Když jsem přišel blíž, trochu mne uklidnilo, že jsem v kouři cítil zápach (nebo snad vůni) hořícího dřeva. Kdyby hořel dům, jistě by to byl jiný zápach. Ale stejně, bylo to divné, protože velký oheň v lese nikdy nevěstí nic dobrého.
Pak už jsem byl od hájovny na
Ale to už jsem viděl oheň zblízka, stála tam dodávka a skupina osob procházela první pasekou a na velké hromady přihazovala drobné i větší větvičky. Plálo tam několik ohňů. Toho dne byl silný vítr a ten vytvářel divoce se zmítající obrazce hustého kouře z mokrého dříví.
Skupina šesti pracovníků přijela až z Moldávie, aby nám tady pomáhala pečovat o lesy. Vzpomínám, jak na jaře jiná skupina jejich sousedů z Ukrajiny vysazovala v okolí mladé stromky. Teď pracují od 8 do 16 hodin, pokud je vidět. Když v 16:15 hod. odjížděli, na pasece ještě plály čtyři velké vatry. Už bylo šero. Říkal jsem si, že tam asi nechali hlídku, kterou někdo později vyzvedne. Ale nikdo už nepřijel, ani na pasece nebylo nikoho vidět. Prostě profesionálové - kolem ohňů vyhrabali do kruhu horní vrstvu podestýlky až na hlínu a odjeli. Z ohnišť se kouřilo ještě příští den.
To už ale byli zase někde jinde, podle zvláštního harmonogramu pálili dříví v příštích dnech na úplně jiných místech v okruhu asi kilometru, aby se příští úterý vrátili k nám a pustili se do paseky číslo 2. Ta už je ale o několik desítek metrů dál a tak je jen mezi stromy vidět vzdálený kouř a občas přijede dodávka, která je vozí do práce a z práce a v poledne jim asi vozí oběd.
Na hájovnu se zase vrátil klid a ticho a po několika deštivých a mlhavých, typicky podzimních dnech, se ukázalo i sluníčko...