Středa 8. května – to byl den, kdy se určitě vyplatilo
posedět brzy ráno chvíli u rádia a sledovat signály na středních vlnách ze
zámoří. Zvlášť když byl státní svátek. Potvrdili to i další pozorovatelé z
různých zemí Evropy. Hlavně z jihoamerického Peru jsme slyšeli několik pěkných
stanic. Mezi příspěvky v tomhle blogu už mám Radio Capital na 1470 kHz, teď je
to Radio Santa Rosa na 1500 kHz a trojici uzavírá Radio Bethel na 1570 kHz,
které jsem sem (zatím?) nedal. Všechny stanice vysílají z hlavního města Limy,
jejich vysílače mají výkon 10-20 kW a při dobrých příjmových podmínkách jsou to
signály, které se docela spolehlivě objevují v Evropě.
Radio Santa Rosa na 1500 kHz je katolická stanice, existuje
už od roku 1958. Stejně jako řada dalších stanic z Latinské Ameriky má po
technické stránce trochu problém udržet přesný kmitočet. Ten její se už
dlouhodobě usadil na 1499,83 kHz, ale to nevadí, protože podle toho ji alespoň každý
pozná. Je ale třeba uznat, že Radio Santa Rosa identifikacemi nešetří, někdy
slyšíme ohlášení každou minutu.
Neměli bychom se nechat splést kmito-čtem 6500 kHz v logu
stanice. Na své webové stránce uvádí 6045 kHz, podle důvěry-hodných seznamů
(např. DBS) bylo Radio Santa Rosa naposledy slyšet v září 2011 na 6047,2 kHz a
v současné době je vysílač na krátké vlně patrně mimo provoz. To ale stanici
nebrání, aby i dnes nehlásila mezi svými kmitočty i tuto krátkou vlnu. Tak už
to prostě v Latinské Americe chodí... Nahrávka zachycuje signál Radia Santa Rosa na mém přijímači
v okr. Plzeň-sever dne 8.5.2013 kolem 5:30 hodin ráno, což je čas východu
Slunce u nás, již tradičně nejlepší čas pro příjem zámořských rozhlasových
stanic v pásmu středních vln. Anténa: Longwire, 70 metrů ve směru 70/250
stupňů.
Neobvyklý vývoj situace: zatímco země kolem nás pomalu
opouštějí pásmo středních vln, Česká republika bude mít v dohledné době v éteru
dvě nové stanice. První z nich je Rádio Dechovka, které dosud vysílalo jen na
internetu a v poslední době i v sítích DVB-T. Připravuje vysílací zařízení pro
kmitočet 1233 kHz, kde chce vysílat výkonem 10 kW z lokality Líbeznice na
severním okraji Prahy. Postupně by stanice chtěla získat celoplošné pokrytí, v
první fázi instalací dalších vysílačů ve větších městech. Jelikož místo pro vysílač a anténu ještě není připraveno a
zvědavost ze strany provozovatele vysílání je velká, stanice spustila zkušební
vysílání už na konci dubna. Byl použit jen slabý budič a dosah nebyl velký. Na
státní svátek 8. května uvedla do provozu provizorní vysílač s výkonem asi 100
W a od 10. května má licenci, takže zkušební vysílání se může rozběhnout
naplno. A to se také děje.
Na 1233 kHz slyšíme ve středních Čechách, v západních Čechách
a v noci i na Moravě nepřetržitý proud dechovky s pravi-delným ohlášením. Občas
zaznějí i tramp-ské písničky pod hlavičkou „Vůně táboráku“. Malý výkon vysílače neumožňuje kvalitní poslech bez výkonné
antény ani ve středních Čechách, ale to se jistě změní, až bude zapojen konečný
výkon 10 kW a řádná anténa. Tak např. v okr. Plzeň-sever slyším Rádio Dechovka
jen na anténu longwire 70
metrů, když vezmu přenosný přijímač Etón E5 a zkouším
příjem na jeho vestavěnou feritovou anténu, slyším na kmitočtu jen zvýšený šum
s občasnými náznaky hudby. Druhou stanicí bude Radio Impuls AM, středovlnná odnož Rádia
Impuls, které známe z VKV. Bude vysílat ze stejného stanoviště Líbeznice na 981
kHz výkonem 7-10 kW. Provoz by měl být spuštěn ve druhé polovině letošního
roku. A tak tady máme novinky, o kterých jsme před rokem ani
nesnili...
Na kmitočtu 1470 kHz v pásmu středních vln vysílala od roku
1996 stanice s názvem CPN (Cadena Peruana de Noticias), která přinášela posluchačům
v jihoamerickém Peru nepřetržitý proud zpravodajství. Ale nebyla na tomto
zpravodajském trhu sama, měla velkého konkurenta – RPP. Zpočátku měla úspěch,
její popularita šla rychle nahoru a v roce 2002 začala kromě středních vln a
VKV vysílat také na KV - 6150 kHz, kde převzala vysílač jiné neúspěšné stanice.
Na střední vlně bývalo CPN slyšet i v Evropě včetně našich zemí. Výkon vysílače
byl 25 kW.
Pak ale skon-čilo šťastné období, začaly ekonomické potíže a
s nimi šla dolů i popularita. V létě roku 2011 musela stanice svoji činnost
ukončit. Její místo na kmitočtu 1470 kHz převzala romantická hudební stanice
Radio Amor. Ale její život byl ještě kratší a za rok z éteru zmizela. O
kmitočet požádala další stanice z Limy – Radio Capital, dostala ho a my máme
možnost poslouchat při dobrých příjmových podmínkách už třetí stanici z
hlavního města Peru na tomto kmitočtu. Stanice má celkem 13 kmitočtů v pásmu SV
a VKV po celé zemi. Formátem vysílání je řeč bez hudby, stanice vysílá
nepřetržitě. Celý den si rozděluje 10 moderátorů, mezi nimiž většinu tvoří
redaktoři a novináři. Zabývají se nejrůznějšími tématy ze společnosti, zdravotnictví
apod. Součástí každé relace jsou telefonáty posluchačů.
Radio Capital jsem slyšel poprvé letos 8. května kolem 5:30
hodin ráno. Udělal jsem asi půlhodinovou nahrávku, ze které jsem vybral ukázku,
kde je několik identifikací. Stanice je slyšet nejlépe v době kolem východu
Slunce u nás. Kmitočet 1470 kHz je v té době volný, Radio Maria na 1467 kHz ještě
nevysílá a na druhém sousedním kmitočtu 1476 kHz nedávno ukončila provoz
stanice ze Španělska.
Našel jsem doma útlou knížku s náz-vem „Timur a jeho parta“
od Arkadije Gajdara. I za mých školních let patřila od roku 1957 mezi povinnou
četbu, nebo jak se to ofici-álně jmenovalo - „mimočítankovou četbu“. Mám na ni
jen mlhavé vzpo-mínky. Vidím v nich naši starou kůlnu, ve které jsem si jako
kluk udělal pod střechou u okénka jakousi pozorovatelnu a tahal jsem tam
provázky, které něco vzájemně pro-pojovaly. Tam mé vzpomínky končí. Příběh mne
patrně prve zaujal, ale na druhé straně vím i to, že knížka byla později vysmívána
jako podobné „nástroje sovětské propagandy“. Jak to tedy vlastně bylo? Obětí
jakého nátlaku jsme se prve stali? A protože rád přicházím věcem na kloub,
rozhodl jsem se, že si knížku znovu přečtu dnešníma očima, staršíma o nějakých
50 let. Je to vlastně povídka o rozsahu 80 stránek. Hlavní postavou
je 13letá Žeňa z Moskvy, jejíž otec, důstojník, je na frontě a o ni se stará
18letá sestra Olga. Žeňa má dojem, že ji sestra pořád přehnaně „buzeruje“, a to
je jádrem jejich častých hádek. V létě jim otec zařídí odvoz vojenským autem na
jejich chatu mimo Moskvu. Tam mají strávit prázdniny. Trvá jen pár dní a Žeňa
se za dobrodružných okolností setká s Timurem. Ten tam vede partu, ve které je
jedna část místních dětí. Základnu mají ve staré kůlně na zarostlé a
neudržované zahradě, kde Ženina rodina tráví léto v chatě či vile, jak tam dům
nazývají.
Timurova parta je výrazně kladná a náplní její činnosti je
tajně pomáhat rodinám, které mají někoho ve válce nebo už jim tam někdo padl. A
tak v noci nosí vodu do sudů, skládají hromadu přivezeného dříví do hranice,
hledají ztracenou kozu nemohoucí babky apod. Kontrastem je druhá parta se svým
vůdcem Kvakinem, která naopak krade a plení zahrady všech obyvatel bez rozdílu.
Čas od času se dostanou obě party do střetu, ale vždy jednají podle svého přesvědčení
čestně, posílají si memoranda, vysílají zástupce a setkají se i vůdcové obou
part. Jen omezený rozsah povídky nedovolí popsat úplnou Kvakinovu přeměnu na
člověka konajícího dobro, ale všechno k tomu směřuje díky Timurovu vlivu a
argumentům. Po technické stránce stojí za povšimnutí způsob spojení
členů Timurovy party pomocí provázkového vedení mezi jejich domy. Do kůlny je
zaveden i jakýsi polní telefon z Timurova domu. Tady jsem našel původ mého
provázkového vedení v naší kůlně doma u rodičů.
Ze všeho nejvíc se mi při čtení knížky obje-vovaly příběhy
Rychlých šípů nebo film Knoflíková válka (Francie). Nenašel jsem tam žádnou
propa-gandu, např. slovo „komunista“ se tam neobjeví ani jednou a jen v jednom případě
Žeňa pochybuje, jestli je Olga "správný komsomolec", když nepozná
dobrou povahu Timurovu a ze začátku ho pokládá za stejného lumpa jako je
Kvakin. Autor vkládá do povídky i téma lásky, když se Olga zamiluje do inženýra
Jiřího (v originále Georgij), Timurova strýce, který ale krátce na to odchází
na frontu. Při četbě si čtenář všimne několika věcí, které se mohou
zdát neobvyklé. Tak zaprvé: autor Gajdar zvolil rodinu bez matky (o té není v celém
textu ani zmínka), patrně proto, aby vynikl vztah mezi oběma sestrami. Je také
zvláštní, že Gajdar napsal knihu v roce 1940, v té době ještě nevypukla válka
mezi SSSR a Německem (to bylo až v roce 1941), a tak popisovaná fronta se
patrně odehrávala buď během konfliktu v Pobaltí nebo při přepadení Polska nebo
Finska Sovětským svazem na podzim 1939. Samotný Gajdar se po vypuknutí německo-sovětského
konfliktu přihlásil na frontu a krátce po začátku války tam zahynul.
Jaký jsem si tedy udělal závěr? Pokud chtěl někdo předložit
dětem u nás téma konání dobra, poctivosti a čestného jednání, mohl mezi povinnou
školní četbu vložit některou knížku o Rychlých šípech. Tam je mnohem víc příběhů
a námětů, navíc z domácího prostředí, než může poskytnout útlá knížečka, povídka
o jednom létu dětí ve vesnici u Moskvy. Nešťastné bylo, jako v mnoha jiných
případech, že ti, kteří o tom rozhodovali, zvolili ve své ubohé servilnosti druhou
možnost...
Příspěvky
