Pravá zima v prosinci

V posledním měsíci roku jsem strávil na hájovně jen 7 dní v jeho první polovině. Myslel jsem, že to bude víc. Ale potom mne ještě čekala práce, pak přišly Vánoce a plány se nějak zhatily...
     Naštěstí byla v první polovině prosince ta pravá zima. Sněhu napadlo nakonec asi 15 cm, noční mráz byl kolem -5 °C. Bylo to tak akorát, ani moc, ani málo. Prostě docela příjemná zima. Bude vidět v celé své kráse na mé PF, kterou dám do dalšího příspěvku.
     Ale neměl jsem pobyt úplně v klidu. Uprostřed týdne mi volal syn, že se mu do počítače dostal virus „Policie ČR vás sleduje“ a že neví, co s tím, protože na monitoru je jen tahle "policejní" stránka a s počítačem se nedá nic dělat. Nezbylo tedy, než příští den odjet autobusem do Plzně. Na dálku jsem to nemohl řešit, protože jsem tenhle virus neznal. Ale naštěstí nebyl tak úporný, jak se zdál. Nejdřív jsem odpojil počítač od internetu, stránka zmizela, pak jsem vrátil nastavení počítače o pět dní zpátky a po restartu už se virus neukázal. Trochu mne to překvapilo, ale je to tak. Odpoledne už jsem se na hájovnu nevracel, jel jsem až další den ráno.
     Na hájovně za tu dobu zase všechno prochladlo, ale naštěstí mám dost dřeva a výkonná kamna, tak jsem měl po několika hodinách zase příjemně teplo. Osvědčily se kulaté „placky“ ze stromů od letní těžby. Jak harvestor začišťoval konce kmenů, nechával za sebou slabší i silnější placky, které jsem pečlivě vysbíral. S těmi silnějšími bude ještě práce, ale ty slabší od té doby vyschly a samy popraskaly, takže stačí do nich uhodit sekerou a rozletí se na kusy. Na ty silné mám připravené klíny. Některé mají průměr až 40 cm a sílu skoro 20 cm.

     Dva dny před odjezdem jsem zjistil zajímavou věc. U cesty jsem viděl ve sněhu vyšlapanou cestičku, jak směřuje k plotu zahrady. Když jsem přišel blíž, poznal jsem ve stopách srnčí kopýtka. V plotu je menší mezera, tou se protáhly a v zahradě si udělaly dlouhou, hlubokou pěšinu, jak to mají ve zvyku. Kam šly? Sledoval jsem jejich trasu po zahradě a stopy mne zavedly k jabloni, pod kterou byla ve sněhu spadaná jablka. Bylo to tam celé rozhrabané, byla tam také stará tráva a tak věřím, že si pochutnaly.

     Viděl jsem srnky skoro každý den ráno kolem 8. hodiny skoro u hájovny, zdálo se mi, že vyhrabávají pod duby žaludy. Na podzim jich tam spadalo ohromné množství, na zemi byla souvislá vrstva. Tam jsem srnky viděl, ale na zahradě ne. Číhal jsem poslední den, jestli je zastihnu i na zahradě, ale nepřišly tam.
     Zato mne každé ráno vítaly na zápraží stopy zajíce a kočky. Také kuna mi tam někdy nechá hromádku. Nevím proč, jakoby všude kolem nebylo místa dost...