Další Nový rok – už třetí na tomhle blogu – nemá vůbec zimní podobu. Nebo snad na obrázku poznáte, jestli se jedná o snímek z května nebo ze začátku ledna? Hádáte správně, volíte-li druhou možnost. Fotil jsem na jihovýchodním okraji lesa, kde je výhled na Brdy. Svěže zelená louka připomíná spíš jaro.
Po slabé ukázce sněhové pokrývky na začátku prosince jsme se museli bez dalšího přídělu obejít až do dnešního, osmého lednového dne, kdy píšu tenhle text. Ani pořádně nemrzlo, jen pár stupňů pod nulou. V minulých letech jsme prožívali pravé zimy, ta letošní se nějak vymkla kontrole...
Několik vzácných slunečných rán před Vánocemi mi poskytlo zajímavou podívanou, kterou jsem na tomhle místě ještě neznal. Společně ji uspořádaly les a slunce. Jednou tak sedím ráno u stolu (a rádia) a najednou mne něco skoro udeřilo do očí z pravé strany od okna. Silné světlo. Z té strany, kde začíná 20 metrů od okna hustý a vysoký les a běží do dálky několik stovek metrů, zazářilo prudké sluneční světlo. Nemohl jsem uvěřit svým očím: ano, je to ta škvíra, které už jsem se sice mezi stromy všiml, ale netušil jsem, že by přesně skrz ni někdy proniklo slunce. Je to zvláštní škvíra mezi stromy. Přestože nejsou vysazeny v přesných řadách a jsou dost hustě vedle sebe, v jednom místě vznikla velmi úzká a do dálky se táhnoucí škvíra, která v lesní mase výrazně svítí a ústí někde do polí. V létě jsem skrz ni viděl modrou oblohu, teď v zimě se slunce na své nízké trase trefilo přesně do ní, ale jen na krátkou chvilku. Měl jsem tři dny na pozorování, když bylo ráno jasno. Úkaz začal v 8:25 hod. a trval 3 minuty. Předtím nic a potom zase nic. Ale mezi tím jakoby někdo zasvítil do kuchyně silným reflektorem. Nevím, kdo to takhle naplánoval, ale úkaz je signálem slunovratu. Jakoby slunce říkalo – Nebojte se, už svítím škvírou a oznamuji vám, že se k vám vracím.
Zimní pozdrav od slunce úzkou škvírou, která se kvůli intenzitě světla zdá na snímku širší než ve skutečnosti je.
V zimě nikdy slunce do kuchyně jihovýchodním oknem nezasvítí, protože kvůli vysokému lesu se jen po poledni objeví krátce nad jeho vrcholky na jihozápadě a zase klesne. Připadám si tady jako u polárního kruhu, kde se v zimě slunce objeví také jen chvilku nad obzorem. Proto ten údiv z ranního úkazu a krátké návštěvy intenzivních slunečních paprsků. Po Novém roce už je slunce o trošku výš a schovává se za korunami a kmeny stromů.
V prvním lednovém týdnu přivezli myslivci autem nějaké bílé pytle k blízkému posedu a něco z nich sypali. Říkal jsem si – asi krmení a zároveň návnada pro zvěř. Navíc byl úplněk. A opravdu: večer jsem slyšel kanonádu a dvě auta tady operovala v okolí až do 22 hodin. Ale protože nebyl sníh, nemohl jsem ráno zjistit žádné stopy. Navíc už jsem odjížděl. Bylo mrazivé, slunečné ráno, první pátek v tomhle roce...
Příspěvky
