středa 21. července 2010

Prázdniny na hájovně s dědou

Byla jsem teď týden s dědou na hájovně. Ještě před tím, než jsme odjeli, se mi narodil bráška Mareček. Vážil 3 kg a měřil 49 cm. Byla jsem se na něj podívat v porodnici.
     Pak jsme jeli na hájovnu. Celý týden bylo velké horko. Hned na začátku jsme šli na malý noční výlet do lesa. Odpoledne jsme si v lese schovali poklad a v noci jsme ho šli hledat. Měli jsme baterku a slyšeli jsme samé strašidelné zvuky a něco přebíhalo přes cestu. Držela jsem se dědy za ruku. Poklad jsme našli pod jedním posedem a dlouho jsme šli zase zpátky. Našli jsme dvě světlušky – larvy a jednu jsme si dali na zahrádku do trávy. Svítila tam několik dní a nikam neutekla.

Mám ráda brouky a hmyz a tak děda chytil na půdě sršně. Měla jsem ve skleničce také housenky. Večer jsme chytili na dvorku u nafukovacího bazénu žábu ropuchu. Dala jsem si ji přes noc do bazénu, abych si ji ráno mohla prohlédnout, až bude světlo. Chtěla jsem ji pak odnést na koupaliště a tam ji vypustit. Koupaliště je daleko, asi 2 km u jedné vesnice. Tam jsme byli čtyřikrát. Když jsme tam přišli se žábou, byly tam závody hasičů. Najednou jsem tam viděla další žábu – skokana. Tak ho děda chytil a měla jsem dvě žáby. Vzala jsem je do hájovny a dala zase do bazénku. Další den jsme je odnesli ke koupališti a tam jsme je pustili.
U koupaliště jsme slyšeli na poli křepelky, které jsou prý vzácné. Byly tam asi dvě nebo tři a volaly „pět peněz“. Když jedna letěla, vypadala jako malá koroptev.
     Šli jsme dvakrát na nákup do samoobsluhy a děda mi ukázal místo na poli, kde spadlo letadlo. Na dvoře máme plech z letadla a nějaké roztavené součástky.
     U houpačky praskl provaz, když jsem se houpala. Zůstala jsem na ní viset. Ale nic se nestalo, protože jsou tam čtyři provazy. Děda už měl připravený nový provaz a tak ho vyměnil. Pak ale prasklo prkénko na rohu, protože už bylo staré. Mohla jsem se ale dál houpat. Bylo to poslední den a tak jsme prkénko nevyměňovali.
     Každý večer před spaním mi děda četl moji oblíbenou knížku „Heidi, děvčátko z hor“. Už jsme ji četli potřetí, ale pořád se mi líbí.
     Když jsme odjížděli, říkala jsem dědovi, že bych chtěla být na hájovně ještě týden. Už se těším na příští prázdniny. Chtěla bych tam zase jet. Děda ale říkal, že už tam třeba nebudu chtít jet a být tam s ním sama. Že prý budu raději chtít být v Plzni s Kačkou nebo s jinými kamarádkami a někde na lavičce poslouchat MP3. Ale ty můžu poslouchat i na hájovně. Zatím žádné nemám. Na hájovně je to lepší, protože jsou tam různá zvířata a hmyz. Můžu je pozorovat a chytat do skleničky…

Verunka