Konec roku na hájovně

Po 18 dnech, vyplněných předvánočním a vánočním ruchem a chaosem, jsem se vrátil do klidného prostředí hájovny. Chaos v polovině prosince jsem se snažil přemáhat systematickou přípravou časopisu Radio Revue, a když odbila 20. hodina v úterý 21. prosince, udělal jsem tečku za tímhle vydáním a časopis jsem poslal mailem kolegům k rozeslání již čekajícím čtenářům. Podařilo se, všichni si mohli rekordní vánoční číslo, co do počtu stránek, stáhnout ještě před Vánocemi.
     Ve středu po Vánocích jsem už brzy ráno seděl v autobusu a směřoval na sever od západočeské metropole. Jelo jen pár lidí, žádní školáci ani studenti. Z vesnice jsem se jen stěží prodíral spoustou sněhu k hájovně. Cesta nebyla protažená, ale naštěstí tam nebylo tolik navátého sněhu (nad kolena) jako před rokem. Protože před několika dny byla mírná obleva, po které zase veškerá sněhová břečka umrzla, našel jsem vchod na pozemek hájovny skoro nedobytný. Velká vrata zamrzlá do vrstvy ledu, vrátka u přední zahrádky uvízla v množství sněhu a ledu. Nezbývalo než přelézt plot, zezadu se dostat do verandy, vzít nářadí a začít vyprošťovat dům z mrazivého zajetí.

     Je to ale radost, když má člověk čas, nikam nespěchá, a tak když dá všechno zase do pořádku až za dva dny, nic se nestane. V domě byla teplota na nule, což je docela úspěch staré bytelné stavby vzhledem k venkovním mrazům kolem -15 °C. V místnosti o rozměrech 6x5 metrů s třemi okny ale docílíte příjemného prostředí až druhý den, když už se podaří vyhnat teplotu ke dvacítce. I rádio, které tady na mne čekalo, je líné, tekuté krystaly na displeji se jen pomalu převalují. Antény jsou v pořádku, všechno funguje na první zapojení a tak může začít loučení se starým rokem.
     Uvědomil jsem si, že jsem byl na přelomu roku ve volné přírodě naposledy před 12 lety. Bylo to na DX expedici v Dánsku, kam jsme jeli hned po vánočních svátcích a zůstali tam asi do 10. ledna. Pamatuji se na půlnoční, novoroční procházku po mořské pláži, kde zdálky probleskovaly z městeček ohňostroje. U nás byl klid, protože do chatového střediska u moře jezdí normální lidé jen v létě. Proto se tam žádný majitel chaty nestará např. o to, že by v zimě mohla zamrznout voda, s čímž jsme tam bojovali a sháněli jsme instalatéra na Nový rok...

Jak proběhne konec roku a přechod do toho nového, to je zatím velká neznámá, ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky. Poslední den roku se ničím nevymyká: všude kolem je klid, není vidět živé (lidské) duše, jen v povzdálí se několik srnek krmí pod posedem připravenými pochoutkami. Po dvorku a zahradě občas přeběhne zajíc. Jeho stopy jsou vidět i na obrázku. Myši jsou zalezlé pod sněhem, kde si vybudovaly husté sítě cestiček. V povzdálí občas zaskřehotají vrány. Z ještě větší dálky se tichem nese štěkot psů. Nový rok může přijít...

Před Vánocemi...

Blíží se Vánoce, svátky štěstí a radosti, někde i hojnosti. Ale všichni nebudou mít Vánoce radostné. Na ty bychom si měli také vzpomenout, jsou možná někde blízko nás.
     Připoměla mi to jedna vánoční píseň. Je původem z Ameriky a natolik mne zaujala, že jsem její text přeložil a našel jsem i docela pěkné video. Text není přeložen ve verších, na to se necítím, ale snad i volný překlad postačí.
     Původní anglický text je dole před videem.


Vánoční boty

Byly Vánoce, stál jsem v další frontě,
chtěl jsem koupit dárek nebo dva,
a neměl jsem právě vánoční náladu.
Přede mnou stál malý chlapec, čekal netrpělivě
a neklidně, jak už to malí chlapci dělají.
V rukou držel pár bot.

Jeho oděv byl obnošený, byl špinavý od hlavy k patě,
a když na něj přišla řada a měl platit,
nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel:

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím,
je Štědrý den a ty boty jsou přesně její velikost.
Můžete si pospíšit, pane, tatínek říká, že už nezbývá moc času.
Je už dlouho nemocná a já vím,
že až uvidí ty boty, zase se bude smát.
Chtěl bych, aby vypadala krásně,
jestli se dnes v noci setká s Ježíšem.

Přepočítával drobné, trvalo to věčnost,
potom pokladník řekl - Chlapče, nemáš dost peněz -,
tak zoufale prohledával své kapsy,
potom se obrátil a podíval se na mne.
Řekl – Maminka se nám vždycky snažila udělat krásné Vánoce,
i když jsme se často museli obejít bez dárků,
řekněte mi, pane, co mám dělat,
tyhle boty jí musím koupit.

A tak jsem položil své peníze vedle jeho, musel jsem mu pomoci,
a nikdy nezapomenu na ten výraz v jeho tváři, když říkal
- Mamince to bude moc slušet.

Pane, chtěl bych koupit tyhle boty pro maminku, prosím...

Pocítil jsem záblesk nebeské lásky,
když mi chlapec poděkoval a běžel domů.
Věděl jsem, že mi toho chlapce poslal sám Pán,
aby mi připomněl, o čem nejvíc jsou Vánoce...


The Christmas Shoes

It was almost Christmas time, there I stood in another line
Tryin' to buy that last gift or two, not really in the Christmas mood
Standing right in front of me was a little boy waiting anxiously
Pacing 'round like little boys do
And in his hands he held a pair of shoes

His clothes were worn and old, he was dirty from head to toe
And when it came his time to pay
I couldn't believe what I heard him say

Sir, I want to buy these shoes for my Mama, please
It's Christmas Eve and these shoes are just her size
Could you hurry, sir, Daddy says there's not much time
You see she's been sick for quite a while
And I know these shoes would make her smile
And I want her to look beautiful if Mama meets Jesus tonight

He counted pennies for what seemed like years
Then the cashier said, "Son, there's not enough here"
He searched his pockets frantically
Then he turned and he looked at me
He said Mama made Christmas good at our house
Though most years she just did without
Tell me Sir, what am I going to do,
Somehow I've got to buy her these Christmas shoes

So I laid the money down, I just had to help him out
I'll never forget the look on his face when he said
Mama's gonna look so great

Sir, I want to buy these shoes ...

I knew I'd caught a glimpse of heaven's love
As he thanked me and ran out
I knew that God had sent that little boy
To remind me just what Christmas is all about


Jestliže se v dolní části videa objeví řádková reklama, zrušte ji kliknutím na křížek na pravém okraji reklamy.

DX Asie (8)

V 8. dílu seriálu o asijských DX stanicích v pásmu středních vln (MW), které byly u nás zachyceny, chci zmínit jak naše domácí snažení, tak i mezinárodní spolupráci. Už jsem o tom psal i v 5. dílu, kde jsme společně s finským DXerem Mauno Ritolou sledovali neznámý signál (krátkou hudební smyčku) na 1134 kHz.

     Tentokrát se jedná o čínskou stanici z nejvýchodnější provincie Heilongjiang. Provinční stanice Heilongjiang PBS (= People’s Broadcasting Station = Národní rozhlasová stanice) vyrábí úctyhodných 10 rozhlasových programů. Jedním z nich je tzv. Life Channel, to je program věnovaný nejrůznějším problémům běžného života (oblíbené jsou např. besedy o zdraví). Program tohoto typu má celá řada stanic i v dalších čínských provinciích. V éteru se většinou hlásí jako Life Radio. A tohle ohlášení jsem slyšel asi před měsícem na kmitočtu 1476 kHz. Příjem nebyl dobrý a nic jiného se mi nepodařilo zachytit, co by přineslo další podrobnosti. Když jsem studoval příručku WRTH 2010, zjistil jsem, že z čínských společností, které používají kmitočet 1476 kHz, má program Life Radio (resp. Life Channel) jen Heilongjiang PBS. Ale nikoliv na tomto kmitočtu, ale podle WRTH jen v pásmu FM.

     Čína je ale místem převratných změn, takže rok po vydání příručky už může být řada věcí jinak. Kontaktoval jsem tedy opět finského DXera Mauno Ritolu, se kterým je dobrá spolupráce a napsal jsem mu o zachycené identifikaci „Life Radio“. Nahrávku jsem neměl, protože špatný příjem nenahrávám a netušil jsem, že tam na mne najednou ženský hlas vykřikne ta jediná dvě srozumitelná slova. Mauno odpověděl hned, že prý snad v této provincii je v provozu nový vysílač a že možná vysílá tento program. Víc jsme se nedozvěděli. V té době jsem zaznamenal zprávu Chucka Huttona z USA, že na DX expedici v Britské Kolumbii na západě Kanady byl zachycen tento nový vysílač z východního cípu Číny.

Odpoledne 25. listopadu v 15 hodin našeho času jsem jako skoro denně sledoval kmitočet 1476 kHz, a tentokrát se tam před celou hodinou začala zase objevovat čínská stanice. Proběhlo časové znamení (3 nižší tóny a jeden vysoký, pištivý) a po něm jsem měl dojem, že slyším slovo „Heilongjiang“. To bylo radosti... ovšem člověk se může mýlit a někdy slyší to, co by rád slyšel. To už známe. Ale neváhal jsem a napsal znovu Maunovi. Tentokrát jsem měl nahrávku a tak jsem ho požádal, aby ji ohodnotil svými nezávislýma ušima. Netušil jsem, že on může jít ještě dál.

     Mauno hned odpověděl, že patrně také slyší slovo „Heilongjiang“, tak ho to zaujalo a vyhledal archív nahrávek z SDR přijímače Perseus z toho dne a hodiny. Patrně si denně odpoledne nahrává několik minut kolem každé celé hodiny. A že prý mi svoji nahrávku dává do přílohy mailu. Nedočkavě jsem soubor MP3 otevřel. To, co jsem slyšel, předčilo všechna má očekávání. Naprosto čistá nahrávka nejen jednoho, ale dokonce tří vysílačů z Heilongjiangu, které nejsou synchronizované a proto se ozývají s malým časovým zpožděním (ozvěnou) za sebou. Provincie má tedy na kmitočtu už tři vysílače programu Life Radio. Mohl jsem si ověřit, že Mauno slyšel to samé, co já. Po ohlášení začali hrát krátkou píseň, která je součástí identifikace. Na jejím konci je anglické ohlášení "Life Radio". Byla stejná jako na mé nahrávce.
To způsobilo, že jsem si tenhle kmitočet oblíbil a kdykoliv se mi to hodí, dívám se tam v 15 hodin, protože v té době jsou nejlepší příjmové podmínky. Už známou ID-píseň jsem slyšel v dalších dvou dnech. Jednou jsem dokonce při časovém znamení slyšel ozvěnu dvou vysílačů a jasně bylo slyšet, jak ID-píseň začala nejprve na slabším vysílači a pak na silnějším. Rozdíl byl asi půl sekundy. Udělal jsem tedy závěr, že z nejvýchodnější provincie Číny se u nás objevuje signál nejméně jednoho vysílače, a to skoro denně. Kdo by to čekal, že?

     Také tento díl doprovázejí nahrávky. Jsou tři, vložené do jednoho přehrávače dole. Budou hrát automaticky všechny tři za sebou. Je možné zvolit si také kteroukoliv z nich kliknutím myší na její název. První nahrávka  je ta původní ode mne (slovo „Heilongjiang“ je v 11. sekundě), druhá je na porovnání od Mauna Ritoly z Finska – nahráno ve stejný okamžik (zde je slovo „Heilongjiang“ v 17. sekundě) a třetí je převzata z internetového streamu. Přesto, že jsem byl ze své nahrávky nadšen, ta Maunova je svou kvalitou o několik tříd výš. Potvrzuje to vlastně už známou skutečnost, že nejlepší DXing se dělá ve Skandinávii. Kdo se zaposlouchá do Maunovy nahrávky důkladně (chce to sluchátka, nikoliv šeptátka z notebooku), podaří se mu rozlišit signály 3 vysílačů, které jsou časově posunuty. První je vzdálen víc, ostatní dva leží skoro na sobě, ale rozdíl je poznat. - Na třetí nahrávce z internetu je krásně slyšet nejen identifikaci, ale i anglické ohlášení "Life Radio" na konci.

     Znění identifikace programu Life Radio v čínštině (anglický přepis): „Heilongjiang Shenguo Guangbo“ (česky snad Chejlongťiang Šenkuo Kuangpo).

     Ještě je možná vhodné zmínit, že hned po časovém znamení následuje hlášení přesného času z automatu: „Peiťing šičjen...“ (Pekingský čas...). Časové hlášení v této podobě je stejné na všech čínských stanicích vždy po časovém znamení v celou hodinu.

Azimutální mapka ukazuje pomocí červené čáry trasu signálu z provincie Heilongjiang do ČR. Azimutální mapy mají sice zkresleně tvarované kontinenty, zato věrně ukazují přímou trasu mezi dvěma místy na Zemi. V tomto případě je vzdálenost asi 7500 km. Signál k nám přichází ze směru 43 stupňů, což napovídá, kam asi směrovat svoji dlouhodrátovou anténu.

     Na běžné mapce je provincie Heilongjiang zvýrazněna červenou plochou.

Co vypadlo z letadla?

Když jsem v polovině října dělal testy antény PPwhip, každou fázi testu s anténou na stožáru jsem si vyfotil. Při pozdějším prohlížení fotek jsem na jedné z nich objevil zvláštní věc: na záběru bylo i dopravní letadlo, které klesalo na přistání ve směru na pražskou Ruzyni. Za letadlem se ve vzduchu snášely jakési dva světlé předměty. Na první pohled to vypadá, jakoby z letadla něco vypadlo. Kdyby se jednalo o papírovou fotku, řeknu, že je to kaz nebo nečistota na filmu. U digitálních záběrů se to ale nestává.
     Ještě než jsem na záběr zase zapomněl, říkal jsem si, že bych se měl při pochůzkách po okolí dobře dívat, jestli opravdu něco nespadlo na pole nebo na louku. Pak to překryly jiné události a na letadlo jsem zapomněl.
     Až když jsem na přelomu listopadu a prosince šel po okraji lesa, vzpomínka se vrátila. Na poli jsem spatřil neznámého muže. Nejprve jsem si myslel, že to je myslivec, který si zkracuje cestu od lesa do vesnice přes pole. Pak jsem si ale všiml, že se muž vrací, dělá kruh a jednou rukou mává ve výši pasu sem a tam. Jako když seká kosou trávu. To už mi ale došlo, že takové pohyby dělají hledači pokladů nebo jiných kovových předmětů s pomocí hledacího přístroje. Ještě jsem si stačil říct, že onen muž patrně čekal, až uhodí první mrazík a do té doby rozblácené pole se zpevní. Pak už mi ale hlavou proběhla vzpomínka na letadlo, na to, že já jsem chtěl na tom poli a louce něco hledat a teď tam něco hledá tenhle neznámý muž!

     Dál jsem muže z místa od lesa nepozoroval, šel jsem do hájovny a odtud se snažil na pole podívat dalekohledem. Kvůli křoví a stromům se mi to ale nedařilo, jen jsem ho chvílemi zahlédl, jak stále chodí po poli. Potom už jsem to vzdal. Jelikož ale neznámý člověk na téhle samotě obvykle přináší problémy, raději jsem zamkl zadní vchod ze dvora a šel jsem se věnovat svým věcem.
     Patrně se jedná o souhru náhod, ale náhody jsou to zajímavé. Někdy by člověk na některé věci už dávno zapomněl, ale nové události oživí vzpomínky a mohou posadit věci do nových souvislostí. Možná není případ ještě u konce a časem se objeví něco dalšího...

Sněhová záplava

A máme tady zase spousty sněhu. Tak nazýváme ve zdejších krajích stav, kdy je sněhu 25 cm, mluví se o kalamitě a v prvních dnech nic pořádně nefunguje.

     První sníh jsme dostali od letošní zimy dárkem v úterý 23. listopadu. Příští pondělí - 29. listopadu – přibylo 15 cm. Padal v noci z neděle na pondělí a když jsem jel v pondělí ráno autobusem na hájovnu, bylo to na silnicích docela divoké. Na jednom místě jsme stáli asi 20 minut, než se odklidí následky dopravní nehody. Řidič vypnul motor, cestující začali houfně protáčet mobily, aby oznámili, že je kalamita, stojíme v polích a neví se, jak dlouho tady budeme stát. Bylo zajímavé pozorovat, kolik lidí má domluvené důležité schůzky na hodinu, která nastane už za chvíli. Připadal jsem si jako naprosto nedůležitý element v tomto světě. Jedu se totiž schovat před tím chaosem ve městě i na silnicích do lesní tišiny, kde sníh nikomu nevadí, protože tam není kam spěchat a všechno kolem je přirozené.

     Během dalších dvou dnů se sněhová pokrývka zvýšila na 25 cm. Nesmím zapomenout na silný severák, který jako bych si tady vždycky objednal, zvlášť, když jdu na nákup do vesnice na severu. Tam jsem byl ve středu, sněžilo a při teplotě -7 °C jsem stěží prorážel silný vítr a každých 100 metrů jsem se musel zastavit a otočit, abych mohl zase nabrat dech a otřít slzející oči. Vítr samozřejmě unášel krajinou sněhový prach a vytvářel hluboké jazyky a závěje. Na planině byla cesta na jednom místě vyfoukaná až na štěrk, ale o 5 metrů dál už byla skoro půlmetrová závěj. Když jsem se vrátil, bylo mi jasné, že jsem zase odříznutý od světa. Tři dny se tady neobjevily stopy člověka, natož auta, a dnešní nové závěje stav ještě zhoršily. Zhoršily ho ale vlastně jen tomu, kdo někam spěchá, ať pěšky nebo autem. Běžný osadník téhle samoty si nenaříká, protože takové situace už přežily i minulé generace a bez velkých nároků je možné se s tím vypořádat.

     Na sněhové pokrývce na dvoře a na zahradě se začaly objevovat pravidelně okrouhlé díry. To jak myši větrají a nechtěně tak prozrazují svoji existenci. Už mají pod sněhem vybudované stezky, na ty vždycky narazím, když odklízím sníh. Na sněhovou plochu se neodvažují, žádné stopy tam nejsou vidět. Patrně si vyšlapou cestičku pod sněhem až k domu a tam teprve vylezou na povrch. Kolem zdí domu je stop habaděj.

     Je zajímavé, že pod 25centimetrovou vrstvou sněhu je bláto, které tam bylo po deštích. Ani při mrazech -10 °C bláto pod sněhem nezamrzá a teprve, když při odklízení sněhu ta místa odkryji, během hodiny zamrznou. Myším tedy musí být pod sněhem docela teplo.

     Na zasněženém dvoře a zahradě se proháněli zajíci. To mne překvapilo, myslel jsem, že ploty jsou v pořádku. Ale za rybníčkem padl jeden dřevěný kůl i s pletivem a vznikla tak široká brána, která mohla přilákat k domu i srnku. Musím to opravit. I v zimě se vždycky najde nějaká práce kolem domu, když to není sníh, tak někde něco povolí nebo praskne. Když jsem byl u plotu, kde mám také zakončenou anténu, napadlo mne, že bych ji mohl prodloužit ještě dál do lesa o nějakých 50 až 100 metrů. Sice se vůbec nenudím, ale možná to zkusím...

Nejvyšší bod, do kterého se tady dostane slunce na začátku prosince.

Spíš jen vykoukne z lesa vlevo a za chvíli se zase schová o kousek dál vpravo.

DX Asie (7)

All India Radio (AIR) je největší indická vysílací společnost. Oficiálně se jmenuje „Akashvani – All India Radio“
(Akashvani čti Akašvany) a v pásmu středních vln má celou řadu silných vysílačů, většinou o výkonech 100-300 kW. Tři další vysílače mají výkon 1000 kW. Jeden z nich – Nagpur – vysílá na 1566 kHz a můžeme ho slyšet i u nás.

     Při poslechu indických stanic mám vždycky na paměti, že v Indii je časový posun o +4,5 hodiny proti nám, takže jejich celá hodina je vždy v naší 30. minutě. V té době vysílá AIR většinou zprávy v angličtině. Trvají 10 minut. Příjem si můžeme nacvičit v pásmu 60 metrů, kde je odpoledne velké množství indických stanic. Většinou vysílají stejný program, u zpráv to platí na 100 procent.

Na nahrávce je zachycen konec zpráv, následuje upoutávka na nějaký pořad a ohlášení (muž) dalšího pořadu. Na nahrávce se několikrát ozývá název „All India Radio“ a jednou také „Akašvani“. Nahrával jsem během zpráv a po zprávách v 16:30 hodin SEČ.

All India Radio - 1566 kHz

První sníh

Je to událost, i když vlastně – pokolikáté už to prožívám?
    Ráno - ještě byla tma, když jsem vstával – se mi zdálo, že jsem asi zaspal a že už svítá, protože venku bylo neobvyklé světlo. Pohled na hodiny ukázal, že je všechno v pořádku a že jsem vstal v plá-novaném čase. Z okna jsem se nedíval, sníh mne nenapadl, jen Měsíc v úplňku, a až po příchodu ke koupelně na druhé straně domu vidím velkým oknem, že venku je všechno bílé. Trávník na dvorku i střechy kůlen a stodoly. Máme tady první sníh. Dnes je 23. listopadu.
     Při teplotě +2 °C se ale sníh nedrží ani na zápraží, ani na cestě u domu. Kolem 9. hodiny se z mírného poletování stává docela chumelenice. Trvá asi půl hodiny. Potřebuji jet nakoupit do vesnice. Na kole to asi nepůjde. Na lesní cestě je nejen sníh, ale pod ním leží tlustá vrstva mokrého listí, kluzkého jako mýdlo. Nerovná cesta, mírný sráz, tam mi kolo ujíždělo po listí, ještě když bylo suché. Vzdávám se tedy 30minutové časové úspory, volím zdraví a vyrážím na nákup pěšky.

     Zatímco tady je sněhem pokrytý veškerý jehličnatý porost, ve vesnici není po sněhu skoro památky, jen na zahrádkách jsou bílé trávníky. Lidé nevychá-zejí, je sychravo a fouká studený vítr. Ani psi dnes neštěkají, přestože jsou jako jindy v každém stavení, ani v samoobsluze nikdo není. Ve vesnici pokračuje nálada včerejšího dne, který byl maximálně chmurný, tmavý a mlhavý, zrána i deštivý. Dneska ráno přišla k nám do lesa změna a okolí dostalo rázem veselejší tvář.
     Minulou zimu mi dal sníh pořádně zabrat. Veškeré zážitky jsem si sem zapsal. Snad jen málokdy předtím jsem tak vzhlížel k jaru. Teď ale zase vítám první sníh. Je to vždycky událost...

DX Asie (6)

6. díl malého seriálu o asijských DX stanicích je věnován Jižní Koreji. Seriál bude pokračovat, jestliže k nám z Ásie opět zaletí zajímavé signály.

Kmitočet 1386 kHz je ve směru na Ásii poměrně zaplněný. Už od časných odpoledních hodin je tam v této roční době slyšet několik čínských vysílačů, vzácněji také japonský vysílač NHK-2 (10 kW) a jihokorejský vysílač o stejném výkonu.

Jihokorejská společnost MBC (Munhwa Broadcasting Corp.) má na 1386 kHz vysílač Mokpo s výkonem 10 kW. Slyšel jsem ho už loni, dokonce s pěknou identifikací „MBC“ v celou hodinu. Na této nahrávce z 5. listopadu (1417 UTC) ID není, ale pokud je na kmitočtu 1386 kHz slyšet korejština, nemůže to být nic jiného než MBC.


MBC  (KOR)  1386 kHz

DX Asie (5)

Kmitočet 1134 kHz je v odpoledních hodinách volný, protože silný chorvatský vysílač tam začíná vysílat až večer. Od časného odpoledne, zhruba od 1300 UTC, se tam začínají objevovat vzdálené signály z Asie.
     Signál, který je na nahrávce, je výjimečný. Objevil jsem ho při delším sledování tohoto kmitočtu. Čekal jsem, jestli se tam neobjeví nějaká zajímavá stanice. Mezi několika slabými signály mne asi po 15 minutách zaujala jedna věc: zdálo se mi, že tam někdo hraje velmi dlouhou skladbu. Už trvala určitě 10 minut. Nevěnoval jsem jí nejdřív pozornost, až ta délka mne zaujala. Pak se signál trošku zlepšil a mně se zdálo, že se jedná o stejný, krátký hudební motiv, který se pořád opakuje.
     Začal jsem tedy nahrávat a zároveň jsem poslal e-mailem zprávu do světového DX fóra a několika známým DXerům, hlavně ve Skandinávii, protože jsem čekal, že by právě tam mohli signál slyšet (ve Skandinávii slyší vždycky všechno, to známá věc ........ s trochou nadsázky, samozřejmě). Zdálo se mi, že signál přichází z východu, čemuž odpovídala odpolední doba, která signálům z východního směru přeje.
     Netrvalo dlouho a ozval se Mauno Ritola, přední DXer z Finska. Také tuhle melodii slyší. Posílá nahrávku, která je lepší, než ta moje (to se dalo čekat, že?). Mauno si myslí, že se jedná o test nějakého vysílače, patrně v Indii, kde se několik nových vysílačů připravuje do provozu.
     Na nahrávkách (jedna je ode mne, druhá od Mauna) je slyšet velmi krátká melodie, která se opakuje po 3 sekundách. Moje nahrávka z kmitočtu 1134 kHz je z 6. listopadu kolem 1345 UTC, Mauno nahrával později. V příštích dnech už záhadný signál nebyl slyšet, takže jeho původ zůstal neobjasněný a ani se neohlásil někdo další, kdo by ho zachytil. Byl jsem rád, že se mi podařilo objevit signál, který slyšelo asi jen velmi málo DXerů, jestli vůbec...

DX Asie (4)

Nejzápadnější provincie Číny Xinjiang (Sinťiang) je k nám nejblíž a tak i tamní vysílače jsou u nás slyšet z celé Číny nejlíp. To platí pro střední vlny i pro tropická pásma.

Vysílač společnosti Xinjiang PBS na 1233 kHz přenáší pořady pro mongolskou menšinu. Na nahrávce poznáváme typickou lidovou hudbu, ve které se odrážejí nekonečné pláně, kde mongolští kočovníci pasou svá stáda. Ve 30. minutě byla slyšet pěkná identifikace. Tady se projevuje čínský vliv ve způsobu vysílání, kdy skoro veškerá hlavní hlášení jsou namluvena mužským hlasem, po kterém stejné hlášení (větu) hned opakuje ženský hlas.

Nahrávka byla pořízena 7. listopadu ve 1430 UTC. V té době je kmitočet 1233 kHz skoro prázdný, protože anglický vysílač, který tam později ruší, není v této odpolední době ještě slyšet.

Xinjiang PBS (CHN)  1233 kHz

DX Asie (3)

V Jižní Koreji má vysílací společnost KBS (Korean Broadcasting System) hlavní vysílač sítě Global Korean Network na 1134 kHz. Vysílač má výkon 500 kW, je v lokalitě Hwaseong a je určen s největší pravděpodobností pro šíření jihokorejského vysílání na území Severní Koreje.

V době, kdy jsem vysílač zachytil, přenášel 3. program KBS. Jeho hlavní vysílač Gaebong má registrační označení HLKC, proto se tahle značka objevuje i na nahrávce. Značka je hláskována anglicky, takže je dobře srozumitelná.

Nahrávka je z 6. listopadu ve 1400 UTC.


KBS Hwaseong (KOR)  1134 kHz

DX Asie (2)

Japonská stanice JOHR Sapporo mne překvapila svým docela pěkným signálem na 1287 kHz. V Evropě není její příjem úplnou vzácností, ale omezuje se spíš na severní oblasti Evropy. Na kmitočtu dost ruší stanice ze Španělska, takže pomáhá východní anténa, která nežádoucí signál poněkud potlačí, ale ne moc, protože se jedná skoro o protisměr.

Vysílač na ostrově Hokkaido má výkon 50 kW, stanice patří společnosti HBC, označení JOHR je registrační značka.

Stanici jsem zachytil s nejlepším signálem kolem 1500 UTC dne 8. listopadu.


JOHR - HBC Sapporo (J)  1287 kHz

DX Asie (1)

V listopadu už sychravé počasí neláká tolik do přírody, o to víc zajímavostí je na rádiových vlnách. A tak zůstaneme pod střechou u kamen, kde praská dřevo, voní a hřeje, a podíváme se na velmi vzdálené stanice v pásmu středních vln. Zvolil jsem podobu malého seriálu, kde bude v každém dílu představena jedna DX stanice z Ásie, kterou se mi podařilo zachytit během listopadu 2010. Ve všech případech jsem používal přijímač AOR AR7030 a anténu longwire, délka 70 metrů, směr 70 stupňů.

     Vysílač Hlasu Ameriky (Voice of America, VoA) z lokality Poro na Filipínách vysílá na 1170 kHz výkonem 1000 kW. Na nahrávce je zachycen konec vysílání v 1700 UTC. Slyšíme hlášení o vypnutí vysílače, ke kterému dojde po přehrání znělky.


VoA Poro (PHL)  1170 kHz

Motýli - nový život na konci roku

Za okny je sychravo a zima, příroda se ukládá k zimnímu spánku, život jakoby končil. Ale ne všude. V mé sklenici život právě začal. Babočka paví oko poprvé rozevřela svá krásná křídla.
     Jak se to všechno semlelo, teď na konci roku? Když jsem byl na cyklistickém výletě v polovině října, na jednom místě, kde jsem odpočíval a svačil, jsem na kopřivovém porostu objevil větší množství černých, chlupatých housenek. Nedávno mi umřela velká, 6 cm dlouhá a krásně červená housenka drvopleně obecného, kterou jsem vylovil ze studny. Tam byla v ledové vodě asi moc dlouho, a tak přežila jen několik dní. Teď jsem dostal nápad, že bych to mohl s těmihle černými chlupatými housenkami babočky paví oko možná dotáhnout dál.
     Přinesl jsem si tedy domů pět kousků i se zásobou kopřivového listí. Po necelém týdnu housenky zmnohonásobily konzumaci listí a během jedné noci sežraly všechno. To byla neklamná známka, že se připravují na zakuklení a následnou metamorfózu. Týden po jejich přinesení se skutečně během jednoho dne všechny zakuklily. Překvapilo mne, jak byla přeměna housenky v kuklu rychlá. Když jsem nestačil sledovat přeměnu u prvních z nich, nařídil jsem si budík - minutku na 1 hodinu, ale i to byla krátká doba. Když jsem se za hodinu přišel podívat, místo housenky už tam visela světlezelená kukla.
     10 dní po zakuklení začaly kukly měnit barvu ze světlezelené na zelenohnědou. 13. den po zakuklení jsem ráno objevil ve sklenici prvního motýla. Visel vedle kukly několik hodin bez hnutí, prokrvoval křídla a celý organismus. Pod sebe vypustil pár kapek hnědé tekutiny. Asi po 8 hodinách sletěl na dno sklenice. Když jsem se ho dotkl špejlí, začal ve sklenici vesele poletovat.
     Ostatní kukly už buď praskají nebo jsou ještě uzavřené. Je otázka, jak se bude dařit motýlům vypuštěným do přírody v listopadu. Jsou sice připraveni přezimovat v tomto vývojovém stádiu (někam zalezou), ale budu muset ještě zjistit, co budou potřebovat před svým zazimováním. Přinejhorším je nechám v bytě nebo na půdě. Už jsem tady popisoval, jak na hájovně vyletělo na jaře za kuchyňskou linkou právě takové paví oko a zamířilo si to k oknu za světlem. Zimu tam přečkalo očividně bez problémů.
     Za okny je už tma, chladno a sychravo, ale ve sklenici to vypadá jako na jaře. Není to radost?

Na následujících fotografiích jsem zachytil celý proces přeměny z housenky na krásného motýla:

Housenky se zavěsily na špejle nebo na stěnu sklenice

Za dva dny se všechny zakuklily

13. den po zakuklení se vylíhl první motýl (imágo).

Je neuvěřitelné, jak mohl být v malé kukle složený tak velký tvor.

Asi za 8 hodin po vylíhnutí bylo paví oko schopné létat a chvílemi otevíralo křídla

Asijská sezóna na středních vlnách

Podzim a zima bývají už tradičně dobrým obdobím pro šíření velmi vzdálených rádiových signálů hlavně na nižších kmito-čtech středních vln a tropických pásem (2-6 MHz).
     Přestože byly některé volnější kmitočty během posledního roku opět obsazeny silnými evropskými vysílači (např. 1386 nebo 1395 kHz), můžeme pozorovat vzdálené asijské stanice na několika místech středovlnného pásma. Už tradičně se ozývá silný čínský vysílač Urumqi v západní provincii Xinjiang na 1521 kHz. Vysílá výhradně pořady zahraniční služby China Radio International (CRI) v ruštině a můžeme ho slyšet už časně odpoledne, např. po 13. hodině. Vysílá až do 21:00 SEČ.
     Druhým vysílačem, který mívá dobrý signál i u nás, je vysílač americké náboženské stanice Family Radio z Tchajwanu na 1557 kHz. Na kmitočtu sice ruší francouzský vysílač, někdy se ale tchajwanský vysílač protlačí i přes něj.

     Na dnešních nahrávkách uslyšíme právě tyto dvě stanice:

CRI – Velmi zajímavé je hned na začátku přepnutí antény po ukončení vysílání pro sibiřské oblasti Ruska. Anténa je přepnuta na vysílání pro evropskou část Ruska a signál velmi zesílí. Slyšíme známou čínskou melodii, která se vysílá vždy od 59. minuty do celé hodiny, kdy následuje znělka a ohlášení v čínštině a ruštině. Kvalita příjmu závisí na momentálních příjmových podmínkách, je možné ale říct, že čínský vysílač uslyšíme více či méně dobře každý den. Nahrávka je z prosince 2008, čas 13:00 SEČ.

Family Radio – Na začátku je znělka, následuje začátek pořadu, který uvádí „bratr Ray“. V pozadí je slyšet francouzská stanice, která se chvílemi protlačuje do popředí. Příjmové okno s velmi dobrým signálem z Tchajwanu netrvá dlouho. Záleží na momentálních příjmových podmínkách: někdy může být hodinové, jindy je stanice sotva slyšet. Nahrávka je čerstvá, z 25.10.2010, čas 16:30 SEČ.
     V obou případech byl použit přijímač AOR AR7030 a anténa typu Longwire, délka 70 m, směr 70 stupňů.

Prosluněné dny měsíce října

Kdybych chtěl bilancovat na konci října, jaký byl tenhle první podzimní měsíc, asi bych došel k závěru, že po stránce počasí byl docela příjemný. Na rozdíl od září se mi tentokrát poštěstilo, že jsem mohl pobývat na hájovně v období nepřetržitých slunných dní. Nejdřív to bylo 7 dní v řadě za sebou, teď to byly 3 dny s oblohou bez mráčku a docela příjemnými denními teplotami.
     Člověk si někdy říká, že kdyby byly měsíce září a říjen celé slunečné, že by to bylo nejlepší období za celý rok a taková horká léta, jako bylo to letošní, by si docela odpustil. Minulou středu jsem byl na nedalekém kopci pro dříví. Bylo to přes poledne, slunce se vzpíralo do paseky na vrcholu a bylo krásné teplo, přestože ráno bylo na nule. V trávě se dokonce začala zase ozývat sarančata, která na zahradě hájovny už dávno ukončila své letošní koncertování.

     Naložil jsem dříví na vozík a nechtělo se mi na zpáteční cestu. Tak jsem si sedl na vyvrácený strom na svahu a díval se kolem. Pozdně říjnová doba sebou přináší samé výhody: není už tak velké horko, které znemožňuje nebo alespoň znepříjemňuje práci, nelétají už dotěrné mušky, nelétají ani nenasytní komáři, do vlasů se nevtírá kloš a ani na klíště už člověk nenarazí. Počasí je teplé, pobyt v přírodě příjemný a přestože všude kolem jsou známky odumírajícího života před zimním spánkem, nepůsobí to chmurně, protože všude je plno barev.

Když jsem byl na stejném místě den předtím, najednou začal v blízké houštině někdo pokaš-lávat (aniž bych ho slyšel přicházet), pak spustil moto-rovou pilu a začal prořezávat zarostlou bývalou školku. Patrně se tam oddával polední siestě a pěkně se prospal. Nedivil jsem se tomu, bylo tam ticho, klid, sluníčko hřálo, prostě pohoda v lůně přírody.
     Ptáci už dávno nezpívají, ani nejsou vidět. Člověk se diví, kam se všichni mohli podít. Někteří odlétli do teplých krajin, ale těch asi není moc. Před týdnem jsem pozoroval jen neobvyklou aktivitu krkavců. Dva dny létali kolem, křičeli na různých místech, pak se zase utišili. Občas je slyšet pískání kání ve výšce, nějaká sojka a to je zhruba všechno. Ticho a klid se rozprostírají nad krajem. Chybí už jenom sníh. Toho bychom se mohli už v listopadu dočkat.

     Když jsem vycházel z veran-dy na dvorek, přistihl jsem velkého pavouka křižáka, jak se hrnul do verandy škvírou pode dveřmi. Asi měl také zájem o přezimování v pohodlném prostředí lidského příbytku. Hned jsem si všiml, že má jen sedm nohou, o tu jednu možná přišel právě pode dveřmi. Nechtěl se nechat vyfotit, buď se smotal do klubíčka a nehýbal se nebo naopak rychle prchal ze scény do trávy.
     Zahrada dostává bohatou pokrývku listí z několika vysokých osik, které jsou sice už za plotem, ale díky severnímu větru padá veškeré jejich listí na zahradu. Severák se v posledních týdnech zase vyřádil, sice přinesl pěkné počasí, ale foukal ledově. Člověk si nemůže moc vybírat, natož si stěžovat. Musí brát dary i rozmary přírody tak, jak přicházejí. Pak se mu nezdá ani mlhavé, deštivé a nevlídné podzimní počasí nesnesitelné. Takové bylo září a říjen ukázal, že to může být i úplně naopak a že vedle zachmuřené tváře dokáže příroda ukázat i tu radostnou...

Radio Inconfidencia - novinka v pásmu 19 m

Před několika týdny se v pásmu 19 metrů objevila nová, zajímavá stanice. Radio Inconfidencia je stanice poměrně velkého významu v brazilském státě Minas Gerais, kde sídlí v hlavním městě Belo Horizonte. Tam vysílá hlavně na střední vlně 880 kHz výkonem 100 kW. Na krátkých vlnách, na kmitočtu 15190 kHz, není sice nováčkem, ale nevysílala tady řadu posledních let. Kmitočet má ale stále registrovaný, s výkonem 5 kW.
     Teď se tam tedy zase objevila. Program je stejný jako na 880 kHz a na další krátké vlně 6010 kHz. Na 15190 kHz vysílá Radio Inconfidencia nepřetržitě. Je to vlastně rarita, protože se jedná o lokální stanici a žádná jiná podobná, ani z Brazílie, ani z jiné jihoamerické země, v tomto pásmu nevysílá.

     Nepřetržitý charakter vysílání dává příležitost ověřit si šíření rádiových vln ze směru Jižní Ameriky během celého dne. Určitou představu sice dávají předpovědní grafy šíření, ale ověřit si to naživo je lepší. Zjistíme, že stanici můžeme slyšet v dopoledních hodinách zhruba od 0830 do 1100 UTC (to je od 9:30 do 12:00 hodin při našem právě nastávajícím zimním čase SEČ). Pak je pauza a stanice se objevuje až před večerem, zhruba od 1530 do 1730 UTC (to je od 16:30 do 18:30 SEČ).
     Mimořádný příjem od 0440 do 0510 UTC, který jsem zaznamenal v úterý 26.10., se asi příliš často opakovat nebude, protože se jednalo o jakousi anomálii. V grafech šíření rádiových vln je v tomto časovém úseku vyznačena minimální pravděpodobnost šíření signálů z oblasti Jižní Ameriky. Příští den už byl kmitočet skutečně úplně tichý, bez náznaku jakéhokoliv signálu...

Stejně jako u mnoha jiných brazilských stanic má i vysílač Radia Inconfidencia poněkud „ujetý“ kmitočet. Není to 15190.00 kHz, ale 15189.65 kHz. Pro nás z toho vyplývá jedna výhoda: můžeme bez pochyby identifikovat tuhle stanici, i když je signál velmi slabý a my dokážeme zjistit přesný kmitočet.
     Během několikadenního sledování Radia Inconfidencia jsem zjistil, že stanice vysílá poměrně často kompletní identifikaci se všemi kmitočty, na kterých vysílá. Slyšel jsem identifikaci v portugalštině a španělštině, na webové stránce jsem zjistil, že má ID také v angličtině. Kompletní identifikace Radia Inconfidencia jsou učebnicovou ukázkou, jak to chodí u rozhlasových stanic v Jižní Americe. Některé ID jsem nahrál z přímého poslechu a jsou na připojených ukázkách. Na webu Radia Inconfidencia jsem později objevil jednotlivé verze identifikací ve studiové kvalitě. Je to vynikající studijní materiál pro toho, kdo chce vědět, co vlastně tyhle stanice říkají, když se čas od času hlásí dlouhým identifikačním ceremoniálem. Kompletní ID v mateřském jazyce – portugalštině – jsem přepsal do textové podoby. ID ve španělštině je obdobné a ID v angličtině bude asi návštěvníkům tohoto blogu nejpřístupnější a nejsrozumitelnější.

Přepis kompletní identifikace v portugalštině:

„ZYL275 ondas medias 880 kHz, ZYE521 ondas curtas de 49 metros 6010 kHz, ZYE522 ondas curtas de 19 metros 15190 kHz, ZYC696 FM 100,9 MHz – Emisoras da Rede Inconfidencia de Radio, Belo Horizonte, Minas Gerais, Brasil.“

V Jižní Americe je zvykem, že každý vysílač má svoji licenční značku, např. ZYL275. Ondas medias = střední vlny, ondas curtas = krátké vlny. Některému pozornému posluchači asi bude vrtat hlavou, proč se ve značce FM vysílače (ZYC696) objevuje podivná číslovka „meia“ tam, kde je šestka a mělo by tam být vlastně seis. Ale to je brazilská specialita: meia znamená „polovina“. Polovina čeho? Polovina tuctu! Takže je jasné, že meia musí znamenat „šest“. Portugalci v Evropě nad tím sice kroutí hlavou, ale v Brazílii je tahle číslovka běžná.
     U jihoamerických stanic nikdy nevíme, jak dlouho budou na konkrétním kmitočtu vysílat. Buď se porouchá vysílač nebo dojdou peníze. A tak bychom měli využít výjimečné příležitosti, dokud trvá...

V přehrávači je 5 nahrávek: na prvních místech jsou studiové nahrávky identifikací v portugalštině, španělštině a angličtině. Potom následují dvě nahrávky přímo z éteru, ve kterých jsou slyšet mj. také tyhle identifikace. Pokud by nebyly na přehrávači vidět názvy nahrávek, je třeba přehrávač otevřít pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.

Na říjnových rádiových vlnách

Během posledních dvou týdnů jsem nahrál 4 zajímavé stanice:

Čad 6165 kHz -
Zahájení domácího vysílání v 0430 UTC. Signál je pěkný, protože se jedná o stejný silný vysílač, který jsme měli možnost poslouchat před lety na 4905 kHz. Na kmitočtu bez rušení slyšíme starou známou znělku.

Radio Golestan, Írán 1368 kHz - místní ID
V 1730 UTC se stanice hlásí místní identifikací, ale potom přenáší hlavní státní program IRIB - Radio Iran.

Radio Martí, USA (protikubánská stanice) 11930 kHz
Každý kmitočet, na kterém Radio Martí vysílá, doprovázejí kubánské rušičky, hlavně je to 9955 kHz. Tady jsou rušičky slyšet slabě.

Radio Republica (protikubánská stanice) 5954 kHz
Další protikubánská stanice, nově na tomto kmitočtu v Kostarice, který dřív sloužil jen pro testování nových vysílačů místní firmy ELCOR. Vysílač má jen malý výkon, přesto Kuba nasadila rušičky i proti němu. Na nahrávce nejsou rušičky slyšet, protože se jednalo o mimořádně prodloužené vysílání po 0400 UTC. Kubánské rušičky zapínané časovačem byly vypnuty v 0400 a kmitočet zůstal čistý.

Pokud by názvy nahrávek nebyly na přehrávači vidět, přehrávač se otevírá pomocí malých zelených šipek úplně vpravo.