Na konci dalšího roku

Další rok je na svém konci. Utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. Jaký byl – úspěšný, radostný, smutný? Asi od každého trochu. Něco se povedlo, něco zas ne. Tak to bylo i u mne. Pořád víc se zdá, že je třeba zabývat se i zdravotní bilancí. Aby se člověk poučil ze svých chyb, kterými sám sobě škodí. Naštěstí zdravotní bilance ještě nedostala rychle klesající trend. Setrvalý stav, sice není důvod k jásání, ale když není hůř, je to dobré...
     Tentokrát zůstávám na konci roku ve městě a když si čtu své zápisky v tomhle blogu z konce roku 2010, kdy jsem byl na hájovně, znovu se mi potvrzuje, kde to je lepší. Ale někdy není na výběr. Ale když ne na konci roku, tak po Novém roce.
     Nedaleko hájovny se to v prosinci hemžilo myslivci. Byli to sice jen tři mladíci do 30 let, ale byli tam tak často, až to bylo na tamní klidné poměry nezvyklé. Na poli u potoka, nedaleko lesa postavili nový posed – kazatelnu. Padesát metrů od ní, na kraji lesa, postavili krmelec a kolem něj nasypali velké množství potravy pro zvěř – nějakou řezanku, šrot, kukuřičné klasy apod. Každý den to tam chodili upravovat a doplňovat. Byl sníh a tak jsem podle stop viděl, že se tam zvěř už za týden naučila chodit. Má to samozřejmě svůj účel. Určitě tam nebudou chodit pozorovat zvěř dalekohledem z posedu. Připadá mi to takové příliš jednoduché.
     V knihovně jsem si vypůjčil knihu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot. Je to klasika z roku 1891, teď už ve 20. vydání. Román se odehrává v drsném prostředí Šumavy. Už při prvním prolistování a prohlédnutí je cítit velká síla, která z knihy vyzařuje. Bude to moje první kniha v novému roce. Tak ať se ten rok vydaří!