Posedmé na hájovně s dědou

Letos už to bylo posedmé, co jsme byli o prázdninách s dědou na hájovně. Jako každý rok jsme tam strávili týden, od pondělí do pondělí. Přijeli jsme autobusem a cesta na hájovnu byla dlouhá. Měla jsem docela těžkou tašku a tak moje rameno utrpělo hned první den menší „přetížení“. Když jsme vybalili věci, šli jsme opravovat houpačku. Děda koupil nový provaz, tak jsme ho vyměnili, a na staré prkénko jsme dali látku, aby se mi prý líp sedělo. K večeru jsme se šli podívat na koupaliště do sousední vesnice, jestli tam nebudou malí čolci. Ale neviděli jsme žádné.

Každý den jsme vařili podle jídelníčku, který jsem ještě doma připravila. Například kuře s rýží, čočku s párkem, rizoto s tuňákem a podobně. Dezerty jsem vyráběla já z ovoce na zahradě, sušenek, máty, která roste na kraji lesa a různých sladkostí z naší zásoby. Večer děda vždycky uvařil čaj, na ten jsem se těšila. Dvakrát jsme byli ve vesnici v samoobsluze, vzali jsme vozík a přivezli dost pití, protože bylo velké horko.

Chodili jsme na procházky do okolí. Byli jsme v bývalých kasárnách, kde je v lese malý rybníček. Tam jsme loni chytili rybku. Letos to tam vypadalo stejně, tak jsme si řekli, že tam zase půjdeme s udicí. Připravila jsem také hru – cestování kolem hájovny podle mapy, kterou jsem nakreslila. Děda měl hledat různé předměty a nakonec odměnu. Já jsem ho z dálky sledovala a někdy jsem mu musela napovídat.

Ve středu se stala zvláštní věc: vzbudila jsem se ráno kolem 5. hodiny, ještě bylo šero a zdálo se mi, že nejsem z Česka, ale z Finska. Jak to? Ten den jsme byli na celodenním výletu u velkého rybníku Oborák. Víc času vždycky strávíme na cestě než u rybníku, ale je to zajímavé. Vidíme různé věci, trháme maliny a lesní jahody, pozorujeme motýly a u rybníku se snažím chytit nějaké rybky. Ale byly tam úplně miniaturní rybičky, asi 5 mm dlouhé, tak z toho nebylo nic. Na zpáteční cestě jsem se rozloučila s podběráčkem, který mi před 3 lety udělal děda, ale už se opotřeboval, tak jsem ho u silnice schovala do skrýše. 

Na čtvrtek jsem se těšila, protože děda naplánoval chytání ryb v malém rybníčku u bývalých kasáren. Na udici jsme pořádně přivázali háček, aby se nevysmekl jako loni. Je tam dost malých ryb. Jako návnadu jsme měli rohlík. Asi za necelé dvě hodiny jsem chytila tři rybky, z toho jedna se utrhla a skočila zpátky do vody. Dvě mi stačily a tak jsme šli spokojeně domů. Z půdy jsme snesli akvárium, které jsme tam našli loni. Vyčistili jsme ho, dali do něj vodu ze studny a ryby. Jsou to asi karasové a měří 11 a 12 cm. Nejdřív se ryby jmenovaly Yogurt a Frost, podle krabice od zmrzliny, ve které jsem je nesla. Pak jsem jim jména změnila na Ibrahim a Karel. Také jsme sekali trávu. Je jí hodně a tak musíme každý den nějakou posekat. 

V pátek večer jsme dělali oheň. V samoobsluze jsme si koupili špekáčky a tak jsme si je opékali. Já jsem si potom ještě dělala svoji pochoutku: opečený chleba. Když oheň dohořel, šli jsme dovnitř a prohlíželi si na počítači fotky, které jsme tento týden udělali. Máme tam i dvě legrační videa. K tomu jsme pili oblíbený večerní čaj. Chodím spát po 11. hodině a vstávám mezi 9. a 10. hodinou.

V sobotu bylo hrozné horko, 30 °C, na koupaliště je daleko a není tam stín, tak jsme dali čerpadlo do studny a udělali si pořádně studenou sprchu. Večer jsme se šli podívat do lesa, jestli nenajdeme nějaké houby. Našli jsme jednu babku, jinak nerostlo nic. Když se udělala tma, vzali jsme si baterky a šli jsme na noční výlet do lesa. Prý tam na mne někde čeká odměna. Sice se ozývaly trochu strašidelné zvuky zvířat, ale dalo se to vydržet. Odměnu jsem našla asi kilometr od hájovny pod vysokým posedem. Děda tam schoval do díry pod stromem krabičku a mega lentilkami. Dlouho jsem chodila s baterkou kolem a nic neviděla, ale nakonec jsem je našla. Cestou jsme objevili tři světlušky v trávě.

Na neděli jsme měli v plánu sekat trávu, jít na malý výlet do okolí a večer odnést ryby zpět do rybníčku. V pondělí budeme odjíždět. A tak jsem večer vzala rybky do krabice a šli jsme je vrátit do rybníčku. Zdálo se, že přijde bouřka a liják jako loni, když jsme šli vrátit jedinou rybu, kterou je prve měla. Ale nakonec bouřka nepřišla. S rybkami jsem se rozloučila s každou zvlášť a vypustila je do vody. Asi budou těm ostatním vyprávět, co všechno viděly a co ony nikdy neuvidí.

V pondělí ráno jsme si sbalili věci a vydali se na dlouhou cestu na autobus, který jede v 10 hodin. Není jisté, jestli sem budeme moci jet příští rok. Ale byl to hezký týden.

Verča

Dnešní den

Co dát dnes jiného na blog než tohle:



The Beatles: When I’m Sixty-Four

When I get older losing my hair,
Many years from now,
Will you still be sending me a valentine
Birthday greetings bottle of wine?

If I'd been out till quarter to three
Would you lock the door,
Will you still need me, will you still feed me,
When I'm sixty-four?

oo oo oo oo oo oo oo oooo
You'll be older too, (ah ah ah ah ah)
And if you say the word,
I could stay with you.

I could be handy mending a fuse
When your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside
Sunday mornings go for a ride.

Doing the garden, digging the weeds,
Who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me,
When I'm sixty-four?

Every summer we can rent a cottage
In the Isle of Wight, if it's not too dear
We shall scrimp and save
Grandchildren on your knee
Vera, Chuck, and Dave

Send me a postcard, drop me a line,
Stating point of view.
Indicate precisely what you mean to say
Yours sincerely, Wasting Away.

Give me your answer, fill in a form
Mine for evermore
Will you still need me, will you still feed me,

When I'm sixty-four?

- - -

Až zestárnu a vlasy mi vypadají,

budeš mi pořád posílat valentýnku,

blahopřání k narozeninám, láhev vína?

Až budu venku do třičtvrtě na tři, zamkneš dveře?

Budeš mě ještě potřebovat,

budeš mě chtít krmit,

až mi bude šedesát čtyři?

Také zestárneš,

a řekneš-li jen slovo,

zůstanu s tebou.

Mohl bych být užitečný,

třeba bych mohl opravit pojistky,

až ti zhasnou světla.

Ty můžeš sedět u krbu a plést svetr,

a v neděli ráno si vyjedeme na výlet.

Starat se o zahrádku, vytrhávat plevel,

co může člověk chtít víc?

Budeš mě ještě potřebovat,

budeš mě chtít krmit,

až mi bude šedesát čtyři?

Každé léto si můžeme pronajmout chatu

na ostrově Wight,

jestli to nebude moc drahé,

ale budeme škudlit a šetřit,

na klíně ti budou sedět vnoučata

Vera, Chuck a Dave.

Pošli mi pohled, napiš aspoň řádku,

řekni, co si o tom myslíš,

naznač mi, co mám čekat.

Upřímně Tvůj, chátrající...

Nenech mne bez odpovědi,

vyplň třeba formulář,

moje navždy drahá.

Budeš mě ještě potřebovat,

budeš mě chtít krmit,

až mi bude šedesát čtyři?

Pošesté na hájovně s dědou

     Letos jsem byla o prázdninách s dědou na hájovně už pošesté. Strávili jsme tam zase týden. Když jsme přijeli, viděla jsem, že je tam všechno jako dřív. Vybalila jsem si své věci a hezky jsem si je složila na křesla v pokoji, kde budu jako obvykle spát. Děda spí v kuchyni. Pak jsem si jako obvykle otevřela okno na zahradu a sedla jsem si do něj s knížkou. Tak to vždycky dělám, když děda vybaluje věci a připravuje všechno pro náš pobyt.

     Tentokrát bylo celý týden velké horko, do deníčku jsem si zapsala teploty od 29 do 35 °C, jen jeden den bylo chladněji. Dva dny za sebou jsme dokonce nemohli nikam jít, přes poledne jsme byli uvnitř a poslouchali jsme rádio. Ven jsme šli až k večeru. Na koupaliště je to 2 km a není tam žádný stín. Několikrát jsme tam ale byli. Jednou tam děda natočil video, jak skáču do vody, kde je největší hloubka.

     Když jsme přijeli, děda nabral z rybníčku na zahradě vodu, jestli tam nebudou nějaké potvůrky, abych je mohla zkoumat. Našla jsem tam dva malé čolky, to bylo velké překvapení, protože tady v rybníčku nikdy nebyli. Měla jsem je celý týden v kuchyni v nádobě s vodou a krmila jsem je larvami komárů ze sudu na dešťovou vodu.
     Letos byla změna také v tom, že jsem měla na zahradě v akváriu rybu. Chytili jsme ji v rybníčku v lese. Děda koupil dětskou rybářskou sadu a když jsme ji zkoušeli, hned na druhý pokus jsme chytili malou rybu na kuličku z rohlíku. Chytili jsme i druhou rybu, ta byla větší, ale utrhla se z udice a skočila zpátky do vody. Byla jsem ráda, že mám alespoň jednu rybu a starala jsem se o ní celý týden. U rybníčku nás poštípali nějací zvlášť zlí komáři a já jsem potom měla několik dní velké boule na nohou a na rukou.

     Další změna byla sprcha na zahradě. Děda dal čerpadlo do studny a z hadice udělal sprchu, která dělala vodní mlhu. Změřili jsme teplotu vody, měla 13 °C. Tak jsme se osvěžovali, když jsme byli doma. Letos nejsou žádné vosy ani sršni, ale přemnožili se ovádi.

     Byli jsme také na výletě u ryb-níku Oborák, byl tam jeden rybář a říkal, že už tam sedí 8 hodin a ještě nic nechytil. Ten měl tedy trpělivost!
     Dvakrát jsme byli nakoupit v Coopu ve vesnici. Děda má nový vozíček a tak mě v něm vezl. Těšila jsem se vždycky na zmrzlinu, až se s ní trochu ochladím. Také jsem napsala ještě doma jídelníček na 7 dní a podle něj jsme vařili. Já jsem měla na starosti obsluhu a dezerty. Byla to třeba roláda, závin nebo sušenky a já jsem je vždy ozdobila rybízem, sedmikráskou nebo mátou.

     Týden rychle utekl a večer před odjezdem jsme odnesli rybku Čudlu a jednoho čolka zpátky do rybníčku v lese. Chtěla jsem je sice dát do rybníčku na zahradě, ale bylo tam málo vody, bála jsem se, že by mohl úplně vyschnout. Druhého čolka jsem si vzala domů a dala ho do malého akvária. Tak to byly letošní zážitky na hájovně.

Verča

Radio Rubi, Argentina, 1670 kHz

Letní příjmové podmínky na středních vlnách ve směru z Jižní Ameriky se sice vytvářejí ráno stejně jako v ostatních částech roku, člověk si ale musí pořádně přivstat. Ale stojí to za to, protože na jaře a v létě se ozývají latinskoamerické stanice líp než v zimě. Teď Slunce vychází v 5 hodin, což je také nejlepší čas pro ladění vzdálených stanic.
     Ale každý den to není stejné. Někdy je jich slyšet víc, jindy míň a někdy skoro nic. Právě tady je ten pravý prostor pro zkoušku trpělivosti. Ale trpělivost nese své ovoce.
     O tom jsem se mohl opět přesvědčit v neděli 9. června, kdy jsem už ve 4:50 hod. pozoroval neobvyklou stanici na 1670 kHz. Neobvyklou proto, že jsem ji tam ještě nikdy neslyšel. Latinskoamerická hudba, trochu ve stylu brazilské musica sertaneja. Také tam byla silně zastoupena tahací harmonika - akordeon. Nic jiného tam vlastně nehráli. Pak jsem slyšel španělštinu. Proběhla pozvánka na hudební festival „Gran Festival“, který začíná 9. června, tedy právě dnes v Salonu Rubi.
     Člověku hned všechno nedojde. A spoustě věcí porozumí, až když má určité podezření a očekává konkrétní výrazy, jména apod. Tipoval jsem sice Argentinu, ale žádná stanice ze seznamu mi na kmitočet 1670 kHz nepasovala. Mlhavě se mi vybavovalo, že před několika měsíci jsem četl o nové stanici. Ale kde to teď hledat? Teď jsem slyšel identifikaci s kmitočtem 1670 kHz, ale ID nebylo jasné, něco jako Radio Rosi. Pouštěl jsem si nahrávku několikrát a pak mne napadlo Rubi. A od toho okamžiku se to začalo rozplétat. Zjistil jsem, že nové Radio Rubi začalo vysílat v březnu. Zjistil jsem, že vysílá z okresu Rafael Castillo, což je součást aglomerace kolem Buenos Aires. Další poslech nahrávky ukázal, že se tam tahle lokalita dvakrát opakuje. Pak jsem objevil na nahrávce onen Salon Rubi, což je místní koncertní sál.

     To vše je možné slyšet na připojené nahrávce. Člověku to ale dojde až postupně. Když není slyšet hned na začátku jasná ID (což je ve většině případů), tak dobře poslouží nahrávka, ve které pak můžeme objevit netušené informace a podrobnosti.
     Toto období přeje stanicím z Argentiny. Na 1620 kHz bývá slyšet AM 16-20, na 1630 kHz je to Radio Diagonal, obě stanice vysílají rovněž z provincie Buenos Aires. Další argentinskou stanici jsem slyšel na 1610 kHz, tu se mi ale zatím nepodařilo identifikovat. Hudbu ale hraje úplně stejnou jako Rubi.
     Na nahrávce je slyšet silný praskot bouřek, při pozornějším poslechu se sluchátky nám ale neuteče nic z toho, co je popisováno v předchozím textu.

   1670 R Rubi ARG 2013-06-09 0300utc

Zloděj to nebyl...

Když jsem po povodních přijel na hájovnu, narazil jsem na zajímavý úkaz. Už jsem ho vlastně pozoroval před rokem. Tehdy jsem chtěl po příjezdu otevřít skříň rozvaděče elektřiny na domě, abych zapnul hlavní jistič. Ještě než jsem vložil čtyřhranný klíč do zámku, všiml jsem si, že díra je zalepena hlínou. To mne trochu překvapilo. Kdo by to mohl udělat? A za jakým účelem?

     Pak jsem si vzpomněl, co mi říkal jeden známý. Zloději si podobnými způsoby označují objekty svého zájmu. Buď dají piškot pod rohožku, aby při kontrole za několik dní viděli, jestli do bytu někdo chodí. Nebo zalepí klíčovou dírku, aby viděli, jestli tam někdo strká klíč. U mne jistě zalepili díru pro klíč ve dvířkách rozvaděče, aby zjistili, jestli do domu někdo chodí a zapíná elektřinu. To mne dost zneklidnilo.
     Za nějaký čas jsem zase viděl zalepenou díru, tentokrát jen částečně a po dvířkách lezl pavouk. Pojal jsem podezření, jestli to není on, kdo z nějakého důvodu zalepuje otvor pro klíč. Ale pak jsem na to zase zapomněl.

     Až teď jsem si na vzpomněl. Podívám se, co se skrývá za hlínou. Opatrně jsem jehlou vyškrábal hlínu z otvoru a posvítil dovnitř. Hned mi bylo všechno jasné: uvnitř se kroutilo několik mrňavých larev! Všechno je pěkně vidět na obrázcích. Není mi jenom jasné, co znamená ta rýha v hlíně na začátku – snad se tam už někdo na larvy dobýval? A jak by se potom dostaly ven, hlína byla dost ztvrdlá.
     Ale spadl mi kámen ze srdce. Nebyl to zloděj, to jen pavouk (s největší pravděpodobností) ukryl svá vajíčka do bezpečí a pečlivě je zalepil hlínou. V přírodě člověk objevuje pořád nová překvapení...

Radio Santa Rosa, Lima, Peru

Středa 8. května – to byl den, kdy se určitě vyplatilo posedět brzy ráno chvíli u rádia a sledovat signály na středních vlnách ze zámoří. Zvlášť když byl státní svátek. Potvrdili to i další pozorovatelé z různých zemí Evropy.
     Hlavně z jihoamerického Peru jsme slyšeli několik pěkných stanic. Mezi příspěvky v tomhle blogu už mám Radio Capital na 1470 kHz, teď je to Radio Santa Rosa na 1500 kHz a trojici uzavírá Radio Bethel na 1570 kHz, které jsem sem (zatím?) nedal. Všechny stanice vysílají z hlavního města Limy, jejich vysílače mají výkon 10-20 kW a při dobrých příjmových podmínkách jsou to signály, které se docela spolehlivě objevují v Evropě.

     Radio Santa Rosa na 1500 kHz je katolická stanice, existuje už od roku 1958. Stejně jako řada dalších stanic z Latinské Ameriky má po technické stránce trochu problém udržet přesný kmitočet. Ten její se už dlouhodobě usadil na 1499,83 kHz, ale to nevadí, protože podle toho ji alespoň každý pozná. Je ale třeba uznat, že Radio Santa Rosa identifikacemi nešetří, někdy slyšíme ohlášení každou minutu.

     Neměli bychom se nechat splést kmito-čtem 6500 kHz v logu stanice. Na své webové stránce uvádí 6045 kHz, podle důvěry-hodných seznamů (např. DBS) bylo Radio Santa Rosa naposledy slyšet v září 2011 na 6047,2 kHz a v současné době je vysílač na krátké vlně patrně mimo provoz. To ale stanici nebrání, aby i dnes nehlásila mezi svými kmitočty i tuto krátkou vlnu. Tak už to prostě v Latinské Americe chodí...
     Nahrávka zachycuje signál Radia Santa Rosa na mém přijímači v okr. Plzeň-sever dne 8.5.2013 kolem 5:30 hodin ráno, což je čas východu Slunce u nás, již tradičně nejlepší čas pro příjem zámořských rozhlasových stanic v pásmu středních vln. Anténa: Longwire, 70 metrů ve směru 70/250 stupňů.

1500 R Santa Rosa PRU 2013-05-08 0325utc

Rádio Dechovka už vysílá

Neobvyklý vývoj situace: zatímco země kolem nás pomalu opouštějí pásmo středních vln, Česká republika bude mít v dohledné době v éteru dvě nové stanice.
     První z nich je Rádio Dechovka, které dosud vysílalo jen na internetu a v poslední době i v sítích DVB-T. Připravuje vysílací zařízení pro kmitočet 1233 kHz, kde chce vysílat výkonem 10 kW z lokality Líbeznice na severním okraji Prahy. Postupně by stanice chtěla získat celoplošné pokrytí, v první fázi instalací dalších vysílačů ve větších městech.
     Jelikož místo pro vysílač a anténu ještě není připraveno a zvědavost ze strany provozovatele vysílání je velká, stanice spustila zkušební vysílání už na konci dubna. Byl použit jen slabý budič a dosah nebyl velký. Na státní svátek 8. května uvedla do provozu provizorní vysílač s výkonem asi 100 W a od 10. května má licenci, takže zkušební vysílání se může rozběhnout naplno. A to se také děje.

     Na 1233 kHz slyšíme ve středních Čechách, v západních Čechách a v noci i na Moravě nepřetržitý proud dechovky s pravi-delným ohlášením. Občas zaznějí i tramp-ské písničky pod hlavičkou „Vůně táboráku“.
     Malý výkon vysílače neumožňuje kvalitní poslech bez výkonné antény ani ve středních Čechách, ale to se jistě změní, až bude zapojen konečný výkon 10 kW a řádná anténa. Tak např. v okr. Plzeň-sever slyším Rádio Dechovka jen na anténu longwire 70 metrů, když vezmu přenosný přijímač Etón E5 a zkouším příjem na jeho vestavěnou feritovou anténu, slyším na kmitočtu jen zvýšený šum s občasnými náznaky hudby.
     Druhou stanicí bude Radio Impuls AM, středovlnná odnož Rádia Impuls, které známe z VKV. Bude vysílat ze stejného stanoviště Líbeznice na 981 kHz výkonem 7-10 kW. Provoz by měl být spuštěn ve druhé polovině letošního roku.
     A tak tady máme novinky, o kterých jsme před rokem ani nesnili...

1233 R Dechovka CZE 2013-05-08 1800utc

Radio Capital, Lima, Peru

Na kmitočtu 1470 kHz v pásmu středních vln vysílala od roku 1996 stanice s názvem CPN (Cadena Peruana de Noticias), která přinášela posluchačům v jihoamerickém Peru nepřetržitý proud zpravodajství. Ale nebyla na tomto zpravodajském trhu sama, měla velkého konkurenta – RPP. Zpočátku měla úspěch, její popularita šla rychle nahoru a v roce 2002 začala kromě středních vln a VKV vysílat také na KV - 6150 kHz, kde převzala vysílač jiné neúspěšné stanice. Na střední vlně bývalo CPN slyšet i v Evropě včetně našich zemí. Výkon vysílače byl 25 kW.

Pak ale skon-čilo šťastné období, začaly ekonomické potíže a s nimi šla dolů i popularita. V létě roku 2011 musela stanice svoji činnost ukončit. Její místo na kmitočtu 1470 kHz převzala romantická hudební stanice Radio Amor. Ale její život byl ještě kratší a za rok z éteru zmizela. O kmitočet požádala další stanice z Limy – Radio Capital, dostala ho a my máme možnost poslouchat při dobrých příjmových podmínkách už třetí stanici z hlavního města Peru na tomto kmitočtu. Stanice má celkem 13 kmitočtů v pásmu SV a VKV po celé zemi.
     Formátem vysílání je řeč bez hudby, stanice vysílá nepřetržitě. Celý den si rozděluje 10 moderátorů, mezi nimiž většinu tvoří redaktoři a novináři. Zabývají se nejrůznějšími tématy ze společnosti, zdravotnictví apod. Součástí každé relace jsou telefonáty posluchačů.

     Radio Capital jsem slyšel poprvé letos 8. května kolem 5:30 hodin ráno. Udělal jsem asi půlhodinovou nahrávku, ze které jsem vybral ukázku, kde je několik identifikací. Stanice je slyšet nejlépe v době kolem východu Slunce u nás. Kmitočet 1470 kHz je v té době volný, Radio Maria na 1467 kHz ještě nevysílá a na druhém sousedním kmitočtu 1476 kHz nedávno ukončila provoz stanice ze Španělska.

1470 R Capital PRU 2013-05-08 0327utc

Timur a jeho parta

Našel jsem doma útlou knížku s náz-vem „Timur a jeho parta“ od Arkadije Gajdara. I za mých školních let patřila od roku 1957 mezi povinnou četbu, nebo jak se to ofici-álně jmenovalo - „mimočítankovou četbu“. Mám na ni jen mlhavé vzpo-mínky. Vidím v nich naši starou kůlnu, ve které jsem si jako kluk udělal pod střechou u okénka jakousi pozorovatelnu a tahal jsem tam provázky, které něco vzájemně pro-pojovaly. Tam mé vzpomínky končí. Příběh mne patrně prve zaujal, ale na druhé straně vím i to, že knížka byla později vysmívána jako podobné „nástroje sovětské propagandy“. Jak to tedy vlastně bylo? Obětí jakého nátlaku jsme se prve stali? A protože rád přicházím věcem na kloub, rozhodl jsem se, že si knížku znovu přečtu dnešníma očima, staršíma o nějakých 50 let.
     Je to vlastně povídka o rozsahu 80 stránek. Hlavní postavou je 13letá Žeňa z Moskvy, jejíž otec, důstojník, je na frontě a o ni se stará 18letá sestra Olga. Žeňa má dojem, že ji sestra pořád přehnaně „buzeruje“, a to je jádrem jejich častých hádek. V létě jim otec zařídí odvoz vojenským autem na jejich chatu mimo Moskvu. Tam mají strávit prázdniny. Trvá jen pár dní a Žeňa se za dobrodružných okolností setká s Timurem. Ten tam vede partu, ve které je jedna část místních dětí. Základnu mají ve staré kůlně na zarostlé a neudržované zahradě, kde Ženina rodina tráví léto v chatě či vile, jak tam dům nazývají.

     Timurova parta je výrazně kladná a náplní její činnosti je tajně pomáhat rodinám, které mají někoho ve válce nebo už jim tam někdo padl. A tak v noci nosí vodu do sudů, skládají hromadu přivezeného dříví do hranice, hledají ztracenou kozu nemohoucí babky apod. Kontrastem je druhá parta se svým vůdcem Kvakinem, která naopak krade a plení zahrady všech obyvatel bez rozdílu. Čas od času se dostanou obě party do střetu, ale vždy jednají podle svého přesvědčení čestně, posílají si memoranda, vysílají zástupce a setkají se i vůdcové obou part. Jen omezený rozsah povídky nedovolí popsat úplnou Kvakinovu přeměnu na člověka konajícího dobro, ale všechno k tomu směřuje díky Timurovu vlivu a argumentům.
     Po technické stránce stojí za povšimnutí způsob spojení členů Timurovy party pomocí provázkového vedení mezi jejich domy. Do kůlny je zaveden i jakýsi polní telefon z Timurova domu. Tady jsem našel původ mého provázkového vedení v naší kůlně doma u rodičů.

     Ze všeho nejvíc se mi při čtení knížky obje-vovaly příběhy Rychlých šípů nebo film Knoflíková válka (Francie). Nenašel jsem tam žádnou propa-gandu, např. slovo „komunista“ se tam neobjeví ani jednou a jen v jednom případě Žeňa pochybuje, jestli je Olga "správný komsomolec", když nepozná dobrou povahu Timurovu a ze začátku ho pokládá za stejného lumpa jako je Kvakin. Autor vkládá do povídky i téma lásky, když se Olga zamiluje do inženýra Jiřího (v originále Georgij), Timurova strýce, který ale krátce na to odchází na frontu.
     Při četbě si čtenář všimne několika věcí, které se mohou zdát neobvyklé. Tak zaprvé: autor Gajdar zvolil rodinu bez matky (o té není v celém textu ani zmínka), patrně proto, aby vynikl vztah mezi oběma sestrami. Je také zvláštní, že Gajdar napsal knihu v roce 1940, v té době ještě nevypukla válka mezi SSSR a Německem (to bylo až v roce 1941), a tak popisovaná fronta se patrně odehrávala buď během konfliktu v Pobaltí nebo při přepadení Polska nebo Finska Sovětským svazem na podzim 1939. Samotný Gajdar se po vypuknutí německo-sovětského konfliktu přihlásil na frontu a krátce po začátku války tam zahynul.

     Jaký jsem si tedy udělal závěr? Pokud chtěl někdo předložit dětem u nás téma konání dobra, poctivosti a čestného jednání, mohl mezi povinnou školní četbu vložit některou knížku o Rychlých šípech. Tam je mnohem víc příběhů a námětů, navíc z domácího prostředí, než může poskytnout útlá knížečka, povídka o jednom létu dětí ve vesnici u Moskvy. Nešťastné bylo, jako v mnoha jiných případech, že ti, kteří o tom rozhodovali, zvolili ve své ubohé servilnosti druhou možnost...

Radio Relogio z Brazílie

Koncem února obnovilo provoz Radio Relogio z Brazílie na 4905 kHz. Znali jsme ho z minulosti jako „radiohodiny“ a už jsme nedoufali, že ještě někdy bude v tropickém pásmu 60 metrů vysílat. Jeho hlavní kmitočet v Rio de Janeiru – 580 kHz na středních vlnách – ale běžel pořád. Pro nás byl ale vzhledem ke vzdálenosti nedosažitelný.
     Stanice měla během své existence od roku 1949 několik etap, vždy to souviselo s penězi. Když jich bylo na provoz málo, vypnul se kmitočet na krátkých vlnách, případně byla stanice prodána jinému zájemci. Tak dostala svého času jméno Novo Radio Relogio. Jednu dobu se stanice hlásila jako Rádio Relogio Federal.

     Tak jako v mnoha jiných případech v Latinské Americe nakonec skomírající stanici před krachem zachránila některá z církví. Ty mají v té části světa peněz dost a protože jejich snaha o rozšiřování je stálá, odkupují neúspěšné stanice a dávají jim novou náplň. Tu změnu prodělalo i Radio Relogio a přešlo pod církev s názvem Igreja de Nova Vida a rozhlasovou síť Nossa Radio.
     Radio Relogio není obyčejná stanice. I přes změny si zachovalo svůj zvláštní formát: ohlašování přesného času každou minutu. Naznačuje to i jeho název „Radiohodiny“. Mezi hlášením času vysílá dnes náboženské informace a promluvy, dříve to byly zprávy a zajímavosti z nejrůznějších oborů.
     U nás se mi zatím nepodařilo tuto stanici zachytit v uspokojivé kvalitě kvůli rušení od jiné stanice (dálnopis?) na stejném kmitočtu. Nahrávku jsem udělal přes SDR přijímač na Islandu.

Malá ukázka v dobré kvalitě je na připojeném videu.

4905 R Relogio B via ISL 2013-04-14 0618utc