Radio Rubi, Argentina, 1670 kHz

Letní příjmové podmínky na středních vlnách ve směru z Jižní Ameriky se sice vytvářejí ráno stejně jako v ostatních částech roku, člověk si ale musí pořádně přivstat. Ale stojí to za to, protože na jaře a v létě se ozývají latinskoamerické stanice líp než v zimě. Teď Slunce vychází v 5 hodin, což je také nejlepší čas pro ladění vzdálených stanic.
     Ale každý den to není stejné. Někdy je jich slyšet víc, jindy míň a někdy skoro nic. Právě tady je ten pravý prostor pro zkoušku trpělivosti. Ale trpělivost nese své ovoce.
     O tom jsem se mohl opět přesvědčit v neděli 9. června, kdy jsem už ve 4:50 hod. pozoroval neobvyklou stanici na 1670 kHz. Neobvyklou proto, že jsem ji tam ještě nikdy neslyšel. Latinskoamerická hudba, trochu ve stylu brazilské musica sertaneja. Také tam byla silně zastoupena tahací harmonika - akordeon. Nic jiného tam vlastně nehráli. Pak jsem slyšel španělštinu. Proběhla pozvánka na hudební festival „Gran Festival“, který začíná 9. června, tedy právě dnes v Salonu Rubi.
     Člověku hned všechno nedojde. A spoustě věcí porozumí, až když má určité podezření a očekává konkrétní výrazy, jména apod. Tipoval jsem sice Argentinu, ale žádná stanice ze seznamu mi na kmitočet 1670 kHz nepasovala. Mlhavě se mi vybavovalo, že před několika měsíci jsem četl o nové stanici. Ale kde to teď hledat? Teď jsem slyšel identifikaci s kmitočtem 1670 kHz, ale ID nebylo jasné, něco jako Radio Rosi. Pouštěl jsem si nahrávku několikrát a pak mne napadlo Rubi. A od toho okamžiku se to začalo rozplétat. Zjistil jsem, že nové Radio Rubi začalo vysílat v březnu. Zjistil jsem, že vysílá z okresu Rafael Castillo, což je součást aglomerace kolem Buenos Aires. Další poslech nahrávky ukázal, že se tam tahle lokalita dvakrát opakuje. Pak jsem objevil na nahrávce onen Salon Rubi, což je místní koncertní sál.

     To vše je možné slyšet na připojené nahrávce. Člověku to ale dojde až postupně. Když není slyšet hned na začátku jasná ID (což je ve většině případů), tak dobře poslouží nahrávka, ve které pak můžeme objevit netušené informace a podrobnosti.
     Toto období přeje stanicím z Argentiny. Na 1620 kHz bývá slyšet AM 16-20, na 1630 kHz je to Radio Diagonal, obě stanice vysílají rovněž z provincie Buenos Aires. Další argentinskou stanici jsem slyšel na 1610 kHz, tu se mi ale zatím nepodařilo identifikovat. Hudbu ale hraje úplně stejnou jako Rubi.
     Na nahrávce je slyšet silný praskot bouřek, při pozornějším poslechu se sluchátky nám ale neuteče nic z toho, co je popisováno v předchozím textu.

   1670 R Rubi ARG 2013-06-09 0300utc

Zloděj to nebyl...

Když jsem po povodních přijel na hájovnu, narazil jsem na zajímavý úkaz. Už jsem ho vlastně pozoroval před rokem. Tehdy jsem chtěl po příjezdu otevřít skříň rozvaděče elektřiny na domě, abych zapnul hlavní jistič. Ještě než jsem vložil čtyřhranný klíč do zámku, všiml jsem si, že díra je zalepena hlínou. To mne trochu překvapilo. Kdo by to mohl udělat? A za jakým účelem?

     Pak jsem si vzpomněl, co mi říkal jeden známý. Zloději si podobnými způsoby označují objekty svého zájmu. Buď dají piškot pod rohožku, aby při kontrole za několik dní viděli, jestli do bytu někdo chodí. Nebo zalepí klíčovou dírku, aby viděli, jestli tam někdo strká klíč. U mne jistě zalepili díru pro klíč ve dvířkách rozvaděče, aby zjistili, jestli do domu někdo chodí a zapíná elektřinu. To mne dost zneklidnilo.
     Za nějaký čas jsem zase viděl zalepenou díru, tentokrát jen částečně a po dvířkách lezl pavouk. Pojal jsem podezření, jestli to není on, kdo z nějakého důvodu zalepuje otvor pro klíč. Ale pak jsem na to zase zapomněl.

     Až teď jsem si na vzpomněl. Podívám se, co se skrývá za hlínou. Opatrně jsem jehlou vyškrábal hlínu z otvoru a posvítil dovnitř. Hned mi bylo všechno jasné: uvnitř se kroutilo několik mrňavých larev! Všechno je pěkně vidět na obrázcích. Není mi jenom jasné, co znamená ta rýha v hlíně na začátku – snad se tam už někdo na larvy dobýval? A jak by se potom dostaly ven, hlína byla dost ztvrdlá.
     Ale spadl mi kámen ze srdce. Nebyl to zloděj, to jen pavouk (s největší pravděpodobností) ukryl svá vajíčka do bezpečí a pečlivě je zalepil hlínou. V přírodě člověk objevuje pořád nová překvapení...

Radio Santa Rosa, Lima, Peru

Středa 8. května – to byl den, kdy se určitě vyplatilo posedět brzy ráno chvíli u rádia a sledovat signály na středních vlnách ze zámoří. Zvlášť když byl státní svátek. Potvrdili to i další pozorovatelé z různých zemí Evropy.
     Hlavně z jihoamerického Peru jsme slyšeli několik pěkných stanic. Mezi příspěvky v tomhle blogu už mám Radio Capital na 1470 kHz, teď je to Radio Santa Rosa na 1500 kHz a trojici uzavírá Radio Bethel na 1570 kHz, které jsem sem (zatím?) nedal. Všechny stanice vysílají z hlavního města Limy, jejich vysílače mají výkon 10-20 kW a při dobrých příjmových podmínkách jsou to signály, které se docela spolehlivě objevují v Evropě.

     Radio Santa Rosa na 1500 kHz je katolická stanice, existuje už od roku 1958. Stejně jako řada dalších stanic z Latinské Ameriky má po technické stránce trochu problém udržet přesný kmitočet. Ten její se už dlouhodobě usadil na 1499,83 kHz, ale to nevadí, protože podle toho ji alespoň každý pozná. Je ale třeba uznat, že Radio Santa Rosa identifikacemi nešetří, někdy slyšíme ohlášení každou minutu.

     Neměli bychom se nechat splést kmito-čtem 6500 kHz v logu stanice. Na své webové stránce uvádí 6045 kHz, podle důvěry-hodných seznamů (např. DBS) bylo Radio Santa Rosa naposledy slyšet v září 2011 na 6047,2 kHz a v současné době je vysílač na krátké vlně patrně mimo provoz. To ale stanici nebrání, aby i dnes nehlásila mezi svými kmitočty i tuto krátkou vlnu. Tak už to prostě v Latinské Americe chodí...
     Nahrávka zachycuje signál Radia Santa Rosa na mém přijímači v okr. Plzeň-sever dne 8.5.2013 kolem 5:30 hodin ráno, což je čas východu Slunce u nás, již tradičně nejlepší čas pro příjem zámořských rozhlasových stanic v pásmu středních vln. Anténa: Longwire, 70 metrů ve směru 70/250 stupňů.

1500 R Santa Rosa PRU 2013-05-08 0325utc

Rádio Dechovka už vysílá

Neobvyklý vývoj situace: zatímco země kolem nás pomalu opouštějí pásmo středních vln, Česká republika bude mít v dohledné době v éteru dvě nové stanice.
     První z nich je Rádio Dechovka, které dosud vysílalo jen na internetu a v poslední době i v sítích DVB-T. Připravuje vysílací zařízení pro kmitočet 1233 kHz, kde chce vysílat výkonem 10 kW z lokality Líbeznice na severním okraji Prahy. Postupně by stanice chtěla získat celoplošné pokrytí, v první fázi instalací dalších vysílačů ve větších městech.
     Jelikož místo pro vysílač a anténu ještě není připraveno a zvědavost ze strany provozovatele vysílání je velká, stanice spustila zkušební vysílání už na konci dubna. Byl použit jen slabý budič a dosah nebyl velký. Na státní svátek 8. května uvedla do provozu provizorní vysílač s výkonem asi 100 W a od 10. května má licenci, takže zkušební vysílání se může rozběhnout naplno. A to se také děje.

     Na 1233 kHz slyšíme ve středních Čechách, v západních Čechách a v noci i na Moravě nepřetržitý proud dechovky s pravi-delným ohlášením. Občas zaznějí i tramp-ské písničky pod hlavičkou „Vůně táboráku“.
     Malý výkon vysílače neumožňuje kvalitní poslech bez výkonné antény ani ve středních Čechách, ale to se jistě změní, až bude zapojen konečný výkon 10 kW a řádná anténa. Tak např. v okr. Plzeň-sever slyším Rádio Dechovka jen na anténu longwire 70 metrů, když vezmu přenosný přijímač Etón E5 a zkouším příjem na jeho vestavěnou feritovou anténu, slyším na kmitočtu jen zvýšený šum s občasnými náznaky hudby.
     Druhou stanicí bude Radio Impuls AM, středovlnná odnož Rádia Impuls, které známe z VKV. Bude vysílat ze stejného stanoviště Líbeznice na 981 kHz výkonem 7-10 kW. Provoz by měl být spuštěn ve druhé polovině letošního roku.
     A tak tady máme novinky, o kterých jsme před rokem ani nesnili...

1233 R Dechovka CZE 2013-05-08 1800utc

Radio Capital, Lima, Peru

Na kmitočtu 1470 kHz v pásmu středních vln vysílala od roku 1996 stanice s názvem CPN (Cadena Peruana de Noticias), která přinášela posluchačům v jihoamerickém Peru nepřetržitý proud zpravodajství. Ale nebyla na tomto zpravodajském trhu sama, měla velkého konkurenta – RPP. Zpočátku měla úspěch, její popularita šla rychle nahoru a v roce 2002 začala kromě středních vln a VKV vysílat také na KV - 6150 kHz, kde převzala vysílač jiné neúspěšné stanice. Na střední vlně bývalo CPN slyšet i v Evropě včetně našich zemí. Výkon vysílače byl 25 kW.

Pak ale skon-čilo šťastné období, začaly ekonomické potíže a s nimi šla dolů i popularita. V létě roku 2011 musela stanice svoji činnost ukončit. Její místo na kmitočtu 1470 kHz převzala romantická hudební stanice Radio Amor. Ale její život byl ještě kratší a za rok z éteru zmizela. O kmitočet požádala další stanice z Limy – Radio Capital, dostala ho a my máme možnost poslouchat při dobrých příjmových podmínkách už třetí stanici z hlavního města Peru na tomto kmitočtu. Stanice má celkem 13 kmitočtů v pásmu SV a VKV po celé zemi.
     Formátem vysílání je řeč bez hudby, stanice vysílá nepřetržitě. Celý den si rozděluje 10 moderátorů, mezi nimiž většinu tvoří redaktoři a novináři. Zabývají se nejrůznějšími tématy ze společnosti, zdravotnictví apod. Součástí každé relace jsou telefonáty posluchačů.

     Radio Capital jsem slyšel poprvé letos 8. května kolem 5:30 hodin ráno. Udělal jsem asi půlhodinovou nahrávku, ze které jsem vybral ukázku, kde je několik identifikací. Stanice je slyšet nejlépe v době kolem východu Slunce u nás. Kmitočet 1470 kHz je v té době volný, Radio Maria na 1467 kHz ještě nevysílá a na druhém sousedním kmitočtu 1476 kHz nedávno ukončila provoz stanice ze Španělska.

1470 R Capital PRU 2013-05-08 0327utc

Timur a jeho parta

Našel jsem doma útlou knížku s náz-vem „Timur a jeho parta“ od Arkadije Gajdara. I za mých školních let patřila od roku 1957 mezi povinnou četbu, nebo jak se to ofici-álně jmenovalo - „mimočítankovou četbu“. Mám na ni jen mlhavé vzpo-mínky. Vidím v nich naši starou kůlnu, ve které jsem si jako kluk udělal pod střechou u okénka jakousi pozorovatelnu a tahal jsem tam provázky, které něco vzájemně pro-pojovaly. Tam mé vzpomínky končí. Příběh mne patrně prve zaujal, ale na druhé straně vím i to, že knížka byla později vysmívána jako podobné „nástroje sovětské propagandy“. Jak to tedy vlastně bylo? Obětí jakého nátlaku jsme se prve stali? A protože rád přicházím věcem na kloub, rozhodl jsem se, že si knížku znovu přečtu dnešníma očima, staršíma o nějakých 50 let.
     Je to vlastně povídka o rozsahu 80 stránek. Hlavní postavou je 13letá Žeňa z Moskvy, jejíž otec, důstojník, je na frontě a o ni se stará 18letá sestra Olga. Žeňa má dojem, že ji sestra pořád přehnaně „buzeruje“, a to je jádrem jejich častých hádek. V létě jim otec zařídí odvoz vojenským autem na jejich chatu mimo Moskvu. Tam mají strávit prázdniny. Trvá jen pár dní a Žeňa se za dobrodružných okolností setká s Timurem. Ten tam vede partu, ve které je jedna část místních dětí. Základnu mají ve staré kůlně na zarostlé a neudržované zahradě, kde Ženina rodina tráví léto v chatě či vile, jak tam dům nazývají.

     Timurova parta je výrazně kladná a náplní její činnosti je tajně pomáhat rodinám, které mají někoho ve válce nebo už jim tam někdo padl. A tak v noci nosí vodu do sudů, skládají hromadu přivezeného dříví do hranice, hledají ztracenou kozu nemohoucí babky apod. Kontrastem je druhá parta se svým vůdcem Kvakinem, která naopak krade a plení zahrady všech obyvatel bez rozdílu. Čas od času se dostanou obě party do střetu, ale vždy jednají podle svého přesvědčení čestně, posílají si memoranda, vysílají zástupce a setkají se i vůdcové obou part. Jen omezený rozsah povídky nedovolí popsat úplnou Kvakinovu přeměnu na člověka konajícího dobro, ale všechno k tomu směřuje díky Timurovu vlivu a argumentům.
     Po technické stránce stojí za povšimnutí způsob spojení členů Timurovy party pomocí provázkového vedení mezi jejich domy. Do kůlny je zaveden i jakýsi polní telefon z Timurova domu. Tady jsem našel původ mého provázkového vedení v naší kůlně doma u rodičů.

     Ze všeho nejvíc se mi při čtení knížky obje-vovaly příběhy Rychlých šípů nebo film Knoflíková válka (Francie). Nenašel jsem tam žádnou propa-gandu, např. slovo „komunista“ se tam neobjeví ani jednou a jen v jednom případě Žeňa pochybuje, jestli je Olga "správný komsomolec", když nepozná dobrou povahu Timurovu a ze začátku ho pokládá za stejného lumpa jako je Kvakin. Autor vkládá do povídky i téma lásky, když se Olga zamiluje do inženýra Jiřího (v originále Georgij), Timurova strýce, který ale krátce na to odchází na frontu.
     Při četbě si čtenář všimne několika věcí, které se mohou zdát neobvyklé. Tak zaprvé: autor Gajdar zvolil rodinu bez matky (o té není v celém textu ani zmínka), patrně proto, aby vynikl vztah mezi oběma sestrami. Je také zvláštní, že Gajdar napsal knihu v roce 1940, v té době ještě nevypukla válka mezi SSSR a Německem (to bylo až v roce 1941), a tak popisovaná fronta se patrně odehrávala buď během konfliktu v Pobaltí nebo při přepadení Polska nebo Finska Sovětským svazem na podzim 1939. Samotný Gajdar se po vypuknutí německo-sovětského konfliktu přihlásil na frontu a krátce po začátku války tam zahynul.

     Jaký jsem si tedy udělal závěr? Pokud chtěl někdo předložit dětem u nás téma konání dobra, poctivosti a čestného jednání, mohl mezi povinnou školní četbu vložit některou knížku o Rychlých šípech. Tam je mnohem víc příběhů a námětů, navíc z domácího prostředí, než může poskytnout útlá knížečka, povídka o jednom létu dětí ve vesnici u Moskvy. Nešťastné bylo, jako v mnoha jiných případech, že ti, kteří o tom rozhodovali, zvolili ve své ubohé servilnosti druhou možnost...

Radio Relogio z Brazílie

Koncem února obnovilo provoz Radio Relogio z Brazílie na 4905 kHz. Znali jsme ho z minulosti jako „radiohodiny“ a už jsme nedoufali, že ještě někdy bude v tropickém pásmu 60 metrů vysílat. Jeho hlavní kmitočet v Rio de Janeiru – 580 kHz na středních vlnách – ale běžel pořád. Pro nás byl ale vzhledem ke vzdálenosti nedosažitelný.
     Stanice měla během své existence od roku 1949 několik etap, vždy to souviselo s penězi. Když jich bylo na provoz málo, vypnul se kmitočet na krátkých vlnách, případně byla stanice prodána jinému zájemci. Tak dostala svého času jméno Novo Radio Relogio. Jednu dobu se stanice hlásila jako Rádio Relogio Federal.

     Tak jako v mnoha jiných případech v Latinské Americe nakonec skomírající stanici před krachem zachránila některá z církví. Ty mají v té části světa peněz dost a protože jejich snaha o rozšiřování je stálá, odkupují neúspěšné stanice a dávají jim novou náplň. Tu změnu prodělalo i Radio Relogio a přešlo pod církev s názvem Igreja de Nova Vida a rozhlasovou síť Nossa Radio.
     Radio Relogio není obyčejná stanice. I přes změny si zachovalo svůj zvláštní formát: ohlašování přesného času každou minutu. Naznačuje to i jeho název „Radiohodiny“. Mezi hlášením času vysílá dnes náboženské informace a promluvy, dříve to byly zprávy a zajímavosti z nejrůznějších oborů.
     U nás se mi zatím nepodařilo tuto stanici zachytit v uspokojivé kvalitě kvůli rušení od jiné stanice (dálnopis?) na stejném kmitočtu. Nahrávku jsem udělal přes SDR přijímač na Islandu.

Malá ukázka v dobré kvalitě je na připojeném videu.

4905 R Relogio B via ISL 2013-04-14 0618utc

 

Podivný úkaz na obloze

Tak to jsem ještě na obloze neviděl. Jen náhodou jsem se 15. dubna odpoledne podíval z okna na jižní straně bytu a spatřil jsem neobvyklou sestavu mraků. V řadě za sebou šlo 11 nebo 12 útvarů, které se podobaly malým tornádům. U toho nejbližšího byl vidět jakýsi tmavý „chobot" směřující k zemi, ale kvůli protějšímu paneláku nebylo vidět víc než jeho horní část.
     Pohyb celé skupiny byl ale velmi pomalý, prakticky neznatelný a ani uvnitř nebyl žádný pohyb patrný. Dlouho jsem to nesledoval, jen chvíli během focení a když se nic nedělo, věnoval jsem se zase své práci na opačné straně bytu.

     V dubnu jsem rozšířil své skromné vybavení na hájovně o reprobedny či spíš reprobedničky. Už delší dobu postrádám trochu přijatelný zvuk z přijímače Perseus, který běží na notebooku. Když jsem měl klasický komunikační přijímač AOR AR7030, ten měl vlastní repro a tak jsem ho mohl bez problémů poslouchat, když jsem sledoval dlouhodobě nějakou stanici či kmitočet a dělal jsem jinou práci bez sluchátek na uších. Ale s notebookem to nejde. Zvuk z jeho mini reproduktorů je slabý, syčivý a opravdu jen silně náhražkový a slouží jen k orientaci, jestli právě běží hudba nebo řeč.

     Tak jsem hledal vhodné externí reproduktory, které musely být malé (na stole mám málo místa), ale musely mít co nejlepší zvuk. Myslím, že jsem takové našel. Jsou aktivní, dřevěné a pěkně hrají, dokonce i basují! A ani trafo nevrčí. Zvuk je docela přirozený, není plastový jako z umělohmotných bedniček a pro moji nenáročnou monitorovací potřebu úplně stačí. Za 470 Kč si člověk snad ani nemůže přát víc...

Dubnová chumelenice

Ve stejném duchu, jako byl poslední březnový příspěvek, pokračujeme i v dubnu. Letos nechce zima odejít.
     Bylo to 9. dubna, kdy od rána silně chumelilo a obrázek dokazuje, že to vypadalo opravdu jako uprostřed zimy. Z auta naproti hájovně právě vystupuje bývalý hajný, který přijel dopoledne zkontrolovat práce v lese. I když už je dlouho v penzi, ještě má s lesní společností smlouvu. Jak sám říká, „ještě má za povinnost pár hodin v týdnu organizovat lesní práce“.
     Tentokrát přijel zkontrolovat ukrajinské pracovníky, kteří na pasekách, vykácených loni, vysazují mladé buky. Bylo nakoupeno 4500 stromků, což jsou asi půl metru dlouhé proutky po 15 korunách za kus. Dělníci z Moldávie postavili ohrady (aby zvěř mladé stromky neokousala) a Ukrajinci sází buky. Mají na to přesný rozpis, pomocí provazu a metru si rozměří řady a vzdálenosti, vykopou díry, stromky tam vsadí a zalejou vodou. Jak ale říká bývalý hajný – je třeba to kontrolovat.
     Když tak silně chumelilo, Ukrajinců se nedočkal, přestože nemrzlo a práce mohla pokračovat. Čekal asi dvě hodiny, telefonem nic nezjistil, tak jsme prohodili pár slov, on zavzpomínal, jak měl svého času v lese pořádek, i když měl na starosti jak les, tak i zvěř. Dnes je to rozdělené, hajný žádný není a revírník nestíhá všechno objíždět autem.
     Během den sníh tál a mizel a dnes, s odstupem tří týdnů, můžeme říct, že to byl poslední pozdrav dlouhé zimy...

Zima na konci března

Letos se zima s námi nechce rozloučit. Jsme na konci března a co jsme za ten měsíc zažili? Jen mráz a sníh a snad jen dvakrát trochu sluníčka. To už má sílu a když mimořádně vykoukne, obvykle sníh rozpustí. Ale on zase napadne. Mrzne prakticky každý den až do -5 °C.
     Na hájovnu jsem teď jezdil poměrně málo, jsou tam obtížné podmínky. Dřeva na topení už také moc nemám. Zima trvá moc dlouho, v domě je pod nulou nebo na nule a první dva dny je třeba intenzivně topit. Nemá smysl tam jezdit na víkend nebo na pár dní během týdne, ale minimálně na týden. To mi ale moc nevycházelo časově...
     Když jsem se tam konečně před 10 dny vypravil, netušil jsem, že zase hned pojedu zpátky. Zase nefungovala elektřina. Myslel jsem, že mi zase zamrzl hlavní jistič v rozvaděči na domě, ale když jsem ho otevřel, sundal kryt a změřil zkoušečkou přívod, ani neblikla. Proud vůbec k domu nepřicházel.
     Nezbylo než se jít podívat do objektu bývalých kasáren vzdálených kilometr, odkud vedení přichází a podívat se, co se zase stalo. Místo poslední opravy, kde byly kabely uloženy do země, bylo v pořádku. Zato o kus dál u transformátoru jsem už zdálky viděl, že na skříni rozvaděče chybějí plechová dvířka! Zase tady byli sběratelé kovů nebo spíš sprostí zloději. A hlavní jistič ve skříni byl vypnutý.
     Co ale bylo divné, že páčka jističe byla zajištěna vložkou, která bránila zapnutí. Že by elektrikáři pracovali na vedení a zablokovali jistič? To ale bylo nepravděpodobné, protože na zemi ležela vrstva sněhu a ten padal naposledy před čtyřmi dny. Na sněhu žádná stopa. Proč by to ale někdo blokoval? Proto, že chyběla dvířka a zámek a skříň VN byla otevřená? Ale marné mudrování, nic jsem nenadělal, nezbývalo než zase jet domů...

Plechová dvířka jsou pryč!

Po opravě

     Trvalo dva dny, než byla zjednána náprava, elektrikář přijel odstranit nahlášenou poruchu, stačilo prý nahodit jistič (to jsem zkoušel, ale blokovala to ta vložka). O blokování páčky jističe se nezmínil. Teď už jsou svépomocí opravena i dvířka, tahle nová z dřevěných latí snad už nikdo neukradne. Záhada s vložkou už asi nebude objasněna. Až tam přijedu, musím se podívat do skříně, jak to tam vlastně vypadá teď. Nejhorší je nejistota, co se stane příště. A tak to tam pět let všechno pěkně fungovalo, až jsem se kolikrát divil...

Neobvyklá stanice z Alabamy

V březnu se mi podařilo zachytit neobvyklou stanici na střední vlně 1360 kHz. Na tomhle kmitočtu obvykle stanice z USA ani Kanady neslýchávám a tak mne tam hned angličtina zaujala. Stanice byla slabá, rušení od sousedních stanic velké. Pak jsem zaslechl výrazné slovo „móbíl“. Nemohl jsem uvěřit, že by sem proniklo něco z Alabamy, kde je Mobile hlavním městem, ani jsem zpaměti nevěděl, jestli na tomhle kmitočtu něco odtud vysílá. Ale pohled do seznamu to potvrdil: WMOB Mobile, Alabama!
     Druhý pohled padl na výkon vysílače a zase překvapení: noční výkon je jen 0,2 kW! Denní výkon je 5 kW, ale i kdyby zapomněli přepnout na noční výkon, tak by to byl pěkný úlovek. Po rozboru nahrávky jsem objevil několik identifikací „WMOB Mobile“ a náboženský charakter vysílání potvrdil, že se nemůže jednat o nic jiného.

     Stanice WMOB je poměrně málo významná stanice v Alabamě, vysílá vlastně jen pro malou oblast na pobřeží Mexického zálivu, kde město Mobile leží. Stanice ani nemá logo a je uváděna vždy jen jako součást Asociace Buddyho Tuckera, kde jsou celkem tři podobné stanice. Dva vysílací stožáry stojí na pobřeží, na malém pozemku u propletence dálničních nájezdů a výjezdů. Účinek anténního systému je směrový, sever-jih.

     Na azimutální mapce je vidět podle červené čáry, že signál jde velkou částí přes pevninu USA, kde šíření není ideální, a tím se liší od signálů většiny amerických stanic, které jsou u nás slyšet, protože jejich antény stojí na východním pobřeží a signály jdou do Evropy po moři.
     A ještě jedna zajímavost: vrtalo mi hlavou, proč výslovnost jména tohoto města zní „móbíl“ a nikoliv „mobajl“, jak by člověk u angličtiny očekával např. podle výrazu „mobile phone“. Ale už jsem na to přišel. Město Mobile má dlouhou historii, už od roku 1702 bylo hlavním městem tzv. Francouzské Louisiany, což byla kolonie a od toho pochází francouzská výslovnost jeho názvu.

Na nahrávce jsou dobře slyšet dvě identifikace „WMOB Mobile“ v sekundách :08 a :55. Hned na samém začátku slyšíme:
"This is Mobile Christian Voice right here at 13-60 on your AM dial - WMOB Mobile".
A ve druhé části nahrávky je i typický slogan, který tato stanice používá a který potvrzuje její nábožen-ský charakter:
"Keeping you in touch with God and in tune with Heaven."
Asi není třeba připomínat, že nejlepší poslech je se sluchátky, ve kterých jsou tyhle podrobnosti mnohem výraznější než při poslechu na vnější reproduktory.

1360 WMOB Mobile AL USA 2013-03-06 0520utc

Televizní příjem

     V lednu u mne došlo k neobvyklé akci, a sice zařídil jsem si televizní příjem přes pozemní vysílače ve svém pokoji v Plzni. Přípojka (nebo spíš odbočka) kabelovky z druhého konce bytu mne tady zlobila, nejdřív se poškodil USB tuner, přes který jsem televizi přijímal, a když jsem připojil kabel přes set-top-box, zase zlobil kabel. Je dlouhý 15 metrů, prochází celým bytem, pod třemi dveřmi a jedním prahem, možná má někde nadměrný ohyb a tak se obraz občas zastavoval a to mi šlo na nervy.
     Když jsem vybíral nový monitor pro počítač, padl mi do oka jeden model firmy Samsung v provedení LED a s úhlopříčkou 22“, který má i TV tuner a slot pro kabelový CA modul. Ten by se mi hodil, mohl bych tak vyřešit sledování TV i PC na jednom zařízení. Na monitor jsem nespěchal, čekal jsem skoro rok, než cena klesla z 5200 na 4200 Kč. Funguje velice dobře, má spoustu přípojek (viz obr. dole).

     Jelikož mne zlobilo připojení kabelové TV a nechtěl jsem nechat ležet TV tuner v monitoru ladem, napadlo mne vyzkoušet televizní příjem přes anténu v tomhle pokoji, který je umístěný na sever a nikdy jsem tady televizi nezkoušel. Natož DVB-T po nedávném přechodu na tenhle systém. Ve skříni jsem měl miniaturní prutovou anténu – magnetku, která byla součástí balení někdejšího USB tuneru AVer. Řekl jsem si – Tuhle anténku vyzkouším, a když chytím nějaký program, tak si pořídím o něco větší anténu. – U DVB-T je dobrá ta věc, že když člověk chytí dobrý signál jednoho programu, má jistotu, že dobré budou i ostatní programy ve stejném multiplexu, které jsou tam čtyři nebo pět.
     Malý proutek na vnitřním parapetu okna zachytil skoro 30 programů, tomu jsem nechtěl věřit, zvlášť když jsem zjistil, že většina přichází z protisměru! Severozápadně od nás je sice silný vysílač Krašov, ale je tam převýšení a na malou anténu nechodí ani jeden jeho multiplex. Podle kvality příjmu jsem usuzoval, že větší anténa ho ještě zlepší a zajistí mi alespoň základní programy. Tak jsem objednal malou aktivní pokojovou anténu od firmy Philips za 500 Kč. Taková investice se mi zdála pro moje účely přiměřená. Za dva dny anténa přišla, zapojil jsem ji, vyhledal příhodné místo za oknem a nechal naladit TV tuner v monitoru. Výsledkem bylo 35 televizních a 8 rozhlasových programů z ČR a Německa.
     Anténa se skládá z lesklé obdélníkové desky, to je anténa pro UHF, a z teleskopického prutu pro VHF a VKV. Na boku je ovládací kolečko s vypínačem, při otáčení se zvyšuje zisk antény. Napájecí napětí 230 V / 6 V. Výchozí provedení je vyřešeno tak, že na napájecím kabelu je v zástrčce adaptér a na druhém konci kabelu je malý napájecí konektor pro vstup antény 6 V. Tento vstup je tedy možné používat venku a napájet anténu z baterie 6 V.
     Z českých vysílačů přijímám 5 multiplexů v kvalitě 100 %, žádný slabý, z Německa je to vysílač Hoher Bogen se 3 multiplexy v kvalitě 1x100 % a 2x30 %. Vysílač má výkon 2x100 kW a 1x50 kW a jeho signál přichází odrazem z protisměru. Asi budu moci ty dva slabší muxy ještě zlepšit, až vyřeším lepší umístění antény na parapetu nebo ve vzduchu u okna. Ale nejsem velký televizní fanoušek, tak mi stačí základní programy.
     Z českých vysílačů přijímám překvapivě Sušici/Svatobor (100 kW) ze Šumavy, a to v protisměru odrazem od paneláků. Ze Svatoboru jdou české multiplexy 1, 2 a 3 na kanálech 49, 48 a 52. Z nedalekého vysílače Plzeň-vodárna (kanál 56, výkon 3,2 kW) ve vzdálenosti 2 km jde multiplex 4. A z nového městského vysílače Plzeň-Košutka (kanál 37, výkon 2 kW) ve vzdálenosti asi 1,5 km jde Městský multiplex s programy Noe, Plzeňská 1, Regionální TV a Test 1 (zatím prázdný).
     Je to spíš taková nostalgie, že se člověk vrací ve vzpomínkách do dob, kdy jsme lezli po střechách a chytali první vzdálené vysílače 2. programu ČsT (u nás to byl Klínovec v Krušných horách) nebo vysílače ARD a ZDF z Německa. Nevadilo nám, že obraz byl zrnitý a slabý. Pořád to byl obraz a nesl určitou informaci. Dnešní digitální televize je nekompromisní: buď je obraz kvalitní nebo žádný (nanejvýš roztrhaný do pruhů a kostek). Slabšího, zrnitého obrazu s nádechem dálek se dnes nedočkáme, ač by nám to při dálkovém (DX) příjmu nevadilo...

Signály z Aljašky

Bylo by příliš odvážné jen uvažovat o možnosti příjmu rozhlasových stanic z Aljašky v pásmu středních vln v naší části Evropy. To se asi ještě nikomu nepodařilo a je to nepravděpodobné.
     Jestliže si přesto chceme vysílání z Aljašky poslechnout a odmítneme jednoduchý způsob pomocí internetového streamu, musíme buď vyjet někam dál na sever nebo využít internetové přijímače, které jsou v těch oblastech umístěny. Není jich moc a popravdě řečeno, zatím jsem zjistil jen u jednoho z nich, že je na něm Aljaška občas slyšet. Je třeba zdůraznit to slovo občas.  Jelikož signál přichází severní polární trasou, je jeho šíření velmi závislé na momentálním stavu geomagnetic-kého pole.
     Vhodný přijímač Perseus je umístěn v lokalitě Harapanda ve Švédsku, prakticky na švédsko-finské hranici na 65 stupni severní šířky. Je součástí celosvětové sítě SDR přijímačů Perseus, ke kterým se mohou připojit ostatní majitelé Perseů a mohou na přijímači ladit, jako by to byl ten jejich doma.

     Zhruba v polovině prosince 2012 se mi víceméně náhodou podařilo naladit tam slabý signál na 680 kHz, který jsem potom porovnal s internetovým streamem aljašské stanice KBRW Barrow a ověřil jsem, že signály jsou stejné. Bylo to odpoledne našeho času, v té době byla na Aljašce ještě noc (časový rozdíl je -10 hodin). Přes noc stanice přenáší hudební program amerického veřejného rozhlasu NPR (National Public Radio). Udělal jsem nahrávku obou signálů – jak přímo z éteru, tak ze streamu. Ale přímá identifikace tam nebyla. Dostal jsem ohlas, že by to bylo pěkné, pokud tam snad nějaká jiná stanice nepřenášela NPR.

     Večer dne 12. ledna jsem stanici opět slyšel, tento-krát jsem se jí věnoval delší dobu a dočkal jsem se pěkné identifikace ve 20 hodin. Bylo to víceméně štěstí, protože signál má občas delší únik a identi-fikace nemusí být v pravou chvíli slyšet. Přijímač navíc není k dispozici neomeze-ně, vždy jen 20 minut a když se na něj nepřipojí někdo jiný, mohu zase po 5 minutách pokračovat.
     U nahrávky dole je vypsána identifikace. Hudební pořad je v celou hodinu přerušen obsáhlým meteorologickým zpravodajstvím pro severní oblast Aljašky včetně předpovědi. Zhruba po 15 minutách hudební pořad pokračuje.

     Městečko Barrow leží na 71. stupni severní šířky a je to nejsevernější místo v USA. Proto stanice hlásí, že vysílá z "vrcholu světa". KBRW je v provozu 24h denně a má v oblasti několik vykrývačů v pásmu FM.

ID:

"It´s 10 o´clock. You are listening to KBRW 6-80 AM, kbrw.org, with broadcasts from the Top of the World, Barrow, Alaska."

680 KBRW Barrow, Alaska (via RX in Sweden) 2013-01-12 1900utc

Na konci dalšího roku

Další rok je na svém konci. Utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. Jaký byl – úspěšný, radostný, smutný? Asi od každého trochu. Něco se povedlo, něco zas ne. Tak to bylo i u mne. Pořád víc se zdá, že je třeba zabývat se i zdravotní bilancí. Aby se člověk poučil ze svých chyb, kterými sám sobě škodí. Naštěstí zdravotní bilance ještě nedostala rychle klesající trend. Setrvalý stav, sice není důvod k jásání, ale když není hůř, je to dobré...
     Tentokrát zůstávám na konci roku ve městě a když si čtu své zápisky v tomhle blogu z konce roku 2010, kdy jsem byl na hájovně, znovu se mi potvrzuje, kde to je lepší. Ale někdy není na výběr. Ale když ne na konci roku, tak po Novém roce.
     Nedaleko hájovny se to v prosinci hemžilo myslivci. Byli to sice jen tři mladíci do 30 let, ale byli tam tak často, až to bylo na tamní klidné poměry nezvyklé. Na poli u potoka, nedaleko lesa postavili nový posed – kazatelnu. Padesát metrů od ní, na kraji lesa, postavili krmelec a kolem něj nasypali velké množství potravy pro zvěř – nějakou řezanku, šrot, kukuřičné klasy apod. Každý den to tam chodili upravovat a doplňovat. Byl sníh a tak jsem podle stop viděl, že se tam zvěř už za týden naučila chodit. Má to samozřejmě svůj účel. Určitě tam nebudou chodit pozorovat zvěř dalekohledem z posedu. Připadá mi to takové příliš jednoduché.
     V knihovně jsem si vypůjčil knihu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot. Je to klasika z roku 1891, teď už ve 20. vydání. Román se odehrává v drsném prostředí Šumavy. Už při prvním prolistování a prohlédnutí je cítit velká síla, která z knihy vyzařuje. Bude to moje první kniha v novému roce. Tak ať se ten rok vydaří!

Na rádiových vlnách v prosinci

Moje rádiové zážitky v prosinci byly letos trochu netradiční. Může za to nové vybavení, které jsem si pořídil v létě. Komunikační přijímač Perseus mám vlastně hlavně v počítači, tedy v notebooku. SDR přijímač je sice ve tvaru malé krabičky, ale na ní nejsou žádné ovládací prvky, ke krabičce se připojí anténa, napájení a to je vše. Potom už vede jenom kabel k počítači a v něm se to všechno odehrává.
     Proto jsem dal pod titulek fotku svého současného pracoviště s vybavením. Víc nepotřebuji. K pozdnímu obědu (v 1504 UTC podle budíku) bylo rybí filé a brambory, tak jsem vyfotil všechno společně, když i jiní kolegové ze zahraničí i z domova rádi dávají do souvislosti své nadšení pro rádio s dobrým jídlem. Na displeji notebooku je vidět ovládací panel SDR přijímače Perseus, momentálně s naladěným kmitočtem 1071 kHz, což mi až při pozdějším prohlížení fotky připomnělo, že v té chvíli jsem sledoval vysílač AIR z Indie.
     Ze zajímavějších prosincových úlovků si vzpomínám na slabý signál stanice SIBC Honiara ze Šalamounových ostrovů v Pacifiku na 5020 kHz, slyšel jsem dva dny za sebou zapnutí vysílače přes zahájením ranního vysílání. U nás bylo v té době ovšem před 20. hodinou, přesně 19:47, u nich bylo 5:47 již dalšího dne.
     Z Pacifiku byly ještě slyšet večer kolem 21:00 stanice z Papuy Nové Guineje (3365 a 3905 kHz) a nepříliš častá japonská stanice Radio Nikkei z Tokya na 3925 a 9595 kHz.
     Na 1485 kHz jsem slyšel kolem 15:15 hod. poněkud zvláštní lotyšskou stanici Radio Merkurs (1 kW) z Rigy, která si libuje v dlouhých hudebních pořadech sestavených z německých šlágrů zpěváků typu „Heino“.
     Velkou radost jsem měl z mexické stanice XERF La Poderosa, Ciudad Acuňas na 1570 kHz (14. prosince v 7:50 hod.). Ta je na nahrávce, kterou připojuji na konci příspěvku. K poslechu je ale nejlepší vzít si sluchátka, bez nich není skoro nic slyšet. Identifikace „La Poderosa“ je v 15. a 25. sekundě.
     Na druhé nahrávce je identifikace stanice z ruského Dálného východu. Jedná se o regionální program z Kamčatky, který se vysílá v rámci přenosu celostátní stanice Radio Rossii (Rozhlas Ruska). Regionální program vzniká ve studiích ve městě Petropavlovsk Kamčatskij a vysílá se několikrát za den na krátké vlně 5930 kHz. U nás je sice také slyšet, ale velmi špatně. Proto jsem si ho poslechl přes přijímač Perseus v Japonsku a udělal jsem si nahrávku, abych věděl, jak se hlásí a mohl se na to připravit, až se budu pokoušet o přímý poslech. Identifikace zní: „Vy slušajetě Radio Rossii Kamčatka“. Na rozdíl od předchozí nahrávky je kvalita signálu mezi Kamčatkou a přijímačem v Japonsku vynikající.

     S přijímačem Perseus je dvojí zábava: když jsem v klidném prostředí hájovny, mohu s ním poslouchat přímo z éteru. Když jsem ale v Plzni, kde je velmi silné rušení od všech možných zdrojů, tak se s Perseem připojím k internetu a poslouchám přes jiné přijímače Perseus, které jsou rozmístěné po světě. Sice ne právě rovnoměrně, ale bývá jich kolem 30 i víc. Nikdo to neorganizuje, je třeba pochválit ty jejich majitele, kteří dají svůj přijímač k dispozici kolegům ve světě, aby si na něm mohli ladit. Zatím je nejvíc přijímačů v Evropě, Severní Americe a Japonsku. Jeden je v Austrálii a bohužel žádný zatím není v Jižní Americe ani v Africe.
     Ale není všem dnům konec a jistě se dočkáme pokrytí i dalších oblastí. Řekneme si to na konci dalšího roku...

A teď už slíbené nahrávky:


1570 XERF La Poderosa MEX 2012-12-14 0700utc IDsec15+25


5930 R Rossii Kamchatka RUS 2012-12-16 1900utc via RX in Japan

Pravá zima v prosinci

V posledním měsíci roku jsem strávil na hájovně jen 7 dní v jeho první polovině. Myslel jsem, že to bude víc. Ale potom mne ještě čekala práce, pak přišly Vánoce a plány se nějak zhatily...
     Naštěstí byla v první polovině prosince ta pravá zima. Sněhu napadlo nakonec asi 15 cm, noční mráz byl kolem -5 °C. Bylo to tak akorát, ani moc, ani málo. Prostě docela příjemná zima. Bude vidět v celé své kráse na mé PF, kterou dám do dalšího příspěvku.
     Ale neměl jsem pobyt úplně v klidu. Uprostřed týdne mi volal syn, že se mu do počítače dostal virus „Policie ČR vás sleduje“ a že neví, co s tím, protože na monitoru je jen tahle "policejní" stránka a s počítačem se nedá nic dělat. Nezbylo tedy, než příští den odjet autobusem do Plzně. Na dálku jsem to nemohl řešit, protože jsem tenhle virus neznal. Ale naštěstí nebyl tak úporný, jak se zdál. Nejdřív jsem odpojil počítač od internetu, stránka zmizela, pak jsem vrátil nastavení počítače o pět dní zpátky a po restartu už se virus neukázal. Trochu mne to překvapilo, ale je to tak. Odpoledne už jsem se na hájovnu nevracel, jel jsem až další den ráno.
     Na hájovně za tu dobu zase všechno prochladlo, ale naštěstí mám dost dřeva a výkonná kamna, tak jsem měl po několika hodinách zase příjemně teplo. Osvědčily se kulaté „placky“ ze stromů od letní těžby. Jak harvestor začišťoval konce kmenů, nechával za sebou slabší i silnější placky, které jsem pečlivě vysbíral. S těmi silnějšími bude ještě práce, ale ty slabší od té doby vyschly a samy popraskaly, takže stačí do nich uhodit sekerou a rozletí se na kusy. Na ty silné mám připravené klíny. Některé mají průměr až 40 cm a sílu skoro 20 cm.

     Dva dny před odjezdem jsem zjistil zajímavou věc. U cesty jsem viděl ve sněhu vyšlapanou cestičku, jak směřuje k plotu zahrady. Když jsem přišel blíž, poznal jsem ve stopách srnčí kopýtka. V plotu je menší mezera, tou se protáhly a v zahradě si udělaly dlouhou, hlubokou pěšinu, jak to mají ve zvyku. Kam šly? Sledoval jsem jejich trasu po zahradě a stopy mne zavedly k jabloni, pod kterou byla ve sněhu spadaná jablka. Bylo to tam celé rozhrabané, byla tam také stará tráva a tak věřím, že si pochutnaly.

     Viděl jsem srnky skoro každý den ráno kolem 8. hodiny skoro u hájovny, zdálo se mi, že vyhrabávají pod duby žaludy. Na podzim jich tam spadalo ohromné množství, na zemi byla souvislá vrstva. Tam jsem srnky viděl, ale na zahradě ne. Číhal jsem poslední den, jestli je zastihnu i na zahradě, ale nepřišly tam.
     Zato mne každé ráno vítaly na zápraží stopy zajíce a kočky. Také kuna mi tam někdy nechá hromádku. Nevím proč, jakoby všude kolem nebylo místa dost...

Listopadové úlovky v pásmu FM

Výborné příjmové podmínky v pásmu FM mne v polovině listopadu zastihly na správném místě ve správný čas. Vždycky se to tak nepovede. V říjnu jsem musel v nejlepším z hájovny odjet, v listopadu jsem sice podmínek využil, ale zase ne až do konce, zase jsem musel odjet.

Přesto se ke mně dostala řada zajímavých stanic od úterý 13.11. až do pátku 16.11., kdy jsem musel vypnout přijímač v 9:30 hod. Ale byl jsem rád hlavně za ten kousek pátečního rána. Slyšel jsem konečně Francii a jako bonus ještě Belgii. Navíc jsem potom doma objevil na nahrávce z tuneru Perseus FM+ druhý vysílač z Belgie! To bylo radosti, protože Belgii jsem slyšel tady na Plzeňsku naposledy někdy kolem roku 1990.

     Nejbližší francouzský vysílač je Strasbourg, slyšel jsem program France Inter na 97.3 MHz ze vzdálenosti 455 km. Z Belgie jsem slyšel z vysílače Liege nejprve 3. program společnosti RTBF (Musiq3 – vážná hudba) a potom doma jsem na nahrávce objevil ještě 1. program La Premiere na 96.4 MHz. V obou případech je vzdálenost 564 km. Společnost RTBF vysílá francouzsky.

V pátek ráno byly signály velmi stabilní a docela silné. Bylo vidět, že příjmové podmínky jsou díky inverzi silně zlepšené. Mrzelo mne, že musím odjet, protože bych se byl určitě zaměřil na Anglii. Z Belgie už to není daleko.

     Předtím jsem slyšel ve čtvrtek večer i v pátek ráno vysílač americké armády AFN Frankfurt s programem „AFN Wiesbaden – The Eagle“ na 98.7 MHz. Tam je vzdálenost 356 km.

 

Na mapce jsou zakresleny nejvzdálenější vysílače, které jsem zachytil v polovině listopadu.

 

Vybral jsem 4 nahrávky: AFN Frankfurt, France Inter, La Premiere(BEL) a Musiq3 (BEL).

AFN Frankfurt (D):

98.7 AFN Wiesbaden, Frankfurt D 2012-11-16 0830utc

France Inter, Strasbourg (F):

  97.3 France Inter, Strasbourg F 2012-11-16 0732utc

RTBF-1 La Premiere, Liege (BEL):

  96.4 RTBF-1 Liege BEL 2012-11-16 0730utc

RTBF-3 Musiq´3, Liege (BEL):
  99.5 RTBF-3 Liege BEL 2012-11-16 0830utc

Listopadové houby

     Kdo by to řekl, že 12. listopadu se člověk může vrátit z lesa s pěknou hromádkou hub! Letošní úroda byla v našem kraji ubohá (i když jinde na Plzeňsku byli spokojeni). Už jsem ji vlastně uzavřel někdy v říjnu.
     Teď jsem na procházce lesem přišel na jedno známé místo, kde jsem v minulých letech nacházel houby. Teď jsem na ně ale vůbec nemyslel. Až když jsem viděl v dlouhé trávě velký, oslizlý a od slimáků ožraný klobouk, vzpomněl jsem si, jak jsem tudy v létě často chodil, houby pořád žádné a já jsem si říkal – Přece není možné, aby letos vůbec nevylezly.
     Teď jsem viděl první klobouk, kousek od něj další v lepším stavu, pak další a další. Všechno byly suchohřiby hnědé. Nasbíral jsem 15 pěkných kousků, dalších nejméně 10 jsem tam musel nechat, protože už byly ve špatném stavu. Vyrostly během prvního listopadového týdne. Atlas hub skutečně uvádí, že suchohřib hnědý může růst i v listopadu. Červivý nebyl žádný z nich, mouchy už nelétají. Zato některé byly okousané od slimáků. Ti jsou ještě aktivní a navzdory své omezené pohyblivosti najdou každou houbu.

     Celá houbová příhoda se odehrála na malém místě v okruhu asi 50 metrů. Procházel jsem potom ještě větší část lesa, ale jedlé houby už jsem žádné neviděl, jen pár prašivek. Listopadové překvapení připomnělo jinak dost skromné léto...