Brazilské svítání

Letní období je na rádiový DX příjem poměrně náročné, protože noc, nositelka všech úspěchů, hlavně na nízkých kmitočtech, je krátká. Trvá prakticky jen od 21 do 5 hodin. V žádném jiném období během roku se ale neobjevují tak pěkné stanice na středních vlnách z oblasti Jižní Ameriky, jako právě v létě. Není to každý den, ale když se objeví, pak to stojí za to.
     Člověk ale musí podřídit denní režim svému hobby, pokud chce něco opravdového zažít. Nejlepší hodina, na kterou je třeba nařídit budík, je 3:30 h. Pro zjednodušení uvádím běžný letní čas, přestože radioamatéři a DXeři se raději řídí světovým časem (UTC, dříve GMT), který je v létě opožděn o 2 hodiny. A nevypadá to také tak hrozivě, jako kdybych napsal, že je třeba vstát v 0130 UTC.

     Slunce teď vychází krátce před 5. hodinou, takže máme asi hodinu na zjištění dnešních příjmových podmínek. Proladěním pásma už můžeme zjistit americké kmitočty na celých desítkách kilohertzů (např. 1200, 1210, 1220…), na kterých už jsou slyšet nosné vlny vzdálených vysílačů. Jejich tón vyvoláme přepnutím na LSB nebo USB. Potom odladíme na jednu nebo na druhou stranu třeba o 200 Hz, a pokud tam je nosná vlna vysílače, už slyšíme nízký tón – houkání. Pokud můžeme na přijímači postupovat po krocích 10 kHz, už si ladicího knoflíku nevšímáme a postupujeme po těchto krocích. Tak máme na každém kanálu stejné nastavení přijímače a na každém kanálu se nám tedy bude ozývat houkání další nosné vlny, pokud je tam signál. Tím způsobem můžeme rychle postupovat od jednoho kmitočtu ke druhému, nic se nám nerozladí a my si uděláme v několika minutách přehled o celém pásmu středních vln. Někde uslyšíme velmi slabé nosné vlny, jinde silnější a nebo překvapivě silné. V průběhu průzkumu si děláme poznámky o zvlášť silných nosných a k těm se potom vrátíme. Ze zkušenosti vím, že pokud je na některém kmitočtu slyšet silná nosná vlna třeba už ve 4 hodiny, bude tahle stanice dominovat na kmitočtu až do odeznění příjmových podmínek po východu slunce.

V téhle době patří svítání hlavně brazilským stanicím. Krátce přes svítáním dojde k výraznému nárůstu síly vzdálených vysílačů. Pak už záleží jen na naší šikovnosti, kolik kmitočtů se nám podaří sledovat, vyhodnoit a stanice na nich identifikovat. Proto je výhodné, když si už předem uděláme průzkum pásma a vytipujeme kmitočty, na které se potom zaměříme.
     Teď jsem se skoro týden trápil s neznámou stanicí na 1440 kHz, kterou jsem slyšel o posledním květnovém ránu. Nahrávka nepřinesla žádnou identifikaci, tak jsem se snažil vypátrat něco podle náboženského pořadu, který v té době vysílali. Sice jsem kontaktoval jistého brazilského DXera, který bydlí 60 km od vysílače Radia Independencia v brazilském státě Bahía, a on tvrdil, že to je ta jejich stanice a divil se, že jsem slyšel její vysílač o výkonu 0,5 kW až ve střední Evropě, ale já jsem tomu nechtěl uvěřit, dokud si nezjistím další důkazy. Tak jsem studoval podle internetu programy dalších dvou stanic na 1440 kHz, které by připadaly v úvahu. Po několika dnech jsem ale došel k závěru, že jsem asi skutečně slyšel ten slabý vysílač. Mezitím jsem se dozvěděl, že byl slyšet před rokem v severovýchodní Anglii.

     Ve frontě neidentifikovaných stanic čekala nahrávka další brazilské stanice z kmitočtu 1370 kHz. Až po třetím studiu dlouhého záznamu jsem tam objevil identifikaci „Radio Iguatemi“. Stanice vysílá ze Sao Paula, vysílač má denní výkon 100 kW a v noci 50 kW. Jak se ale ukazuje, výkony vysílačů nejsou rozhodující. Mnoho silných vysílačů není slyšet vůbec a naopak čas od času k nám pronikne signál mnohem slabšího vysílače. Šíření rádiových vln je nevyzpytatelné.

     Teď jsem byl několik dní v Plzni, ale už se zase chystám za rádiovými signály do lesního prostředí hájovny…