Vzpomínky na zimu

Uprostřed vlny tropických červencových veder vzpomínám na extrémy minulé zimy. Jak jsem raději odjel 12. února do města, protože 30 cm sněhu všude kolem a navátých 60 cm na přístupové cestě silně omezilo možnosti běžného fungování. Dnes se to zdá jako vzdálená vzpomínka, ale když si prohlížím fotografie, vybaví se mi to v celé své „kráse“.
     Vzpomínám, jak jsem si toužebně přál, aby už sníh sešel a cesta byla zase suchá a já se dostal do 2 km vzdálené vesnice na nákup a mohl přivézt s vozíkem z lesa dříví, jehož zásoba se silně ztenčila. Prakticky vyloučené byly i vycházky do okolí, protože vysoký sníh nikdo neprošlapal ani neprojel a les křižovaly jen úzké a hluboké ochozy zvěře.
     Uvažuji, že o moc lepší není ani současný druhý extrém – tropické teploty nad 30 stupňů, které už trvají několik týdnů. I při nich má člověk značně omezený pohyb. Při teplotě nad 30 stupňů se nedá nic dělat, protože člověk je za chvíli zalitý potem. Nedají se ani podnikat výlety do okolí, protože všude není lesní stín a cestování pod pálícím sluncem je docela nepříjemné, ať je to pěšky nebo na kole.
     Ráno je to jakž-takže snesitelné do 10 hodin, pak musíte čekat do 20. hodiny, než teplota trochu klesne. V té době se ale začínají objevovat roje komárů, mušek a nejrůznějšího hmyzu. Ve zdejším kraji je v lesnatých partiích nejotravnějším kloš, který sice nekouše, ale dokáže se buď jako jedinec nebo součást roje mistrně vetřít do vlasů, odkud ho dostáváte bez pomoci druhé osoby velice špatně. Věru není příjemná taková večerní procházka, pořád s několika kloši ve vlasech a s tělem pálícím od komářích štípanců.

     V takových chvílích vzpomínám na zimu, kdy se člověk zahřál, jenom když potřeboval (prací nebo nějakou dobrou tekutinou) a z hmyzu viděl tak nanejvýš pavouka v chalupě. Sám před sebou se trochu stydím za takové bědování a příčinu vidím v nedostatečné přípravě na život ve ztížených přírodních podmínkách. Abych zvládl pohyb ve vysokém sněhu, abych lépe naplánoval aktivitu v tropických vedrech apod. Zdá se totiž, že extrémních projevů počasí je pořád víc a víc. A zádrhel je právě v tom pohybu venku, mimo chalupu.
     V chalupě je život jak v zimě, tak v létě poměrně snadný, v létě dokonce příjemný. V zimě si člověk zatopí, jak potřebuje. Když není líný, může nashromáždit dostatečné množství dříví z lesa kolem. Vyžaduje si to sice pořád víc času, ale jde to. V létě je i při teplotách nad 30 stupňů v chalupě příjemně. I po několika týdnech tropických veder je teplota zdejšího domu se zdmi o síle 80-90 cm pouhých 23 stupňů. Když otevřu v kuchyni dvě protější okna, začne díky proudění teplota přelézat 25 °C, tak jedno okno zavřu a držím teplotu na 24 stupních. V těch částech domu, kam se nepouští teplo zvenku, je oněch 23 °C. Ve sklepě je 14, to je jen o 3 stupně víc než v zimě. To je příjemný azyl chalupy, kam se člověk rád schová před žhnoucím sluncem.
     A vzpomíná na zimu, jestli by mu nebylo ještě líp. Ale asi si jeden příliš nevybere, každé roční období má své krásy, které je ale třeba vykoupit trochou nepohodlí…