Říkal jsem si – Tohle si musím zapsat. Letošní březen nebyl rozhodně typický. Ještě jsme měli v čerstvé paměti únorové mrazy dosahující skoro dvacítky, to bylo v polovině února, a na konci měsíce už bylo +14 °C. V polovině března se teploty vyšplhaly na několik dní na 21 °C a po krátkém ochlazení si to zopakovaly od 26.3., kdy se znovu dotýkaly 20 stupňů.
Prudký zvrat v posledních dvou březnových dnech přinesl déšť, studený vítr a přeháňky s ledovými krystalky. Pro poslední březnový a první dubnový den tedy platila pranostika: Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem. Ale pro celý březen to určitě neplatilo a co přinese duben, to se teprve uvidí.
Přiletěl konipas bílý. Vrátil se ze severní Afriky jako každý rok v březnu. V polovině měsíce tady ještě nebyl, ale v poslední dekádě už poskakoval po střeše i po travnatém dvorku. Už bývalý hajný vyprávěl, že za jeho 34letého působení na hájovně přilétali konipasové každým rokem brzy zjara. Zdržují se na vlhkých místech, kde je voda, a tak je rybníček na zahradě láká. První den jsem viděl jen jednoho samečka, druhý den už to byl pár. Chvílemi prováděli svou vzdušnou, vertikální ekvilibristiku. Sameček přede mnou poskakoval po dvoře, kousek ode mne, jakoby se nikdy nesetkal s nebezpečným člověkem. Že takový nejsem, to on nemohl vědět...
Ta nedokonalá fotka je auten-tická ode mne, pro lepší představu jsem přidal krásnou fotku konipase bílého z inter-netu.
U břehu rybníčka se kousek pod hladinou zase objevily velké shluky žabích vajíček. V každém je černý zárodek pulce. Kulatá, průhledná vajíčka jsou propojena slizem do koulí velikosti míče a stovky pulců čekají, až vyrostou a pak se mrskáním vysvobodí ven do vody.
V okolním lese je vyznačeno velké množství stromů, které patrně ještě teď na jaře padnou. Všiml jsem si, že je označen i strom, ve kterém je asi ve výši hlavy dutina velikosti tenisáku. Tam každý rok hnízdí žluva. Jestli i letos vyvede mláďata, to je otázka; jestli bude rychlejší lesní technika a plány těžby nebo přirozený ptačí cyklus.
Ve čtvrtek zase značili na cestě procházející kolem trasu motocyklových závodů. Takže o tomhle víkendu tam je asi zase peklo. Naštěstí tam nejsem, užil jsem si toho dost loni v létě. Letos začínají už na jaře, tak doufám, že těch závodů nebude přes rok víc. V takovém prostředí má být klid, řevu motorů a smradu si užijeme dost na ostatních místech...
S jarem se začne v pásmu středních vln objevovat víc stanic z Jižní Ameriky. Budeme pozorovat výrazné otevření směrů např. na Kolumbii. Jednou z nejčastějších kolumbijských stanic, které jsou slyšet, je Emisora Minuto de Dios z města Barranquilla na 1370 kHz. Náboženská stanice má vysílač o výkonu 5 kW a ten je umístěn poblíž města na pobřeží Karibiku.
Historie náboženské organizace Minuto de Dios s výraznými sociálními prvky sahá do roku 1950, kdy již existujícímu spolku, poskytujícímu pomoc potřebným, dal tento název kněz Rafael Garcia Herreros. S příchodem televize začala i tato organizace vysílat celostátně od 10. ledna 1955.
Příspěvky
