FRCN Kaduna 594 kHz

V poslední době proběhly zprávy, že v jižní Evropě je ve večerních hodinách slyšet vysílač FRCN Kaduna z Nigérie na 594 kHz. Bude slyšet i u nás? To jsem chtěl zjistit.

Využil jsem tedy nejbližší příleži-tosti, kdy jsem přijel na hájovnu a večer jsem kmitočet začal sledovat. Ale neslyšel jsem nic. Až 17.8. brzy ráno, před 5:30 hod., jsem zapnul přijímač a od večera naladěný kmitočet měl slabý signál s mužským hlasem. Signál se zlepšoval a pak už jsem poznal africký jazyk (je to Hausa, jak jsem zjistil později), proložený některými arabskými výrazy, jako Salam Alejkum apod.

     Hned jsem naladil také 6090 kHz na krátkých vlnách, kde je druhý kmitočet Kaduny. A bylo to tam, stejný program. Po 5:30 hod. ale signál už slábl a nedočkal jsem se už lepší kvality, než na začátku. Chtělo to tedy zkoušet ještě dřív.
     V téhle době byl v muslim-ských zemích svatý měsíc Ramadán, který skončil 18. nebo 19. srpna. Některé rozhlasové stanice vysílají během Ramadánu celou noc. To je případ i Kaduny, která by jinak měla začít vysílat až v 6:30. Ale už je pozdě, v té době už není nic slyšet.
     Vysílač FRCN Kaduna na 594 kHz má výkon 200 kW a je to poměrně nový vysílač, protože je v provozu teprve od roku 2009. Byl to dar Japonska pro rozvoj médií v Nigérii. Ve své době se o tomhle moderním vysílači dost psalo.

     Jelikož se po Ramadánu život v Nigérii vrátí do normálu, patrně se bude vysílat zase až od 6:30 hod. Takže zbude večerní doba na pokusy o zachycení exotického vysílače. Jedině až s přícho-dem podzimu a zimy, až bude slunce vycházet později, mohou se šance na ranní příjem na 594 kHz obnovit. Kmitočet je poměrně volný.
     Na krátké nahrávce jsem uprostřed přepnul na KV 6090 kHz a zase zpět na střední vlnu. Je jasně slyšet, že program je stejný.


FRCN Kaduna -NIG- 594 kHz

Popáté na hájovně s dědou

O letošních prázdninách to bylo už popáté, co jsme byli s dědou týden na hájovně. Už jsem se tam těšila. Když jsme přijeli, zase nešla elektrika. Když děda zjistil, že to nepůjde hned opravit, ptal se mě, jestli tam chci zůstat nebo jestli pojedeme zpátky domů. Řekla jsem mu, že v žádném případě nepojedeme domů a tak jsme tam zůstali.
     Byli jsme celý den někde venku nebo jsme vařili a tak jsme světlo nepotřebovali. Na televizi se tam stejně nedívám. Večer jsme chvíli seděli při svíčce a pak jsme šli spát.

     Nejvíc jsem se těšila na různá zvířata a vodní hmyz, ryby a žáby, které budu chytat a pozorovat. Byli jsme několikrát na koupališti a tam jsem chytila letošní mladé čolky. Ještě měli za ušima žábry, protože ze začátku žijí ve vodě. Potom jim žábry odpadnou a oni vylezou z vody. Ale nechytají se snadno. První den jsem měla jednoho a druhý den jsem si přinesla druhého.

     Na koupališti jsou také neznámí vodní živo-čichové. Nevím, jak se jmenují a nikde jsme to nenašli. Prvního jsme nevyfotili, druhý je na obrázku. Toho potom sežral velký potápník, který je také na obrázku.

Potápníka jsem našla na dvorku v sudu. Umí létat a do sudu přiletěl, aby tam lovil larvy komárů.

Několikrát jsme byli v lese na dříví. Děda chtěl přivézt dříví, které tam zbylo po kácení stromů. Já jsem měla malý vozík a děda měl kolečko. Přivezli jsme toho dost, protože děda měl nějaké dříví schované od minule v lese mezi malými stromky.

     Každý rok chodíme na výlet na rybník Oborák. Loni jsem tam chytila malé rybičky a dala je do rybníčku na zahradě. Letos jsem jich chtěla nachytat co nejvíc. Ale žádné tam nebyly. Ani vodní hmyz. Ale viděli jsme volavku. Létala kolem a potom seděla na druhém břehu na stromě. Tady kolem Plzně prý jsou vzácné. Viděla jsem ji v přírodě poprvé. Na výletě nás zastihla bouřka a velký liják, schovali jsme se v jedné hájovně pod přístřeškem.

     Někdy byla docela zima a tak jsme museli jednou zatopit v kamnech. Seděla jsem u kamen a četla knížku, dokud bylo trochu vidět. Venku pršelo. Měla jsem tam knížku Holčičí pravidla – Kluci k zulíbání. Přečetla jsem ji tam třikrát a počtvrté jsem ji dočítala v autě, když jsme se vraceli domů. Letos to bylo poprvé, co mi děda nečetl před spaním. Ale stejně byla tma, když nešla elektrika a já jsem si četla sama hlavně ráno.
     V neděli jsme šli na celodenní výlet a chtěli jsme se cestou zastavit v Kralovicích a koupit nějaké dobroty a jiné potraviny v Penny. Na jednom kopci, když jsme šli po silnici, nás zastihla silná bouřka a liják. Nebylo se kam schovat, jen tam byl jeden malý stromek u silnice, tak jsme se pod něj skrčili. Děda měl vodu i v batohu. Naštěstí jsme potom cestou domů zase uschli, protože svítilo slunce.

     Nedaleko hájovny je velká hromada z větví, které zbyly po kácení stromů. Je asi 8 metrů vysoká. Nejdřív mi děda nechtěl dovolit vylézt nahoru, abych nezapadla mezi větve, ale pak mi ukázal bezpečnou cestu. Byla jsem dvakrát až nahoře a děda prý to také zkusí. Kdo ho ale vytáhne, až tam zapadne?
     Před verandou se pod kovovou rohožkou vždycky schovávají žáby ropuchy. Byly tam loni a letos jsme tam zase našli čtyři. Dvě další žáby byly ve sklepě. Pod rohožkou jsou ve dne, v noci asi vylezou ven a ráno se tam zase vrátí.

     Když jsme vařili, měla jsem na starost pití a dezert. Letos mi nejvíc chutnala rýže s tuňákem. Z domova jsem si přivezla zásobu sladkostí, které mi děda koupil, když jsme byli na nákupu před odjezdem. Také jsem za ten týden snědla tři balíčky mléčných buchtiček, v každém balíčku je jich dvanáct. Když jsem na hájovně, tak vždycky hodně jím. Doma jím docela málo.
     Poslední den před odjezdem jsme šli zase na koupaliště. Vzala jsem sebou oba čolky, abych je tam vypustila na svobodu. Doma je mít nemůžu. Tak jsem se s nimi na koupališti rozloučila a potom jsem je ještě pozorovala, jak jsou na schůdkách a v brouzdališti rádi, že jsou zase doma.

Tak dobrou noc
a příští rok možná zase
nashledanou.


Verča

Zase bez elektriky

Červenec mi zase připravil překvapení. Aniž bychom něco tušili, přijeli jsme s vnučkou na týdenní pobyt a zakrátko jsme zjistili, že nejde elektřina. Pátrání v domě i mimo dům nepřineslo žádný výsledek, tak jsme se vypravili do objektu bývalých kasáren, abychom tam zjistili staronový problém s elektrickou přípojkou. Oprava z dubna dlouho nevydržela, zase někdo zdemoloval přístřešek, pod kterým byly uloženy provizorně spojené kabely.

     Jelikož nebylo možné provést opravu hned (a já bych si na to vůbec netroufal), zůstali jsme celý týden bez elektřiny. Potraviny jsme dali do sklepa (14 °C), ty choulostivé jsme snědli jako první a v dalších dnech jsme vždycky uvařili jídlo a ještě ten samý den ho snědli. A tak jsme ledničku ani nepotřebovali. Vodu jsme vytáhli ručně ze studny a na mytí ji ohřáli buď na PB sporáku nebo dvakrát na kamnech, když jsme museli kvůli chladnému počasí na chvíli zatopit.
     Bez rádia jsem se musel obejít. Dále jsem měl jen nabitý mobil a v notebooku baterii asi na 2 hodiny provozu, kdybych potřeboval něco nutně napsat a odeslat.
     Historie problémů s elektřinou letos gradovala a já už mám ve sbírce fotografií pěknou sérii, jak to probíhalo. Snad už je ale konec a vandalové dají pokoj. Už to tam vůbec nevypadá, jako by tam mělo být něco k ukradení.

První fáze – odcizení kovových dvířek rozvaděče

Druhá fáze – odcizení kovových částí rozvaděče, ustřižení kabelů

Třetí fáze – oprava a vložení spojených kabelů do přístřešku

Čtvrtá fáze – demolice přístřešku, spálené kabely

Pátá fáze – další oprava a uložení spojených kabelů do země, zahrnutí sutí

     Je pro mne ale záhadou, jakým způsobem došlo ke spálení opravených kabelů. Na posledním obrázku jsou dobře vidět ohořelé konce, kde byly 4 vodiče přípojky provizorně spojeny a důkladně zaizolovány. Přitom v okolí vodičů není vidět spálená místa, např. trávu.

     V minulých asi 4 letech fungovala elektrická přípojka bez problémů. Až jsem se tomu divil. Zbývá tedy doufat, že se tenhle stav vrátí…