Krvavý noční příběh

Když ve čtvrtek po 18. hodině blízko hájovny něco temně bouchlo, nebylo zřejmé, jestli se jedná o další kus sněhu spadlého se střechy nebo jestli to byly dveře auta myslivce, který si ho sem vždycky dává, když jde na noční pochůzku. Při pouhém pohledu z okna byla temná noc a proti hradbě lesa nebylo nic vidět. Asi za půl hodiny se ozvaly dvě rány z pušky krátce za sebou, po chvilce třetí. V 19.20 naskočil motor silného vozidla a auto odjelo po cestě na jihozápad, kde není v lese tolik sněhu a jak je vidět, dá se tudy projet. Neuplynuly ani dvě minuty a motor se ozval znovu. Jiné auto přijíždělo ze směru, kam první odjelo a směřovalo lesem k vesnici na severu, kde je půl metru sněhu. Asi nějaký neznalý občan si chtěl zkrátit cestu. Vždyť on se za chvíli vrátí. Tak se i stalo a za chvíli auto opět přejelo kolem. Ranní stopy ale ukázaly, že všechno bylo jinak a že v okolí se odehrál krvavý příběh.

Myslivci chodí rádi k posedu, který je odsud asi 300 metrů. Nedaleko posedu nasypali hromadu jakéhosi krmného šrotu. Pomohou tak zvěři a zároveň ji mají na dohled a dostřel, tak jako divočáky, když na ně líčí hromady kukuřičných klasů. Toho večera si myslivec patrně naplánoval srnku. Přišla k hromadě naposledy. První rána, krátce na to druhá, srnka se potácí, vrávorá, krev stříká na bílý sníh. Zvíře prochází vysokými lodyhami uschlých rostlin, které jsou na poli ležícím ladem. Stvoly jsou pokryté krví, jako by je natřel štětcem. Srnka mizí v lese, ale nejde nazdařbůh. Drží se stezky vyšlapané ve sněhu. Krvavá stopa je rovnoměrná a silná, chvílemi jakoby vycházela ze sprchy, jak se srnka otřásá a snaží se bolesti zbavit. Vpravo od stezky jdou spěchavé stopy lovce. Kousek odtud je lesní cesta, tu musí srnka přejít. Před cestou se udělala krvavá louže. Srnka, tak jako vždycky, vyčkává, než vyjde do volného prostoru cesty. Bojí se nebezpečí, které by tam mohlo číhat. Netuší, že už si nese smrt sebou.

Pak už zbývá jen kousek. Tady možná padla třetí rána, nějakých 200 metrů od místa činu. Za cestou mezi slabými stromy se zvíře uložilo naposledy. Krvavá sněhová kaše, do které lovec ponořil podrážky svých bot s hrubým zimním vzorem, přes noc zmrzla a vytvořilo se skoro umělecké dílo. Z krvavého lože vychází sněhem hluboké koryto, jak tudy bylo k cestě odtaženo oválné tělo zvířete.

Tady práce lovce skončila. Nechal srnku na místě, uvědomil kolegu o úlovku, odešel k autu a odjel. Stopy druhého auta končí na cestě, kde je na jejím okraji krvavá stopa od odloženého zvířete. Změť stop druhého muže nasvědčuje tomu, že srnku nakládal. Pak auto zacouvalo k odbočce u posedu, otočilo se v hlubokém sněhu a projelo cestou na jihozápad, která je pro silné terénní vozy sjízdná.

Tak skončil příběh, jeden z tisíců. Druhý den se na poli před posedem shromáždilo 13 srnek a z hlubokého sněhu vyhrabávaly loňské kořínky. Nešly k posedu za hojnou potravou záměrně? Výstřely už dávno dozněly a krvavou scénu překryl čerstvý, milosrdný sníh...