpřístupnější a nejsrozumitelnější.

Přepis kompletní identifikace v portugalštině:

„ZYL275 ondas medias 880 kHz, ZYE521 ondas curtas de 49 metros 6010 kHz, ZYE522 ondas curtas de 19 metros 15190 kHz, ZYC696 FM 100,9 MHz – Emisoras da Rede Inconfidencia de Radio, Belo Horizonte, Minas Gerais, Brasil.“

V Jižní Americe je zvykem, že každý vysílač má svoji licenční značku, např. ZYL275. Ondas medias = střední vlny, ondas curtas = krátké vlny. Některému pozornému posluchači asi bude vrtat hlavou, proč se ve značce FM vysílače (ZYC696) objevuje podivná číslovka „meia“ tam, kde je šestka a mělo by tam být vlastně seis. Ale to je brazilská specialita: meia znamená „polovina“. Polovina čeho? Polovina tuctu! Takže je jasné, že meia musí znamenat „šest“. Portugalci v Evropě nad tím sice kroutí hlavou, ale v Brazílii je tahle číslovka běžná.
U jihoamerických stanic nikdy nevíme, jak dlouho budou na konkrétním kmitočtu vysílat. Buď se porouchá vysílač nebo dojdou peníze. A tak bychom měli využít výjimečné příležitosti, dokud trvá...

V přehrávači je 5 nahrávek: na prvních místech jsou studiové nahrávky identifikací v portugalštině, španělštině a angličtině. Potom následují dvě nahrávky přímo z éteru, ve kterých jsou slyšet mj. také tyhle identifikace. Pokud by nebyly na přehrávači vidět názvy nahrávek, je třeba přehrávač otevřít pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.

Na říjnových rádiových vlnách

2010-10-24T16:40:00.010+02:00

Během posledních dvou týdnů jsem nahrál 4 zajímavé stanice:

Čad 6165 kHz -
Zahájení domácího vysílání v 0430 UTC. Signál je pěkný, protože se jedná o stejný silný vysílač, který jsme měli možnost poslouchat před lety na 4905 kHz. Na kmitočtu bez rušení slyšíme starou známou znělku.

Radio Golestan, Írán 1368 kHz - místní ID
V 1730 UTC se stanice hlásí místní identifikací, ale potom přenáší hlavní státní program IRIB - Radio Iran.

Radio Martí, USA (protikubánská stanice) 11930 kHz
Každý kmitočet, na kterém Radio Martí vysílá, doprovázejí kubánské rušičky, hlavně je to 9955 kHz. Tady jsou rušičky slyšet slabě.

Radio Republica (protikubánská stanice) 5954 kHz
Další protikubánská stanice, nově na tomto kmitočtu v Kostarice, který dřív sloužil jen pro testování nových vysílačů místní firmy ELCOR. Vysílač má jen malý výkon, přesto Kuba nasadila rušičky i proti němu. Na nahrávce nejsou rušičky slyšet, protože se jednalo o mimořádně prodloužené vysílání po 0400 UTC. Kubánské rušičky zapínané časovačem byly vypnuty v 0400 a kmitočet zůstal čistý.

Pokud by názvy nahrávek nebyly na přehrávači vidět, přehrávač se otevírá pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.

Krásný podzim láká k výletům

2010-10-17T21:05:00.007+02:00

Deštivý přechod ze září k říjnu se jako mávnutím proutku změnil na konci prvního říjnového týdne. Při mém příjezdu na hájovnu ve čtvrtek 7. 10. bylo ještě mlhavo a nevlídno, ale v pátek začala dlouhá série krásných, slunečných dní, která trvala sedm dní za sebou bez jediného narušení. Postaralo se o to severní proudění, které sice sebou neslo studený severák, ale dny byly bez mráčku, s teplotami kolem 15 stupňů. Opožděné babí léto jako vymalované.
Na úterý jsem si naplánoval dlouho odkládaný výlet na dva nejvyšší kopce v okruhu 10 km. Mají skoro 600 metrů nad mořem a to je ve zdejším kraji, v blízkosti řek Střely a Berounky, docela pěkná výška. Dopravním prostředkem na dvě naplánovaná místa severozápadně od Kralovic (okr. Plzeň-sever) mi mělo být kolo. Tenhle způsob sice nesliboval nějakou bezproblémovou vyjížďku, když bylo třeba překonat cestou tam převýšení 100 metrů, ale těšil jsem se na cestu zpět, která povede pořád z kopečka...

Vyjel jsem v 10 hodin a prvním cílem byl kopec Bukovec 588 m n/m, ve vzdále-nosti 9 km vzdušnou čarou. Je to vlastně návrší se dvěma nevýraznými vrcholy, z nichž na mapě je jako „Bukovec“ označen ten západnější. Tenhle vrchol ale není zajímavý, leží v rozoraném poli, zatímco jeho východní protějšek je pěkný, travnatý a klidný, se dvěma malými telekomunikačními zařízeními a výhledem široko-daleko. Přístup je tam poměrně dobrý po polní cestě, asi 400 metrů od silnice. Bylo by to pěkné místo pro FM-DXing. Kompletní přehled pásma jsem tam nedělal, měl jsem sebou jen malý přijímač Etón E5, ale zjistil jsem, že tam jsou slyšet skoro v místní síle některé vysílače z východního Německa.

Z kopce je dobře vidět druhý cíl mého výletu – kopec Březina 573 m n/m. Leží ve vzdálenosti 4 km jihovýchod-ně a z lesa vyčnívá větší telekomunikační věž.

Ani na podrobné turistické mapě není zakresleno všechno a tak až přímo na místě jsem zjistil dobrou přístupovou polní cestu, po které vede značená náboženská „Naučná stezka jednoho boha“ s velkými informačními tabulemi. Zavede nás z obce Bílov na okraj pěkného lesa a pokračuje až na vrchol Březiny. Na mé mapě chybí.

Na vrcholu Březiny je věž, poměrně střízlivě obsazena anténami. Není mi známo, že by tady byl nějaký TV převaděč. Jinak není na zalesněném vrcholu nic zajímavého, tak jsem se tam dlouho nezdržoval a vydal jsem se na zpáteční, už poměrně pohodlnou a prosluněnou cestu kolem velkého Olšanského rybníka a Mariánské Týnice, což je poutní kostel Zvěstování Panny Marie – výrazná dominanta širokého okolí.
V 16 hodin zapískaly již poněkud unavené brzdy mého kola před hájovnou a tím skončil pěkný podzimní výlet, ze kterého jsem si přivezl hromadu fotek, dobrou náladu z vydařené akce a také hromádku pěkných jablek v batohu, nasbíraných cestou...

Isabel Pantoja – temperament ze španělského jihu

2010-10-06T09:23:00.015+02:00

S úžasnou španělskou zpěvačkou Isabel Pantoja jsem se seznámil přes rádiové vlny v pásmu FM. Je to už nejmíň 20 let, kdy jsem jednoho letního dne poslouchal španělské stanice při mimořádném ionosférickém šíření (Es) a pěkné úlovky jsem si nahrával. Byla tam stanice Cadena Dial, která hrála výlučně španělskou muziku. Nahrál jsem si delší pasáž a později jsem k ní často vracel a dokonce jsem si ji pak uložil do zvukového archívu. Jedna úžasná zpěvačka mne tam zaujala. Až po letech jsem při nějaké příležitosti zjistil, že se jmenuje Isabel Pantoja.
     Isabel je jednou z hvězd temperamentního španělského jihu. V žilách jí koluje z poloviny cikánská krev, jak už to u tamních umělců často bývá. Narodila se ve městě Sevilla v kraji zvaném Andalusie.
     Říkal jsem si, že bych mohl mít i na tomhle blogu nějakou vzpomínku na ni. Vybral jsem dvě skladby, které ji, myslím, dostatečně charakterizují.

    První skladba s názvem Ahora Me Ha Tocao A Mi vypráví o radosti a smutku, lásce a žárlivosti, slzách a trápení, o horko-krevném Španělsku, slunci všech sluncí...

     Druhá skladba Con la Gente Que Me Gusta je celkově trochu volnější, ve vypjatých pasážích ale Isabel zpívá zase naplno:
„S lidmi, které mám ráda, se dělím o jasná rána, o slova, smích i měsíční svit a noci beze spánku. Mělo by to tak být napořád, jako je stálý déšť a žízeň...“

Obě skladby budou hrát automaticky za sebou po spuštění první z nich.

Upozornění: Pokud se vám zobrazuje přehrávač jen jako úzký obdélník, je třeba ho rozbalit pomocí šipek úplně vpravo. Potom se vysune horní a dolní část přehrávače, kde jsou názvy skladeb.

Skákající vysílač ze Sibiře

2010-10-05T17:44:00.004+02:00

Je to rarita. Slabý vysílač (výkon jen 1 kW) programu Radio Majak ze sibiřské Jurjuzaně není v dobrém technickém stavu a tak nejen nesouhlasí kmitočet, ale vysílač i skáče co do kmitočtu. Původní kmitočet měl být 990 kHz, ale ve skutečnosti najdeme vysílač o kus níž, např. na 988.64 kHz. Kmitočet není stálý, může se den ode dne trošku měnit. Co se ale nemění, jsou kmitočtové skoky o 40 Hz. Vysílač je na dolním kmitočtu po dobu 20 sekund, pak skočí o 40 Hz výš a tam setrvá 10 sekund. To se stále opakuje a já to sleduji už možná rok.
Signál je velmi slabý, jen málokdy uslyšíme srozumitelnou modulaci. To se mi podařilo a tak jsem mohl vysílač určit. Jinak je možné ho sledovat se záznějem, jak také ukazuje nahrávka dole.
Slyšíme tón, který po chvilce vyskočí výš a pak zase klesne. To jsou ty intervaly, o kterých píšu nahoře. Na slaboučkém signálu si můžeme vyzkoušet své přijímací zařízení.

Nahrávka je tady:

Radio Majak, Jurjuzaň (Sibiř, Rusko), 988.64 kHz, výkon 1 kW

- tón nosné vlny (zázněj)

Má smysl něco plánovat?

2010-10-05T16:10:00.022+02:00

Dnešní krátký příspěvek chce reagovat na předpovědi blížícího se konce světa. Náboženská rozhlasová stanice Family Radio se sídlem v USA už déle než rok neúnavně referuje o blížícím se konci světa, který nastane 21. května 2011. Založila kvůli tomu řadu nových redakcí, kromě jiných i českou. Tady je úryvek z českého pořadu o Soudném dni - konci světa, který je označován anglickým názvem Judgment Day:

Family Radio, USA (9505 kHz)
z pořadu "Otevřené fórum", 30. září 2010 večer
- - -
     Přestože česká verze zní poměrně přesvědčivě, ještě sugestivnější je původní anglická verze z pořadu "Open Forum". Tam se celá "problematika" probírá ještě podrobněji. Zdá se, že na vše je pamatováno. A tak se naskýtá otázka, jak bude tahle kampaň pokračovat dál a jestliže patrně ke konci světa onoho květnového dne nedojde, jak to stanice vysvětlí? Podle poslední verze má po květnu ještě následovat 5-měsíční období do října, kdy dojde k zániku vesmíru.
     Také bude zajímavé sledovat, jestli se Family Radio bude účastnit pravidelné rezervace vysílacích kmitočtů na zimní období 2011-2012, které začíná v říjnu a v té době vlastně už nebude čím ani kam vysílat.
     V každém případě bude zajímavé tuhle kampaň sledovat. Zdá se, že je tentokrát vedena opravdu "na ostří nože". Na závěr ještě zjištění, které bylo podle Family Radio učiněno pečlivým studiem Bible v posledních letech: "Bůh neuznává církve"...

"Trubte na trubky, varujte lidi! Soudný den přijde 21. května 2011. Bible to zaručuje."

Kdo se chystá s námi přezimovat

2010-10-02T22:41:00.001+02:00

Neradi bychom se nechali zaskočit přicházející zimou a tak děláme různá opatření. Stejně tak předvídaví jsou i jiní tvorové a dělají si svá opatření na své úrovni. My o tom obvykle nemáme tušení, dokud se naše zájmy nezkříží. Tihle drobní tvorové si hledají místo k přezimování a často si vyberou lidský příbytek, kde už je všechno připraveno. Zvlášť na venkově je to patrné a lidé jsou tam na to víceméně připraveni. Mají na tohle soužití svůj názor a své metody.
Bude to různý hmyz, který bude zalézat do domů, motýli, pavouci a další. Pamatuji na letošní jaro, kdy k večeru po zatopení v kamnech vyletělo v kuchyni za nábytkem paví očko a namířilo si to k oknu. Zelená kobylka, která se mi usadila minulý týden na dveřním rámu WC, je naprosto neškodná a spíš asi dovnitř zaletěla nebo vlezla omylem. Jelikož se ale druhá kobylka snažila o kousek dál dostat do verandy okenní tabulkou, pojal jsem podezření, jestli to není skutečný úmysl a nikoliv náhoda.
Kapitolou samou pro sebe jsou ale myši. Hraboš polní se letos zase značně rozšířil po zahradě a travnatém dvorku. Pozná se podle kolonií s mnoha děrami a cestičkami mezi nimi, které vykousává v trávě. Na těchto vyhlazených spojnicích mezi dírami dosahuje neuvěřitelných rychlostí. V noci šmejdí po okolí a zalézá do domů. Už jsem tady popsal sýr, který mi myši zlikvidovaly. Vyhlásil jsem jim válku, a to hlavně ve sklepě, kam lezou větracími otvory a možná ještě jinudy. Nasadil jsem tři klasické malé pastičky a od poloviny září jsem jich ulovil 11. Rekordní byla svatováclavská noc, kdy pastičky vykázaly produktivitu 100 procent!

     Zkusil jsem s hraboši bojovat i na dvorku, protože ti ve sklepě jsou nejspíš obyvateli kolonií na dvoře a zahradě. Abych prověřil tzv. aktivní díry, lil jsem do nich vodu kropáčem. Několik málo myší jsem vypudil. Čekal jsem, že jich tam bude víc, ale asi byly někde na cestách. Díry jsem udusal kusem dřeva. Během dalších dní už se do nich žádná myš nevrátila. To mne trochu překvapilo. V těch dnech soustavně pršelo, říkal jsem si, jestli se myši neschovaly před deštěm třeba do stodoly.
     Ve druhé myší kolonii na dvorku jsem zažil zajímavou situaci. Bylo tam asi 10-15 děr, většinou vzájemně propojených. Vyplašil jsem tam jednu myš. Díry jsem udusal, ale další den byly tři z nich obnovené. Pak nastaly dva dny poměřování, kdo bude mít pevnější nervy. Skoro vždycky, když jsem vyšel na dvorek, viděl jsem myš, jak prchá od děr škvírou do kůlny. Byla to vždycky jen jedna myš. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že tam měla napilno. Zase obnovila tři díry. Tak jsem je udusal, však za tři hodiny tam byly zase perfektní kulaté díry mezi drny. Zase jsem je udusal. Myš měla tak napilno, aby zajistila obnovování děr, že když jsem zůstal stát bez hnutí na místě necelou minutu, už vykukovala z kůlny a chystala se do práce.
     Pak jsem si řekl, že honiček už bylo dost a musí přijít na řadu tvrdší prostředky. Vzal jsem pastičku, dal do ní kousek kůrky chleba a pomazal ho tukem z klobásy. Pastičku jsem položil před škvíru do kůlny a poodešel jsem k rohu kůlny. Neuplynula ani minuta a myš vystrčila hlavu. I na dálku bylo vidět, jak se jí chvějí fousky a jak intenzivně nasává vůni klobásy. Pud sebezáchovy jí ale nedovolil přijít až k neznámé věci – pastičce - a tak to zůstalo až do večera. Ráno jsem vyšel na dvorek a vidím, že u kůlny leží pastička obrácená spodní stranou dřevěné destičky nahoru. Doufal jsem, že pod pastičkou leží myš. Byla tam. Předpisově přišla k potravě zpředu v ose pastičky, zakousla se do chleba a snad ještě trochu vychutnala tu klobásovou pochoutku. Víc jí nebylo dopřáno, drát poháněný silnou pružinou ji stiskl přesně za ušima. Člověku je na jedné straně toho drobného tvora líto, ale nedá se nic dělat. Není možné mu věnovat čas a vysvětlovat, že hraboš polní má žít na poli.
     I když někdy tihle tvorové dokážou připravit člověku perné chvilky a jeden není asi nikdy dostatečně připraven na to, co mu můžou ve své přirozenosti provést, přesto je člověk nemůže nenávidět. Protože cítí, a na venkově zvlášť, že je součástí toho koloběhu, který v přírodě nikdy nekončí...

Ve sluchátkách Severní Amerika

2010-10-02T22:27:00.009+02:00

Během září se dál vylepšovaly příjmové podmínky v pásmu středních vln směrem přes oceán z obou částí Ameriky. Na konci měsíce jsem pozoroval, že signály se šíří nezvykle spíš v dolní části pásma, než v horní. Do přehrávače v pravém sloupci (DX JUKE BOX) jsem dal nahrávku kanadské stanice VOCM z města St. John´s na Novém Foundlandu, samé východní výspě Kanady. Vysílá na 590 kHz.

Značka začína-jící písmenem V není v Kanadě obvyklá, přes-tože písmeno V bylo Kanadě přiděleno. Pro rozhlasové stanice se používá další „kanadské“ písmeno C, jen na Novém Foundlandu je stanice s označením VOCM. Vysílač má 20 kW a na nahrávce je i s pěknou identifikací.

Druhá severo-americká stani-ce, od které tady máme nahrávku, je z krátkých vln. Má značku WBCQ a zaznamenán byl závěr vysílání na kmitočtu 5110 kHz. Stanice WBCQ není běžná krátkovlnná stanice. Říká si „svobodný hlas na rádiových vlnách“ a chce poskytovat možnost k vyjádření svého názoru různým skupinám.

Stanice pronajímá vysílací čas nábožen-ským i jiným organizacím. Její vysílání nemá pravi-delný rozvrh a je závislé na konkrétních objednávkách vysílacího času. WBCQ má čtyři vysílače o výkonu 50 kW a vysílá ze státu Maine na východním pobřeží USA.

Na fotografii vpravo je vysílací anténa WBCQ pro pásmo 60 metrů.

Přišel podzim...

2010-10-02T15:40:00.000+02:00

Skoro na den přesně přišlo podzimní počasí. Poslední letní dny byly příjemně slunečné, teploty vylézaly až na 22 stupňů a ve čtvrtek 23. září přišel podle kalendáře podzim. Ten týden jsem musel sedět v paneláku a bušit do počítače. Okno jsem raději zakryl žaluzií, aby mi do očí nešlo prudké dopolední slunce, ale také proto, abych se nemusel dívat na to krásné počasí.
V pátek jsem mohl jet na hájovnu. Byl krásný den, tušil jsem však, že je poslední. Proto jsem kolem poledne a odpoledne zašel do lesa, abych si naposledy užil pěkného počasí a podíval se, jestli ještě rostou houby. Rostou pořád, intenzivně a už dva měsíce bez přestávky. Nevzpomínám si na druhý takový rok. Na konci minulého pobytu jsem měl plnou ledničku (viz obrázek), protože to množství jsem našel den před odjezdem a už nemělo smysl houby zpracovávat. To jsem udělal až v Plzni.

Z pátku na sobotu se počasí radikálně změnilo a až do úterý pršelo bez ustání. Sice jen mírně, ale vytrvale. Musel jsem zůstat pod střechou čtyři dny! Až ve středu jsem mohl zajet do vesnice nakoupit zásobu potravin. V samoobsluze už nabízejí figurky na Mikuláše! Jeden člověk tomu nechtěl věřit, tak mu paní vedoucí prozradila, že už mají i vánoční kolekce, ale že je ještě nedávají na krám. Kdyby ale chtěl, klidně mu je prodají. Na toho člověka šly mrákoty, vždyť je 29. září, křičel, a pak, aby raději změnil téma, oznámil prodavačkám čerstvou novinu, že umřela paní odvedle. To byl zase šok pro ně. Životopis té paní už jsem nevyslechl do konce, protože jsem měl nakoupeno, tak jsem šel ke kolu, které jsem musel tentokrát opřít o křoví. Stojan na kola totiž zablokoval agresivní řidič svým autem. Byla středa a tak bylo parkoviště před obecním úřadem plné.

Neznámé zvíře pořád přebývá ve dřevníku. Myslím si, že to je kuna, ale nevím to jistě. Přes den slyším, jak tam spí a chrápá, nebo spíš mručí. V poslední době si zvíře udělalo záchod přesně ve vchodu do dřevníku. Každé ráno je tam nová hromádka. Podle fotografie výkalů by asi bylo možné zvíře identifikovat. Také to, že chodí pořád na stejné místo, by svědčilo o kuně. Je ale divné, že ve výkalech je něco jako slupky z jablek; že by kuna žrala také ovoce? Výkaly mají každý den jinou barvu, podle toho, jakou potravu zvíře najde. Trojbarevné provedení na obrázku jsou výkaly za tři dny. Možná by některou přecitlivělou povahu mohl znepokojit takový obrázek v blogu. Byl by nepatřičný i pro mne, když sedím v čistém a upraveném pokoji paneláku. Ale na venkově jsou takové věci úplně přirozené, zapadají tam a pro identifikaci zvířete je fotka jeho exkrementu normální věc...

Často si v opuštěném lesním prostředí vzpomenu, že už jsem dlouho neviděl slečnu na koni. Neviděl jsem ji celé léto. Nevím, co se stalo. Změnila trasu? Změnila způsob života? Nepátrám po tom, protože vím, že co se budu mít dozvědět, to se dozvím. Zatím sleduji všude kolem zásadní a razantní každoroční proměnu přírody – přípravu na zimní odpočinek...

Na fotografii pod titulkem je podivná věc, nalezená v lese na pařezu obrostlém trávou.

Houbařův festival

2010-09-18T18:40:00.003+02:00

Letošní mimořádná houbařská sezóna trvá už od začátku srpna, tedy skoro šest týdnů a její konec není na obzoru. Alespoň tady, v lesích severně od Plzně. Nejsem typický houbař, teprve když začnu kolem sebe pozorovat hemžení náruživějších houbařů, beru nůž a igelitový sáček a vyrážím do lesa. Igelitový sáček není ideální, to dobře vím, ale pověrčivost mi nedovoluje brát do ruky košík. Už se mi několikrát stalo, když jsem si vzal vypůjčený košík, že jsem sotva pokryl úlovkem jeho dno.
Ale toho bych se teď asi nemusel bát, protože nápor hub je masivní. Protože ale košík nemám, chodím s pytlíkem, hadrovou taškou, případně s plastovým kbelíkem zelené, do lesa vhodné barvy. Ale člověk nemůže chodit jen na houby, občas si chce také vyjít jen tak, bez neustálého civění do země, napravo, nalevo, dopředu, dozadu... Už je toho letos trochu moc a vy se přistihnete, že i na jiném místě než v lese vaše oči detekují třeba kámen v cestě, který má podezřele kulatý tvar a barvu klobouku houby. Oči se na něj automaticky stočí a mozek vyhodnotí, že není houba to, na co se před zlomkem sekundy zaměřil.

To nedělní odpoledne jsem nechtěl hledat houby, ale pěkné slunečné počasí mne vylákalo do lesa udělat nějaké fotky. Po pár záběrech na lesní cestě jsem objevil pěkný průhled nízkými větvemi smrku do vyššího lesa a chvíli jsem hledal nejlepší záběr (foto úplně nahoře). V dálce ale oko zaznamenalo vpravo od velkého pařezu půlkulatý předmět, na tu vzdálenost neobvykle velký, aby to mohla být normální houba, navíc tam byla tráva. Bylo to hned u lesní cesty, člověk nepředpokládá, že by tam jiný houbař přehlédl takovou houbu. Ale byl to opravdu velký hřib na otevřeném prostranství. Tak krásně pasoval do svého okolí, že jsem ho nejdřív nechtěl uříznout, asi 15 minut jsem ho obdivoval a fotil a až pak skončil v pohotovostním sáčku, složeném v kapse.

Fotografická výprava pak pokračovala ještě objevem zajímavé houby s názvem „kuřátka květáková“. V běžné knížce o houbách jsem ji nenašel, až v atlasu, kde je popsána jako vzácná houba! U stromu vypadala úplně obyčejně, roste tam patrně každý rok. Tvar má pěkný, červenohnědé okraje vypadají v reálu půvabně, na citlivější lidi prý působí jako projímadlo. To jsem nepotřeboval a tak jsem ji nechal v jejím přirozeném prostředí.
Čtvrteční vycházka na dvě hodiny do okolí byla už plánovitě houbařská, protože druhý den jsem odjížděl. Chtěl jsem přivézt trochu čerstvých hub rodičům. Několik kilo hub včetně velkých hřibů, které jsem neměl sílu v lese nechat, mne překvapilo a ty obdarované potěšilo. A já jsem teprve asi potřetí v životě zažil pocit, jaké to je, když člověk chodí po lese a vybírá si jen menší, pevné a kvalitní houby a to ostatní, čím by v hubených dobách rád zaplnil tašku, nechává lesu a jeho obyvatelům, aby si s tím poradili...