Nahrávky jsou zase v pořádku

Možná to někdo ani nezaregistroval, ale byl tady problém s nahrávkami MP3, ke kterým byl kvůli reorganizaci FTP majitele úložiště znemožněn přístup. Ale už se mi podařilo všech 42 nahrávek, kterých se to týkalo, uložit jinam. Přepsal jsem odkazy, takže nahrávky už jsou zase aktivní a měly by jít u jednotlivých příspěvků normálně přehrávat.

Pokud by se vyskytl problém, který mi unikl, prosím o zprávu na adresu radio@dx.cz .

25 let od Černobylu

Přesně před 25 lety došlo k havárii na jaderné elektrárně Černobyl na Ukrajině. Dnes už víme, že to byla největší havárie jaderné elektrárny v historii, byla zaviněna nedbalostí obsluhy a přinesla největší počet obětí.
     Ve svém archívu jsem vyhledal první zprávu o této havárii, která byla uveřejněna v našem tisku. K havárii došlo 26. dubna 1986 v 1:23 hod., Sovětský svaz ji oficiálně oznámil 28. dubna po 20. hodině a v našem tisku se objevila o den později. Z tohoto dne, 29. dubna 1986, je přiložený výstřižek z deníku Mladá fronta. Přináší krátkou úřední zprávu a pak ještě pokračuje dalšími asi 30 řádkami, na kterých jsou vyjmenovány větší či menší havárie na jaderných elektrárnách v USA.

V dalších dnech tuto katastrofu paradoxně překryly prvomájové oslavy, až od 4. května se v našem tisku objevovaly denně další zprávy o situaci v Černobylu.

     Dnes, po 25 letech, už můžeme posoudit, jak kdo informoval o skutečné situaci v té době. Sovětský svaz vytvářel dojem, že se vlastně nic moc nestalo, z druhé strany (ze Západu) přicházely zprávy, že podle údajů z amerických družic jsou na Ukrajině
2 miliony obětí. U nás byly v příštích měsících zveřejňovány naše domácí výsledky měření radiace v ovzduší, půdě, potravinách apod. O jejichž pravdivosti byly už v té době pochybnosti, na druhé straně je ale také pravda, že v roce 1986 už nebyla naše servilita vůči Sovětskému svazu tak velká, jako např. v 70. letech.

Podrobný článek o havárii včetně časových souvislostí je zde: http://cernobyl.euweb.cz/ . Při jeho čtení běhá člověku mráz po zádech...

Kdo vysílá v Peru na 1640 kHz?

To je otázka a už asi týden si nad ní lámou hlavy četní DXeři ve Skandinávii (a jeden v Lotyš-sku), kteří slyšeli v tomto týdnu kolem 14. dubna neznámou stani-ci patrně peru-ánského původu na 1640 kHz.
     Po dvou dnech marné snahy stanici identifikovat vyrazil lotyšský DXer Michail (příjmení neznáme) ještě před úsvitem autem do přírody, natáhl anténu a naladil 1640 kHz. Na připojeném videu je to krásně vidět. Na displeji je jasný kmitočet, z reproduktoru hraje ona neznámá stanice a venku, za oknem auta nad lesem svítá. To bylo mezi 0230-0245 UTC. Teď vychází slunce v Lotyšsku v 0315 UTC, takže to bylo půl hodiny před východem, čemuž odpovídá na videu slabá záře na jasném modrém nebi. Romantickou scenérii doplňuje poměrně dobrý signál z přijímače. Video je dlouhé asi 7 minut, ve stopáži 6:30 je slyšet typický peruánský slogan (i se slovem „Peru“), jaký známe i od jiných stanic, když hlásí např.: „Pro celou oblast jihovýchodního Peru vysílá Radio XY“. Jestli je slogan ve španělštině, o tom je možné diskutovat, mnohem jistější ale je, že ostatní řeč je v indiánském jazyce kečua.

     Když jsem na stejném kmitoč-tu (1640 kHz) a prakticky ve stejné době slyšel stanici Radio Juventus Don Bosco z Dominikánské republiky, zdálo se mi, že na kmitočtu je ještě jedna stanice. Byla ale velmi slabá v pozadí. Patrně to byla tahle peruánská novinka. Její signál ale víc nevylezl. Na druhé straně DXeři ve Skandinávii (ani tenhle kolega z Lotyšska) neslyšeli Radio Juventus.
     Video, jehož autorem je Michail z Lotyšska, bylo natočeno v autě a je na něm vidět a slyšet vše, co jsem tady popsal.

Dominikánská republika na 1640 kHz

Dubnovým překvapením v tzv. X-pásmu středních vln je stanice z Domini-kánské republiky v Karibiku: Radio Juventus Don Bosco. Vysílá na 1640 kHz z hlav-ního města Santo Domingo.
     Stanice začala vysílat vlastně už v roce 2004, bylo o ní několi-krát slyšet, ale pak asi vysílač na 1640 kHz z nějakého důvodu nevyužívala. Až zase teď. Slyšel jsem ji poprvé 12. dubna v 0402 UTC, ale až o dva dny později se mi ji podařilo identifikovat.
14. dubna v 0408 UTC byla slyšet pěkná identifikace, opakovaná několikrát za sebou, a spolu se mnou ji slyšeli další kolegové DXeři v západní Evropě.

     Radio Juventus Don Bosco je náboženská stanice a v době, kdy je u nás slyšet, vysílá různé úvahy a promluvy, konkrétně jsem slyšel pořad na téma „Maria Magdalena“. Mezi slovem hraje náboženské písně, často zpívané dětmi.
     Signál byl první dva dny velmi slabý, třetí den byl silnější a čtvrtý den nebyl slyšet skoro vůbec. Příjem byl možný také hlavně proto, že v oněch dnech skoro úplně chyběly na kmitočtech tohoto pásma stanice z USA. Příjmové podmínky jsou prostě nevyzpytatelné.
     Zdálo se mi, že kromě Radia Juventus Don Bosco slyším na stejném kmitočtu ještě jednu, velmi slabou stanici. Pokud to nebylo nic z USA, jednalo se o novou, neznámou stanici z Peru, kterou v těch dnech slyšelo několik DXerů ve Skandinávii a Lotyšsku. Naopak neslyšeli stanici z Dominikánské republiky. Píši o tom v jiném příspěvku.

Na nahrávce je malý portrét Radia Juventus Don Bosco: část pořadu o Máří Magdaléně, kousek písně a nakonec identifikace opakovaná několikrát za sebou.

Radio Juventus Don Bosco DOM 1640 kHz

Nový kmitočet Radia Kavkaz

Radio Kavkaz je vlastně pokračo-vatel ve své době velmi známé Rozhlasové stanice Svobodná Čečňa (rusky: Radiostancija Čečnja Svobodnaja).
V době války v Čečně a při-lehlých oblastech založila ruská vláda novou stanici, která měla prosazovat její názor na Kavkazu. Stanice dostala velmi silný vysílač na dlouhé vlně 171 kHz a tam vysílala Svobodná Čečňa prakticky nepřetržitě.

     Jak se ale postupem let situace uklidňovala, nebyl už nutný takový masivní tlak, stanice byla převedena pod Hlas Ruska (Golos Rossiji) a dostala název Radio Kavkaz. Čečenské téma je v jejích pořadech ale stále zastoupeno, a tak můžeme slyšet jak několik pořadů v čečenštině, tak čečenské lidové písně.

     Vypadalo to, že to takhle zůstane, ale v dubnu se najednou objevil silný signál Radia Kavkaz na 1395 kHz, což je shodou okolností uvolněný kmitočet tady v Evropě, takže cokoliv tam začne vysílat, hned to slyšíme. Během několika dní po zahájení vysílání bylo zjištěno, že se jedná o vysílač Gavar v Arménii s výkonem 500 kW. Během dne tam vysílá pořady Hlasu Ruska v ruštině a pořady Radia Kavkaz. Kavkaz si můžeme poslechnout kolem naší půlnoci.
I během vysílání Radia Kavkaz jdou ale zprávy v celou hodinu ze studia Hlasu Ruska.

     Na nahrávce je slyšet konec zpráv Hlasu Ruska, po kterém následuje znělka a ohlášení Radia Kavkaz v ruštině (čečenské pořady a ohlášení jsou slyšet vzácně, a to spíš na 171 kHz ve večerní době kolem 20 nebo 21 hodin našeho času; v té době je kmitočet 1395 kHz obsazen silným vysílačem v Albánii).

Radio Kavkaz RUS 1395 kHz

Léto na začátku dubna

První dubnový víkend (1. - 3.4.) probíhal překvapivě ve znamení letních teplot. Nedělní teplota se na Plzeňsku vyšpl-hala na 24 °C! Ale jakoby se příroda toho velkého skoku zalekla, už v pondělí se počasí radikálně změnilo, pršelo a teplota nevylezla nad 9 stupňů. Víkend jsem musel trávit v Plzni a při pondělním příjezdu na hájovnu mne vydatně zkropil ledový déšť přicházející od severu.
     Je zajímavé, jak tady byl letošní konec zimy a začátek jara chudý na události. S loňskem to nemohu porovnat, protože loni jsem měl dlouhou přestávku od 12. února do 6. dubna, kdy mne nejdřív vyhnalo z lesa množství sněhu a pak mi různé události, které už si teď úplně nevybavuji, zabránily, abych se sem dostal dřív než na začátku dubna. Loňská nepohoda se letos neopakovala, letní počasí se určitě loni v dubnu neobjevilo, naopak v zápiscích čtu, že 12. dubna ráno drobně sněžilo a sněhový poprašek se udržel celé dopoledne, až ho odpoledne spláchl déšť.
     Zápisky s rádiových vln z loňského dubna neukazují během měsíce žádné překvapivé úlovky, až v závěru měsíce se na středních vlnách začaly objevovat stanice z Argentiny v jejich obvyklém jarním čase kolem 0230 UTC. Tak už se zase těším na letošní latinskoamerickou sezónu, která by měla během dubna začít.
     K jedné změně ale tady došlo, když jsem 30. března prodloužil anténu longwire o 110 metrů. Teď má tedy 180 metrů, není sice úplně přímá, ale trochu zalomená západním směrem. Původně končila u plotu, za kterým už je jen les. Prodloužil jsem ji směrem do lesa a upevnil na stromy ve výšce 3-5 metrů. S prodloužením jsem nespojoval velké naděje, protože mám už dlouholetý dojem, že les spíš tlumí přicházející signály. To se také potvrdilo a prodloužená anténa nepřináší skoro žádné znatelné změny, ani v síle signálů, ani ve směrovosti. Lesu prostě dál nevěřím, přestože jsem nedávno četl, jak radioamatéři natahovali ve Švédsku celkem deset velmi dlouhých antén beverage v hustém lese. Je ale dobré zkusit něco nového a možná časem objevím nějaký směr nebo kmitočtové pásmo, kde se příjem zlepšil.

     Kolem se probouzí příroda a přestože se nová zeleň objevuje ještě velmi zřídka, v rybníčku jsem zjistil čilý žabí ruch. Ozývají se sice jen slabě, o to víc se snaží naklást vajíček. Pod vodou jsou vidět velké rosolovité koule plné černých vajíček o velikosti zrnek pepře. V každé kouli je jich několik stovek. Koule se na dotek podobají medúzám a jelikož nemají v rybníčku asi žádného přirozeného nepřítele, narodí se jistě tisíce pulců.
     Na zahradě kolem rybníčku zase vykvetly velké bílé plochy sasanek. Dřív je vždycky následovaly blatouchy na hranici vodní hladiny, ale jelikož je po letošní zimě bohaté na vláhu rybníček plný vody, jsou místa s blatouchy zaplavená. Minulý týden jsem vyplašil dvě sýkorky, které vylétly ze škvíry mezi zděnou a dřevěnou kůlnou. Loni tam měly hnízdo, patrně i letos se tam vrátily se stejným úmyslem. Prostě – jaro je tady a bude se jistě na co dívat...

Hlas svobodné Libye v éteru

Na přelomu února a března se Libye stala další z arabských zemí, které zachvátil požár odporu obyvatel vůči převážně diktátorským režimům. Ozbrojené složky opozice začaly dobývat území od východu k hlavnímu městu Tripolisu. Tam se drží armáda Muammara Kaddáfího a občas dobývá zpět již ztracená území.

     Na rádiových vlnách je situace v Libyi odlišná od Tuniska nebo Egypta, kde již nepokoje proběhly, vládci se vzdali svých pozic a začínají se tam zakládat nové vlády. V éteru se to ani neprojevilo. V Libyi se ale opozice zmocnila několika silných rozhlasových vysílačů. Můžeme na nich slyšet vysílání stanice Hlas svobodné Libye. Potíž je v tom, že vysílání probíhá samozřejmě arabsky a tak z něj moc nepochytíme my, kteří arabštinu neovládáme. Ale co bychom to byli za DXery, kdybychom nerozlišili alespoň identifikaci této stanice. Hlas svobodné Libye se hlásí většinou takto: „Huná Saut al Libyen el Harra“, což znamená: „Tady je Hlas svobodné Libye“. (Arabisté prominou případný nepřesný přepis z arabštiny). Anglicky je možné tento název napsat jako „Voice of the Free Libya“, což je možné vidět ve světových DX bulletinech, ale takto se stanice nehlásí. Mají tam jistě dost starostí sami se sebou, a tak povstalci anglicky se světem nekomunikují.

     Po 20. únoru byla na kmitočtu 1125 kHz zachycena stanice „Radio Svobodná Libye“, což je vysílač El Beida (500 kW). Později se objevila stanice „Hlas svo-bodné Libye“ na 675 kHz (vysílač Benghazi, 100 kW). Tento kmitočet je volnější, protože tam momentálně není slyšet ukrajinský vysílač, takže jen holandské náboženské Radio Maria tam může rušit. Když ale budeme zkoušet příjem kolem západu slunce (u nás), zjistíme, že Radio Maria má četné hluboké úniky, ve kterých se Libye určitě objeví. Tím způsobem se mi podařilo udělat docela pěknou nahrávku.

Připojil jsem dvě nahrávky. Na první z nich je možné slyšet ve vysoké kvalitě, jak zní v arabštině název „Hlas svobodné Libye“. Záznam byl pořízen z překladače Google, kde je možné si přeložené věty přehrát v hlasové podobě. Hlas Araba zní opravdu věrně. – Druhá nahrávka je přímo z kmitočtu 675 kHz a jsou v ní slyšet dvě identifikace, které vždy začínají nepřeslechnutelným slovem „Huná“, to znamená „Tady je...“.

Italské regionální vysílání

Máme tady další zábavu (jako bychom neměli jiné, vážnější starosti, a jako bychom měli už všechny předchozí úkoly splněné ... jak by řekl někdo z naší blízkosti). Ale tomu se člověk neubrání. Vzájemně jsme se s kolegou Vencou od Kroměříže inspirovali, že bychom měli věnovat víc pozornosti italským regionálním stanicím z jednotlivých provincií v pásmu středních vln. Já už o tom uvažuji řadu let, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Vždycky mne přitáhlo něco jiného.
     Tak jako i v jiných zemích mohou být regionální stanice v Itálii pro DXera zajímavé. A to tím, že vstupují do hlavního rozhlasového programu v určitých hodinách, ohlásí se jménem své provincie a odvysílají regionální zprávy a další informace. V Itálii se regionální relace vysílají na programu RAI 1.

     Venca se nápadu hned chytil a než jsem se stačil vzpamatovat, už měl odposlechnuto několik regionálních studií. Některé kmitočty jsou slyšet dobře, jiné hůř. První relace běží od 7:20 do 7:30 hod. SEČ, druhá od 12:10 do 12:30 hod. To platí od pondělí do soboty. V neděli je jen jedna relace od 12:15 do 12:25 hod. A to je vše, víc toho podle rozpisu na webové stránce RAI 1 není (WRTH uvádí ještě další relace, to jsou výjimky u některých studií). Proto mohou být tyhle relace dost vzácné, zvlášť teď na konci zimy, když už se dopolední střední vlny nechtějí moc šířit.

     Kmitočty bereme z ročenky WRTH, rozpis podle jednotlivých kmitočtů je také v seznamu EMWG, tam ale chybějí některé výjimky (prodloužené relace u některých studií apod.). Na některém kmitočtu běží relace z dvou odlišných regionů (jsou tam dva nebo více vysílačů), a o to je to zajímavější. Práce na vychytání všech studií bude nějakou dobu trvat a možná budeme muset počkat na ty nejobtížnější až do příští zimy.
     Jak vypadá taková regionální relace? Nejdřív ohlásí studio RAI 1, že bude přepnuto na lokální studia. Následuje krátká znělka, pak se připojí konkrétní provincie a ohlásí se svým jménem (Veneto, Liguria, Lombardia apod.). Následují zprávy, po nich sport a počasí, případně komentář nebo výběr z místního tisku. Na konci relace se zase studio řádně odhlásí, přepne na hlavní program RAI 1 (RAI Uno), který se vzápětí přihlásí, aby bylo jasné, odkud poběží následující pořad. Identifikace jsou poměrně dobře srozumitelné, protože italština nemá nijak záludnou výslovnost a názvy znějí skoro jako v češtině.

     Připojil jsem dvě nahrávky, na kterých je dobře slyšet způsob přepnutí na regionální studio. První nahrávka je z provincie Veneto (936 kHz), druhá je z provincie Liguria (1575 kHz). Jednotlivé provincie jsou dobře vidět na mapce.

Ohlédnutí za zimou

Několikrát mě v posledních dnech napadlo, že už jsem si sem dlouho nezapsal nic o přírodě, která mne tady na hájovně obklopuje. Dnes jsem po deseti dnech zase přijel a krásné slunečné počasí mi dodalo odvahu přemýšlet o tom, že zbytky sněhu jsou asi tím posledním sněhem, který nám tahle zima poslala. Sníh leží ve slabé vrstvičce jen na místech, kam za celý den nezasvítí ještě nízko putující slunce.
     Už vyprchalo nadšení z prvního sněhu na konci listopadu, i tentokrát ležel sníh dost dlouho. Na přelomu ledna a února zmizel, zdálo se, že zima už je pryč. Ale pak se zase vrátil a člověk si uvědomil, že už vlastně čekal na jaro a návrat sněhu už nepřináší žádnou euforii. V našich končinách jsou tři měsíce zimy s mrazy a sněhovou pokrývkou asi tak akorát, co jsme schopni přijímat, a pak už očekáváme změnu.
     Když jsem šel po poledni na zahradu zkontrolovat, jestli už rozmrzl přítok z lesa do rybníčku, už zdálky jsem slyšel slabý zvuk ještě slabšího praménku. Razil si cestu úzkým korytem, dosud zaplněným ledovou skořápkou, kterou už slunce rozpouštělo. Jediný pohyb na zahradě, který zvěstoval změnu. Ale pozor, není to jediný pohyb, když přijdu blíž, spatřím na spadaném listí, které už částečně vysušilo slunce, jakési hemžení. Na malém prostoru pobíhá sem a tam asi dvacet pavouků! Je to ten druh, který vidíme v létě jen v trávě. Kde asi přezimovali?

     Ještě před 14 dny byl v okolí klid, ptáci nerušili přírodu v jejím spánku. Teď už je to jiné. Přes den už se začínají ozývat, zvlášť, když svítí slunce a už docela hřeje. Před západem slunce byl slyšet zdálky typický večerní zpěv kosa. Ve městě zpívají kosi někdy i v zimě uprostřed noci, ale tady ne, tady to není zvykem.
     Tahle zima byla tak akorát, mírnější než ta minulá. Nebylo tolik sněhu, že by ztěžoval pohyb, nemusel jsem si spílat, proč jsem si zase neopatřil lyže nebo sněžnice, dříví jsem měl také víc než loni a mohl jsem podle potřeby přivézt další, což loni nebylo kvůli sněhu možné. Vzpomínám, jak jsem si před rokem zapsal do blogu, že zima dokáže zdevastovat organismus po zdravotní stránce. Bylo to trošku přehnané, ale i letos se mi potvrdilo, že na konci zimy se často necítím moc dobře. Dneska jsem seděl asi hodinu na sluníčku... chyběla jen fajfka a bačkory. Zdálo se, že takhle pěkně už teď bude pořád.

     Nechval dne před večerem, říkám si, ale věřím, že už nezapadneme. Zítra by mělo být také slunečno, a tak letos poprvé natáhnu na dvoře šňůru a nechám řádně provětrat oblečení. Dneska už jsem nechal provětrat dům, abych z něj vyhnal teplotu na nule, které mne tady přivítala. Venku bylo 6 stupňů a nebýt čerstvého severáku, mohlo to být ještě víc.
     Březen klepe na dveře. Loni jsem měl dlouhou pauzu od února do dubna, takže jsem přijel na tohle místo, až když už bylo skoro „hotovo“. Letos snad budu mít možnost pozorovat přechod od zimy k jaru podrobněji...

Daleká Iowa volá na 1650 kHz

Nestává se často, aby k nám zalétl signál z jiné části USA, než je jejich východní pobřeží. Stát Iowa (čti Ajova) leží už poměrně daleko od pobřeží, konkrétně za řekou Missi-ssippi. Ta tvoří východní hranici Iowy a je také dělicí čárou pro označování rozhlasových stanic. Ty, které vysílají z měst, ležících na východ od Mississippi, mají na začátku své značky písmeno W, stanice z měst za západ od Mississippi mají na začátku značky K. Proto je takových stanic v našich sbírkách jen poskrovnu.

     Stanice KCNZ z města Cedar Falls se objevila na 1650 kHz nenápadně jednoho časného rána na začátku února. Vysílač má noční výkon 1 kW, přes den 10 kW. Signál byl chvílemi docela slušný, byla slyšet jakási sportovní reportáž, která gradovala, do hlasu reportéra pronikaly zvuky motorů a za chvíli bylo oznámeno, že dnešní automobilový závod vyhrál Juan Pablo Montoya. Než jsem stačil domyslet, že je divné, aby automobilový závod končil uprostřed noci, zvuk zeslábl a ozvalo se hlášení, že posloucháme „test audio v rámci přípravy na dnešní vysílání“, tedy jakousi zkoušku zvuku. Pak se ozvalo ještě ohlášení provozovatele – rozhlasové sítě MRN Radio - The Motor Racing Network. Z nějakého důvodu vybrali archívní reportáž z roku 2007, ze závodu Daytona 500.

Nebylo pochyby, že posloucháme sportovní stanici KCNZ, která má ve svém progra-movém rozvrhu i přenosy z auto-mobilových závodů NASCAR, což je soutěž závodních speciálů. A právě tam teď jezdí Montoya, který před několika lety skončil v F1.

     Na běžné mapě nahoře vidíme polohu státu Iowa, na azimutální mapě vpravo je potom vidět věrná trasa signálu stanice KCNZ. Signál putuje přes dost velké území Kanady po již poměrně severní trase ze směru asi 310 stupňů a má tedy ztíženou cestu, na rozdíl od jiných stanic z východního pobřeží, jejichž signál jde velkou částí po moři. Iowa leží prakticky uvnitř kontinentu, podle toho trpí teplotními extrémy a v létě je tam průměrná subtropická teplota 38 °C. Proto se často nad Iowou prohánějí tornáda, z nich jedno jsem vybral do záhlaví článku.

To všechno si můžeme vybavit, když slyšíme najednou neznámý signál a podle různých indicií nakonec stanici identifikujeme.
V tzv. X-pásmu nad 1600 kHz se můžeme dočkat různých překvapení a vymanit se tak na chvíli ze skoro každo-denního bombardování již obehranými stanicemi z linie Boston, New York, Washington. Protože Iowa, rovinatá země jihozápadně od Velkých jezer, to je jiný kraj, blíž k prérijním státům, které slyší ve snech na svém přijímači nejeden DXer z naší části Evropy...

Na nahrávce jsou dvě ukázky z průběhu zkušebního vysílání, v první části je ohlášení "The Motor Racing Network", ve druhé části pak slyšíme: "This is MRN Radio with test audio for today’s programming".
Nahrávka byla pořízena 3. února v 7:40 našeho času. V té době bylo v Iowě 40 minut po půlnoci.

KCNZ Cedar Falls IA (USA) 1650 kHz

Radio Gloria, Švýcarsko

Neuplyne měsíc, abychom se nedozvěděli o nějaké novince nebo neslyšeli úplně novou stanici. A to je dobře. Únorové střední vlny obohatila švýcarská náboženská stanice Radio Gloria. Přiznávám, že o obohacení se dá mluvit asi jen s velkou nadsázkou, protože zachytit tuhle stanici je docela umění.

     Zkušební provoz probíhá na 1566 kHz až do 2. března. Vysílač má výkon pouhých 250 wattů, anténa je typu longwire. Vysílá se nepřetržitě.

Stanici, která se označuje také jako Radio Gloria Switzerland, provozuje římsko-katolická církev. Sídlo je v Zugu poblíž Luzernu. Už několik let vysílá tato stanice přes satelit, v kabelové síti a přes internet. Teď to zkouší na středních vlnách. Po 2. březnu vyhodnotí ohlasy a rozhodne, co dál. Nemůžeme samozřejmě vědět, jaký je příjem a ohlas v samotném Švýcarsku, ale jsme překvapeni, že Radio Gloria už bylo několikrát zachyceno i u nás. Časy příjmu se liší. Zatímco první kolegové stanici zachytili v severních a severozápadních Čechách a na Moravě kolem půlnoci a brzy ráno, já jsem ji slyšel v lokalitě severně od Plzně kolem poledne. Moje výhoda byla v tom, že v té době už na kmitočtu nebyla jiná stanice, takže i slabý signál jsem poznal, ale příjmové okno už končilo a za chvíli stanice zmizela.

     Během noci může být signál o něco silnější, ale na kmitočtu dochází ke vzájemnému rušení několika stanic, takže Radio Gloria uslyšíme patrně jen chvílemi. Poznáme ho podle varhanní hudby, sborového zpěvu a švýcarské němčiny, kterou mluví jeho moderátoři.

Na nahrávce je zpívaný jingl „Radio Gloria, Radio Gloria“ a mluvené slovo. Nahrávka je z 15. února ve 12:22 našeho času.

Radio Gloria (SUI) 1566 kHz

Překvapení z Afghánistánu na 1386 kHz

Poslední lednový den přinesl na rádiových vlnách zase jedno překvapení. Odpoledne po 16. hodině jsem prolaďoval pásmo středních vln a nevynechal jsem ani kmitočet 1386 kHz. Tam už jsem neočekával nic nového, protože jsem měl dojem, že bohatství tohoto kmitočtu už jsem vyčerpal dřív: Čína, Jižní Korea, Japonsko. Ale tentokrát jsem zaslechl neobvyklou hudbu. Slabý signál, v první chvíli mne napadlo, že by to mohla být pirátská stanice z Řecka, kterými se to tam někdy hemží. Pak to ale charakter hudby vyloučil, vypadalo to spíš na Střední východ. Slýchal jsem takovou hudbu třeba v různých relacích pro Kurdistán.

     V následujících dnech jsem zjistil, že stanice se tam objevuje pravidelně, a to mezi 15:30 a 16:30 našeho času, kdy měl signál několik špiček. Také se tam mluvilo (hrálo se hlavně po 16. hodině) a řeč se zdála pocházet z oblasti, kde se mluví jazyky darí, paštu nebo persky, z nichž ten první a třetí jsou asi dost podobné, alespoň podle jejich zvuku a ty to asi nebyly. Na kmitočtu vysílá také provinční stanice z Afghánistánu se slabým vysílačem. V první chvíli jsem ale považoval za příliš odvážné o tom uvažovat. Ale nakonec k tomu všechno směřovalo.
     Konzultoval jsem nahrávku z finským DXerem Maunem Ritolou a on nevyloučil, že by to mohl být Afghánistán. Sám už tuhle stanici slyšel v roce 2009, když začala vysílat, ovšem u něj v jižním Finsku jsou příjmové podmínky naprosto odlišné od těch našich. Příští den si nahrál kmitočet 1386 kHz ve stejné době, kdy jsem ho sledoval i já, a porovnáním nahrávek jsme zjistili, že jsou totožné. To bylo radosti, alespoň na mé straně. Zničehonic se na domněle prozkoumaném kmitočtu objevila u mne nová stanice.

Stanice Paktin Ghag Radyo (v angličtině Radio Paktin Voice) vysílá na 1386 kHz z provincie Paktika (okres Barmal) na východě Afghánistánu. Vysílač má výkon pouhých 5 kW a relace jsou vedeny skutečně převážně v jazyce paštu. Stanice pracuje jako regionální studio společnosti RTA (Radio Television Afghanistan) a je v provozu od roku 2009.

     V dalších dnech jsem sledoval charakter příjmových podmínek a zjistil jsem, že někdy se signál objeví na chvilku kolem 15:30 hod., pak zmizí a vrátí se kolem 16:15 hod. Ve špičkách může být příjem docela dobrý, o čemž svědčí dvě nahrávky dole. Opakuje se známá skutečnost, že i velmi vzdálené a slabé vysílače mohou chvílemi přinést docela pěkný signál. Připomíná mi to letní sporadiku v pásmech FM a TV. Proč jsem ale v minulých letech nikdy neslyšel ani náznak signálu téhle stanice, to si neumím vysvětlit. Patrně se teď otevřelo příjmové okno, které bude jen krátkodobé. Stanici jsem slyšel 3 dny po sobě, potom už ne.

Na první nahrávce (1) z 2. února je v její první části typická hudba, kterou stanice hraje, ve druhé části je rozhovor, patrně na politické téma, ve kterém se zmiňuje Afghánistán a Írán.
Čas: mezi 15:30 a 16:30 našeho času.

Druhá nahrávka (2) je z 16. února a zachycuje další pěkný příjem kolem 16:30 našeho času.

Příběh trucujícího jističe

Tohle si musím zapsat. To byl neobyčejný příběh, který si jistě rád někdy v budoucnu zase přečtu. Ukazuje, jak někdy odstraňujeme závadu dlouhými a složitými postupy, ale s vírou, že známe příčinu, načež dojde k nečeka-nému vývoji událostí a všechno je jinak.
     Při posledním příjezdu na hájovnu se mi nepodařilo nahodit jistič ve skříni rozvaděče venku na domě. Jistič slouží jako hlavní vypínač, další jističe jsou v domě. Jako obvykle jsem otevřel skříň, zvedl ovládací páčky nahoru a nic, páčky spadly zpátky do dolní polohy a ani opakované pokusy nepřinesly úspěch. Z jističe je normálně vidět jen jeho přední panel s ovladači, když sejmu ochranný panel, uvnitř vidím zbytek jističe, tzn. zdola k němu přicházejí vodiče 3 fází (příchod) a nahoře vycházejí další 3 vodiče (odchod) a směřují do elektroměru. I při vypnutém jističi jsou spodní vodiče pod napětím, protože hlavní pojistky vedení jsou za plotem v lese na sloupu.
     Po chvíli laborování jsem usoudil, že laickou metodou závadu nevyřeším a zavolal jsem známému elektrikáři. Ten ani chvíli neváhal s diagnózou: - Máš v baráku šlus! To není legrace, když ti to vyhazuje hlavní jistič. – Nechtěl jsem mu oponovat, ale měl jsem dojem, že jistič by se choval jinak, kdyby ho vyhazoval zkrat. Patrně by vykazoval větší razanci, tenhle jistič se choval mírně, páčky vždy jen spadly dolů jakoby vlastní vahou, nic je v horní poloze neblokovalo. Jako by tam praskla nějaká pružina, pomocí které se provede spojení a blokování. To byla moje diagnóza, neodborná, nic neřešila, ale dávala naději, že nejde o zkrat v domě. To by znamenalo buď pobyt potmě a provoz rádia jen dočasně na malý akumulátor, který tam mám pro případ nouze, nebo sbalení všech věcí a odjezd.
     Potřeboval jsem jít nakoupit, byl pátek, tak aby mi neprodali chleba. Sice jsem neměl jistotu, že tam budu o víkendu nějaký chleba jíst, ale věřil jsem, že si s poruchou nějak poradím. Cestou do vesnice budu mít dost času na promyšlení různých variant.
     Ještě nikdy mi cesta tam a zpět neutekla tak rychle, jako teď. Ani jsem nevnímal okolí, protože jsem pořád intenzivně přemýšlel, co budu dělat s tou elektrikou. Bude třeba jistič přemostit třemi dráty, ale bude to riskantní, protože dolní část je pod napětím. Bylo by třeba vypnout to v plastové krabici na sloupu v lese. Jestli ji ale otevřu. Pak bych mohl bez problémů přemostit jistič. A elektrika by zase běžela. Musím to stihnout, než bude tma.
     Známý elektrikář při našem druhém rozhovoru připustil, že to nebude zkrat, když jsou další jističe v domě vypnuté a když jsem odpojil i vodiče na horní straně jističe (odchod). Dál už neradil kromě přemostění nic, jen mi dodával odvahu s tím, že jako „starý radioamatér“ si jistě poradím a elektřiny se nebudu bát. Tak jsem vylezl se štaflemi na sloup a zjistil jsem, že do plastové krabice se nedostanu. Je k tomu třeba zvláštní klíč, tzv. půlměsíc, navíc zámek je zapuštěn hluboko a není možné dostat se tam kombinačkami; speciální úzké kleště jsem neměl. Tak jsem viděl jediné řešení: přemostit jistič pod napětím.
     Našel jsem uzemňovací drát o síle 1 mm, ten by mohl vyhovět, odběr je minimální. Jistič je připojen na předpisové vodiče o síle 2 mm, které jsou utaženy pod šroubky. Nikoliv tedy pod hlavami šroubků, ale pod jejich koncem, patrně přes nějakou destičku (nebylo tam vidět). Říkal jsem si, že začnu nahoře, kde není napětí, tam utáhnu pod šroubek nový drát vedle starého, potom povolím dolní šroubky pod napětím a vložím tam druhý konec propojky. Budu doufat, že původní vodiče dole po povolení šroubků nevyskočí ven.
     Zkušební utažení první propojky na horní straně bez napětí se nedařilo, protože šroubek zachytil jen tlustý drát a ten tenčí se vedle něj klinkal a bylo možné jej rukou vytáhnout. Tudy cesta nepovede, zkoušel jsem ale různé postupy a laboroval jsem s tím asi půl hodiny. Nic. Budu potmě? A pak se to stalo.
     Nevím ani teď, ani bezprostředně poté, když jsem o tom přemýšlel, co vedlo tu myšlenku zkusit zapnout jistič ještě jednou. Snad nějaké vnuknutí. Jako bych jen pozoroval prsty, jak berou za páčky (jsou všechny tři propojeny uvnitř drátem, takže jdou současně), v poslední vteřině jsem si ještě uvědomil, že mám nahoře na odchodu zapojenou jen jednu fázi a co chci vlastně dělat. Pak už jsem ale ucítil v prstech známý odpor jističe a v té vteřině mi proběhlo hlavou, že až nahoře ty páčky pustím, tak asi zůstanou sedět a nespadnou. Tak se také stalo!
     Nechtěl jsem věřit, že jistič skutečně propojil elektřinu z příchodu na odchod, ale zkoušečka na jediné zapojené fázi nahoře radostně zasvítila!
     A najednou bylo hotovo, všechno bylo vyřešeno, elektřina byla v domě. Je to divný pocit, když je uprostřed práce a usilovného plánování dalších postupů najednou hotovo, uklizeno, intenzita problému klesla během několika sekund ze 100 stupňů na nulu...
     Jaký jsem udělal laický závěr? Jistič patrně zamrzl. Skříň rozvaděče totiž nemá zadní stěnu, je tam jen výklenek ve zdi, odtud jde vlhkost, která se projevila na zadní straně ochranného deklu jako vrstva ledu. Něco patrně zamrzlo i v jističi a jak jsem pak na něj asi půl hodiny intenzivně dýchal (byl ve výši mé hlavy), to „něco“ patrně rozmrzlo alespoň natolik, že se jistič potom dal natáhnout. Jiné vysvětlení nemám, ani jsem o tom pak už nepřemýšlel. Stejně tak jako u jističe moje nálada během chvilky vyskočila z bodu mrazu do radostného křepčení, protože to, kvůli čemu jsem přijel, bylo zase na dosah ruky...

Místní rádio z Doněcka na 1359 kHz

Lokální vysílání zachycené z velké dálky vždycky potěší. Na 1359 kHz je poměrně dost stanic, a tak to někdy není s vysíláním z ukrajinského Doněcka jednoduché. Když si ale vytipujeme výhodný čas a několikrát to zkusíme, můžeme se dočkat i pěkného signálu, který si zvěčníme v podobě nahrávky.
     Vysílač Dokučaivsk vysílá z Doněcké oblasti a regionální pořad by se měl podle některých pramenů jmenovat „Radio Doněčiny“. To jsem tam ale nikdy neslyšel, stanice se vždycky hlásila jen jako „Hovorit Doněck“. O Doněčině (to je název kraje, podobně jako u nás Vysočina) se hovořilo jen při hlášení času, např. „Simjacata hodyna na Doněčině“.

Na nahrávce jsou pěkné identifikace vystřižené z hodinové relace, kde se jinak jen hrálo...

Hovorit Donetsk 1359 kHz

Radio Karelija od finských hranic

Když silný švýcarský vysílač Sottens uvolnil kmitočet 765 kHz, zajímalo jistě nejen mne, jaké skryté stanice se tam objeví. Jednou z nich je i Radio Rossii, tzv. první ruský rozhlasový program. To by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o vysílač Petrozavodsk, které je v ruské republice Karélie, na severu u finských hranic. A do vysílání se vkládají 4x za den místní relace s názvem Radio Karelija. To je vždycky zajímavé a v mnoha případech i vzácné.

     Netušil jsem, jak bude obtížné tyhle místní relace zachytit. Vytipoval jsem si první z nich, a sice ráno od 5:10 do 6:00 hod. našeho času. V té době je v Karélii o 2 hodiny víc. Během pěti dnů v řadě, kdy jsem příjem zkoušel, jsem tuhle zapeklitou stanici slyšel jen jednou, a to ještě jen asi z 50 procent času. Ale podařilo se mi vytěžit maximum. Hlavně jsem slyšel zprávy v místním jazyce karelštině, která se trochu podobá finštině. Zprávy trvají asi 7 minut, jinak relace běží v ruštině.

Na nahrávce je nejzajímavější právě ukázka karelštiny. Rozhodl jsem se nechat na začátku ještě nepříliš kvalitní pasáž ze začátku relace v 5:10 hod. s ohlášením, ta bude ale srozumitelná jen se sluchátky. Dál už je zmíněná karelština a tam je kvalita příjmu docela dobrá.

Radio Karelija 765 kHz

Italský trpaslík vysílá na 1512 kHz

Úterní dopoledne 18. ledna mi přineslo velké překvapení v podobě malé italské stanice, kterou jsem naladil náhodou na 1512 kHz. Slyšel jsem tam řecký vysílač a jen ze zvyku jsem zkusil přepnout z antény MiniWhip na longwire, jestli by tam nebyl nějaký holandský pirát. Překvapilo mne už to, že řecký signál úplně zmizel. Navíc tam bylo slyšet něco velmi slabého v pozadí. Pak jsem poznal italštinu. To mne na tom kmitočtu moc nesedělo.

     Pak se signál zlepšil a pohled do seznamu ukázal, že tam je slabý vysílač o výkonu 0,5 kW v Bologni, který přenáší program stanice Onda Media Broadcast. Vysílá nepravidelně a patrně pronajímá vysílací čas různým subjektům. Tentokrát přenášeli italský program Hlasu Ruska. Ale nebyla to běžná každodenní relace, ale nějakým způsobem upravená, protože se často zmiňovali o Onda Media Broadcast a dokonce šéf stanice Roberto Forlán vedl rozhovor s někým z Hlasu Ruska.
     Poslouchal jsem mezi 9. a 10. hodinou dopolední a patrně jsem zachytil jeden z jejich aktivních dnů. V dalších dnech už jsem na kmitočtu nic neslyšel.

Nahrávka zachycuje konec zmíněného rozhovoru a ohlášení jak samotné stanice Onda Media Broadcast, tak i Hlasu Ruska z Moskvy (Voce de la Rusia).

Onda Media Broadcast (I) 1512 kHz

Kanada v pásmu nad 1600 kHz

Příjem stanic z Ameriky na středních vlnách je nevypoči-tatelný, ale někdy se to povede a člověk slyší víc, než by čekal. Ráno dne 16. ledna se kolem 8. hodiny objevily dvě stanice z Kanady v tzv. X-pásmu nad 1600 kHz.
     Stanice se značkou CJEU na 1670 kHz vysílá z města Gatineau v provincii Quebec. Vysílání věnuje dětem a mladé generaci. V poslední době se začala hlásit jako Radio Oxygen, dříve jako Radio Enfant, což má dosud na logu. Vysílá francouzsky, to je slyšet i na nahrávce.

     Z provincie Ontario přiletěl signál stanice CHTO Toronto, kmitočet 1690 kHz. Stanice se zaměřuje hlavně na řeckou menšinu v oblasti Toronta celých 21 hodin denně a často hraje řeckou hudbu. Tou nás tentokrát nepotěšila, na nahrávce slyšíme anglické ohlášení a webovou adresu www.am1690.ca . Kromě řečtiny vysílá stanice také arménsky, bulharsky, anglicky, rumunsky a srbsky.

Radio Bílá Hora testovalo střední vlnu

Radio Bílá Hora vysílalo v minulých letech vždy jen na Silvestra. Teď se objevilo v éteru nečekaně také v polovině ledna. Jelikož ale informační kanály fungují dobře, dozvěděli se to ti, které to zajímá. Účelem vysílání dne 15. ledna bylo testování nového středovlnného vysílače na kmitočtu 1233 kHz.
    Začalo se vysílat přesně ve 20 hodin. Vysílač nebyl příliš stabilní a tak se signál pohyboval mezi 1230 - 1235 kHz. Když byl na dolním nebo horním okraji, bylo to docela dobré. Uprostřed, kde by měl správně být, docházelo ale k silnému rušení od anglické stanice Absolute Radio.
     Po většinu vysílání byl tady v okrese Plzeň-sever signál srozumitelný, měl sice úniky, ale to je na středních vlnách běžné. Zkoušel jsem i malý přenosný přijímač Etón E5 a také tam jsem stanici docela snadno naladil a také rušení jsem částečně odstranil směrováním. Co by tomu řekl běžný posluchač rozhlasu, těžko říct, asi by na takový poslech neměl nervy, ale my jsme zvyklí na lecos.
     Tím je myšlena technická kvalita příjmu, nikoliv náplň vysílání. Ta byla v porovnání se Silvestrem svou kvalitou o několik tříd výš, dokonce byl dost velký prostor věnován „poezii“. Sice se jednalo o různé verše a veršíky spíš humorného rázu, ale zapadalo to do atmosféry vysílání. Muzika byla zase čistě z domácí, tj. české a slovenské produkce.
     Lednové vysílání se oprostilo od silvestrovského přístupu, že je třeba dělat srandu za každou cenu. Dokonce to teď chvílemi vypadalo, že to ti hoši myslí s rádiem opravdu vážně a že by se jim mohlo snad i dařit...

Nahrávka ukazuje průměrnou kvalitu příjmu. Během večera se střídaly horší i lepší pasáže.

Radio Bila Hora 1233 kHz

Konec švýcarského vysílače Sottens

Přestože byl provoz švýcarského vysílače Sottens na 765 kHz ukončen už prakticky 5. prosince o půlnoci, až do konce roku tam ještě probíhala smyčka s hlá-šením. V něm našli upozornění případní poslouchači, kteří by o změně nevěděli, kmitočet by naladili a divili se, že tam nevysílá jejich oblíbená stanice RSR 4 - Option Musique. První verze smyčky byla namluvena ženským hlasem, ale po 10 dnech byla vyměněna za novou verzi, namluvenou mužským hlasem. Patrně se zapomnělo, že stanice je přenášena také přes satelit, protože v první verzi byl zmíněn jen DAB+, internet a VKV. Ve druhé verzi přibyl satelit.

     Švýcaři jsou přesní jako jejich hodinky a tak nejen, že hlášení ve smyčce skončilo na sekundu přesně o půlnoci, ale okamžitě byla vypnuta i modulace. Nosná vlna vysílače zůstala zapnuta ještě 20 sekund, pak byl vysílač vypnut a objevila se celá řada jiných stanic, v čele se zpěvným předčítáním z koránu z vysílače v Saúdské Arábii. V té chvíli mne napadlo, kolik lidí asi poslouchalo o silvestrovské půlnoci vypnutí tohoto vysílače. Možná ale bylo pár takhle vyšinutých...

Na následující nahrávce je zachyceno poslední hlášení ze smyčky, pak je modulace vypnuta a 20 sekund po ní i celý vysílač. Potom se ještě na chviličku můžeme ponořit do hloubky uvolněného éteru na tomhle kmitočtu.

A tak skončil další významný vysílač v pásmu středních vln.

RSR4 Option Musique 765 kHz

Radio Bílá Hora

Tak jako každý rok na Silvestra, i tentokrát jsme měli možnost naladit si vysílání české příležitostné stanice Radio Bílá Hora. Provozovatelé tentokrát zvolili kmitočet 2345 kHz, později večer potom přeladili vysílač na 1795 kHz. Na obou kmitočtech se vysílalo v režimu USB. Amatérský transceiver se zesilovačem měl výkon 500 W, anténa typu Inverted L měla délku 120 metrů, což odpovídalo délce vlny. Místo, odkud se vysílalo, bylo i tentokrát patrně poblíž Prahy.
     Vysílání začalo asi v 15 hodin a během první hodiny přišla celá řada poslechových reportů, jak od nás, tak i ze zahraničí, např. z Německa, Finska, Rakouska, Anglie... Signál byl velmi pěkný (tady S9), v modulačních pauzách se ale ozýval silný síťový brum.
     Program se nesl v silvestrovském duchu, tak jak si ho představovali operátoři. Posluchači by asi byli přivítali méně chaosu a méně vulgarit a opileckého humoru bez vtipu. Pochvalu zaslouží výběr výlučně české muziky (včetně záznamu koncertu Karla Kryla).

Na následující nahrávce, která trvá 4 minuty, je znělka a ohlášení Radia Bílá Hora a odpovídání na poslechové reporty. Ty přišly mailem do studia od DXerů, které bude mnohý čtenář patrně znát.

Radio Bílá Hora 2345 kHz