Koncem února obnovilo provoz Radio Relogio z Brazílie na
4905 kHz. Znali jsme ho z minulosti jako „radiohodiny“ a už jsme
nedoufali, že ještě někdy bude v tropickém pásmu 60 metrů vysílat. Jeho
hlavní kmitočet v Rio de Janeiru – 580 kHz na středních vlnách – ale běžel
pořád. Pro nás byl ale vzhledem ke vzdálenosti nedosažitelný. Stanice měla během své existence od roku 1949 několik etap,
vždy to souviselo s penězi. Když jich bylo na provoz málo, vypnul se
kmitočet na krátkých vlnách, případně byla stanice prodána jinému zájemci. Tak
dostala svého času jméno Novo Radio Relogio. Jednu dobu se stanice hlásila jako
Rádio Relogio Federal.
Tak jako v mnoha jiných případech v Latinské Americe
nakonec skomírající stanici před krachem zachránila některá z církví. Ty
mají v té části světa peněz dost a protože jejich snaha o rozšiřování je
stálá, odkupují neúspěšné stanice a dávají jim novou náplň. Tu změnu prodělalo
i Radio Relogio a přešlo pod církev s názvem Igreja de Nova Vida a
rozhlasovou síť Nossa Radio. Radio Relogio není obyčejná stanice. I přes změny si
zachovalo svůj zvláštní formát: ohlašování přesného času každou minutu.
Naznačuje to i jeho název „Radiohodiny“. Mezi hlášením času vysílá dnes
náboženské informace a promluvy, dříve to byly zprávy a zajímavosti z nejrůznějších
oborů. U nás se mi zatím nepodařilo tuto stanici zachytit v uspokojivé
kvalitě kvůli rušení od jiné stanice (dálnopis?) na stejném kmitočtu. Nahrávku
jsem udělal přes SDR přijímač na Islandu.
Malá ukázka v dobré kvalitě je na připojeném videu.
Tak to jsem ještě na obloze neviděl. Jen náhodou jsem se 15.
dubna odpoledne podíval z okna na jižní straně bytu a spatřil jsem
neobvyklou sestavu mraků. V řadě za sebou šlo 11 nebo 12 útvarů, které se
podobaly malým tornádům. U toho nejbližšího byl vidět jakýsi tmavý „chobot"
směřující k zemi, ale kvůli protějšímu paneláku nebylo vidět víc než jeho horní
část. Pohyb celé skupiny byl ale velmi pomalý, prakticky
neznatelný a ani uvnitř nebyl žádný pohyb patrný. Dlouho jsem to nesledoval,
jen chvíli během focení a když se nic nedělo, věnoval jsem se zase své práci na
opačné straně bytu.
V dubnu jsem rozšířil své skromné vybavení na hájovně o
reprobedny či spíš reprobedničky. Už delší dobu postrádám trochu přijatelný
zvuk z přijímače Perseus, který běží na notebooku. Když jsem měl klasický
komunikační přijímač AOR AR7030, ten měl vlastní repro a tak jsem ho mohl bez
problémů poslouchat, když jsem sledoval dlouhodobě nějakou stanici či kmitočet
a dělal jsem jinou práci bez sluchátek na uších. Ale s notebookem to nejde.
Zvuk z jeho mini reproduktorů je slabý, syčivý a opravdu jen silně náhražkový a
slouží jen k orientaci, jestli právě běží hudba nebo řeč.
Tak jsem hledal vhodné externí reproduktory, které musely
být malé (na stole mám málo místa), ale musely mít co nejlepší zvuk. Myslím, že
jsem takové našel. Jsou aktivní, dřevěné a pěkně hrají, dokonce i basují! A ani
trafo nevrčí. Zvuk je docela přirozený, není plastový jako z umělohmotných bedniček
a pro moji nenáročnou monitorovací potřebu úplně stačí. Za 470 Kč si člověk snad
ani nemůže přát víc...
Ve stejném duchu, jako byl poslední březnový příspěvek,
pokračujeme i v dubnu. Letos nechce zima odejít. Bylo to 9. dubna, kdy od rána silně chumelilo a obrázek
dokazuje, že to vypadalo opravdu jako uprostřed zimy. Z auta naproti
hájovně právě vystupuje bývalý hajný, který přijel dopoledne zkontrolovat práce
v lese. I když už je dlouho v penzi, ještě má s lesní společností
smlouvu. Jak sám říká, „ještě má za povinnost pár hodin v týdnu organizovat
lesní práce“. Tentokrát přijel zkontrolovat ukrajinské pracovníky, kteří
na pasekách, vykácených loni, vysazují mladé buky. Bylo nakoupeno 4500 stromků,
což jsou asi půl metru dlouhé proutky po 15 korunách za kus. Dělníci z Moldávie
postavili ohrady (aby zvěř mladé stromky neokousala) a Ukrajinci sází buky.
Mají na to přesný rozpis, pomocí provazu a metru si rozměří řady a vzdálenosti,
vykopou díry, stromky tam vsadí a zalejou vodou. Jak ale říká bývalý hajný – je
třeba to kontrolovat. Když tak silně chumelilo, Ukrajinců se nedočkal, přestože
nemrzlo a práce mohla pokračovat. Čekal asi dvě hodiny, telefonem nic
nezjistil, tak jsme prohodili pár slov, on zavzpomínal, jak měl svého času v lese
pořádek, i když měl na starosti jak les, tak i zvěř. Dnes je to rozdělené,
hajný žádný není a revírník nestíhá všechno objíždět autem. Během den sníh tál a mizel a dnes, s odstupem tří
týdnů, můžeme říct, že to byl poslední pozdrav dlouhé zimy...
Příspěvky
