Májové dny na hájovně

Zase je tady další roční období – jaro – a zase se zdá člověku nejkrásnější z celého roku. Stejně tak jako loni podzim nebo po něm zima a možná i léto, protože to je pro život nejpohodlnější. Člověk trávící své dny často v přírodě, asi nemá vysloveně neoblíbené roční období. Možná mu může léto připadat poněkud fádní, když je horké a suché a všechno probíhá stereotypně bez větších změn, stejně tak jako dlouhá zima může způsobit podobné pocity.

     Ale určitě to neplatí pro podzim a už vůbec ne pro jaro. V máji to všechno vypukne naplno. Všechno kolem se zelená, v zimě ubohé a průhledně řídké porosty se zahušťují novým listím, hladina okolního hluku se zvyšuje. Ale je to přirozený hluk. Nové listí stromů stále víc šumí ve větru. Ptáci během celého dne zpívají nebo alespoň všelijak pípají, před východem slunce a po jeho západu pořádají koncerty. Jestliže jsou poblíž včelstva, uvědomíte si, jak velkým dílem se na hlukovém pozadí podílí tenhle drobný hmyz, který krouží ve větvích kvetoucích stromů, na pampeliškových plochách a i na vodních hladinách, kde patrně pije.

Letošní začátek května přinesl jak pěkné, teplé počasí, tak i sněhovou chumelenici s ranním mrazem -2 °C. To patrně trochu přibrzdilo klíšťata, která se vyrojila už v dubnu, ale nezastavilo to zahradní a lesní ptáky, kteří už vyhledali letošní místa pro hnízdění. Sýkorky uhelníček jako loni hnízdí patrně v dřevníku na nepřístupném místě, rehek zahradní se začal objevovat na střeše kůlny a pak jsem ho viděl, jak zalézá do dutiny ve hřebenu střechy, kde měl loni hnízdo. Viděl jsem teď vždycky jen samečka, že by samička už seděla na vejcích?

     Všude kolem roste svěží, jasně zelená tráva. Některé srnce se nechce chodit až na louku a tak se pase na okraji lesní cesty, hned za plotem přední zahrádky. Jednou jsem ji pozoroval, jak stojí až u plotu a zvědavě nakukuje dovnitř. Tohle zvíře ale nemá klidný život. Co deset vteřin trhavě zvedá hlavu od trávy a rozhlíží se na všechny strany. Spíš asi jen poslouchá a čichá, protože nemá dobrý zrak. Když budete stát bez hnutí a srnka vás neucítí, neuteče. Můžete třeba vydávat různé zvuky, i hlasité, ona se vždycky podívá vaším směrem, na chvilku strne, ale pak se zase skloní k pastvě.
     Nekonečný koloběh ročních období, který se nikdy neopotře-buje. Na rozdíl od člověka. Někoho z nás může zamrzet, že jednou přijde rok, kdy on už tady nebude, ale všude kolem na jaře zase všechno vykvete...