Studna, užovka a mravenci

Člověk jde nabrat vodu do studny, obyčejný úkon, při kterém myslí na něco jiného a netuší, co mu další okamžiky připraví za překvapení.
     Studna je zakryta betonovou deskou, v ní je kulatý otvor a ten se zakrývá plechem a zatěžuje dřevěným špalkem. Víceméně provizorní řešení, které ale vyhovuje a tak s tím nikdo nic nedělá. Jako obvykle jsem zvedl plech a v tom okamžiku jsem strnul: hned vedle místa, kam jsem strčil prsty, abych mohl zvednout plech, ležel pod plechem had stočený do klubíčka. Malou škvíru si vybrala pro místo na odpočinek mladá užovka. Hned jsem ji poznal podle výrazných žlutých měsíčků za hlavou. Zvedla hlavu a hledala směr úniku. Nejvhodnější jí připadal tmavý otvor studny. Strčila tam hlavu, zapátrala, ještě se posunula kousek dopředu a pak už vahou těla sklouzla do studny. Žbluňklo to a bylo po užovce.
     Mám plechovku na dlouhé dřevěné tyči kvůli nečistotám ve studni, tak bych mohl užovku zachránit, ale nikde jsem ji ve studni neviděl, i když hladina je teď hodně vysoko. Užovka může plavat, patrně doplavala k okraji studny a tam se skryla pod kameny? Loni jsem vytáhl ještěrku, která ležela na hladině ztuhlá od ledové vody. Užovka je snad odolnější.

     Plechovku jsem ale stejně použil, a to na vytahování mravenčích ostrovů. To je zvláštní úkaz. Během nějakého času vždycky napadá do studny spousta mravenců. Je zajímavé, že se jedná jen o jeden druh – větší černé. Na hladině se vyhledají a spojí se do jakýchsi rojů, které vypadají na hladině jako ostrovy. V nich je vidět hemžení. Je jich na hladině vždycky několik a mohou mít průměr až 10 cm. Když je vytáhnu plechovkou a vysypu do trávy, je to černý chuchvalec, ve kterém může být až sto jedinců.
     Potom v klidu naberu vodu do zásobních lahví. Uvědomím si při tom, v jak těsném kontaktu s přírodou tady člověk je. To se ve městě nemůže stát. Však jsem tomu také za těch třicet let odvykl. Možná o to víc mě to teď znovu překvapuje…