Listopadové úlovky v pásmu FM

Výborné příjmové podmínky v pásmu FM mne v polovině listopadu zastihly na správném místě ve správný čas. Vždycky se to tak nepovede. V říjnu jsem musel v nejlepším z hájovny odjet, v listopadu jsem sice podmínek využil, ale zase ne až do konce, zase jsem musel odjet.

Přesto se ke mně dostala řada zajímavých stanic od úterý 13.11. až do pátku 16.11., kdy jsem musel vypnout přijímač v 9:30 hod. Ale byl jsem rád hlavně za ten kousek pátečního rána. Slyšel jsem konečně Francii a jako bonus ještě Belgii. Navíc jsem potom doma objevil na nahrávce z tuneru Perseus FM+ druhý vysílač z Belgie! To bylo radosti, protože Belgii jsem slyšel tady na Plzeňsku naposledy někdy kolem roku 1990.

     Nejbližší francouzský vysílač je Strasbourg, slyšel jsem program France Inter na 97.3 MHz ze vzdálenosti 455 km. Z Belgie jsem slyšel z vysílače Liege nejprve 3. program společnosti RTBF (Musiq3 – vážná hudba) a potom doma jsem na nahrávce objevil ještě 1. program La Premiere na 96.4 MHz. V obou případech je vzdálenost 564 km. Společnost RTBF vysílá francouzsky.

V pátek ráno byly signály velmi stabilní a docela silné. Bylo vidět, že příjmové podmínky jsou díky inverzi silně zlepšené. Mrzelo mne, že musím odjet, protože bych se byl určitě zaměřil na Anglii. Z Belgie už to není daleko.

     Předtím jsem slyšel ve čtvrtek večer i v pátek ráno vysílač americké armády AFN Frankfurt s programem „AFN Wiesbaden – The Eagle“ na 98.7 MHz. Tam je vzdálenost 356 km.

 

Na mapce jsou zakresleny nejvzdálenější vysílače, které jsem zachytil v polovině listopadu.

 

Vybral jsem 4 nahrávky: AFN Frankfurt, France Inter, La Premiere(BEL) a Musiq3 (BEL).

AFN Frankfurt (D):

98.7 AFN Wiesbaden, Frankfurt D 2012-11-16 0830utc

France Inter, Strasbourg (F):

  97.3 France Inter, Strasbourg F 2012-11-16 0732utc

RTBF-1 La Premiere, Liege (BEL):

  96.4 RTBF-1 Liege BEL 2012-11-16 0730utc

RTBF-3 Musiq´3, Liege (BEL):
  99.5 RTBF-3 Liege BEL 2012-11-16 0830utc

Listopadové houby

     Kdo by to řekl, že 12. listopadu se člověk může vrátit z lesa s pěknou hromádkou hub! Letošní úroda byla v našem kraji ubohá (i když jinde na Plzeňsku byli spokojeni). Už jsem ji vlastně uzavřel někdy v říjnu.
     Teď jsem na procházce lesem přišel na jedno známé místo, kde jsem v minulých letech nacházel houby. Teď jsem na ně ale vůbec nemyslel. Až když jsem viděl v dlouhé trávě velký, oslizlý a od slimáků ožraný klobouk, vzpomněl jsem si, jak jsem tudy v létě často chodil, houby pořád žádné a já jsem si říkal – Přece není možné, aby letos vůbec nevylezly.
     Teď jsem viděl první klobouk, kousek od něj další v lepším stavu, pak další a další. Všechno byly suchohřiby hnědé. Nasbíral jsem 15 pěkných kousků, dalších nejméně 10 jsem tam musel nechat, protože už byly ve špatném stavu. Vyrostly během prvního listopadového týdne. Atlas hub skutečně uvádí, že suchohřib hnědý může růst i v listopadu. Červivý nebyl žádný z nich, mouchy už nelétají. Zato některé byly okousané od slimáků. Ti jsou ještě aktivní a navzdory své omezené pohyblivosti najdou každou houbu.

     Celá houbová příhoda se odehrála na malém místě v okruhu asi 50 metrů. Procházel jsem potom ještě větší část lesa, ale jedlé houby už jsem žádné neviděl, jen pár prašivek. Listopadové překvapení připomnělo jinak dost skromné léto...

Oheň na hájovně

     Když jsem minulý čtvrtek přicházel od autobusu na hájovnu, už zdálky jsem viděl, jak se z lesa valí hustý kouř. To mne značně zneklidnilo, protože kouř vycházel z míst, kde stojí hájovna. Kvůli lesu ale nebylo vidět, co se děje. Spěchal jsem tedy, abych byl na místě co nejdřív. Hoří snad les nebo samotný dům? Zase mám být prvním svědkem nepříjemné události, jako prve, když tady spadlo práškovací letadlo?
     Když jsem přišel blíž, trochu mne uklidnilo, že jsem v kouři cítil zápach (nebo snad vůni) hořícího dřeva. Kdyby hořel dům, jistě by to byl jiný zápach. Ale stejně, bylo to divné, protože velký oheň v lese nikdy nevěstí nic dobrého.
     Pak už jsem byl od hájovny na 100 metrů, z cesty už jsem k ní dohlédl. Kouř se valil z plochy naproti domu, kde je asi 30 metrů lesa a za ním pět velkých pasek, které zbyly po velké těžbě dřeva na konci jara. Větve a další zbytky po těžbě prve vyvezli na velkou hromadu na okraj ke štěpkování. To proběhlo v září a říjnu za velkého rachotu a prachu ze štěpkovacího stroje. Přesto na pasekách zbylo na zemi ještě dost drobného dříví.
     Ale to už jsem viděl oheň zblízka, stála tam dodávka a skupina osob procházela první pasekou a na velké hromady přihazovala drobné i větší větvičky. Plálo tam několik ohňů. Toho dne byl silný vítr a ten vytvářel divoce se zmítající obrazce hustého kouře z mokrého dříví.

     Skupina šesti pracovníků přijela až z Moldávie, aby nám tady pomáhala pečovat o lesy. Vzpomínám, jak na jaře jiná skupina jejich sousedů z Ukrajiny vysazovala v okolí mladé stromky. Teď pracují od 8 do 16 hodin, pokud je vidět. Když v 16:15 hod. odjížděli, na pasece ještě plály čtyři velké vatry. Už bylo šero. Říkal jsem si, že tam asi nechali hlídku, kterou někdo později vyzvedne. Ale nikdo už nepřijel, ani na pasece nebylo nikoho vidět. Prostě profesionálové - kolem ohňů vyhrabali do kruhu horní vrstvu podestýlky až na hlínu a odjeli. Z ohnišť se kouřilo ještě příští den.
     To už ale byli zase někde jinde, podle zvláštního harmonogramu pálili dříví v příštích dnech na úplně jiných místech v okruhu asi kilometru, aby se příští úterý vrátili k nám a pustili se do paseky číslo 2. Ta už je ale o několik desítek metrů dál a tak je jen mezi stromy vidět vzdálený kouř a občas přijede dodávka, která je vozí do práce a z práce a v poledne jim asi vozí oběd.
     Na hájovnu se zase vrátil klid a ticho a po několika deštivých a mlhavých, typicky podzimních dnech, se ukázalo i sluníčko...