úterý 8. června 2010

Konec deštivého období

Druhá kapitola dešťových přívalů, která opět na Moravě vyvolala hrůzu před dalšími záplavami, sotva lidé po těch prvních trochu uklidili, byla na pořadu dní na přelomu května a června. Poslední pěkný den – sobotu 29. května – jsem využil k nasbírání trochu oschlého dříví naproti v lese. Teď na přechodu od jara do léta už stačí na topení třeba jen větve spadlé na zem. Na večerní ohřátí místnosti to stačí.
     Od příštího dne ale vypuklo dešťové období naplno. Denní teplota v některých dnech nepřekročila 12 °C. Déšť nebyl většinou silný, ale i neustálé drobné padání vody z oblohy dokáže jednoho po několika dnech otrávit. Ne tak ptáky, ti umlkali jen při silnějším náporu deště, jinak v lese zpívali celý den, i když umírněně. Déšť nenarušil ani intenzívní provoz vykrmování mladých sýkorek a dalších ptáčků hnízdících v okolí. Asi 700 m od hájovny na lesní nevyužívané cestě jsem objevil další hnízdo. Už z dálky jsem slyšel křik mláďat, která se dožadovala potravy. U cesty je ve stromě asi ve výši hlavy dutina vyklovaná datlem nebo jiným ptákem. Z ní vycházel křik. Neviděl jsem tam nic, uvnitř byla tma a zvuky se ozývaly z dolní části dutiny. Když jsem zakryl dutinu rukou, křik se ještě zesílil. Mláďata si patrně myslela, že přiletěli rodiče. Příští den jsem si vzal sebou baterku a foťák. A neviděl jsem zase nic, mláďata byla příliš hluboko. Ani foťák vsunutý do dutiny nic neukázal. Šikovně vymyšlené hnízdo. Ale to už na blízkém stromě spustili křik rodiče mláďat, kteří se vraceli s potravou. Bez dalekohledu jsem nedokázal určit, o jaký druh ptáka se jedná. Vyhověl jsem jim a šel si po svých… Ale křik malých ptáčků jsem slyšel ještě na vzdálenost víc než 100 metrů.
     Velký zvrat počasí nastal ze čtvrtka na pátek (3./4. června). Deštivý čtvrtek se proměnil v jasnou noc. V pátek ráno jsem pozoroval zajímavou věc: už ve 3:30 h. jsem pozoroval venku neobvyklé světlo. Vyšel jsem ven a k mému překvapení už stromy dělaly stíny! To bylo hodinu a půl před východem slunce. Ptáci v lese byli ještě zticha, ale nad polem, necelý kilometr odsud, už jsem slyšel zpěv skřivánků. Jakoby se nemohli dočkat a z výšky už vítali nový, tentokrát slunečný den.
     Skřivan polní je nenápadný ptáček, větší než vrabec. Na rozdíl od jiných ptáků si ho nemůžeme splést. Létá nad polem nebo loukou motýlím třepetavým způsobem, stojí na jednom místě a zpívá - švitoří bez přestávky. Ale všeho jen do času – v červenci se odmlčí a s ním i další zpěvní ptáci.

Skřivánek není tedy jen předzvěstí jara, ale i předzvěstí nového dne. Patrně na otevřeném poli a ve výšce má výhled na vycházející slunce lepší než ptáci v lese, kteří se začínají nenápadně projevovat asi o půlhodinu později, než se naplno rozezpívají.
     A tak skončilo deštivé období a vystřídaly ho skoro tropické dny. Tepla bude zapotřebí i pro ovoce a zeleninu. Když jdu po dvorku nebo po zahradě, už pošilhávám po třešňových stromech, na kterých se rychle zvětšují zelené kuličky…
- - - - -
Na obrázku úplně nahoře je východ slunce, jak ho vidím oknem od stolu skrz stromy na zahradě a okraji lesa...