První dojmy z pásma FM

S podzimem asi není od věci zaměřit se z DX pohledu i na pásmo FM. Zvlášť pro mne to může být zajímavé, protože už jsem ho delší dobu (několik let) zanedbával, přestože dobře vím, že i tam je možné se dočkat překvapení a výborných zážitků.
     V minulém příspěvku jsem popsal sestavení nového teleskopického stožáru, který má délku 10 metrů. Při použití jen jeho dolní části (5 m) je možné na silné trubky nasadit i větší anténu pro pásmo FM. To jsem vyzkoušel a zatím se zdá, že se to osvědčilo.
     Anténu jsem nasměroval na sever s tím, že s ní zatím nebudu točit a směr řádně prozkoumám. Místo, kde anténa stojí, jsem vybral záměrně tak, aby byla zastíněna domem před signály, které přicházejí z jihu a jihozápadu. Ty pro mne nejsou nové, jsou silné a jejich neblahý účinek jsem si mohl ověřit na méně chráněné půdě o 5 metrů výš.

     Z časových důvodů jsem mohl zkušebně proladit pásmo jen jednou večer a potom ráno. Nejvíc mne překvapilo, kolik je na pásmu volných kmitočtů! Používám přijímač Grundig Satellit 700 (viz obr.) Mám v něm užší mf filtry 110 kHz. Přijímač má RDS včetně užitečného PI. Odhaduji, že na pásmu je nejméně 30 volných kmitočtů, kde by se mohly při zlepšených podmínkách šíření objevit vzdálené stanice. Při použití klasického tuneru s velmi úzkými mf filtry kolem 50 kHz by se počet volných kanálů jistě ještě zvýšil.
     Zkušební večer a ráno přinesly zatím jen dva vzdálenější vysílače, ale podmínky byly velmi špatné. Vždyť také celý den (během mé stavby stožáru) mrholilo a povětrnostní situace v celé oblasti střední a severní Evropy byla pro naše DX záměry nepříznivá. A tak jsem byl rád, když jsem slyšel polský vysílač Štětín (PR Radio Sczcecin, 92.0 MHz, 60 kW) ze vzdálenosti 385 km a ověřil jsem si, že příjem vysílačů z Berlína bude možná stálý, i když to nebude žádný HiFi příjem, např. RBB Radio 1 na 95.8 MHz (100 kW), tady je vzdálenost 285 km. Stanici jsem identifikoval dřív podle PI kódu, než podle programu. V jednom okamžiku signál zesílil a naskočil kód D332.

     Mapka ukazuje první dva vzdálenější vysílače: Štětín a Berlín. Jsou označeny modrým křížkem. Moje stanoviště je označeno červeným kroužkem.

     Na další vzdálené vysílače zatím čekám. Vím, že přijdou, zatím na ně nespěchám, chci si nejdřív osahat pásmo na novém stanovišti a pokud bude přijímací zařízení fungovat bez problémů, bude na podzim a v zimě jistě o zábavu postaráno...

Nová zábava v pásmu FM

Už bylo vidět z jednoho předchozího příspěvku, že se schyluje ke změně nebo spíš novince: mám novou hračku pro pásmo FM. Pořídil jsem si nový stožár (vojenský eShop ArmyPoint, 790 Kč) s úmyslem upevnit na něj anténu pro pásmo FM. Stožár jsem minulý týden zkušebně postavil a výsledek ukazují fotky.
     Stožár sloužil původně jako anténa pro vojenskou radiostanici. Je vysoký 10 m, materiál Al. Skládá se ze dvou souprav trubek, každá souprava má vlastní způsob smontování, nicméně v konečném výsledku tvoří jediný stožár.
     Dolní souprava se skládá ze 4 teleskopických trubek. Mají výborně řešený mechanismus aretace, kdy po vytažení trubky vyskočí dva hranolky na pružinách a zapadnou do otvorů v dolní trubce. Po vytažení je dolní část stožáru dlouhá 5 m.
     Horní souprava je složena také ze 4 trubek, již tenčích, ty se vzájemně spojují bajonetovým závěrem. Také tohle je výborně vyřešené, prostě vojenská preciznost. (Už jen kvůli tomuhle stožáru mne tolik nemrzí, že jsem dlouhá léta přispíval ze svých daní na armádu). Složené trubky mají délku také 5 metrů. Spojení horní a dolní sady je rovněž vyřešeno bajonetovým závěrem.
     Nejvíc mne trápila představa, že nebudu schopen postavit tak vysoký stožár sám. Ale ve skutečnosti se ukázalo, že to je velmi snadné. Potřeboval jsem k tomu ale jednu šikovnou pomůcku: stojan pro slunečník, tedy známý „vrták“, který mi už dlouho ležel ve sklepě od té doby, kdy jsem stavěl bambusové stožárky. Vrták je dlouhý asi 40-50 cm, je možné ho zavrtat s pomocí nasazovací tyčky podle potřeby celý do země. Do něj jsem postavil ještě složenou dolní teleskopickou soupravu trubek a upevnil ji ve vrtáku dřevěnými kolíky. Nahoru, na konec poslední trubky, jsem upevnil kotevní karabinky (je tam na to objímka). Na kousek papíru jsem si nakreslil ve zmenšeném měřítku 10 cm vysoký stožár, z jeho poloviny jsem spustil kotevní lana-čáry pod úhlem 45° a pravítkem jsem změřil jejich délku. Ukazovalo to 7 cm, tedy v reálu by kotevní šňůry mohly být dlouhé 7 m. Tak jsem je nastříhal (3 ks) a přivázal na karabinky. Vysunul jsem dolní sadu trubek do výšky 5 m a kotevní šňůry jsem upevnil kolíky na zemi. Pak jsem trubky zase stáhl dolů.

     Dále jsem sestavil horní část ze 4 slabých trubek. Tu jsem posadil na dolní část a zajistil bajonetem. Pak už bylo snadné postupně vytáhnout všechny trubky dolní sady. Stožár stál ve své impozantní výšce 10 m a už připravené kotvení se auto-maticky napnulo. To byla tedy první verze kompletního stožáru.
     Druhá verze představuje jen 5metrový stožár sestavený z dolní sady čtyř silných trubek. Kotvení je zachováno na jeho konci. Na složenou sadu jsem nasadil FM anténu Yagi 9-el. a vysunul stožár nahoru. Ukázala se nevýhoda v tom, že stožárem nejde běžně otáčet, protože kotevní objímka je pevná. Je navíc vyřešena důmyslně tak, že má na své vnitřní straně kolíček, který zapadá do otvoru v trubce, na kterou je objímka připevněna.
     Zatím jsem se ale stejně rozhodl, že nasměruji anténu jen do jednoho směru a ten důkladně prozkoumám. Pro začátek jsem zvolil sever. Tam mohou být zajímavé vzdálené FM vysílače v Německu a Polsku a tím směrem je také Dánsko a Švédsko. Ale to ukáže čas. Zatím jsem spokojen, že mám novou anténu...

Nová italská stanice na 1476 kHz

Od 5. října je na středovlnném kmitočtu 1476 kHz v provozu nová stanice se zvláštním jménem: Radio Medjugorje Italia (čti Medžugorje). Vysílá z provincie Padova, region Veneto v severní části Itálie. Vysílač má výkon 1 kW.

     Slyšel jsem ji poprvé hned druhý den, 6. října ráno, když jsem na 1476 kHz zjistil míchající se dvě stanice.

Obvykle je tam jen španělské Euzkadi Radio. Pomocí rámové antény se mi podařilo španělskou stanici trochu odsměrovat a pak jsem zjistil, že Radio Medjugorje je slyšet docela pěkně. Ale taková kvalita příjmu, jako je na nahrávce, je dost vzácná, musel jsem dlouho čekat, než jsem mohl mezi písněmi nahrát pěknou identifikaci.

Medjugorje má i TV stanici na internetu. Název obou stanic se váže k malé vesnici Medžugorje v Bosně a Hercegovině, kde se roku 1981 zjevila Panna Marie a předala poselství pro tento svět. Od té doby už vesnici navštívily miliony poutníků z celého světa, aby zde načerpaly duchovní sílu.
     Večer běží náboženský program v srbštině.

Na nahrávce je identifikace, která se opakuje po každé nebo po dvou písních:

„Radio Medjugorje Italia, prove tecniche di tramissione su kilohertz 1476 in modulazione di ampiezza. Per informazioni medjugorjeitaliatv@libero.it“.

Radio Medjugorje Italia - 1476 kHz

Dobré příjmové podmínky v pásmu FM

Na konci září nastaly výborné příjmové pod-mínky v pásmu FM. Upozornilo na to několik kolegů z Prahy a Středočeského kraje. Podařilo se jim přijímat vysílače např. až z Dánska.
     To mne ne-nechalo klidným a přestože nemám na hájovně pořádné přijímací zařízení, jen malý přenosný přijímač s prutovou anténou, řekl jsem si, že to také zkusím. Dánsko sice neuslyším, ale mohlo by se mi podařit několik vzdálenějších vysílačů z okolních zemí.
     Ve čtvrtek 29. září jsem strávil ráno mezi 8:15 a 11:15 chozením po zahradě, hledáním nejlepšího místa a prolaďováním pásma FM. Bylo krásné počasí, ráno sice trochu chladno, ale pak se začalo oteplovat. Tři hodiny postávání na zahradě s přijímačem utekly jako voda (foto je z jiné příležitosti). Někdo by řekl – Proč sis nesedl na židli nebo ke stolku? To ale není tak jednoduché, prutová anténa přenosného přijímače musí být co nejvýš. Člověk sice nemůže držet přijímač pořád nad hlavou, ale vestoje se to nechá vydržet a je to optimální způsob, jak bez problémů ladit, mít přehled o údajích na displeji, otáčet s přijímačem, tedy i s anténou a hledat přecházením nejlepší místo. Někdy i metr dělá takový rozdíl, že na jednom místě je pěkný signál a na druhém není nebo už tam ruší jiný vysílač. Zapisování už je trochu horší, často jsem přecházel z místa na místo, a tak jsem měl kousek papíru a tužku v kapse. Podle seznamu jsem kontroloval až konečné zápisy po ukončení první etapy „akce“.
     Ze zahrady mne napadlo ještě zajít na půdu, která je asi o 5 metrů výš. Tam byly podle očekávání signály ještě silnější, ale projevovalo se tam rušení od blízkých bavorských vysílačů, před kterými jsem se na zahradě za domem mohl skrýt. Na půdu jsem zašel až po kontrole zápisků podle seznamu a vyjasnil jsem si některé kmitočty. Žádný nový vysílač už mi na půdě nepřibyl, což bylo důkazem, že místo na zahradě je vhodnější. Až tam budu stavět velkou anténu pro FM (8-prvkovou Yagi), mám už pro stožár vyhlédnuté místo u okna na severovýchodní straně.
     S přijímačem Etón E5 a jeho prutovou anténou se mi podařilo zachytit následující vzdálené vysílače (vybral jsem ty, které jsou vzdálené víc než 150 km):

344 km  Poznaň POL (92.4, 96.4, 100.9) 120 kW
285 km  Berlin D (99.7) 100 kW
274 km  Berlin D (107.5) 13 kW
270 km  Jeseník/Praděd CZE (88.1) 10 kW
184 km  Erfurt/Remda D (107.6) 60 kW
180 km  Wroclaw/Lubaň POL (103.6) 60 kW
155 km  Löbau D (107.6) 30 kW

Mapka ukazuje nejvzdálenější vysílače. Moje místo je označeno kroužkem, vysílače jsou označeny křížkem.

     Čtyři nejvzdálenější vysílače už druhý den ráno nehrály, a tak jsem byl rád, že se mi podařilo využít posledního dne výborných příjmových podmínek.
     Zkoušel jsem vlastně záměrně jen směr od západu na východ, protože z druhé strany ruší silné bavorské vysílače, v tom směru je i les a mírné převýšení a tak odtud nic významnějšího nečekám. Směr od severozápadu přes sever k východu je poměrně otevřený a první vážnější prozkoumání pásma FM v téhle lokalitě přineslo dobré výsledky s příslibem do budoucna, jestliže budu používat lepší vybavení.

Bilance letošního léta

Když se na začátku října ohlédnu za minulými třemi měsíci, z nichž dva byly prázdninové, vidím jakési prázdno, jakoby léto bylo nejméně zajímavou částí roku. I blog podle toho vypadá, vlastně jsem neměl žádné zážitky, které by stály za zaznamenání. Loni tady spadlo na začátku prázdnin práškovací letadlo, letos nespadlo nic. Loni jsem měl v červenci a srpnu několik mimořádných zážitků na rádiových vlnách, letos nic, byla to bída. Ani počasí se nevymykalo z popisovaného stavu, prázdninové měsíce byly spíš deštivé, než slunečné a letně horké.
     A tak se mi při vzpomínce na letošní léto vybaví asi nejdřív ta zdravotní příhoda, která nezanechala fyzické následky, spíš psychické, a zajistila mi asi na měsíc námět na přemýšlení a ne právě moc dobrou náladu. Příjemné to není, ale tak nějak to do rázu letošního léta zapadlo.
     Co nám počasí odepřelo během hlavních letních měsíců, to se nám snaží vynahradit teď, v září a na začátku října. Prakticky celé září bylo slunečné a teplé a ještě prvních asi pět říjnových dní by mělo být příjemně. Teploty se pohybují kolem 23 °C, přes den je na slunci opravdu horko, ale kratší dny už dělají chladné noci. V přírodě je teď krásně, zvlášť když už je méně hmyzu. Vosy už asi ukončily svoji letošní aktivitu a postupně se odebírají na věčný odpočinek. Na přelomu září a října už je vosa vidět jen málokde. Sršni jsou sice pořád aktivní, ale jejich čas konce už se také blíží. Na půdě je sršní hnízdo o výšce asi 70-80 cm, zatím k němu není přístup, uvnitř je stále slyšet šustění a sršni létají ven a dovnitř.

     Letos se výborně dařilo hmyzu. Bylo neobvyklé množství vos a dalšího různého létajícího hmyzu včetně komárů, kteří v minulých letech nebyli uvnitř domu prakticky vůbec vidět, letos zalétali i tam. Vosy vlétaly nejen do domu, ale zalézaly např. do deky nebo do boty. Jednou jsem dostal žihadlo, když jsem sahal do kapsy pro kapesník. Nemohl jsem česat hrušky ani švestky, protože v korunách byly stovky vos a na zemi na ležících a hnijících plodech byly další. Na jedné malé hrušce bylo i 20 vos. Myslím, že jsem to předtím nikdy neviděl. Až v září začaly očividně mizet a jejich hnízda na zahradě a dvorku v zemi osiřela.
     Když byla se mnou na hájovně v polovině července vnučka, dívali jsme se, jak bývalý hajný na svém vedlejším pozemku stáčí med. Dostali jsme jednu sklenici. Je výborný. Tak mi zachutnal, že jsem si od hajného koupil ještě dvě kilové sklenice. Tak to byl vlastně další příjemný letní zážitek...