První využití tuneru FM+

Jelikož příspěvky se tady zobrazují tak, že ten nejnovější je nahoře, čtenář asi neví, o čem je řeč v případě FM+, a tak doporučuji přečíst si nejprve příspěvek dole o tom, jak jsem změnil přijímací zařízení.

     FM tuner FM+, který pracuje ve spojení s SDR přijímačem Perseus, jsem měl možnost řádně otestovat až ve druhé polovině října, kdy nastaly opravdu mimořádné podmínky šíření. Předtím už jsem s ním také poslouchal, ale podmínky byly dost špatné.

Začalo to ve čtvrtek 18.10., kdy jsem slyšel odpoledne švýcarský vysílač Säntis (99.9, 101.5 MHz, 426 km). Druhý den ráno jsem objevil silné signály stanic ze Slovenska a Maďarska. Byly ze vzdáleností 400-500 km. To už jsou pěkné vzdálenosti, ale to nejlepší mělo nastat až v dalších dnech. Nebylo mi ale dopřáno, abych se toho zúčastnil, protože kvůli jiným povinnostem jsem musel pěkné DX stanoviště opustit. A tak jsem mohl jen z povzdálí sledovat, jak kolegové např. ve středních Čechách poslouchali FM stanice z Francie a dokonce z Belgie. V Přerově na Moravě byl zachycen německý vysílač v rekordní vzdálenosti těchto dnů – 750 km!

     Do mého arsenálu přibyla nová 9prvková FM anténa. Postavil ji kolega a k plné spokojenosti používají stejný typ dva lidé. Já teď budu třetí. Anténa si ale vyžaduje nějaké menší dodělávky, tak ji ještě na stožáru nemám. Na obrázku je vidět, jak vypadá.

 

     Mým zatím nejvzdálenějším FM vysílačem na tomhle místě je polský Plock na 96.1 MHz - 540 km. Je zajímavé, že jsem ho slyšel během nepříliš dobrých příjmových podmínek. Leží v azimutu 50 stupňů, tak asi v tomhle směru mám výhodný terén. Plock leží zhruba uprostřed Polska, takže je naděje, že by mohly být slyšet i vysílače umístěné dál na severovýchod. Ale nechci spekulovat, o Kaliningradu, Litvě nebo Bělorusku se mi zatím jen zdá...

 

Na dvou nahrávkách je maďarská stanice NeoFM z vysílače Budapešť (100.8 MHz, 490 km) a švýcarská stanice DRS1 z vysílače Säntis (101.5 MHz, 426 km).

Neo FM:


DRS1:
 

Nové přístroje

Po 16 letech jsem obnovil své přijímací zařízení pro AM i FM. Krabice se dvěma novými přístroji mi přišla už na konci června, ale čekal jsem ještě na nový, výkonnější notebook, a tak přístroje ležely tři měsíce ve skříni.
     První z nich je Perseus od italské firmy Microtelecom. Je to SDR přijímač, to znamená, že pracuje jen ve spojení s počítačem, ve kterém je ovládací program. Má rozsah od velmi dlouhých vln až do 30 MHz. Mezi jeho výhody patří možnost nahrávání kmitočtového spektra až do šířky 1600 kHz (např. 500-2100 kHz). To znamená, že se nahraje všechno, co se v tomto rozsahu odehrává a později je možné si to přehrát s tím, že ovládací prvky přijímače fungují jako při normálním poslechu. Mohu měnit šířku filtru, LSB, USB apod. Člověk nepozná, že neposlouchá živě, nýbrž ze zvukové konzervy.

     Druhý přístroj je FM tuner s názvem FM+, nebo lépe řečeno konvertor, který převádí naladěné kmitočty v pásmu FM (87,5 - 108 MHz) na nižší kmitočty, které je schopen zpracovat Perseus. Pracuje tedy ve spojení s Perseem, ale má svůj vlastní ovládací panel v počítači. Od panelu Persea se příliš neliší, alespoň na pohled, rozdíl je v tom, že obsahuje ovládací prvky potřebné pro příjem v pásmu FM. I na FM+ je možné nahrávat spektrum široké až 1,6 MHz, což je 16 kanálů. Velkou výhodou je plynule nastavitelný filtr od několika stovek kHz až do minima 13 kHz. Ano, i s tak úzkým filtrem je možné poslouchat, nebo spíš hledat slabé vysílače mezi silnými; kvalita příjmu není samozřejmě žádné HiFi s takovým úzkým filtrem, na druhé straně je velmi účinný při hledání slabých, vzdálených vysílačů, které jsou utiskovány okolními silnými stanicemi.
     Zatímco s tunerem FM+ nebyly od prvního zapojení žádné problémy (netrpí rušením od počítače apod.) a funguje perfektně jako skutečný DX tuner, s přijímačem Perseus jsem musel řešit potíže s rušením, které vznikalo ve spojení přijímače a počítače. Byl to delší proces, strávil jsem hodiny různým laborováním, až nakonec jsem dosáhl značného úspěchu, když jsem postupoval podle rad zahraničních DXerů. Nejdřív jsem zjistil, že pomůže lepší uzemnění, pak jsem udělal tzv. separate grounding, to je oddělené uzemnění na dvou místech. Byl jsem si vědom možného problému zemních smyček, ale k tomu nedošlo. Malý zemnicí kolík pod oknem jsem zrušil, protože jsem zjistil, že ho plně nahradí uzemnění na radiátor. V paneláku by to nešlo, protože tam je takové uzemnění zdrojem ohromného rušení. Ale v domě na samotě jsem nepozoroval žádnou nepravost. První uzemnění jsem připojil na vnější plášť anténního konektoru Persea.
     Druhé uzemnění jsem připojil ke stínění koaxiálního kabelu – svodu. Anténu longwire jsem upravil tak, že končí 12 metrů od domu, tam je připojen balun a dál do domu pokračuje koaxiál.

     Pro tohle uzemnění jsem použil velký zemnicí kolík zašroubovaný na zahradě vedle stodoly, kam stéká dešťová voda ze střechy. Měl jsem radost, že jsem si vzpomněl na tenhle vojenský zemnicí kolík o délce 100 cm a průměru 7/4 cm, který mi kdysi daroval kolega a od té doby kolík ležel nevyužitý ve sklepě. Je to poctivý vojenský výrobek (vojáci se nikdy nešidili) s pomocnou tyčí, která je uložena v kolíku a při šroubování do země se vyndá a nasadí do příslušných otvorů. Je radost s tím pracovat, i když zašroubování do hloubky 1 m bylo poměrně namáhavé.

     Ale už je to hotové a já jsem dosáhl zatím nejnižší hladiny šumu na sledovaných kmitočtech (-111 dBm). Výhodou je výborný S-metr Persea, na kterém je možné sledovat hodnoty po jednotlivých dBm a zachytit tak i ty nejmenší změny, např. když zkouším, kam zemnicí drát nejlépe připojit. Ale ještě asi nejsem u konce, budu zkoušet další pomůcky, abych dál snížil šum, který je na kabelu propojujícím Persea s notebookem. Jsem zvědav, na jakou se dostanu hodnotu.
     Nové přijímací zařízení jsem zapojil s příchodem podzimní a zimní DX sezóny, teď už jen aby bylo dost času a dobrých příjmových podmínek.