Ohlédnutí za zimou

Několikrát mě v posledních dnech napadlo, že už jsem si sem dlouho nezapsal nic o přírodě, která mne tady na hájovně obklopuje. Dnes jsem po deseti dnech zase přijel a krásné slunečné počasí mi dodalo odvahu přemýšlet o tom, že zbytky sněhu jsou asi tím posledním sněhem, který nám tahle zima poslala. Sníh leží ve slabé vrstvičce jen na místech, kam za celý den nezasvítí ještě nízko putující slunce.
     Už vyprchalo nadšení z prvního sněhu na konci listopadu, i tentokrát ležel sníh dost dlouho. Na přelomu ledna a února zmizel, zdálo se, že zima už je pryč. Ale pak se zase vrátil a člověk si uvědomil, že už vlastně čekal na jaro a návrat sněhu už nepřináší žádnou euforii. V našich končinách jsou tři měsíce zimy s mrazy a sněhovou pokrývkou asi tak akorát, co jsme schopni přijímat, a pak už očekáváme změnu.
     Když jsem šel po poledni na zahradu zkontrolovat, jestli už rozmrzl přítok z lesa do rybníčku, už zdálky jsem slyšel slabý zvuk ještě slabšího praménku. Razil si cestu úzkým korytem, dosud zaplněným ledovou skořápkou, kterou už slunce rozpouštělo. Jediný pohyb na zahradě, který zvěstoval změnu. Ale pozor, není to jediný pohyb, když přijdu blíž, spatřím na spadaném listí, které už částečně vysušilo slunce, jakési hemžení. Na malém prostoru pobíhá sem a tam asi dvacet pavouků! Je to ten druh, který vidíme v létě jen v trávě. Kde asi přezimovali?

     Ještě před 14 dny byl v okolí klid, ptáci nerušili přírodu v jejím spánku. Teď už je to jiné. Přes den už se začínají ozývat, zvlášť, když svítí slunce a už docela hřeje. Před západem slunce byl slyšet zdálky typický večerní zpěv kosa. Ve městě zpívají kosi někdy i v zimě uprostřed noci, ale tady ne, tady to není zvykem.
     Tahle zima byla tak akorát, mírnější než ta minulá. Nebylo tolik sněhu, že by ztěžoval pohyb, nemusel jsem si spílat, proč jsem si zase neopatřil lyže nebo sněžnice, dříví jsem měl také víc než loni a mohl jsem podle potřeby přivézt další, což loni nebylo kvůli sněhu možné. Vzpomínám, jak jsem si před rokem zapsal do blogu, že zima dokáže zdevastovat organismus po zdravotní stránce. Bylo to trošku přehnané, ale i letos se mi potvrdilo, že na konci zimy se často necítím moc dobře. Dneska jsem seděl asi hodinu na sluníčku... chyběla jen fajfka a bačkory. Zdálo se, že takhle pěkně už teď bude pořád.

     Nechval dne před večerem, říkám si, ale věřím, že už nezapadneme. Zítra by mělo být také slunečno, a tak letos poprvé natáhnu na dvoře šňůru a nechám řádně provětrat oblečení. Dneska už jsem nechal provětrat dům, abych z něj vyhnal teplotu na nule, které mne tady přivítala. Venku bylo 6 stupňů a nebýt čerstvého severáku, mohlo to být ještě víc.
     Březen klepe na dveře. Loni jsem měl dlouhou pauzu od února do dubna, takže jsem přijel na tohle místo, až když už bylo skoro „hotovo“. Letos snad budu mít možnost pozorovat přechod od zimy k jaru podrobněji...

Daleká Iowa volá na 1650 kHz

Nestává se často, aby k nám zalétl signál z jiné části USA, než je jejich východní pobřeží. Stát Iowa (čti Ajova) leží už poměrně daleko od pobřeží, konkrétně za řekou Missi-ssippi. Ta tvoří východní hranici Iowy a je také dělicí čárou pro označování rozhlasových stanic. Ty, které vysílají z měst, ležících na východ od Mississippi, mají na začátku své značky písmeno W, stanice z měst za západ od Mississippi mají na začátku značky K. Proto je takových stanic v našich sbírkách jen poskrovnu.

     Stanice KCNZ z města Cedar Falls se objevila na 1650 kHz nenápadně jednoho časného rána na začátku února. Vysílač má noční výkon 1 kW, přes den 10 kW. Signál byl chvílemi docela slušný, byla slyšet jakási sportovní reportáž, která gradovala, do hlasu reportéra pronikaly zvuky motorů a za chvíli bylo oznámeno, že dnešní automobilový závod vyhrál Juan Pablo Montoya. Než jsem stačil domyslet, že je divné, aby automobilový závod končil uprostřed noci, zvuk zeslábl a ozvalo se hlášení, že posloucháme „test audio v rámci přípravy na dnešní vysílání“, tedy jakousi zkoušku zvuku. Pak se ozvalo ještě ohlášení provozovatele – rozhlasové sítě MRN Radio - The Motor Racing Network. Z nějakého důvodu vybrali archívní reportáž z roku 2007, ze závodu Daytona 500.

Nebylo pochyby, že posloucháme sportovní stanici KCNZ, která má ve svém progra-movém rozvrhu i přenosy z auto-mobilových závodů NASCAR, což je soutěž závodních speciálů. A právě tam teď jezdí Montoya, který před několika lety skončil v F1.

     Na běžné mapě nahoře vidíme polohu státu Iowa, na azimutální mapě vpravo je potom vidět věrná trasa signálu stanice KCNZ. Signál putuje přes dost velké území Kanady po již poměrně severní trase ze směru asi 310 stupňů a má tedy ztíženou cestu, na rozdíl od jiných stanic z východního pobřeží, jejichž signál jde velkou částí po moři. Iowa leží prakticky uvnitř kontinentu, podle toho trpí teplotními extrémy a v létě je tam průměrná subtropická teplota 38 °C. Proto se často nad Iowou prohánějí tornáda, z nich jedno jsem vybral do záhlaví článku.

To všechno si můžeme vybavit, když slyšíme najednou neznámý signál a podle různých indicií nakonec stanici identifikujeme.
V tzv. X-pásmu nad 1600 kHz se můžeme dočkat různých překvapení a vymanit se tak na chvíli ze skoro každo-denního bombardování již obehranými stanicemi z linie Boston, New York, Washington. Protože Iowa, rovinatá země jihozápadně od Velkých jezer, to je jiný kraj, blíž k prérijním státům, které slyší ve snech na svém přijímači nejeden DXer z naší části Evropy...

Na nahrávce jsou dvě ukázky z průběhu zkušebního vysílání, v první části je ohlášení "The Motor Racing Network", ve druhé části pak slyšíme: "This is MRN Radio with test audio for today’s programming".
Nahrávka byla pořízena 3. února v 7:40 našeho času. V té době bylo v Iowě 40 minut po půlnoci.

KCNZ Cedar Falls IA (USA) 1650 kHz

Radio Gloria, Švýcarsko

Neuplyne měsíc, abychom se nedozvěděli o nějaké novince nebo neslyšeli úplně novou stanici. A to je dobře. Únorové střední vlny obohatila švýcarská náboženská stanice Radio Gloria. Přiznávám, že o obohacení se dá mluvit asi jen s velkou nadsázkou, protože zachytit tuhle stanici je docela umění.

     Zkušební provoz probíhá na 1566 kHz až do 2. března. Vysílač má výkon pouhých 250 wattů, anténa je typu longwire. Vysílá se nepřetržitě.

Stanici, která se označuje také jako Radio Gloria Switzerland, provozuje římsko-katolická církev. Sídlo je v Zugu poblíž Luzernu. Už několik let vysílá tato stanice přes satelit, v kabelové síti a přes internet. Teď to zkouší na středních vlnách. Po 2. březnu vyhodnotí ohlasy a rozhodne, co dál. Nemůžeme samozřejmě vědět, jaký je příjem a ohlas v samotném Švýcarsku, ale jsme překvapeni, že Radio Gloria už bylo několikrát zachyceno i u nás. Časy příjmu se liší. Zatímco první kolegové stanici zachytili v severních a severozápadních Čechách a na Moravě kolem půlnoci a brzy ráno, já jsem ji slyšel v lokalitě severně od Plzně kolem poledne. Moje výhoda byla v tom, že v té době už na kmitočtu nebyla jiná stanice, takže i slabý signál jsem poznal, ale příjmové okno už končilo a za chvíli stanice zmizela.

     Během noci může být signál o něco silnější, ale na kmitočtu dochází ke vzájemnému rušení několika stanic, takže Radio Gloria uslyšíme patrně jen chvílemi. Poznáme ho podle varhanní hudby, sborového zpěvu a švýcarské němčiny, kterou mluví jeho moderátoři.

Na nahrávce je zpívaný jingl „Radio Gloria, Radio Gloria“ a mluvené slovo. Nahrávka je z 15. února ve 12:22 našeho času.

Radio Gloria (SUI) 1566 kHz

Překvapení z Afghánistánu na 1386 kHz

Poslední lednový den přinesl na rádiových vlnách zase jedno překvapení. Odpoledne po 16. hodině jsem prolaďoval pásmo středních vln a nevynechal jsem ani kmitočet 1386 kHz. Tam už jsem neočekával nic nového, protože jsem měl dojem, že bohatství tohoto kmitočtu už jsem vyčerpal dřív: Čína, Jižní Korea, Japonsko. Ale tentokrát jsem zaslechl neobvyklou hudbu. Slabý signál, v první chvíli mne napadlo, že by to mohla být pirátská stanice z Řecka, kterými se to tam někdy hemží. Pak to ale charakter hudby vyloučil, vypadalo to spíš na Střední východ. Slýchal jsem takovou hudbu třeba v různých relacích pro Kurdistán.

     V následujících dnech jsem zjistil, že stanice se tam objevuje pravidelně, a to mezi 15:30 a 16:30 našeho času, kdy měl signál několik špiček. Také se tam mluvilo (hrálo se hlavně po 16. hodině) a řeč se zdála pocházet z oblasti, kde se mluví jazyky darí, paštu nebo persky, z nichž ten první a třetí jsou asi dost podobné, alespoň podle jejich zvuku a ty to asi nebyly. Na kmitočtu vysílá také provinční stanice z Afghánistánu se slabým vysílačem. V první chvíli jsem ale považoval za příliš odvážné o tom uvažovat. Ale nakonec k tomu všechno směřovalo.
     Konzultoval jsem nahrávku z finským DXerem Maunem Ritolou a on nevyloučil, že by to mohl být Afghánistán. Sám už tuhle stanici slyšel v roce 2009, když začala vysílat, ovšem u něj v jižním Finsku jsou příjmové podmínky naprosto odlišné od těch našich. Příští den si nahrál kmitočet 1386 kHz ve stejné době, kdy jsem ho sledoval i já, a porovnáním nahrávek jsme zjistili, že jsou totožné. To bylo radosti, alespoň na mé straně. Zničehonic se na domněle prozkoumaném kmitočtu objevila u mne nová stanice.

Stanice Paktin Ghag Radyo (v angličtině Radio Paktin Voice) vysílá na 1386 kHz z provincie Paktika (okres Barmal) na východě Afghánistánu. Vysílač má výkon pouhých 5 kW a relace jsou vedeny skutečně převážně v jazyce paštu. Stanice pracuje jako regionální studio společnosti RTA (Radio Television Afghanistan) a je v provozu od roku 2009.

     V dalších dnech jsem sledoval charakter příjmových podmínek a zjistil jsem, že někdy se signál objeví na chvilku kolem 15:30 hod., pak zmizí a vrátí se kolem 16:15 hod. Ve špičkách může být příjem docela dobrý, o čemž svědčí dvě nahrávky dole. Opakuje se známá skutečnost, že i velmi vzdálené a slabé vysílače mohou chvílemi přinést docela pěkný signál. Připomíná mi to letní sporadiku v pásmech FM a TV. Proč jsem ale v minulých letech nikdy neslyšel ani náznak signálu téhle stanice, to si neumím vysvětlit. Patrně se teď otevřelo příjmové okno, které bude jen krátkodobé. Stanici jsem slyšel 3 dny po sobě, potom už ne.

Na první nahrávce (1) z 2. února je v její první části typická hudba, kterou stanice hraje, ve druhé části je rozhovor, patrně na politické téma, ve kterém se zmiňuje Afghánistán a Írán.
Čas: mezi 15:30 a 16:30 našeho času.

Druhá nahrávka (2) je z 16. února a zachycuje další pěkný příjem kolem 16:30 našeho času.

Příběh trucujícího jističe

Tohle si musím zapsat. To byl neobyčejný příběh, který si jistě rád někdy v budoucnu zase přečtu. Ukazuje, jak někdy odstraňujeme závadu dlouhými a složitými postupy, ale s vírou, že známe příčinu, načež dojde k nečeka-nému vývoji událostí a všechno je jinak.
     Při posledním příjezdu na hájovnu se mi nepodařilo nahodit jistič ve skříni rozvaděče venku na domě. Jistič slouží jako hlavní vypínač, další jističe jsou v domě. Jako obvykle jsem otevřel skříň, zvedl ovládací páčky nahoru a nic, páčky spadly zpátky do dolní polohy a ani opakované pokusy nepřinesly úspěch. Z jističe je normálně vidět jen jeho přední panel s ovladači, když sejmu ochranný panel, uvnitř vidím zbytek jističe, tzn. zdola k němu přicházejí vodiče 3 fází (příchod) a nahoře vycházejí další 3 vodiče (odchod) a směřují do elektroměru. I při vypnutém jističi jsou spodní vodiče pod napětím, protože hlavní pojistky vedení jsou za plotem v lese na sloupu.
     Po chvíli laborování jsem usoudil, že laickou metodou závadu nevyřeším a zavolal jsem známému elektrikáři. Ten ani chvíli neváhal s diagnózou: - Máš v baráku šlus! To není legrace, když ti to vyhazuje hlavní jistič. – Nechtěl jsem mu oponovat, ale měl jsem dojem, že jistič by se choval jinak, kdyby ho vyhazoval zkrat. Patrně by vykazoval větší razanci, tenhle jistič se choval mírně, páčky vždy jen spadly dolů jakoby vlastní vahou, nic je v horní poloze neblokovalo. Jako by tam praskla nějaká pružina, pomocí které se provede spojení a blokování. To byla moje diagnóza, neodborná, nic neřešila, ale dávala naději, že nejde o zkrat v domě. To by znamenalo buď pobyt potmě a provoz rádia jen dočasně na malý akumulátor, který tam mám pro případ nouze, nebo sbalení všech věcí a odjezd.
     Potřeboval jsem jít nakoupit, byl pátek, tak aby mi neprodali chleba. Sice jsem neměl jistotu, že tam budu o víkendu nějaký chleba jíst, ale věřil jsem, že si s poruchou nějak poradím. Cestou do vesnice budu mít dost času na promyšlení různých variant.
     Ještě nikdy mi cesta tam a zpět neutekla tak rychle, jako teď. Ani jsem nevnímal okolí, protože jsem pořád intenzivně přemýšlel, co budu dělat s tou elektrikou. Bude třeba jistič přemostit třemi dráty, ale bude to riskantní, protože dolní část je pod napětím. Bylo by třeba vypnout to v plastové krabici na sloupu v lese. Jestli ji ale otevřu. Pak bych mohl bez problémů přemostit jistič. A elektrika by zase běžela. Musím to stihnout, než bude tma.
     Známý elektrikář při našem druhém rozhovoru připustil, že to nebude zkrat, když jsou další jističe v domě vypnuté a když jsem odpojil i vodiče na horní straně jističe (odchod). Dál už neradil kromě přemostění nic, jen mi dodával odvahu s tím, že jako „starý radioamatér“ si jistě poradím a elektřiny se nebudu bát. Tak jsem vylezl se štaflemi na sloup a zjistil jsem, že do plastové krabice se nedostanu. Je k tomu třeba zvláštní klíč, tzv. půlměsíc, navíc zámek je zapuštěn hluboko a není možné dostat se tam kombinačkami; speciální úzké kleště jsem neměl. Tak jsem viděl jediné řešení: přemostit jistič pod napětím.
     Našel jsem uzemňovací drát o síle 1 mm, ten by mohl vyhovět, odběr je minimální. Jistič je připojen na předpisové vodiče o síle 2 mm, které jsou utaženy pod šroubky. Nikoliv tedy pod hlavami šroubků, ale pod jejich koncem, patrně přes nějakou destičku (nebylo tam vidět). Říkal jsem si, že začnu nahoře, kde není napětí, tam utáhnu pod šroubek nový drát vedle starého, potom povolím dolní šroubky pod napětím a vložím tam druhý konec propojky. Budu doufat, že původní vodiče dole po povolení šroubků nevyskočí ven.
     Zkušební utažení první propojky na horní straně bez napětí se nedařilo, protože šroubek zachytil jen tlustý drát a ten tenčí se vedle něj klinkal a bylo možné jej rukou vytáhnout. Tudy cesta nepovede, zkoušel jsem ale různé postupy a laboroval jsem s tím asi půl hodiny. Nic. Budu potmě? A pak se to stalo.
     Nevím ani teď, ani bezprostředně poté, když jsem o tom přemýšlel, co vedlo tu myšlenku zkusit zapnout jistič ještě jednou. Snad nějaké vnuknutí. Jako bych jen pozoroval prsty, jak berou za páčky (jsou všechny tři propojeny uvnitř drátem, takže jdou současně), v poslední vteřině jsem si ještě uvědomil, že mám nahoře na odchodu zapojenou jen jednu fázi a co chci vlastně dělat. Pak už jsem ale ucítil v prstech známý odpor jističe a v té vteřině mi proběhlo hlavou, že až nahoře ty páčky pustím, tak asi zůstanou sedět a nespadnou. Tak se také stalo!
     Nechtěl jsem věřit, že jistič skutečně propojil elektřinu z příchodu na odchod, ale zkoušečka na jediné zapojené fázi nahoře radostně zasvítila!
     A najednou bylo hotovo, všechno bylo vyřešeno, elektřina byla v domě. Je to divný pocit, když je uprostřed práce a usilovného plánování dalších postupů najednou hotovo, uklizeno, intenzita problému klesla během několika sekund ze 100 stupňů na nulu...
     Jaký jsem udělal laický závěr? Jistič patrně zamrzl. Skříň rozvaděče totiž nemá zadní stěnu, je tam jen výklenek ve zdi, odtud jde vlhkost, která se projevila na zadní straně ochranného deklu jako vrstva ledu. Něco patrně zamrzlo i v jističi a jak jsem pak na něj asi půl hodiny intenzivně dýchal (byl ve výši mé hlavy), to „něco“ patrně rozmrzlo alespoň natolik, že se jistič potom dal natáhnout. Jiné vysvětlení nemám, ani jsem o tom pak už nepřemýšlel. Stejně tak jako u jističe moje nálada během chvilky vyskočila z bodu mrazu do radostného křepčení, protože to, kvůli čemu jsem přijel, bylo zase na dosah ruky...