Jarní návrat do přírody

 Skoro dva měsíce mi trvalo, než jsem se vymanil z různých starostí a záležitostí (jednou z nich bylo i počasí) a mohl se vrátit hned po Velikonocích na hájovnu. Městské panelákové prostředí neskýtá inspiraci pro psaní, lidé už vůbec ne, a z přírody vidíte jen pár holých stromů a keřů mezi paneláky. Mezi nimi kálí psy, létají hejna drzých holubů a kouří desítky aut…
    Tytam jsou záplavy sněhu, které mne provázely při odchodu v polovině února a kvůli nimž jsem si musel den před odjezdem jít prošlapat cestičku na autobus, abych potom s batohem a vozíkem nestrávil na cestě zase vysilující hodinu. Při příjezdu jsem v úterý sledoval tu velkou změnu, která se za necelé dva měsíce stala. Na cestě z vesnice k lesu jsem se zaměřil na místo, kde jsem v lednu zapadl do sněhu po pás. Chtěl jsem prve vylézt z cesty, kde bylo sněhu jen po kolena, na vyvýšené pole. Tam byl sníh částečně odfoukaný. Na kraji cesty jsem ale zapadl a když jsem se teď na to místo díval, opravdu, je tam úzký hluboký příkop. V lednu to byla jedna rovina – pole, příkop i cesta v prohlubni…
    Tahle cesta mezi poli je známá tím, že nad ní vždycky poletuje a zpívá nejmíň pět skřivánků. To byl další kontrast proti zimě. V úterý se k poledni vyjasnilo, byl krásný slunečný den a pokračovalo to i ve středu a ve čtvrtek. Počasí jako na objednávku. Kvetou první květiny, vylétli první motýli, čmeláci a včely. Zatím chybí vosy, ale ty se ozvou, až se přezimující matky probudí a budou prozkoumávat každou kůlnu, střechu a odlehlá místa, kde by mohly vystavět papírové hnízdo a založit novou kolonii. Zatím dorážejí jen čmeláci, kteří mají vytříbený smysl pro jasně modrou barvu, a tak když oblečete montérky, můžete si být jisti, že každý čmelák, který poletí okolo, se na vás přijde podívat a bude chtít na modrou barvu usednout nebo ji bude alespoň chvíli oblétáváním zkoumat. Jiný hmyz nechává tahle barva klidným…

Rybníček na zahradě je skoro plný vody! To je velká změna proti minulým rokům, kdy byl většinou vyschlý. Také ve studni je spousta vody. Bylo to velké překvapení a ozvěna z lesa mne upozornila, že jsem svůj skoro šok dal asi příliš hlasitě najevo, když jsem otevřel poklop a viděl jsem, že voda by šla nabírat skoro rukou. Ještě v zimě se hladina leskla až někde v hloubi země. Vzpomínám, jak jsem tam před dvěma lety zachránil ještěrku, která ležela na hladině jako mrtvá. Byla ztuhlá ledovou vodou. Vytáhl jsem ji plechovkou na dlouhé tyči. Nebyla mrtvá, trochu hýbala nohama, což k útěku nestačilo, ale za chvíli ji na kameni zahřálo slunce a ona zmizela…
    Několikrát za den se mi nabízí srovnávání se zimou, protože přechod byl u mne prudký a tak zase obdivuji silný a nepřetržitý zpěv desítek ptáků na okolních stromech. Velice to kontrastuje se zimním tichem, které bylo ve zdejších odloučených končinách absolutní. Teď se zase nejsilněji ozývá budníček, který dokáže vyrážet své čičičičičiči-trrr-trrr-trrr nepřetržitě od ranního úsvitu do soumraku. Má své teritorium v okruhu asi 100 metrů, tam přelétá ze stromu na strom a neúnavně zpívá celý den.

Z dalších jarních novinek a zpráv mne napadají tyhle:
- na rybníček zase přiletěl před soumrakem párek divokých kachen; první jejich letošní návštěva, pokud jsem si mohl všimnout
- bývalý hajný, který má vedle malý pozemek s boudou, políčkem a úly, je v nemocnici, jelikož mu začaly značně otékat nohy; mám za to, že to je následek jeho zimní nečinnosti, jelikož během roku je v lese denně, však v zimě mu bránilo množství sněhu, aby sem mohl přijet. Pozoruji i na sobě, jak zima působí v našem věku celkové ochabnutí a devastaci organismu.
- ve vesnici má i maličká samoobsluha Jednota nový počítačový systém: cenovky zmizely, místo nich má paní na pokladně ve stojánku ruční čtečku kódu; přibyl také stojan s bulvárními tiskovinami – zkáza vesnice je na postupu…
- slečna na koni se poprvé ukázala v podvečerní hodině; možná už přes den pracuje a tak nejezdí v poledne. Pořídila si novou kostkovanou červeno-bílou bundu, loňskou červenou žokejskou čapku zachovala.

    Jednoho překvapuje, kolik nového se událo za necelé dva měsíce na tomhle odlehlém a opuštěném místě. Výmluvná je titulní fotka: ze starého, mrtvého listí povstává nový život…