O letošních prázdninách to bylo už popáté, co jsme byli s dědou týden na hájovně. Už jsem se tam těšila. Když jsme přijeli, zase nešla elektrika. Když děda zjistil, že to nepůjde hned opravit, ptal se mě, jestli tam chci zůstat nebo jestli pojedeme zpátky domů. Řekla jsem mu, že v žádném případě nepojedeme domů a tak jsme tam zůstali.
Byli jsme celý den někde venku nebo jsme vařili a tak jsme světlo nepotřebovali. Na televizi se tam stejně nedívám. Večer jsme chvíli seděli při svíčce a pak jsme šli spát.
Nejvíc jsem se těšila na různá zvířata a vodní hmyz, ryby a žáby, které budu chytat a pozorovat. Byli jsme několikrát na koupališti a tam jsem chytila letošní mladé čolky. Ještě měli za ušima žábry, protože ze začátku žijí ve vodě. Potom jim žábry odpadnou a oni vylezou z vody. Ale nechytají se snadno. První den jsem měla jednoho a druhý den jsem si přinesla druhého.
Na koupališti jsou také neznámí vodní živo-čichové. Nevím, jak se jmenují a nikde jsme to nenašli. Prvního jsme nevyfotili, druhý je na obrázku. Toho potom sežral velký potápník, který je také na obrázku.
Potápníka jsem našla na dvorku v sudu. Umí létat a do sudu přiletěl, aby tam lovil larvy komárů.
Několikrát jsme byli v lese na dříví. Děda chtěl přivézt dříví, které tam zbylo po kácení stromů. Já jsem měla malý vozík a děda měl kolečko. Přivezli jsme toho dost, protože děda měl nějaké dříví schované od minule v lese mezi malými stromky.
Každý rok chodíme na výlet na rybník Oborák. Loni jsem tam chytila malé rybičky a dala je do rybníčku na zahradě. Letos jsem jich chtěla nachytat co nejvíc. Ale žádné tam nebyly. Ani vodní hmyz. Ale viděli jsme volavku. Létala kolem a potom seděla na druhém břehu na stromě. Tady kolem Plzně prý jsou vzácné. Viděla jsem ji v přírodě poprvé. Na výletě nás zastihla bouřka a velký liják, schovali jsme se v jedné hájovně pod přístřeškem.
Někdy byla docela zima a tak jsme museli jednou zatopit v kamnech. Seděla jsem u kamen a četla knížku, dokud bylo trochu vidět. Venku pršelo. Měla jsem tam knížku Holčičí pravidla – Kluci k zulíbání. Přečetla jsem ji tam třikrát a počtvrté jsem ji dočítala v autě, když jsme se vraceli domů. Letos to bylo poprvé, co mi děda nečetl před spaním. Ale stejně byla tma, když nešla elektrika a já jsem si četla sama hlavně ráno.
V neděli jsme šli na celodenní výlet a chtěli jsme se cestou zastavit v Kralovicích a koupit nějaké dobroty a jiné potraviny v Penny. Na jednom kopci, když jsme šli po silnici, nás zastihla silná bouřka a liják. Nebylo se kam schovat, jen tam byl jeden malý stromek u silnice, tak jsme se pod něj skrčili. Děda měl vodu i v batohu. Naštěstí jsme potom cestou domů zase uschli, protože svítilo slunce.
Nedaleko hájovny je velká hromada z větví, které zbyly po kácení stromů. Je asi 8 metrů vysoká. Nejdřív mi děda nechtěl dovolit vylézt nahoru, abych nezapadla mezi větve, ale pak mi ukázal bezpečnou cestu. Byla jsem dvakrát až nahoře a děda prý to také zkusí. Kdo ho ale vytáhne, až tam zapadne?
Před verandou se pod kovovou rohožkou vždycky schovávají žáby ropuchy. Byly tam loni a letos jsme tam zase našli čtyři. Dvě další žáby byly ve sklepě. Pod rohožkou jsou ve dne, v noci asi vylezou ven a ráno se tam zase vrátí.
Když jsme vařili, měla jsem na starost pití a dezert. Letos mi nejvíc chutnala rýže s tuňákem. Z domova jsem si přivezla zásobu sladkostí, které mi děda koupil, když jsme byli na nákupu před odjezdem. Také jsem za ten týden snědla tři balíčky mléčných buchtiček, v každém balíčku je jich dvanáct. Když jsem na hájovně, tak vždycky hodně jím. Doma jím docela málo.
Poslední den před odjezdem jsme šli zase na koupaliště. Vzala jsem sebou oba čolky, abych je tam vypustila na svobodu. Doma je mít nemůžu. Tak jsem se s nimi na koupališti rozloučila a potom jsem je ještě pozorovala, jak jsou na schůdkách a v brouzdališti rádi, že jsou zase doma.
Tak dobrou noc
a příští rok možná zase
nashledanou.
Verča
Příspěvky
