Tak jsem to udělal i já, mezitím odbila půlnoc, a tak jsem nechal buřty na kamnech jejich osudu a vyšel jsem ven, kousek od hájovny, kde už je trochu rozhled do severního okolí. Jinak je kolem les a tak jsou místo ohňostrojů z okolních vesnic vidět jen záblesky na obloze. Bouchalo to všude kolem, i když nejbližší rachejtle poletovaly ve vzdálenosti dvou kilometrů ode mne. Po necelé půlhodině byl konec a celý kraj se zase ponořil do naprostého ticha. Sněhová vrstva prosvětlovala okolí. Nedivím se, že v takové chvíli někdo dostane nápad na půlnoční mrazivou procházku...
Už jsem několik let neposlouchal o Silvestru rozhlasové stanice z větších dálek. Tentokrát se mi to podařilo a tak jsem byl zvědavý, jak v jiných zemích prožívají poslední den roku a jakým způsobem se baví s rozhlasem. Ale dočkal jsem se překvapení, protože na žádné rozhlasové stanici jsem neslyšel žádnou zábavu, to, čím u nás je či byla silvestrovská estráda s humornými scénkami apod. Nic, jen obvyklý program, komentáře, bilance, nanejvýš nějaká pop music. Asi nejsou jinde zvyklí oslavovat konec roku (jestli vůbec) s rozhlasem.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Na první lednové dopoledne jsem naplánoval novoroční procházku. Původní odhadovaná hodina a půl se kvůli sněhu protáhla skoro na tři hodiny. Už předem jsem se vzdal myšlenky, že kvůli sněhu nenavštívím zajímavá místa, kam během roku často chodím. Oblíbená trasa je dlouhá asi 6 km. Tentokrát jsem víc fotil a tak jsem udělal několik odboček. Původní zamračenou oblohu v 10 hodin vystřídalo částečné slunečno o dvě hodiny později. A tak jsou některé fotky smutnější, jiné veselejší... Cestou jsem neviděl živou duši. A to doslova, ani zvíře. Jen několik ptáků, kteří seděli na hromádce krmení pro srnky.
Na jihovýchodním okraji lesa. V dáli se zvedají Brdy, tentokrát nejsou vidět kvůli kouřmu...
Na vrcholu Spálené hory 515 m n/m
Bývalý vojenský areál, kde se montovaly rakety Varšavské smlouvy.
V rozsáhlém lesním areálu jsou různé budovy, dvě montážní haly, kasárna se zázemím, garáže atd., vše již v dezolátním stavu.
Severovýchodní okraj lesa s výhledem do dáli. Vlevo na poli spadlo v červenci letadlo (viz článek na tomto blogu).
Východní okraj lesa. Sem občas chodím, abych se podíval, kam jednou natáhnu tu východní anténu. Až ke stromové aleji u silnice je to 700 metrů.
- - - - - - - - - - - - -
V 18:15 se ozvalo několik detonací. Ihned mi došlo, že někdy na začátku prosince mi někdo říkal, že tady v kraji je zvykem pořádat obecní ohňostroj na Nový rok večer. Na okraji obce se sejdou občané a společně tak oslaví příchod nového roku. Úplně jsem na to zapomněl. Byl bych se šel podívat. Ale než bych se teď oblékl a došel na místo, trvalo by to ve sněhu možná půl hodiny a to už bude jistě po ohňostroji. Bylo to tak, kanonáda trvala asi 15 minut a byl konec. Stejné ohňostroje jsou prý vidět i na okolních kopcích a vyvýšeninách. Obce si tak patrně posílají vzájemné novoroční pozdravy. Je to hezký zvyk.
První den nového roku uběhl stejně rychle, jako ty předešlé dny loni. Když se člověk zastaví a uvědomí si, že ho čeká 365 dní vyplněných zatím neznámým obsahem, mohou se v něm prát dva pocity: má cítit zvědavost nebo spíš obavu? Ze zkušenosti asi ví, že přijdou chvíle radostné i nepříjemné. A tak je dost důležité, aby si vlastní neobratností, nedbalostí a nesprávným rozhodnutím nezpůsobil i další problémy. Troška pesimismu je asi nutná, aby konečná bilance byla radostná...
Příspěvky
