Ohlédnutí za zimou

Několikrát mě v posledních dnech napadlo, že už jsem si sem dlouho nezapsal nic o přírodě, která mne tady na hájovně obklopuje. Dnes jsem po deseti dnech zase přijel a krásné slunečné počasí mi dodalo odvahu přemýšlet o tom, že zbytky sněhu jsou asi tím posledním sněhem, který nám tahle zima poslala. Sníh leží ve slabé vrstvičce jen na místech, kam za celý den nezasvítí ještě nízko putující slunce.
     Už vyprchalo nadšení z prvního sněhu na konci listopadu, i tentokrát ležel sníh dost dlouho. Na přelomu ledna a února zmizel, zdálo se, že zima už je pryč. Ale pak se zase vrátil a člověk si uvědomil, že už vlastně čekal na jaro a návrat sněhu už nepřináší žádnou euforii. V našich končinách jsou tři měsíce zimy s mrazy a sněhovou pokrývkou asi tak akorát, co jsme schopni přijímat, a pak už očekáváme změnu.
     Když jsem šel po poledni na zahradu zkontrolovat, jestli už rozmrzl přítok z lesa do rybníčku, už zdálky jsem slyšel slabý zvuk ještě slabšího praménku. Razil si cestu úzkým korytem, dosud zaplněným ledovou skořápkou, kterou už slunce rozpouštělo. Jediný pohyb na zahradě, který zvěstoval změnu. Ale pozor, není to jediný pohyb, když přijdu blíž, spatřím na spadaném listí, které už částečně vysušilo slunce, jakési hemžení. Na malém prostoru pobíhá sem a tam asi dvacet pavouků! Je to ten druh, který vidíme v létě jen v trávě. Kde asi přezimovali?

     Ještě před 14 dny byl v okolí klid, ptáci nerušili přírodu v jejím spánku. Teď už je to jiné. Přes den už se začínají ozývat, zvlášť, když svítí slunce a už docela hřeje. Před západem slunce byl slyšet zdálky typický večerní zpěv kosa. Ve městě zpívají kosi někdy i v zimě uprostřed noci, ale tady ne, tady to není zvykem.
     Tahle zima byla tak akorát, mírnější než ta minulá. Nebylo tolik sněhu, že by ztěžoval pohyb, nemusel jsem si spílat, proč jsem si zase neopatřil lyže nebo sněžnice, dříví jsem měl také víc než loni a mohl jsem podle potřeby přivézt další, což loni nebylo kvůli sněhu možné. Vzpomínám, jak jsem si před rokem zapsal do blogu, že zima dokáže zdevastovat organismus po zdravotní stránce. Bylo to trošku přehnané, ale i letos se mi potvrdilo, že na konci zimy se často necítím moc dobře. Dneska jsem seděl asi hodinu na sluníčku... chyběla jen fajfka a bačkory. Zdálo se, že takhle pěkně už teď bude pořád.

     Nechval dne před večerem, říkám si, ale věřím, že už nezapadneme. Zítra by mělo být také slunečno, a tak letos poprvé natáhnu na dvoře šňůru a nechám řádně provětrat oblečení. Dneska už jsem nechal provětrat dům, abych z něj vyhnal teplotu na nule, které mne tady přivítala. Venku bylo 6 stupňů a nebýt čerstvého severáku, mohlo to být ještě víc.
     Březen klepe na dveře. Loni jsem měl dlouhou pauzu od února do dubna, takže jsem přijel na tohle místo, až když už bylo skoro „hotovo“. Letos snad budu mít možnost pozorovat přechod od zimy k jaru podrobněji...