Konec roku na hájovně

Po 18 dnech, vyplněných předvánočním a vánočním ruchem a chaosem, jsem se vrátil do klidného prostředí hájovny. Chaos v polovině prosince jsem se snažil přemáhat systematickou přípravou časopisu Radio Revue, a když odbila 20. hodina v úterý 21. prosince, udělal jsem tečku za tímhle vydáním a časopis jsem poslal mailem kolegům k rozeslání již čekajícím čtenářům. Podařilo se, všichni si mohli rekordní vánoční číslo, co do počtu stránek, stáhnout ještě před Vánocemi.
     Ve středu po Vánocích jsem už brzy ráno seděl v autobusu a směřoval na sever od západočeské metropole. Jelo jen pár lidí, žádní školáci ani studenti. Z vesnice jsem se jen stěží prodíral spoustou sněhu k hájovně. Cesta nebyla protažená, ale naštěstí tam nebylo tolik navátého sněhu (nad kolena) jako před rokem. Protože před několika dny byla mírná obleva, po které zase veškerá sněhová břečka umrzla, našel jsem vchod na pozemek hájovny skoro nedobytný. Velká vrata zamrzlá do vrstvy ledu, vrátka u přední zahrádky uvízla v množství sněhu a ledu. Nezbývalo než přelézt plot, zezadu se dostat do verandy, vzít nářadí a začít vyprošťovat dům z mrazivého zajetí.

     Je to ale radost, když má člověk čas, nikam nespěchá, a tak když dá všechno zase do pořádku až za dva dny, nic se nestane. V domě byla teplota na nule, což je docela úspěch staré bytelné stavby vzhledem k venkovním mrazům kolem -15 °C. V místnosti o rozměrech 6x5 metrů s třemi okny ale docílíte příjemného prostředí až druhý den, když už se podaří vyhnat teplotu ke dvacítce. I rádio, které tady na mne čekalo, je líné, tekuté krystaly na displeji se jen pomalu převalují. Antény jsou v pořádku, všechno funguje na první zapojení a tak může začít loučení se starým rokem.
     Uvědomil jsem si, že jsem byl na přelomu roku ve volné přírodě naposledy před 12 lety. Bylo to na DX expedici v Dánsku, kam jsme jeli hned po vánočních svátcích a zůstali tam asi do 10. ledna. Pamatuji se na půlnoční, novoroční procházku po mořské pláži, kde zdálky probleskovaly z městeček ohňostroje. U nás byl klid, protože do chatového střediska u moře jezdí normální lidé jen v létě. Proto se tam žádný majitel chaty nestará např. o to, že by v zimě mohla zamrznout voda, s čímž jsme tam bojovali a sháněli jsme instalatéra na Nový rok...

Jak proběhne konec roku a přechod do toho nového, to je zatím velká neznámá, ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky. Poslední den roku se ničím nevymyká: všude kolem je klid, není vidět živé (lidské) duše, jen v povzdálí se několik srnek krmí pod posedem připravenými pochoutkami. Po dvorku a zahradě občas přeběhne zajíc. Jeho stopy jsou vidět i na obrázku. Myši jsou zalezlé pod sněhem, kde si vybudovaly husté sítě cestiček. V povzdálí občas zaskřehotají vrány. Z ještě větší dálky se tichem nese štěkot psů. Nový rok může přijít...