Houbařův festival

Letošní mimořádná houbařská sezóna trvá už od začátku srpna, tedy skoro šest týdnů a její konec není na obzoru. Alespoň tady, v lesích severně od Plzně. Nejsem typický houbař, teprve když začnu kolem sebe pozorovat hemžení náruživějších houbařů, beru nůž a igelitový sáček a vyrážím do lesa. Igelitový sáček není ideální, to dobře vím, ale pověrčivost mi nedovoluje brát do ruky košík. Už se mi několikrát stalo, když jsem si vzal vypůjčený košík, že jsem sotva pokryl úlovkem jeho dno.
     Ale toho bych se teď asi nemusel bát, protože nápor hub je masivní. Protože ale košík nemám, chodím s pytlíkem, hadrovou taškou, případně s plastovým kbelíkem zelené, do lesa vhodné barvy. Ale člověk nemůže chodit jen na houby, občas si chce také vyjít jen tak, bez neustálého civění do země, napravo, nalevo, dopředu, dozadu... Už je toho letos trochu moc a vy se přistihnete, že i na jiném místě než v lese vaše oči detekují třeba kámen v cestě, který má podezřele kulatý tvar a barvu klobouku houby. Oči se na něj automaticky stočí a mozek vyhodnotí, že není houba to, na co se před zlomkem sekundy zaměřil.

     To nedělní odpoledne jsem nechtěl hledat houby, ale pěkné slunečné počasí mne vylákalo do lesa udělat nějaké fotky. Po pár záběrech na lesní cestě jsem objevil pěkný průhled nízkými větvemi smrku do vyššího lesa a chvíli jsem hledal nejlepší záběr (foto úplně nahoře). V dálce ale oko zaznamenalo vpravo od velkého pařezu půlkulatý předmět, na tu vzdálenost neobvykle velký, aby to mohla být normální houba, navíc tam byla tráva. Bylo to hned u lesní cesty, člověk nepředpokládá, že by tam jiný houbař přehlédl takovou houbu. Ale byl to opravdu velký hřib na otevřeném prostranství. Tak krásně pasoval do svého okolí, že jsem ho nejdřív nechtěl uříznout, asi 15 minut jsem ho obdivoval a fotil a až pak skončil v pohotovostním sáčku, složeném v kapse.

Fotografická výprava pak pokračovala ještě objevem zajímavé houby s názvem „kuřátka květáková“. V běžné knížce o houbách jsem ji nenašel, až v atlasu, kde je popsána jako vzácná houba! U stromu vypadala úplně obyčejně, roste tam patrně každý rok. Tvar má pěkný, červenohnědé okraje vypadají v reálu půvabně, na citlivější lidi prý působí jako projímadlo. To jsem nepotřeboval a tak jsem ji nechal v jejím přirozeném prostředí.
     Čtvrteční vycházka na dvě hodiny do okolí byla už plánovitě houbařská, protože druhý den jsem odjížděl. Chtěl jsem přivézt trochu čerstvých hub rodičům. Několik kilo hub včetně velkých hřibů, které jsem neměl sílu v lese nechat, mne překvapilo a ty obdarované potěšilo. A já jsem teprve asi potřetí v životě zažil pocit, jaké to je, když člověk chodí po lese a vybírá si jen menší, pevné a kvalitní houby a to ostatní, čím by v hubených dobách rád zaplnil tašku, nechává lesu a jeho obyvatelům, aby si s tím poradili...