Ve středu bylo od rána už líp, tak jsem využil příležitosti a vydal se do vesnice na nákup. Ve vesnici i v samoobsluze vše při starém, k žádné zajímavé události tentokrát nedošlo. Akorát jsem objevil bydliště nám již známého myslivce. Na dvoře stálo jeho terénní auto. Poznal jsem ho podle dobře zapamatovatelného čísla „6263“. Na vývěsce u obecního úřadu jsem si přečetl, že občané si mohou vypůjčit traktor s valníkem a řidičem za 80 Kč/hod. a za 15 Kč/km. V zimě také traktor s radlicí na odklízení sněhu…
Středeční poledne bylo slunečné, chtěl jsem vyrazit do lesa poohlédnout se po nějakém dřevu. Najednou slyším motor pomalu jedoucího auta. Ano, byl to bývalý hajný, už se vrátil z nemocnice a tak se přijel podívat s manželkou na svůj pozemek o kousek dál u cesty. Asi dvě hodiny tam něco kutili a připravovali. Dnes dopoledne si to odvezl revírník, který si vzal sebou pomocníka, aby mu to naložil, zatímco on něco důležitě studoval v papírech.
Napsal mi jeden čtenář, Pavel z Chodové Plané, že si rád přečetl nový článek po delší době odmlky, protože už mu šly ty hašlerky na nervy, když se tam neobjevovalo nic nového. To mi připomnělo, že nad hašlerkami se ještě nezavřela voda. Myslivec se tady už sice neobjevuje, protože teď zjara nemůže střílet srnky, ale na jeho stopy jsem přesto narazil. Když jsem minulý týden procházel lesní cestou asi kilometr odsud, najednou vidím kousek před sebou na cestě neomylnou modro-bílou kombinaci. Hned jsem si vzpomněl na článek „Hašlerky na sněhu“. Hleděl jsem na jejich jarní verzi: hašlerky na blátě. Ale kvůli malému papírku si nedáme zkazit pěkný den. Zvlášť když jsem o kus dál objevil velkou zásobu dřeva ze zrušených ohrad. Po stránce logistiky sice na tom nejsem moc dobře, ale něco vymyslím…
Ještě jsem dnes nepsal o zvířatech. Několik novinek a zajímavostí mám. Na rybníčku na zahradě se zalíbilo párku divokých kachen. Tenhle týden tam jsou každý den. Přilétají kolem poledne a zmizí před soumrakem. Ve zbytku času jezdí po rybníčku, potápějí hlavu nebo sedí na okraji mělčiny na trávě a odpočívají se zobáky schovanými v peří za hlavou. Nemají velký strach, když přijdu blíž, jen poodjedou po vodě k protějšímu břehu. Házel jsem jim rohlík, ale toho se bojí a když kousek těsta dopadne na hladinu, rychle se vzdalují.
Tenhle týden tedy spíš přijímám teplo od kamen než venku od slunce a vyhlížím konec aprílových výstřelků. Jako ten motýl – paví očko – který se tuhle odpoledne probudil za kuchyňskou linkou a za hlasitého třepetání křídel přeletěl přes místnost na okno…
Příspěvky
