V pátek jsem mohl jet na hájovnu. Byl krásný den, tušil jsem však, že je poslední. Proto jsem kolem poledne a odpoledne zašel do lesa, abych si naposledy užil pěkného počasí a podíval se, jestli ještě rostou houby. Rostou pořád, intenzivně a už dva měsíce bez přestávky. Nevzpomínám si na druhý takový rok. Na konci minulého pobytu jsem měl plnou ledničku (viz obrázek), protože to množství jsem našel den před odjezdem a už nemělo smysl houby zpracovávat. To jsem udělal až v Plzni.
Z pátku na sobotu se počasí radikálně změnilo a až do úterý pršelo bez ustání. Sice jen mírně, ale vytrvale. Musel jsem zůstat pod střechou čtyři dny! Až ve středu jsem mohl zajet do vesnice nakoupit zásobu potravin. V samoobsluze už nabízejí figurky na Mikuláše! Jeden člověk tomu nechtěl věřit, tak mu paní vedoucí prozradila, že už mají i vánoční kolekce, ale že je ještě nedávají na krám. Kdyby ale chtěl, klidně mu je prodají. Na toho člověka šly mrákoty, vždyť je 29. září, křičel, a pak, aby raději změnil téma, oznámil prodavačkám čerstvou novinu, že umřela paní odvedle. To byl zase šok pro ně. Životopis té paní už jsem nevyslechl do konce, protože jsem měl nakoupeno, tak jsem šel ke kolu, které jsem musel tentokrát opřít o křoví. Stojan na kola totiž zablokoval agresivní řidič svým autem. Byla středa a tak bylo parkoviště před obecním úřadem plné.
Neznámé zvíře pořád přebývá ve dřevníku. Myslím si, že to je kuna, ale nevím to jistě. Přes den slyším, jak tam spí a chrápá, nebo spíš mručí. V poslední době si zvíře udělalo záchod přesně ve vchodu do dřevníku. Každé ráno je tam nová hromádka. Podle fotografie výkalů by asi bylo možné zvíře identifikovat. Také to, že chodí pořád na stejné místo, by svědčilo o kuně. Je ale divné, že ve výkalech je něco jako slupky z jablek; že by kuna žrala také ovoce? Výkaly mají každý den jinou barvu, podle toho, jakou potravu zvíře najde. Trojbarevné provedení na obrázku jsou výkaly za tři dny. Možná by některou přecitlivělou povahu mohl znepokojit takový obrázek v blogu. Byl by nepatřičný i pro mne, když sedím v čistém a upraveném pokoji paneláku. Ale na venkově jsou takové věci úplně přirozené, zapadají tam a pro identifikaci zvířete je fotka jeho exkrementu normální věc...
Často si v opuštěném lesním prostředí vzpomenu, že už jsem dlouho neviděl slečnu na koni. Neviděl jsem ji celé léto. Nevím, co se stalo. Změnila trasu? Změnila způsob života? Nepátrám po tom, protože vím, že co se budu mít dozvědět, to se dozvím. Zatím sleduji všude kolem zásadní a razantní každoroční proměnu přírody – přípravu na zimní odpočinek...
Na fotografii pod titulkem je podivná věc, nalezená v lese na pařezu obrostlém trávou.
Příspěvky
