Letos už to bylo posedmé, co jsme byli o prázdninách s dědou
na hájovně. Jako každý rok jsme tam strávili týden, od pondělí do pondělí.
Přijeli jsme autobusem a cesta na hájovnu byla dlouhá. Měla jsem docela těžkou
tašku a tak moje rameno utrpělo hned první den menší „přetížení“. Když jsme
vybalili věci, šli jsme opravovat houpačku. Děda koupil nový provaz, tak jsme
ho vyměnili, a na staré prkénko jsme dali látku, aby se mi prý líp sedělo. K večeru
jsme se šli podívat na koupaliště do sousední vesnice, jestli tam nebudou malí
čolci. Ale neviděli jsme žádné.
Každý den jsme vařili podle jídelníčku, který jsem ještě
doma připravila. Například kuře s rýží, čočku s párkem, rizoto s tuňákem a
podobně. Dezerty jsem vyráběla já z ovoce na zahradě, sušenek, máty, která
roste na kraji lesa a různých sladkostí z naší zásoby. Večer děda vždycky
uvařil čaj, na ten jsem se těšila. Dvakrát jsme byli ve vesnici v samoobsluze,
vzali jsme vozík a přivezli dost pití, protože bylo velké horko.
Chodili jsme na procházky do okolí. Byli jsme v bývalých
kasárnách, kde je v lese malý rybníček. Tam jsme loni chytili rybku. Letos to
tam vypadalo stejně, tak jsme si řekli, že tam zase půjdeme s udicí. Připravila
jsem také hru – cestování kolem hájovny podle mapy, kterou jsem nakreslila. Děda
měl hledat různé předměty a nakonec odměnu. Já jsem ho z dálky sledovala a
někdy jsem mu musela napovídat.
Ve středu se stala zvláštní věc: vzbudila jsem se ráno kolem
5. hodiny, ještě bylo šero a zdálo se mi, že nejsem z Česka, ale z Finska. Jak
to? Ten den jsme byli na celodenním výletu u velkého rybníku Oborák. Víc času
vždycky strávíme na cestě než u rybníku, ale je to zajímavé. Vidíme různé věci,
trháme maliny a lesní jahody, pozorujeme motýly a u rybníku se snažím chytit
nějaké rybky. Ale byly tam úplně miniaturní rybičky, asi 5 mm dlouhé, tak z toho nebylo
nic. Na zpáteční cestě jsem se rozloučila s podběráčkem, který mi před 3 lety
udělal děda, ale už se opotřeboval, tak jsem ho u silnice schovala do skrýše.
Na čtvrtek jsem se těšila, protože děda naplánoval chytání
ryb v malém rybníčku u bývalých kasáren. Na udici jsme pořádně přivázali háček,
aby se nevysmekl jako loni. Je tam dost malých ryb. Jako návnadu jsme měli
rohlík. Asi za necelé dvě hodiny jsem chytila tři rybky, z toho jedna se utrhla
a skočila zpátky do vody. Dvě mi stačily a tak jsme šli spokojeně domů. Z půdy
jsme snesli akvárium, které jsme tam našli loni. Vyčistili jsme ho, dali do něj
vodu ze studny a ryby. Jsou to asi karasové a měří 11 a 12 cm . Nejdřív se ryby
jmenovaly Yogurt a Frost, podle krabice od zmrzliny, ve které jsem je nesla.
Pak jsem jim jména změnila na Ibrahim a Karel. Také jsme sekali trávu. Je jí
hodně a tak musíme každý den nějakou posekat.
V pátek večer jsme dělali oheň. V samoobsluze jsme si
koupili špekáčky a tak jsme si je opékali. Já jsem si potom ještě dělala svoji
pochoutku: opečený chleba. Když oheň dohořel, šli jsme dovnitř a prohlíželi si
na počítači fotky, které jsme tento týden udělali. Máme tam i dvě legrační
videa. K tomu jsme pili oblíbený večerní čaj. Chodím spát po 11. hodině a
vstávám mezi 9. a
10. hodinou.
V sobotu bylo hrozné horko, 30 °C , na koupaliště je
daleko a není tam stín, tak jsme dali čerpadlo do studny a udělali si pořádně
studenou sprchu. Večer jsme se šli podívat do lesa, jestli nenajdeme nějaké
houby. Našli jsme jednu babku, jinak nerostlo nic. Když se udělala tma, vzali
jsme si baterky a šli jsme na noční výlet do lesa. Prý tam na mne někde čeká
odměna. Sice se ozývaly trochu strašidelné zvuky zvířat, ale dalo se to
vydržet. Odměnu jsem našla asi kilometr od hájovny pod vysokým posedem. Děda
tam schoval do díry pod stromem krabičku a mega lentilkami. Dlouho jsem chodila
s baterkou kolem a nic neviděla, ale nakonec jsem je našla. Cestou jsme
objevili tři světlušky v trávě.
Na neděli jsme měli v plánu sekat trávu, jít na malý výlet
do okolí a večer odnést ryby zpět do rybníčku. V pondělí budeme odjíždět. A tak
jsem večer vzala rybky do krabice a šli jsme je vrátit do rybníčku. Zdálo se,
že přijde bouřka a liják jako loni, když jsme šli vrátit jedinou rybu, kterou
je prve měla. Ale nakonec bouřka nepřišla. S rybkami jsem se rozloučila s
každou zvlášť a vypustila je do vody. Asi budou těm ostatním vyprávět, co
všechno viděly a co ony nikdy neuvidí.
V pondělí ráno jsme si sbalili věci a vydali se na dlouhou
cestu na autobus, který jede v 10 hodin. Není jisté, jestli sem budeme moci jet
příští rok. Ale byl to hezký týden.
Verča
Příspěvky
