Radio Bethel, Lima, Peru – 1570 kHz

Kmitočet 1570 kHz je ve směru z Ameriky poměrně produktivní. Že jsem tam slyšel nedávno brazilskou stanici Radio Sociedad, to ještě neznamená, že se tam nemůže protlačit něco jiného. V květnu se tam často míchaly dvě stanice: tahle brazilská a s ní náboženská stanice z Peru – Radio Bethel.

     Radio Bethel vysílá na 1570 kHz z hlavního města Lima. Výkon vysílače neznáme, protože je tady poměrně nový. Asi před dvěma lety jsme na 1570 kHz slyšeli novou stanici Radio Nueva Q FM z Limy. Byl to vlastně přenos z pásma FM a stanice se netajila tím, že na kmitočtu dlouho nezůstane a přejde jinam. Patrně se tam už tlačil Bethel, mnohem větší stanice se zázemím v USA.

     Křesťanská stanice Radio Bethel má v Peru síť FM vysílačů, v každé provincii jich vysílá několik. V pásmu středních vln pracuje 6 vysílačů a není bez zajímavosti, že na krátkých vlnách mají také jeden vysílač – na 5950 kHz. Ten jsme před rokem nebo dvěma také slyšeli, ale má patrně velmi malý výkon, protože jeho signál byl (a podle všeho stále je) u nás velmi slabý.

Stanici jsem slyšel poprvé 12. května v 5:35 hod., to bylo příznivé ráno ve směru na Jižní Ameriku. V příštích dnech jsem ji slyšel ještě několikrát, vždycky byl její program náboženský a ve španělštině, takže nebylo pochyb, o jakou stanici se jedná, zatím se mi ale nepodařilo nahrát identifikaci. Víc štěstí měl Paul Crankshaw, který mi poslal pěknou nahrávku z 19. dubna. Paul žije na západním pobřeží jižního Skotska, ještě jižněji, než je Glasgow. Pochvaloval si příjmové podmínky toho rána, speciálně z Peru a mně se jeho nahrávka tak zalíbila, že jsem ji zařadil do přehrávače zde k mé nahrávce. Během vysílání se stanice hlásí jen jako „Bethel“ nebo „Bethel Radio“.

Obě nahrávky jsou označeny jménem autora. Na nahrávce, kterou udělal Paul, je slyšet pěkná ID ve 43. sekundě: „Semana Santa en Bethel Radio“.

Radio Bacan, Lima, Peru - 1130 kHz

Pokud jsou teď v jarních měsících slyšet na středních vlnách nějaké stanice z Peru, pocházejí skoro výhradně z oblasti hlavního města Lima, které leží na pobřeží Tichého oceánu.
     Ve čtvrtek 12. května brzy ráno mezi 4:30 a 6:00 hod. se objevila celá řada stanic z Jižní Ameriky, nejdříve z Argentiny, později z Brazílie a Peru. Z Limy byly slyšet 4 stanice: Super Radio Callao (1400 kHz), Radio Santa Rosa (1500 kHz), Radio Bethel (1570 kHz) a Radio Bacan (čti Bakán) na 1130 kHz, o kterém chci napsat pár slov.

     Stanice má registrační značku OAX4N, výkon vysílače je 2,5 kW. Kmitočet 1130 kHz je během roku běžně obsazen stanicí WBBR New York (50 kW), ale na jaře se severoamerické stanice z pásma vytrácejí a střídají je stanice z Jižní Ameriky.
     Radio Bacan se zaměřuje na mladší posluchače, kteří představují druhou generaci přistěhovalců z pohoří And do hlavního města v 80. letech. Ti si vytvořili zvláštní hudební směr, ve kterém se mísí lidová hudba pohoří And a tropický hudební směr cumbia.

Na nahrávce je slyšet identifikace / webová adresa http://www.radiobacan.com/ hned na začátku, ve 3. sekundě.

Radio Bacan PRU  1130 kHz

Radio Sociedade, Espigao, Brazílie - 1570 kHz

Další z jihoamerických stanic, které jsou slyšet teď v jarních měsících na středních vlnách. Nejlepší doba příjmu je opět kolem východu slunce u nás, jak už je to obvyklé u stanic z obou částí amerického kontinentu. Zatímco v zimě převládají stanice z USA a Kanady, jarní a letní měsíce jsou doménou stanic z Jižní Ameriky. U nich platí, že k nám občas zaletí signál i z velmi slabého vysílače. Tak je to i v tomhle případě.

Radio Sociedade vysílá na 1570 kHz z města Espigao d’Oeste v brazilském státě Rondonia. Noční výkon vysílače je jen 250 W! Denní výkon je 5 kW a tak se někdy spekuluje, že obsluha vysílače nepřepnula na noční provoz a že tedy posloucháme signál vysílaný vyšším, denním výkonem. Jelikož ale bývají slyšet i stanice, které mají denní a noční výkon jen 1 kW, nemusí se jednat o zmíněné zapomenutí přepnout, ale skutečně můžeme tyhle velmi slabé signály slyšet.

Město Espigao d’Oeste leží ve východní části státu Rondonia, v nadmořské výšce necelých 300 metrů. Má 27 000 obyvatel. Radio Sociedade je jedinou stanicí, která v Espigau vysílá na středních vlnách. Město je vzdáleno asi 120 km od města Ji-Paraná, ze kterého je někdy slyšet Radio Planalto na 1390 kHz.
     Trasy, kudy k nám signály z Jižní Ameriky přilétají, jsou někdy neobvyklé. Stát Rondonia leží v samém srdci Jižní Ameriky a někdy bývají odtud slyšet ještě další dvě stanice:
1390 kHz  Radio Planalto, Ji-Paraná – 1 kW
1430 kHz  Radio Caiarí, Porto Velho – 10 kW
     Vypadá to na jakýsi kanál, kterým se signály z určité oblasti šíří. Zatímco tyto dvě stanice jsou hlášeny v Evropě poměrně často v jarních a letních měsících, nedá se to říct o mé nové stanici Radio Sociedade. Ta je opravdu vzácná.
     Způsob šíření rádiových vln, jaký pozorujeme v těchto případech, je úplně odlišný od běžného způsobu, kdy jsou slyšet převážně stanice, jejichž vysílací antény jsou umístěny poblíž pobřeží. To platí v Jižní Americe o stanicích např. z Kolumbie, Venezuely, Brazílie, Argentiny a nebo také Peru (hlavně oblast hlavního města Lima), případně i Ekvádoru. Proč se stane, že někdy se začnou šířit signály z nitra kontinentu, to není věrohodně objasněno.
     Přestože celá řada ranních sezení u přijímače vyznívá naprázdno, trpělivost se vyplácí, protože jistě přijde den, kdy se třeba jen na 15 minut ozvou opravdu vzácné DX signály z míst daleko ve světě...

Na nahrávce je slyšet identifikace "Radio Sociedade" (jingl zpívaný ženskými hlasy) ve 31. sekundě.

 

Radio Sociedade B 1570 kHz

Poutník z Peru odchycen na Plzeňsku

Je asi nepravděpodobné, že by některý z peruánských Indiánů národa Kečua hodil ve své vesnici v pohoří And na záda ranec, slezl z výšky 3800 metrů a s myšlenkou, že musí ještě dřív než umře vidět střední Evropu a nejlépe Plzeňsko, se vydal na dlouhou cestu. Přesto tam v malé vesnici v horách žije člověk, který sní o tom, že jeho posel, kterého vyšle, doletí až do střední Evropy.

     Když David Torres Boza zakládal svoji rozhlasovou stanici, neměl určitě na mysli žádný vzdále-nější kraj, než svoji vesnici Chamaca (čti Čamaka) v ho-rách. Nechtěl vysílat určitě ani pro sousední vesnici, protože ta je několik desítek kilometrů daleko. Kolem jsou jen vysoké hory a strmá, hluboká údolí.
90 kilometrů na sever leží Cusco, administrativní centrum stejnojmenného depártmánu. Chamaca má 500 obyvatel a leží v nadmořské výšce 3800 metrů.
     Své stanici dal David název Radio Onda Cero, za kmitočet zvolil 1640 kHz v „nastaveném“ pásmu středních vln. Nevadilo mu, že v Peru existuje síť FM stanic se stejným názvem, nevadilo mu, že v Peru žádná stanice v tomto tzv. extra pásmu zatím nevysílá. Patrně si říkal, že mimo jeho vesnici v horách And to nikomu nebude vadit a doma už lidem vysvětlí, co si mají naladit.

Ale každý radioamatér, pirát a pro-vozovatel rozhlasové stanice chce, aby jeho vysílač byl slyšet co nejdál. Tak i David patrně někde zaslechl nebo se dočetl o tom, že i lokální stanice z Peru bývají někdy slyšet ve vzdálenějších oblastech a dokonce i v zámoří. Možná se dozvěděl, že do Peru chodí zprávy o příjmu hlavně ze Skandinávie, kde jsou ve vysokých zeměpisných šířkách mimořádně vhodné příjmové podmínky. A tak když si k němu našly klikatou cestu dvě zprávy ze Švédska, byl překvapen a potěšen, ale z nějakého důvodu ho napadlo, že by bylo ještě mnohem zajímavější, kdyby jeho mini stanici slyšel někdo v samém srdci Evropy. Napsal to oněm Švédům. Ale nikdo se neozýval.
     Až přišla středa 4. května. Ráno jsem naměřil -2 °C! V 5 hodin, ještě před východem slunce, jsem raději zatopil v kamnech. Mezitím se uvařila káva, k ní byl připraven tlustý krajíc z velkého velikonočního bochánku, který jsem si od Velikonoc schovával v mrazáku, aby mi zajistil snídaně tady na hájovně. Následovalo obvyklé prolaďování pásma středních vln, abych zjistil, že příjmové podmínky jsou dnes neobvykle mizerné. Zbývala čtvrthodina do východu slunce, potom už nic nového nepřijde, spíš ty vzdálené DX signály, pokud jsou slyšet, nadobro zmizí. Vypadalo to na další jalové ráno.

     Pak se spojily dvě nezbytně nutné věci: poutník přicházel a našel otevřené dveře. Nikdy se nedozvíme, kolikrát poutník přišel a našel dveře zavřené. Naopak můžeme snadno spočítat, kolikrát otevíráme, ale nikdo nejde. Tentokrát se to podařilo. Vždycky si v takových případech říkám: je to náhoda nebo tušení, nebo snad zkušenost, na co se zaměřit a co nechat být? Dnes už si vzpomínám jen na to, že v 5:28 hod. jsem ladil přes kmitočet 1640 kHz a zaslechl jsem velmi slabou lidovou hudbu, charakteristickou pro oblast pohoří And v Peru. To mne vyburcovalo z letargie (když se ráno nedaří, obvykle u rádia klimbám a mechanicky otáčím ladicím knoflíkem), rychle jsem si uvědomil kmitočet a napadlo mne, že asi slyším tu stanici, kterou slyšeli před několika týdny ve Skandinávii a jeden DXer v Lotyšsku. Signál byl ale velmi slabý, říkal jsem si, z toho nic nebude a za chvíli stejně příjmové podmínky skončí.

Ale na zámořské trase, kde toho rána nebylo slyšet skoro nic z USA ani z Kanady a jen několik velmi slabých a nepoužitelných signálů z Jižní Ameriky, ionosféra vyšlapala cestičku pro vzácného posla z Peru. Během 10 minut začal signál zesilovat, slyšel jsem několik pěkných identifikací „Radio Onda Cero“ a pochopil jsem, že v tomhle večerním pořadu, který běžel od 22 do 23 hodin peruánského času, se vysílají gratulace a hraje se na přání. Signál kulminoval v 5:45 a pak už šel rychle do útlumu a za několik minut bylo po představení.
     Nemohl jsem uvěřit, že se mi podařilo identifikovat tuhle vzácnou stanici. Do té doby jsem totiž o ní nevěděl prakticky nic, měl jsem za to, že ji ještě nikdo neidentifikoval. Až později jsem zjistil, že ti Švédové ji identifikovali a dokud se jim nepodařilo kontaktovat jejího majitele, drželi informaci pod pokličkou. Ale bylo to tak lepší, ať si každý zjistí sám, co vlastně poslouchá, že?
     A tak už teď zbývá jen kontaktovat majitele a oznámit mu, že jeho sen se mu už splnil: stanice byla slyšet v samém srdci Evropy. Jistě si rád poslechne nahrávku. Jestli i čtenář tohoto příspěvku pocítí touhu poslechnout si úryvek z vysílání Radia Onda Cero, najde ho v přiloženém přehrávači dole.

První nahrávka je ze 4.5.2011 v 5:40 hod., druhá nahrávka je ještě lepší, a sice z 13.5.2011 v 5:35 našeho času.

Pěkné video o vesnici Chamaca s charakteristickou hudbou:

Rozhlasové signály z Dálného východu

Na podnět kamaráda Vládi jsem se začal zabývat otázkou, jestli je teď, na přechodu mezi jarem a létem, slyšet na krátkých vlnách něco z oblasti Dálného východu, konkrétně z Vladivostoku. Nevím, jestli kamaráda inspirovala shoda jmen, mne spíš ta vzdálenost.

     V zimě není Vladivostok na nižších kmitočtech krátkých vln tak velká vzácnost, ale v létě? Vždyť na celé trase je tma každý den asi jen hodinu. Tudy cesta nepovede, bude třeba zkusit vyšší kmitočty krátkých vln během rána či dopoledne. Vyhledal jsem si tedy příslušné seznamy krátko-vlnného vysílání a vypsal si relace, které se vysílají z Vladivostoku. Moc toho není a ještě méně je toho skutečně slyšet. Nakonec jsem zjistil, že patrně jediná relace, kterou můžeme během dne z Vladivostoku slyšet, je dvouhodinový přenos anglického vysílání Hlasu Ruska (Voice of Russia) pro Severní Ameriku na 13775 kHz. Vysílání běží od 6 do 8 hodin našeho času (0400-0600 UTC). První hodina je velmi slabá, signál je sotva slyšet a většinou nejde ani poznat, že se jedná o angličtinu. Druhá hodina je lepší, příjmové podmínky na trase se zlepšují. Před koncem vysílání v 8 hodin je signál sice pořád slabý, ale řeči už je rozumět. Chvílemi se objevuje ozvěna, jak signál putuje i druhým směrem kolem Zeměkoule a ten, který přichází ze západu, má mírné zpoždění.

Typicky roztřeseným signálem velmi vzdáleného vysílače se tedy můžeme potěšit i v létě.

Na nahrávce je úryvek z vysílání před koncem v 8 hodin. Slyšíme identifikaci „Voice of Russia World Service“.

Voice of Russia, Vladivostok - 13775 kHz

Májové dny na hájovně

Zase je tady další roční období – jaro – a zase se zdá člověku nejkrásnější z celého roku. Stejně tak jako loni podzim nebo po něm zima a možná i léto, protože to je pro život nejpohodlnější. Člověk trávící své dny často v přírodě, asi nemá vysloveně neoblíbené roční období. Možná mu může léto připadat poněkud fádní, když je horké a suché a všechno probíhá stereotypně bez větších změn, stejně tak jako dlouhá zima může způsobit podobné pocity.

     Ale určitě to neplatí pro podzim a už vůbec ne pro jaro. V máji to všechno vypukne naplno. Všechno kolem se zelená, v zimě ubohé a průhledně řídké porosty se zahušťují novým listím, hladina okolního hluku se zvyšuje. Ale je to přirozený hluk. Nové listí stromů stále víc šumí ve větru. Ptáci během celého dne zpívají nebo alespoň všelijak pípají, před východem slunce a po jeho západu pořádají koncerty. Jestliže jsou poblíž včelstva, uvědomíte si, jak velkým dílem se na hlukovém pozadí podílí tenhle drobný hmyz, který krouží ve větvích kvetoucích stromů, na pampeliškových plochách a i na vodních hladinách, kde patrně pije.

Letošní začátek května přinesl jak pěkné, teplé počasí, tak i sněhovou chumelenici s ranním mrazem -2 °C. To patrně trochu přibrzdilo klíšťata, která se vyrojila už v dubnu, ale nezastavilo to zahradní a lesní ptáky, kteří už vyhledali letošní místa pro hnízdění. Sýkorky uhelníček jako loni hnízdí patrně v dřevníku na nepřístupném místě, rehek zahradní se začal objevovat na střeše kůlny a pak jsem ho viděl, jak zalézá do dutiny ve hřebenu střechy, kde měl loni hnízdo. Viděl jsem teď vždycky jen samečka, že by samička už seděla na vejcích?

     Všude kolem roste svěží, jasně zelená tráva. Některé srnce se nechce chodit až na louku a tak se pase na okraji lesní cesty, hned za plotem přední zahrádky. Jednou jsem ji pozoroval, jak stojí až u plotu a zvědavě nakukuje dovnitř. Tohle zvíře ale nemá klidný život. Co deset vteřin trhavě zvedá hlavu od trávy a rozhlíží se na všechny strany. Spíš asi jen poslouchá a čichá, protože nemá dobrý zrak. Když budete stát bez hnutí a srnka vás neucítí, neuteče. Můžete třeba vydávat různé zvuky, i hlasité, ona se vždycky podívá vaším směrem, na chvilku strne, ale pak se zase skloní k pastvě.
     Nekonečný koloběh ročních období, který se nikdy neopotře-buje. Na rozdíl od člověka. Někoho z nás může zamrzet, že jednou přijde rok, kdy on už tady nebude, ale všude kolem na jaře zase všechno vykvete...

Radio Dunamis, Uganda

V tropickém pásmu 60 metrů vypadá tahle stanice velmi nenápadně. Nachází se na samém začátku pásma na 4750 kHz a bývá slyšet na začátku večera. Odpoledne a kvečeru jsou tam dva čínské vysílače a když skončí vysílání, protože už u nich mají po půlnoci, na jejich místě zbude slabý signál, který se snadno přehlédne.
     Náboženská stanice Dunamis používá název Dunamis Shortwave nebo Dunamis Broadcasting, méně často Radio Dunamis. Je to křesťanská stanice se sídlem v Kampale a začala vysílat 1. ledna 2007. Vysílač má v lokalitě Mukono u Kampaly a výkonem pouhého 1 kW šíří náboženskou osvětu na území africké Ugandy.

     Vysílá končí ve 21 hodin našeho času (1900 UTC) a nejlepší příjem bývá v poslední hodině. Výraz „nejlepší“ ale stále znamená slabý signál. V poslední hodině vysílání už se toho moc nenamluví, stanice hraje většinou africké písně nonstop a když se přiblíží 21. hodina, prostě vypnou vysílač a mají pro tento den hotovo.

Připojena je nahrávka na ukázku, jaká hudba se hraje v závěrečné hodině vysílání.

Dunamis SW - UGA - 4750 kHz