Ve stejném duchu, jako byl poslední březnový příspěvek,
pokračujeme i v dubnu. Letos nechce zima odejít.
Bylo to 9. dubna, kdy od rána silně chumelilo a obrázek
dokazuje, že to vypadalo opravdu jako uprostřed zimy. Z auta naproti
hájovně právě vystupuje bývalý hajný, který přijel dopoledne zkontrolovat práce
v lese. I když už je dlouho v penzi, ještě má s lesní společností
smlouvu. Jak sám říká, „ještě má za povinnost pár hodin v týdnu organizovat
lesní práce“.
Tentokrát přijel zkontrolovat ukrajinské pracovníky, kteří
na pasekách, vykácených loni, vysazují mladé buky. Bylo nakoupeno 4500 stromků,
což jsou asi půl metru dlouhé proutky po 15 korunách za kus. Dělníci z Moldávie
postavili ohrady (aby zvěř mladé stromky neokousala) a Ukrajinci sází buky.
Mají na to přesný rozpis, pomocí provazu a metru si rozměří řady a vzdálenosti,
vykopou díry, stromky tam vsadí a zalejou vodou. Jak ale říká bývalý hajný – je
třeba to kontrolovat.
Když tak silně chumelilo, Ukrajinců se nedočkal, přestože
nemrzlo a práce mohla pokračovat. Čekal asi dvě hodiny, telefonem nic
nezjistil, tak jsme prohodili pár slov, on zavzpomínal, jak měl svého času v lese
pořádek, i když měl na starosti jak les, tak i zvěř. Dnes je to rozdělené,
hajný žádný není a revírník nestíhá všechno objíždět autem.
Během den sníh tál a mizel a dnes, s odstupem tří
týdnů, můžeme říct, že to byl poslední pozdrav dlouhé zimy...