První sníh

Je to událost, i když vlastně – pokolikáté už to prožívám?
    Ráno - ještě byla tma, když jsem vstával – se mi zdálo, že jsem asi zaspal a že už svítá, protože venku bylo neobvyklé světlo. Pohled na hodiny ukázal, že je všechno v pořádku a že jsem vstal v plá-novaném čase. Z okna jsem se nedíval, sníh mne nenapadl, jen Měsíc v úplňku, a až po příchodu ke koupelně na druhé straně domu vidím velkým oknem, že venku je všechno bílé. Trávník na dvorku i střechy kůlen a stodoly. Máme tady první sníh. Dnes je 23. listopadu.
     Při teplotě +2 °C se ale sníh nedrží ani na zápraží, ani na cestě u domu. Kolem 9. hodiny se z mírného poletování stává docela chumelenice. Trvá asi půl hodiny. Potřebuji jet nakoupit do vesnice. Na kole to asi nepůjde. Na lesní cestě je nejen sníh, ale pod ním leží tlustá vrstva mokrého listí, kluzkého jako mýdlo. Nerovná cesta, mírný sráz, tam mi kolo ujíždělo po listí, ještě když bylo suché. Vzdávám se tedy 30minutové časové úspory, volím zdraví a vyrážím na nákup pěšky.

     Zatímco tady je sněhem pokrytý veškerý jehličnatý porost, ve vesnici není po sněhu skoro památky, jen na zahrádkách jsou bílé trávníky. Lidé nevychá-zejí, je sychravo a fouká studený vítr. Ani psi dnes neštěkají, přestože jsou jako jindy v každém stavení, ani v samoobsluze nikdo není. Ve vesnici pokračuje nálada včerejšího dne, který byl maximálně chmurný, tmavý a mlhavý, zrána i deštivý. Dneska ráno přišla k nám do lesa změna a okolí dostalo rázem veselejší tvář.
     Minulou zimu mi dal sníh pořádně zabrat. Veškeré zážitky jsem si sem zapsal. Snad jen málokdy předtím jsem tak vzhlížel k jaru. Teď ale zase vítám první sníh. Je to vždycky událost...