Rozebrané kolo mi přivezl odpoledne syn v kufru auta a s ním i velikou a těžkou sekeru typu „kalač“ na štípání větších kusů dřeva. Krásnou, červenou sekeru o váze 3 kg jsem ale jen vyndal z auta a odnesl do dřevníku, protože mne čekalo smontování kola a zkušební jízda. Podle rčení „Kdo maže, ten jede“ jsem kolo řádně promazal a v 18:45 jsem vyjel na zkušební jízdu po lesní cestě směrem na jihozápad. Tím směrem jsem zatím po cestě lesem moc nechodil, protože tam je nejbližší vesnice asi 5 km daleko. Asi po 2,5 km ústí lesní cesta na asfaltku 3. třídy mezi vesnicemi. Zkušební jízda k silnici a zpět byla tedy 5 km dlouhá a když jsem ji absolvoval za necelých 20 minut i s technickými zastávkami, byl jsem docela překvapen, jak se mi zkrátily vzdálenosti! Cestou se mi připomněla nectnost přehazovačky kola, kterou jsem už pozoroval před těmi mnoha lety. 4-kolečkový systém běží nejlíp na 3. kolečko, při jízdě do kopce je třeba přehodit na čtvrté, největší, ale ještě než dojedu na vrchol kopce, přehazovačka začne rachotit a jako automat přehodí zpět na 3. kolečko. Pak už při pomalé jízdě do kopce nejde znovu na 4. kolečko přehodit. Budu se muset pokusit o seřízení, případně víc posilovat, abych mohl vyjíždět kopce na horší převod… První jízda po nerovné cestě s kopečky mne docela vysílila, dost jsem to cítil v nohou, až jsem se sám před sebou trochu styděl. Ale vím, že se to bude s dalšími vyjížďkami rychle zlepšovat.
Páteční deštivé ráno po propršené noci nevypadalo povzbudivě. Z Moravy přicházejí poplašné zprávy o blížících se povodních. Využil jsem přestávky v dešti a vyrazil na nákup do vesnice. Na cestu jsem zvolil kolo, abych kratším pobytem na cestě zmenšil riziko zmoknutí, kdyby se silnější déšť obnovil. Sice mírně pršelo a na planině mne zase přivítal studený severák, ale s kolem s blatníky můžete i do nepohody. Před samoobsluhou na malém parkovišti u obecního úřadu jsem jako zkušený vesničan opřel kolo do stojanu a bez toho, že bych ho zamknul, jsem ho klidně opustil. V samoobsluze jsem si všiml na mrazáku hromádky novin „Plzeňský deník – vydání Plzeň-sever, jih“. Byla u ní cedule „ZDARMA“. A to už povídá paní prodavačka: „Vezměte si také noviny, tenhle týden jsou zadarmo. Zaplatil je obecní úřad, protože je v nich celý týden seriál o nás.“ Nabídce jsem neodolal a středeční a čtvrteční výtisk skončily v mém batohu. Článečky jsou sice miniaturní, ale byl jsem rád za ten dárek obecního úřadu, přestože pod něj svým bydlištěm na hranici katastrů vlastně vůbec nepatřím…
Příspěvky
