A máme tady zase spousty sněhu. Tak nazýváme ve zdejších krajích stav, kdy je sněhu 25 cm, mluví se o kalamitě a v prvních dnech nic pořádně nefunguje.
První sníh jsme dostali od letošní zimy dárkem v úterý 23. listopadu. Příští pondělí - 29. listopadu – přibylo 15 cm. Padal v noci z neděle na pondělí a když jsem jel v pondělí ráno autobusem na hájovnu, bylo to na silnicích docela divoké. Na jednom místě jsme stáli asi 20 minut, než se odklidí následky dopravní nehody. Řidič vypnul motor, cestující začali houfně protáčet mobily, aby oznámili, že je kalamita, stojíme v polích a neví se, jak dlouho tady budeme stát. Bylo zajímavé pozorovat, kolik lidí má domluvené důležité schůzky na hodinu, která nastane už za chvíli. Připadal jsem si jako naprosto nedůležitý element v tomto světě. Jedu se totiž schovat před tím chaosem ve městě i na silnicích do lesní tišiny, kde sníh nikomu nevadí, protože tam není kam spěchat a všechno kolem je přirozené.
Během dalších dvou dnů se sněhová pokrývka zvýšila na 25 cm. Nesmím zapomenout na silný severák, který jako bych si tady vždycky objednal, zvlášť, když jdu na nákup do vesnice na severu. Tam jsem byl ve středu, sněžilo a při teplotě -7 °C jsem stěží prorážel silný vítr a každých 100 metrů jsem se musel zastavit a otočit, abych mohl zase nabrat dech a otřít slzející oči. Vítr samozřejmě unášel krajinou sněhový prach a vytvářel hluboké jazyky a závěje. Na planině byla cesta na jednom místě vyfoukaná až na štěrk, ale o 5 metrů dál už byla skoro půlmetrová závěj. Když jsem se vrátil, bylo mi jasné, že jsem zase odříznutý od světa. Tři dny se tady neobjevily stopy člověka, natož auta, a dnešní nové závěje stav ještě zhoršily. Zhoršily ho ale vlastně jen tomu, kdo někam spěchá, ať pěšky nebo autem. Běžný osadník téhle samoty si nenaříká, protože takové situace už přežily i minulé generace a bez velkých nároků je možné se s tím vypořádat.
Na sněhové pokrývce na dvoře a na zahradě se začaly objevovat pravidelně okrouhlé díry. To jak myši větrají a nechtěně tak prozrazují svoji existenci. Už mají pod sněhem vybudované stezky, na ty vždycky narazím, když odklízím sníh. Na sněhovou plochu se neodvažují, žádné stopy tam nejsou vidět. Patrně si vyšlapou cestičku pod sněhem až k domu a tam teprve vylezou na povrch. Kolem zdí domu je stop habaděj.
Je zajímavé, že pod 25centimetrovou vrstvou sněhu je bláto, které tam bylo po deštích. Ani při mrazech -10 °C bláto pod sněhem nezamrzá a teprve, když při odklízení sněhu ta místa odkryji, během hodiny zamrznou. Myším tedy musí být pod sněhem docela teplo.
Na zasněženém dvoře a zahradě se proháněli zajíci. To mne překvapilo, myslel jsem, že ploty jsou v pořádku. Ale za rybníčkem padl jeden dřevěný kůl i s pletivem a vznikla tak široká brána, která mohla přilákat k domu i srnku. Musím to opravit. I v zimě se vždycky najde nějaká práce kolem domu, když to není sníh, tak někde něco povolí nebo praskne. Když jsem byl u plotu, kde mám také zakončenou anténu, napadlo mne, že bych ji mohl prodloužit ještě dál do lesa o nějakých 50 až 100 metrů. Sice se vůbec nenudím, ale možná to zkusím...
Nejvyšší bod, do kterého se tady dostane slunce na začátku prosince.
Spíš jen vykoukne z lesa vlevo a za chvíli se zase schová o kousek dál vpravo.
Příspěvky
