Sibiřský Jakutsk na 7230 kHz

Další ze série vzdálených zimních signálů je ze Sibiře. V bývalé Jakutské oblasti jsou místa s nejniž-šími teplotami na celé zeměkouli. Naměřili tam až   -72 °C! Samotné hlavní město Jakutsk mezi ně naštěstí nepatří, tam naměří maximálně kolem -45 °C, ale i to prý stačí, člověku není radno pohybovat se venku déle než 20 minut. I když má na sobě oblečení v několika vrstvách, na nohou boty ze sobí kůže, kožich z ovce a z hlavy jsou mu vidět jen oči, u Jakutů asi z toho důvodu spíš ve tvaru štěrbiny...
     A tak i ze vzdálených rádiových signálů dýchá zima, zvlášť když slyšíte v místních zprávách o počasí cifry, které překračují čtyřicítku. Na 7230 kHz přenáší vysílač v Jakutsku pořady Radia Rossii a do nich vstupují několikrát denně místní, tzn. republikové relace. Připravuje je státní společnost GTRK Sacha. Vysílají se pod názvem Radio Rossii Sacha. Proč Sacha? Tak se jmenuje republika, součást Ruské federace.

     V dobách SSSR to byla Jakutská oblast, jedna z mnoha oblastí Sovětského svazu. Po jeho rozpadu vznikla v roce 1992 Republika Sacha a připojila se k Ruské federaci. Tam je označována také jako Republika Sacha (Jakutia). Jako jiné postsovětské republiky a oblasti si uchovala dvoujazyčnost. Kromě ruštiny se tam mluví jazykem sacha, což je novější název pro jakutštinu. Ta patří mezi turkické jazyky a je to vlastně jakási sibiřská turečtina. To je asi jeden z mála užitečných pozůstatků po Sovětském svazu, kde všechny jeho republiky musely používat kromě svého jazyka také ruštinu, kterou si víceméně zachovaly dodnes. Díky tomu můžeme rozumět i rozhlasovému vysílání z Tatarstánu, Uzbekistánu nebo Jakutska.

Radio Rossii Sacha má poněkud komplikovaný vysílací rozvrh. Budu se snažit ho tady interpretovat v čase UTC (tj. SEČ minus 1 hodina, v samotném Jakutsku je místní čas UTC + 10 hodin):
     Denně 2210-2300, po-pá 0810-1200, 2110-2200, pá-so 2110-2200, 2310-2400, so+ne 0010-0100, 0210-0300, 0310-0355,    ne-čt 2020-2200 UTC.
     Na mapě je Republika Sacha vyznačena červeně. Zasahuje do tří časových pásem. Hlavní město Jakutsk je ten žlutý puntík.

Na nahrávce slyšíme nejprve jakutštinu (patrně předpověď počasí), následuje předpověď počasí v ruštině, začíná slovy „V gorodě Jakutske zavtra...“ a předpovídá teplotu -37 °C. Po dalším předělu je ohlášen závěr vysílání: „Vy slušali Radio Rossii Sacha...“ a přepíná se na zprávy Radia Rossii z Moskvy. Tam je 13 hodin, v Jakutsku 19, u nás 10, UTC 9... ach, ta časová pásma...

Radio Rossii Sakha RUS 7230 kHz

IBF z Itálie na 5000 kHz

Časovou stanici z italského Torina jsme slýchávali před lety, ale pak se její život naplnil a ona zmizela, jako některé další. Ale letos v listopadu se zase objevila. Nikoliv oficiálně, ale jako vzpomínka.
     Celé to vyšlo z iniciativy italských radioamatérů či DXerů a s přispěním náboženského Radia Maria. Chtěli nějak využít zajímavého data 11.11.2011 a tak spustili vzpomínkové vysílání časové stanice IBF. Použili patrně původní nahrávku z archívu, protože mužský hlas je totožný s tím, který jsme před lety slýchali. Chybí sekundové impulsy, to asi bylo technicky obtížné zvládnout, navíc smyčka byla v listopadu dlouhá 1:09 min., takže ani minutový interval hlášení nesouhlasil.

     Vysílání mělo probíhat 1 měsíc, tedy do 11.12., ale ještě před Vánocemi bylo stále slyšet. Navíc přidali identifikaci v morse: „IBF IBF IBF 1700“. Co znamená ta cifra 1700, to je mi záhada, snad časový údaj 17:00 hodin, který se na někdejší nahrávce zachoval?
     Hlášení probíhá mužským hlasem v italštině, francouzštině a angličtině a říká se v něm, že vysílání časového a kmitočtového etalonu IBF provozuje národní elektrotechnický institut Torino.

Na nahrávce bychom se neměli nechat splést sekundovými impulsy a částečně slyšitelným dalším hlášením. Ty pocházejí z amerického časové stanice WWV.

IBF, Time Station, Italy 5000 kHz

Radio Pomorje, Archangelsk 6160 kHz

Zimní období sebou přináší různá překvapení i zajímavé zážitky na krátkých vlnách. A jako bychom neměli zimy dost, často se díváme do polárních oblastí na severo-východě i na Dálný východ. Rozložení dne a noci je v zimě pro rádiové vlny příznivé.
     Když se to podaří a také kmitočet je volný, mohou se objevit stanice z větších dálek. V prosinci jsem na stupnici přijímače zaznamenal zajímavé signály ruských stanic až z Dálného východu. Kmitočty byly nízké, vlastně výhradně v pásmech 41 a 49 metrů, které se v Rusku pro šíření regionálních či lokálních vysílání používají.
     Nejvzdálenější vysílače, které jsem slyšel, jsou ve městech Petropavlovsk Kamčatskij (Radio Rossii, 6075 kHz, Kamčatka), Arman (Radio Rosii, 5940 kHz, oblast Magadan) a Jakutsk (Radio Rossii, 7230 kHz, Republika Sacha, Sibiř). Z bližších vysílačů to byl Mončegorsk (Radio Rossii, 5930 kHz, oblast Murmansk) a Archangelsk (Radio Rossii Pomorje, 6160 kHz).
     Jak je vidět, všechny stanice sice přenášejí celostátní program Radio Rossii, ale všechny (snad až na Murmansk) vysílají i vstupy regionálních pořadů, které jsou z pohledu DXera vždycky nejzajímavější. Z oblastí Kamčatky a Magadanu jsem zatím neměl na regionální vysílání štěstí, ale slyšel jsem vysílání z Jakutska a Archangelska. O tom druhém je tenhle článek.

     Archangelsk leží pěkně daleko na severu, až na 64. stupni severní šířky a jeho oblastní vysílání se jmenuje Radio Pomorje. Připravuje ho GTRK Pomorje, což je státní televizní a rozhlasová společnost, která působí v Archangelsku. Vysílání se také hlásí jako Radio Rossii Pomorje, protože vlastně patří pod tuto stanici s celostátní působností. Jako u nás např. Český rozhlas Sever. Kdybychom měli moře, tak by i u nás možná byl Český rozhlas Přímoří.
     Pomorje vysílá na 6160 kHz v těchto časech: od pondělí do pátku 0310-0400, 0910-1000 a 1410-1500 UTC. V sobotu a v neděli 0610-0700 a 0810-0900 UTC. Čas UTC je o 1 hodinu méně než náš středoevropský čas SEČ, tzn. 0310 UTC = 4:10 SEČ (ráno!). V Archangelsku je v té době 7:10 hod. Stanici jsem slyšel při relacích v 0810 (v neděli) a ve 1410.

     Na nahrávce je slyšet znělka a po ní identifikace: „V efire Radio Rossii Pomorje“ (výslovnost = Pamorje). Následuje ohlášení v místním jazyce (karelština?) a potom v ruštině „Radio Pamorje pradalžajet svaju rabotu...“. Nahrávka je z nedělního dopoledního pořadu. Ve všední dny odpoledne (nebo spíš u nich už večer) se hlášení v místním jazyce neobjevuje.

Radio Pomorye, Arkhangelsk RUS 6160 kHz

Radio Seagull, test na 1395 kHz

Mezi svými staršími nahrávkami jsem našel holandské hudební Radio Seagull, o kterém jsem se zapo-mněl zmínit v listopadu. V té době vysílalo zkušební relace na kmitočtu 1395 kHz v pásmu středních vln.
     Nebylo to zkušební vysílání ledajaké. Kmitočet si vybrali proto, že je po celý den až do večera prázdný a přes noc také. Potřebovali vyzkoušet různá místa, odkud mohou vysílat s různými výkony. Je třeba připomenout, že Radio Seagull (Racek) vysílá společně s Radiem Waddenzee z lodi zakotvené v jednom z holandských přístavů. Tam vysílají s řádnou licencí na kmitočtu 1602 kHz. Radio Seagull vysílá v noci, Radio Waddenzee přes den. Na volné moře nevyjíždějí, to se ale teď mělo po dobu testů změnit.
     Radio Seagull si zvolilo volný kmitočet 1395 kHz, vzalo na palubu ještě jeden vysílač a provedlo sérii tří testů. Každý trval zhruba týden a loď přejížděla mezi různými místy u pobřeží Holandska a měnila vysílací výkon vždy po několika dnech.

     Vysílání je zaměřeno asi spíš na jihovýchodní pobřeží Anglie než na Holandsko. Proto je také vysílání v angličtině. Výkon vysílače při testu byl maximálně asi 5 kW. Na webové stránce Radia Seagull byly veškeré informace a výzvy k posílání poslechových zpráv.
     U nás byl příjem překvapivě dobrý, sice během dne poněkud kolísal, ale ve špičkách by svou kvalitou asi každého překvapil. To je slyšet i na připojené nahrávce, kde je kompletní identifikace. Testy skončily a od té doby už se Radio Seagull na 1395 kHz neobjevilo. Byl to ale zajímavý zážitek poslouchat zase rozhlasovou stanici vysílající z volného moře...

Radio Seagull HOL 1395 kHz

Radio Merkurs, Riga - 1485 kHz

Když jsem 7. prosince před 10. hodinou dopolední ladil na přijímači přes kmitočet 1485 kHz, zaslechl jsem německou píseň, takový ten, jak se říká, šlágr nebo cajdák, jaké hrají holandské pirátské stanice. Poznal jsem německého zpěváka Heino, a kdo ho zná, ví, co mám na mysli. Následovala další podobná skladba a další, dokonce zazněl i podobný šlágr v holandském provedení. Řeč žádná, jen nával těchto písní, jedna za druhou. Sice mne napadlo, jestli se nejedná o vzácnou stanici Radio Merkurs, protože jsem slyšel, že hraje různé styly, i ruské polooperní pěvce pop music, ale nevěřil jsem, že by stanice byla slyšet teď, dopoledne. Slyšel jsem ji před dlouhou dobou jen krátce pozdě odpoledne.

     V 10:15 se konečně ozval mužský hlas a v jazyku, který připomínal finštinu nebo estonštinu, skutečně ohlásil „Merkurs Radio“. Řekl asi dvě věty a zase se hrálo dál. Přestože jsem měl tuhle stanici naladěnou v pozadí při jiné práci až do odpoledne, jiné ohlášení ani řeč už jsem neslyšel. Postupem času se objevily i angloamerické oldies. Signál se ztrácel, zase objevoval a jen pomocí rámové antény jsem mohl zvolit takový směr, aby nerušila berlínská stanice Oldiestar Radio svým intenzívním šumem, protože vysílá v systému DRM. Nejlepší směr byl 40 stupňů, tak byla berlínská stanice, jejíž signál přichází přímo ze severu, skoro úplně potlačena.

     V jedné chvíli jsem zažil překvapení. Předehra k další skladbě vnucovala silně myšlenku, že se chystá Karel Gott s písní „Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?“. Ano, byl to on a dokonce v češtině. To bylo určitě po několika letech poprvé, co jsem zase slyšel v cizím rozhlase zpívat českého zpěváka česky.

     Radio Merkurs vysílá z Rigy v Lotyšsku na 1485 kHz výkonem 1 kW. Je to stanice naprosto ztracená mezi desítkami dalších evropských stanic na tomhle přeplněném kmitočtu. V západních Čechách jsou tam většinou slyšet vysílače sítě AFN pro americké vojáky v Německu a několik let je kmitočet zahlušen již zmíněným šumem DRM z Berlína.
     Odpoledne se signál z Rigy ztratil. Zkoušel jsem to druhý den ve stejnou dobu dopoledne, ale po Merkursu ani stopa. Marně jsem čekal až do odpoledne. Třetí den byl naopak zase slyšet, ale ne tak, jako první den. Někdy se prostě na člověka usměje štěstí.
     Nahrávka hlášení se mi nepodařila, ale pokušení nahrát Karla Gotta jsem neodolal. Alespoň mám Radio Merkurs na nahrávce v téhle podobě, identifikace se mi možná podaří jindy.
     Internetová stránka Radia Merkurs je jednoduchá, také informací tam moc není. Ze samotné stránky není možné spustit stream, ale přes TuneIn to jde. Je zajímavé, že na stránce ve fóru probíhá celkem živá diskuse každý den. O čem si tam posluchači píší, to se mi ale z obtížných textů v lotyšštině nepodařilo zjistit...

Na nahrávce je Karel Gott. Toho každý pozná. Že se jedná skutečně o Radio Merkurs z Lotyšska, tomu snad laskavý čtenář uvěří. Ve druhé polovině nahrávky začíná z pozadí vystupovat DRM šum z Berlína.

Radio Merkurs LVA 1485 kHz

První sníh

Loni to bylo 23. listopadu, kdy jsem se ráno vzbudil a přestože slunce ještě nevyšlo, okny pronikalo neobvyklé světlo. První sníh. Letos přišel až na Mikuláše, v noci z 5. na 6. prosince. Nebylo ho moc, přes den se neudržel, druhý den zase napadl a zase zmizel. Letošní zima tedy začíná docela pomalu. Ale v posledních letech bylo nejvíc sněhu v lednu a únoru, tak uvidíme, jaké to bude letos.
     Obstaral jsem si 50 kg briket, je to sice jako když plivne, ale na udržování ohně přes noc nebo když nejsem půl dne v domě, to postačí. Těch briket je asi 90. Jedna briketa vydrží 7-8 hodin, to už mám vyzkoušené. Není příjemné pořád zatápět, protože měkké dřevo rychle vyhoří a o tvrdé je v tomhle kraji nouze. Alespoň tedy v oblasti, kterou mám pod dohledem a odkud dřevo svážím.
     Na zimu jsem se vyzbrojil také novými botami z armádního výprodeje. Jsou to úplně nové, vysoké, důstojnické boty se zimní filcovou výplní. Je to krásný výrobek značky Svit z pravé kůže a bytelnou, kovem vyztuženou podrážkou s hrubým zimním vzorem. Za 500 korun byly skoro zadarmo, protože kvalita je vidět na první pohled. Armáda se prostě neošidí a na svém vybavení nemusí (nebo spíš nemusela) šetřit.

     Dny jsou teď krátké, ráno je tma skoro do 8 hodin a odpo-ledne znovu od 16. Člověk musí přizpůsobit svůj denní režim, když chce venku něco udělat, připravit dřevo, jít na zdravotní vycházku apod. Okolí hájovny je teď docela smutné, když je bez sněhu, s holými stromy a v celodenním šeru, nikde není vidět živou duši, a to včetně zvěře a ptáků. Jen jedno překvapení jsem zažil minulý týden: když jsem vyšel po cestě na okraj lesa, najednou slyším asi 50 metrů dál praskot a z lesa se na pole vyřítilo stádo muflonů! V prvním okamžiku jsem si myslel, že to jsou srnky, ale pak jsem mezi nimi uviděl statné samce s tlustými, zatočenými rohy. Slyšel jsem, že se v kraji vyskytují, ale za celé čtyři roky, co tam jsem, jsem je nikdy neviděl. Až teď, a docela blízko u hájovny. Ve stádě mohlo být možná 20 zvířat.
     Jiná překvapení se nekonala, ale je to asi i dobře, protože hlavní předností tohohle místa je jeho celodenní klid, který člověk z města musí nutně ocenit. A až napadne skutečně vrstva sněhu a přikryje kraj, bude to zase ta pohádka, kterou mi tam bylo dopřáno už několik let za sebou zažít...

Smrt krásných sršňů

Na půdě hájovny si letos sršni vystavěli velké hnízdo o velikosti asi 50x40 cm. Je známo, že na podzim celá kolonie vymře a přezimují jen královny, zalezlé kdesi v díře v zemi či za trámem. Na jaře postaví první plástev, nakladou do ní vajíčka a vypěstují první dělnice, které se pak postarají o dostavbu hnízda, dalších pláství a vychovají larvy.
     Letos jsem pozoroval značné snížení aktivity sršňů na začátku října. V jeho druhé polovině se několik jedinců motalo po půdě nebo se snažili dostat ven sklem vikýře. Svoji obvyklou cestu škvírou ve štítu domu už nebyli schopni nalézt. Když jsem 25. října vylezl na půdu, našel jsem jen tři sršně pod sklem vikýře. Jejich odchyt do skleničky nebyl obtížný. Rozhodl jsem se, že si je převezu do Plzně do paneláku, abych zjistil, jak dlouho budou ještě žít, když budou mít potravu a vyšší teplotu. V přírodě patrně umírají z nedostatku potravy a vlivem nízké teploty.
     Ve sklenici v paneláku sršni ožili, bručeli, létali, snažili se dostat ven a s chutí požírali jablko. To trvalo po zbytek října a celý listopad. Poslední listopadový den ale bylo vidět, že jen pomalu lezou a ve sklenici už nelétají. Ráno 1. prosince už nejevili známky života. Jejich rychlé úmrtí si neumím vysvětlit. Došlo k němu kvůli otravě z kousku jablka, které bylo asi týden staré a už patrně trochu nahnilé? Nebo skutečně přišel jejich čas, který se nedá odvrátit? Asi bude třeba pokus zopakovat příští rok.
     Sršeň je krásný hmyz, kterého příroda stvořila naprosto dokonalého (viz obrázek). Zoologové dávají přednost názvu sršeň obecná (Vespa crabro), ale i tvar „ten sršeň“ pravidla připouštějí. Navzdory předsudkům, o jak nebezpečný hmyz se jedná, není třeba se sršňů bát. Nejsou agresivní, stejně jako nejsou agresivní vosy. Můžete je pozorovat ze vzdálenosti 30 cm a oni si budou hledět svého a vás si nevšimnou. O tom jsem se mohl letos mnohokrát přesvědčit a tak jsem si názor na tyhle dva druhy hmyzu zásadně opravil.

     O tom, že sršni nám nemusejí nahánět hrůzu, pojednává i text odborníka na hmyz Bohumila Měšťana:
     "Sršni jako takoví nebezpeční v jistém smyslu jsou, ovšem jejich užitečnost spočívá v tom, že fungují jako regulátor v přírodě. Takové průměrné sršní hnízdo, kde žije 400-700 jedinců, spotřebuje denně 500 až 1000 g hmyzu, vesměs neužitečného, škodlivého nebo nepříjemného.Vzhledem k tomu, že potravou sršňů je zejména dvoukřídlý hmyz, kam patří mouchy, všelijaké obtížné bodalky, dále komáři, střečci a ovádi, je zřejmé, že sršni vykonávají v přírodě dosti důležitou regulační činnost.
     U nás ještě nepostoupila legislativa tak daleko, ale například v Německu jsou sršni chráněni. Je tam zákonem chráněno sršní hnízdo, tzn. likvidace sršního hnízda je trestána pokutou 50 000 eur. Takové právní podmínky u nás chybí, náhled na sršně je stále zastaralý, že je to nebezpečný hmyz, kterého je třeba se bát. I když třeba, v rámci sršní komunity, se nacházejí také sršní samci, kteří vůbec nejsou vybaveni žihadlem - žihadlo je víceméně doménou samiček, protože vzniklo z kladélka (ovipositoru), které samci nemají. Přesto se někdy stává, že dochází k hubení čistě samčích kolonií, což je samozřejmě nerozumné a přírodě to vůbec neprospívá.
     Jak ale laik pozná, že se jedná o kolonii samců a že se nemá čeho obávat? Sameček se rozpozná tak, že je velký asi jako dělnice, ale je subtilnější, drobnější, má zajímavě uspořádaná tykadla - ta tykadla jsou černá, ohnutá do stran a nahoru, jako turecké šavle, jeho zadeček má 7 dobře viditelných článků a není zakončen do špičky, jako u dělnic nebo královny, ale je kulatý. Má větší vznosnou plochu křídel, je to dobrý letec. Jiné rozpoznávací znaky nejsou. Toho samečka si můžete bez obav položit na dlaň, nemá čím by vám ublížil.
     Kategorie sršních samců je nesmírně zajímavá. Když přijde čas jejich pohlavního zrání a vývoje konečné etapy, kdy mají prokázat své opodstatnění, jsou velmi vábeni feromony královen. Rádi létají a pytlačí v cizích vodách. Sršní sameček přilétne k cizímu hnízdu, ovšem tam je u vchodu stráž dělnic a jeho život rychle končí, protože on se oproti dělnicím nemá čím bránit. Proto se pod sršními hnízdy válí spousta pobodaných samečků. Takže samečci u cizích hnízd prakticky nemají šanci."