Jak jaro zastavilo postup

Tenhle týden je od samého začátku nevlídný. Je deštivo, chladno, přes den teplota nepřekročí 10 stupňů. Jaro si udělalo přestávku.
Stačily rozkvést třešně, hrušky a trochu i švestky. Jabloně vyčkávají, i když ve vesnici jsem viděl na jedné zahradě v zákoutí čtyři jabloně rozkvetlé růžovými květy. Lesní stromy se začínají obalovat listy a protože je jich řada i na pozemku hájovny, dělá to dojem zmenšování rozměrů pozemku a zahušťování vegetace. Na velkém poli o rozměrech asi 2 x 1 km loni na podzim zaseli řepku. Už začíná kvést a pohled na rozsvícenou žlutou plochu za severovýchodním plotem a kouskem lesa je neobvyklý. Dosud tam dávali buď kukuřici nebo obilí. Na začátku týdne jsem najednou slyšel neobvyklý syčivý či rachotivý zvuk, který byl tak silný, jakoby kolem jel tank nebo jiný silný stroj. Jak se rychle objevil, tak rychle zmizel, na cestě nebylo vidět nic. Když se to za chvíli opakovalo, vyšel jsem ven a viděl žluté práškovací letadlo, jak se nízko nad zemí otáčí nad okrajem pole ve vzdálenosti asi 100 metrů. Člověk není zvyklý, aby se mu takové monstrum objevovalo kousek za plotem. Když letadlo vyčerpalo zásobu nádrže, odlétlo těsně nad vrcholky stromů přes zahradu.

Dnešní dopolední dešťové přestávky jsem využil a vyrazil na nákup do vesnice. Na planině mne přivítal silný a ledový severák. I přes to se tam nad řepkovým polem třepetalo a zpívalo sedm skřivánků. Jinak nebylo vidět lidskou duši, ani ve vesnici, ani v samoobsluze. Tam, pravda, byla jedna prodavačka. Už na dveřích jsem si všiml cedule, která oznamovala, že teď je možné platit i kartou. Po březnovém zavedení kódů na zboží a čtečky je to další modernizace zdejší Jednoty. A nesmím zapomenout na nový stojan s bulvárním tiskem. Využil jsem tedy možnosti zaplatit kartou. Starší paní pokladní hbitě všechno nastavila a když jsem zadával PIN, otočila se a hleděla do zdi, a v takovém postoji odpověděla i na pozdrav paní, která přišla do obchodu. Vypadalo to trochu komicky, ale bylo to myšleno vážně. Prostě, na vesnici jsou ještě slušní lidé…
    Jinak se nic zvláštního nestalo. Kdo by měl v takové psotě chuť něco podnikat. Ihned po mém návratu začalo dost pršet. Zatopil jsem v kamnech, abych trochu zpříjemnil pokojovou teplotu 16 stupňů. Mými společníky v příštích hodinách budou počítač, rádio a knížka…

Obrázky:
nahoře - Zmoklá větvička právě rozkvetlé švestky
dole - Sud pod okapem už je dávno plný