Léto na začátku dubna

První dubnový víkend (1. - 3.4.) probíhal překvapivě ve znamení letních teplot. Nedělní teplota se na Plzeňsku vyšpl-hala na 24 °C! Ale jakoby se příroda toho velkého skoku zalekla, už v pondělí se počasí radikálně změnilo, pršelo a teplota nevylezla nad 9 stupňů. Víkend jsem musel trávit v Plzni a při pondělním příjezdu na hájovnu mne vydatně zkropil ledový déšť přicházející od severu.
     Je zajímavé, jak tady byl letošní konec zimy a začátek jara chudý na události. S loňskem to nemohu porovnat, protože loni jsem měl dlouhou přestávku od 12. února do 6. dubna, kdy mne nejdřív vyhnalo z lesa množství sněhu a pak mi různé události, které už si teď úplně nevybavuji, zabránily, abych se sem dostal dřív než na začátku dubna. Loňská nepohoda se letos neopakovala, letní počasí se určitě loni v dubnu neobjevilo, naopak v zápiscích čtu, že 12. dubna ráno drobně sněžilo a sněhový poprašek se udržel celé dopoledne, až ho odpoledne spláchl déšť.
     Zápisky s rádiových vln z loňského dubna neukazují během měsíce žádné překvapivé úlovky, až v závěru měsíce se na středních vlnách začaly objevovat stanice z Argentiny v jejich obvyklém jarním čase kolem 0230 UTC. Tak už se zase těším na letošní latinskoamerickou sezónu, která by měla během dubna začít.
     K jedné změně ale tady došlo, když jsem 30. března prodloužil anténu longwire o 110 metrů. Teď má tedy 180 metrů, není sice úplně přímá, ale trochu zalomená západním směrem. Původně končila u plotu, za kterým už je jen les. Prodloužil jsem ji směrem do lesa a upevnil na stromy ve výšce 3-5 metrů. S prodloužením jsem nespojoval velké naděje, protože mám už dlouholetý dojem, že les spíš tlumí přicházející signály. To se také potvrdilo a prodloužená anténa nepřináší skoro žádné znatelné změny, ani v síle signálů, ani ve směrovosti. Lesu prostě dál nevěřím, přestože jsem nedávno četl, jak radioamatéři natahovali ve Švédsku celkem deset velmi dlouhých antén beverage v hustém lese. Je ale dobré zkusit něco nového a možná časem objevím nějaký směr nebo kmitočtové pásmo, kde se příjem zlepšil.

     Kolem se probouzí příroda a přestože se nová zeleň objevuje ještě velmi zřídka, v rybníčku jsem zjistil čilý žabí ruch. Ozývají se sice jen slabě, o to víc se snaží naklást vajíček. Pod vodou jsou vidět velké rosolovité koule plné černých vajíček o velikosti zrnek pepře. V každé kouli je jich několik stovek. Koule se na dotek podobají medúzám a jelikož nemají v rybníčku asi žádného přirozeného nepřítele, narodí se jistě tisíce pulců.
     Na zahradě kolem rybníčku zase vykvetly velké bílé plochy sasanek. Dřív je vždycky následovaly blatouchy na hranici vodní hladiny, ale jelikož je po letošní zimě bohaté na vláhu rybníček plný vody, jsou místa s blatouchy zaplavená. Minulý týden jsem vyplašil dvě sýkorky, které vylétly ze škvíry mezi zděnou a dřevěnou kůlnou. Loni tam měly hnízdo, patrně i letos se tam vrátily se stejným úmyslem. Prostě – jaro je tady a bude se jistě na co dívat...