Přinesl jsem si z lesa nový stožár pro anténu MiniWhip. U toho starého se mi loni v říjnu ulomily na slabé straně 2 metry. Sehnání nového nebylo hned, přestože je všude kolem les. Potřeboval jsem něco hodně dlouhého a přitom nepříliš tlustého, abych mohl se stožárem sám manipulovat. Ze zkušenosti vím, že nejlepší je osika, byť je křehká, ale roste rovně a při výšce kolem 10 metrů není kmen tlustý. Ale takové mladé osiky nerostou všude. Jednu skupinu jsem pak našel. Nejlepší parametry měla ta, která nebyla jako na potvoru právě moc rovná. Nakonec ale padla volba právě na ni, protože váha stromu je nejdůležitější při manipulaci s anténou a napájecím kabelem.
Jednoho dne jsem si ji v lese vyhlédl, pak jsem si naplánoval den, kdy ji přinesu. Bylo to v neděli v 7 hodin ráno, ale když jsem se blížil k místu, slyšel jsem odtud nějaké rány, řezání a hlasy. Jsou tam staré zdemolované budovy, ze kterých ještě občas někdo něco demontuje a odnáší. Patrně nějací zloději, kteří si myslí, že v neděli brzy ráno jsou v bezpečí. Do takové společnosti jsem se nechtěl dostat a tak jsem se vrátil. Když jsem jel za dva dny na nákup, ještě pořád tam něco vrčelo. Až za další dva dny jsem osiku ve 20 hodin uřízl a odnesl. Musel jsem ale za to strpět řádnou dešťovou spršku, když se při kácení přihnal černý mrak a řídký les neposkytl účinnou ochranu. Po změření je využitelná délka 11 metrů, ale možná použiju jen 10 metrů, jestli se mi bude zdát špička příliš slabá. Chci ji nechat přes léto trochu vyschnout, aby byla lehčí a stožár pak postavím před zimní rádiovou sezónou.
Ve středu jsem jel na kole do vesnice na nákup a zastavil jsem se u autobusové zastávky, abych se podíval na některé odjezdy. Ze strany jsem do boudy zastávky neviděl, a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že tam leží člověk na lavici. Když slyšel moje kroky, sedl si a omlouval se. Byl to muž ve věku asi 40 let. Říkal, že jede stopem a tady odpočívá. Nejdřív jsem si jen prohlížel jízdní řád, on mlčel, pak jsem se ho zeptal, kam až cestuje. Na to odpověděl, že jede do Děčínského Sněžníku, kde bydlí. A dodal, že jede už třetí den z italského Terstu! Podivil jsem se, že má na cestu jen takovou malou tašku přes rameno. Řekl, že cestu zpět stopem neplánoval. Tam prý jel normálně, ale v Itálii „měl problém“, a tak musel jet zpátky stopem. Na podrobnosti jsem se ho neptal, on už dál nepokračoval. Popřál jsem mu dobrý zbytek cesty, už je skoro doma, a jel jsem na nákup. Až když jsem se vrátil domů, napadlo mne, že jsem mu asi měl koupit 1/4 kila salámu a půlku chleba, možná tři dny nejedl, jestli přišel třeba v Itálii o peníze. Ale pak mne napadlo, že spal na zastávce, kde staví autobus Plzeň-Most, tak možná čekal na ten autobus a nějaké peníze měl. Za taškou měl zastrčenou stopařskou ceduli s nápisem „ÚSTÍ n/L“. Cedule byla provedena poměrně profesionálně, čekal bych spíš nouzovou čmáranici propiskou na kusu krabice. Ale možná byl grafik, co já vím, a stačil mu tlustý černý fix...
Před několika dny mne překvapila nutnost neplánovaného finančního výdaje. Musel jsem koupit elektrickou sekačku na trávu. Ta erární, která tady byla, začala zlobit, řešení by bylo, ale kdoví kdy, zatím tráva roste jako o život a za pár dní by to už elektrická sekačka nezvládla. Se starou sekačkou byly nervy a tak jsem s ní jednoho dne praštil, zapnul internet a vyřešil problém během hodiny. Zvolil jsem MALL. Je to úžasné: odpoledne objednáte a druhý den dopoledne vám to přivezou. Můžete platit kartou, což jsem považoval za výhodu, protože 2000 Kč jsem u sebe neměl. Přivezli mi to dokonce až sem na samotu, což jsem nejdřív považoval za bláhovost, když jsem do objednávky vyplňoval jako adresu doručení jen slovo „hájovna“ a PSČ nejbližšího města. Sem nechce jezdit ani Česká pošta, protože prý sem nevede „veřejná cesta“, ale jen krkolomná lesní cesta Vojenských lesů. Chlapec z PPL ráno v 7 hodin zavolal, upřesnili jsme si trasu a bylo to. Jediný problém byl v tom, že měl v opravě čtečku karet. Na to mne naštěstí včas upozornil. Musel jsem tedy jet autobusem na poštu a peníze vybrat z konta u Poštovní spořitelny. V Plzni by to byla záležitost 10 minut (poštu mám za rohem), tady to byly dvě hodiny. Pak přijela sekačka, řidič se vůbec nedivil, kam až musel jet, předal mi krabici, vzal peníze a byl pryč. To byla patrně první zásilka svého druhu na téhle adrese. Svět se mění a pro peníze si firma ráda přijede třeba na kraj světa...
Příspěvky
