Při posledním příjezdu na hájovnu se mi nepodařilo nahodit jistič ve skříni rozvaděče venku na domě. Jistič slouží jako hlavní vypínač, další jističe jsou v domě. Jako obvykle jsem otevřel skříň, zvedl ovládací páčky nahoru a nic, páčky spadly zpátky do dolní polohy a ani opakované pokusy nepřinesly úspěch. Z jističe je normálně vidět jen jeho přední panel s ovladači, když sejmu ochranný panel, uvnitř vidím zbytek jističe, tzn. zdola k němu přicházejí vodiče 3 fází (příchod) a nahoře vycházejí další 3 vodiče (odchod) a směřují do elektroměru. I při vypnutém jističi jsou spodní vodiče pod napětím, protože hlavní pojistky vedení jsou za plotem v lese na sloupu.
Po chvíli laborování jsem usoudil, že laickou metodou závadu nevyřeším a zavolal jsem známému elektrikáři. Ten ani chvíli neváhal s diagnózou: - Máš v baráku šlus! To není legrace, když ti to vyhazuje hlavní jistič. – Nechtěl jsem mu oponovat, ale měl jsem dojem, že jistič by se choval jinak, kdyby ho vyhazoval zkrat. Patrně by vykazoval větší razanci, tenhle jistič se choval mírně, páčky vždy jen spadly dolů jakoby vlastní vahou, nic je v horní poloze neblokovalo. Jako by tam praskla nějaká pružina, pomocí které se provede spojení a blokování. To byla moje diagnóza, neodborná, nic neřešila, ale dávala naději, že nejde o zkrat v domě. To by znamenalo buď pobyt potmě a provoz rádia jen dočasně na malý akumulátor, který tam mám pro případ nouze, nebo sbalení všech věcí a odjezd.
Potřeboval jsem jít nakoupit, byl pátek, tak aby mi neprodali chleba. Sice jsem neměl jistotu, že tam budu o víkendu nějaký chleba jíst, ale věřil jsem, že si s poruchou nějak poradím. Cestou do vesnice budu mít dost času na promyšlení různých variant.
Ještě nikdy mi cesta tam a zpět neutekla tak rychle, jako teď. Ani jsem nevnímal okolí, protože jsem pořád intenzivně přemýšlel, co budu dělat s tou elektrikou. Bude třeba jistič přemostit třemi dráty, ale bude to riskantní, protože dolní část je pod napětím. Bylo by třeba vypnout to v plastové krabici na sloupu v lese. Jestli ji ale otevřu. Pak bych mohl bez problémů přemostit jistič. A elektrika by zase běžela. Musím to stihnout, než bude tma.
Známý elektrikář při našem druhém rozhovoru připustil, že to nebude zkrat, když jsou další jističe v domě vypnuté a když jsem odpojil i vodiče na horní straně jističe (odchod). Dál už neradil kromě přemostění nic, jen mi dodával odvahu s tím, že jako „starý radioamatér“ si jistě poradím a elektřiny se nebudu bát. Tak jsem vylezl se štaflemi na sloup a zjistil jsem, že do plastové krabice se nedostanu. Je k tomu třeba zvláštní klíč, tzv. půlměsíc, navíc zámek je zapuštěn hluboko a není možné dostat se tam kombinačkami; speciální úzké kleště jsem neměl. Tak jsem viděl jediné řešení: přemostit jistič pod napětím.
Našel jsem uzemňovací drát o síle 1 mm, ten by mohl vyhovět, odběr je minimální. Jistič je připojen na předpisové vodiče o síle 2 mm, které jsou utaženy pod šroubky. Nikoliv tedy pod hlavami šroubků, ale pod jejich koncem, patrně přes nějakou destičku (nebylo tam vidět). Říkal jsem si, že začnu nahoře, kde není napětí, tam utáhnu pod šroubek nový drát vedle starého, potom povolím dolní šroubky pod napětím a vložím tam druhý konec propojky. Budu doufat, že původní vodiče dole po povolení šroubků nevyskočí ven.
Zkušební utažení první propojky na horní straně bez napětí se nedařilo, protože šroubek zachytil jen tlustý drát a ten tenčí se vedle něj klinkal a bylo možné jej rukou vytáhnout. Tudy cesta nepovede, zkoušel jsem ale různé postupy a laboroval jsem s tím asi půl hodiny. Nic. Budu potmě? A pak se to stalo.
Nevím ani teď, ani bezprostředně poté, když jsem o tom přemýšlel, co vedlo tu myšlenku zkusit zapnout jistič ještě jednou. Snad nějaké vnuknutí. Jako bych jen pozoroval prsty, jak berou za páčky (jsou všechny tři propojeny uvnitř drátem, takže jdou současně), v poslední vteřině jsem si ještě uvědomil, že mám nahoře na odchodu zapojenou jen jednu fázi a co chci vlastně dělat. Pak už jsem ale ucítil v prstech známý odpor jističe a v té vteřině mi proběhlo hlavou, že až nahoře ty páčky pustím, tak asi zůstanou sedět a nespadnou. Tak se také stalo!
Nechtěl jsem věřit, že jistič skutečně propojil elektřinu z příchodu na odchod, ale zkoušečka na jediné zapojené fázi nahoře radostně zasvítila!
A najednou bylo hotovo, všechno bylo vyřešeno, elektřina byla v domě. Je to divný pocit, když je uprostřed práce a usilovného plánování dalších postupů najednou hotovo, uklizeno, intenzita problému klesla během několika sekund ze 100 stupňů na nulu...
Jaký jsem udělal laický závěr? Jistič patrně zamrzl. Skříň rozvaděče totiž nemá zadní stěnu, je tam jen výklenek ve zdi, odtud jde vlhkost, která se projevila na zadní straně ochranného deklu jako vrstva ledu. Něco patrně zamrzlo i v jističi a jak jsem pak na něj asi půl hodiny intenzivně dýchal (byl ve výši mé hlavy), to „něco“ patrně rozmrzlo alespoň natolik, že se jistič potom dal natáhnout. Jiné vysvětlení nemám, ani jsem o tom pak už nepřemýšlel. Stejně tak jako u jističe moje nálada během chvilky vyskočila z bodu mrazu do radostného křepčení, protože to, kvůli čemu jsem přijel, bylo zase na dosah ruky...
Příspěvky
