Když se na začátku října ohlédnu za minulými třemi měsíci, z nichž dva byly prázdninové, vidím jakési prázdno, jakoby léto bylo nejméně zajímavou částí roku. I blog podle toho vypadá, vlastně jsem neměl žádné zážitky, které by stály za zaznamenání. Loni tady spadlo na začátku prázdnin práškovací letadlo, letos nespadlo nic. Loni jsem měl v červenci a srpnu několik mimořádných zážitků na rádiových vlnách, letos nic, byla to bída. Ani počasí se nevymykalo z popisovaného stavu, prázdninové měsíce byly spíš deštivé, než slunečné a letně horké.
A tak se mi při vzpomínce na letošní léto vybaví asi nejdřív ta zdravotní příhoda, která nezanechala fyzické následky, spíš psychické, a zajistila mi asi na měsíc námět na přemýšlení a ne právě moc dobrou náladu. Příjemné to není, ale tak nějak to do rázu letošního léta zapadlo.
Co nám počasí odepřelo během hlavních letních měsíců, to se nám snaží vynahradit teď, v září a na začátku října. Prakticky celé září bylo slunečné a teplé a ještě prvních asi pět říjnových dní by mělo být příjemně. Teploty se pohybují kolem 23 °C, přes den je na slunci opravdu horko, ale kratší dny už dělají chladné noci. V přírodě je teď krásně, zvlášť když už je méně hmyzu. Vosy už asi ukončily svoji letošní aktivitu a postupně se odebírají na věčný odpočinek. Na přelomu září a října už je vosa vidět jen málokde. Sršni jsou sice pořád aktivní, ale jejich čas konce už se také blíží. Na půdě je sršní hnízdo o výšce asi 70-80 cm, zatím k němu není přístup, uvnitř je stále slyšet šustění a sršni létají ven a dovnitř.
Letos se výborně dařilo hmyzu. Bylo neobvyklé množství vos a dalšího různého létajícího hmyzu včetně komárů, kteří v minulých letech nebyli uvnitř domu prakticky vůbec vidět, letos zalétali i tam. Vosy vlétaly nejen do domu, ale zalézaly např. do deky nebo do boty. Jednou jsem dostal žihadlo, když jsem sahal do kapsy pro kapesník. Nemohl jsem česat hrušky ani švestky, protože v korunách byly stovky vos a na zemi na ležících a hnijících plodech byly další. Na jedné malé hrušce bylo i 20 vos. Myslím, že jsem to předtím nikdy neviděl. Až v září začaly očividně mizet a jejich hnízda na zahradě a dvorku v zemi osiřela.
Když byla se mnou na hájovně v polovině července vnučka, dívali jsme se, jak bývalý hajný na svém vedlejším pozemku stáčí med. Dostali jsme jednu sklenici. Je výborný. Tak mi zachutnal, že jsem si od hajného koupil ještě dvě kilové sklenice. Tak to byl vlastně další příjemný letní zážitek...