Počtvrté na hájovně s dědou

O letošních prázdninách už to bylo počtvrté, co jsem byla s dědou v létě týden na hájovně. Letos jsme jeli už 10. července a tak jsme stihli třešně, rybíz a jahody. Počasí bylo někdy pěkné a někdy horší.

     Největším zážitkem byl asi čolek. Je mladý a ještě má žábry za hlavou. Chytila jsem ho na koupališti jen tak rukou a vzala jsem si ho sebou na hájovnu. Druhý den mi děda udělal malý podběrák, abych mohla čolkovi chytit ještě nějaké kamarády. Ale už jsem nechytila nic, jen malé žabky, které se přeměnily z pulců a některé měly ještě ocásek. Čolkovi jsem nachytala v rybníčku na hájovně krmení a vzala jsem si ho do Plzně. Chtěla bych ho vypěstovat.

     Každý den jsme někam chodili. Na první procházce jsme šli lesem, tam sbírala jedna paní lesní jahody a měla sebou psa. Ten tam volně pobíhal. Asi se mu nelíbil děda a tak na něj skočil. Nic se nestalo, ale měla jsem strach. Děda měl zase strach z divočáků, které tam předtím viděl. Ale žádné jsme neviděli. Pro všechny případy si děda udělal zbraň. Našli jsme v lese kousek ohnuté trubky, asi z výfuku. Tak si na ni děda nasadil klacek a měli jsme zbraň.

     Při výletu na rybník Oborák jsem nachytala do podběráku mrňavé rybičky. Byly tam i větší, praly se o kousky rohlíku, které jsem hodila do vody. Ale ty se nenechaly chytit. Rybičky jsem dala na hájovně do rybníčku. Zatím tam žádné nebyly, tak snad se uchytí a nic je nesežere.
     Ve středu jsme museli jet autobusem do Plzně k zubaři na kontrolu rovnátek. Bylo hrozné horko, ale v autobusu byla zima, protože klimatizace tam pouštěla ledový vzduch. V ordinaci jsem byla asi 5 minut, ale celá návštěva Plzně nám trvala 4 hodiny.
     Na zahradě je hodně vos v dírách v zemi. Některá hnízda už děda zlikvidoval, ale dělají si pořád další a další. Už se jich ale nebojíme, protože jsme zjistili, že můžeme sedět hned vedle nich a pozorovat je. Když si rozšiřují díru, vynášejí malé kuličky hlíny v kusadlech a někam je nosí. Nás si nevšímají.

     Když jsme byli ještě v Plzni, udělala jsem jídelníček na celý pobyt. Povedlo se nám ho dodržet. Vezli jsme sebou dvě tašky s věcmi na vaření a každý den děda uvařil něco z mého jídelníčku. Takže jsem jedla všechno. To se dřív nestávalo. Chodila jsem spát ve 22 hodin, předtím mi děda četl půl hodiny z tlusté knížky „Pražské pověsti“. Pak mne poslal spát, protože měl ještě nějakou práci na počítači. Ráno, když jsem vstala v 8 nebo v 9 hodin, také něco psal. Někdy i chvíli po obědě. Říkal, že si musíme chvíli odpočinout, ale pak něco psal. Mně to nevadilo, protože jsem malovala, co jsme zažili. Měli jsme i další knížky o hmyzu, o ptácích a o rostlinách. Měla jsem sebou i ruský slabikář BUKVAR, který má děda doma. Doma jsem si opisovala ruská písmena a zkoušela něco číst. Vzala jsem si slabikář i na hájovnu, ale tam na něj nebyl čas. Ruština se mi líbí. Teď ve 3. třídě už budeme mít angličtinu.
     Ten týden na hájovně rychle utekl, chtěla bych tam být ještě jeden týden. Chtěla bych tam být i v zimě a vzít si tam lyže. Klidně bych se tam i přestěhovala, protože bych tam mohla mít většího psa na zahradě.
                                                                                         Verča